Romské etnikum pochází z Indie, odkud se v několika migračních vlnách od pátého století stěhovalo do Persie, zhruba v patnáctém století se objevuje i v Evropě. První zmínka o Romech v Česku je z roku 1419. Romové budili pozornost evropských obyvatel hlavně jiným způsobem života spojeným s kočováním. Tenkrát ale nebyli Romové vnímáni jen negativně, například díky jejich léčitelským schopnostem si jich vážila i šlechta. Podle pověsti dokonce jedna romská žena zachránila život skotskému králi Jakubovi pátému.

Přesto jsou Romové už pět století na evropském kontinentu psanci. I když se zde narodili a jsou tu stejně doma, jako kdokoli jiný. Zatímco bavorskou, kysuckou či keltskou kulturu tolerujeme a obdivujeme, Romové nám vadí. A tak se je už pět století snažíme předělat, asimilovat, vnutit jim většinovou kulturu a způsob života. A tak je už pět století vykazujeme je do ghett. Místo toho, abychom jejich kulturu pochopili, je nutíme na ni zapomenout. A rodí se generace dětí, kteří neumí romsky a neznají zvyky svého národa. Generace, které už nejsou duší Romové ani Češi, jsou jen jiní.

Romské děti začnou chodit do školy teprve až si jich ta škola a celá společnost bude vážit jako lidí, ocení jejich jinakost a podpoří ji. Bez snahy natřít je na bílo. Bohužel to může trvat dalších pět set let.