Že otcové sice potřeba jsou, ale jen jako živitelé a autority, k dětem nemají příliš blízko a když dojde na rozvod a láme se chleba, je tím povolanějším rodičem matka. Otec jen platí alimenty. A to je špatně. Jak pro otce, tak pro matky, tak především pro děti.

Otcové přestanou být aktivními rodiči, matky zvládnou být jenom rodiči a nemají čas na nic jiného. A děti se tím naučí, že muži jsou tu od toho, aby dodávali peníze a jednou za měsíc vyvezli děti na příjemný výlet, zatímco úkolem matek je každodenní starost a péče. Když už dojde k tomu, že se rodiče rozvedou, musí vědět, že sice přestávají být manželi, ale nikoli rodiči. A že muži mají stejná práva a stejné povinnosti, jako ženy.

Otcové musejí dál o své děti pečovat a na výchově se podílet. V naší republice jsou do péče otců po rozvodu svěřovány pouze dvě procenta dětí. A střídavou péči praktikuje jen něco přes sedm set rodin. Vzniká tu tedy armáda pečujících matek a platících otců. V tom nejaktuálnějším brněnském případě otce, který chce vychovávat svého syna, rozhodují soudy a rozhodují příliš dlouho.

Nejde ale jen o tenhle případ. Otcové musejí vychovávat svoje děti, ať je jim rok nebo patnáct, ať jsou ženatí nebo rozvedení. V pečování jim nebrání žádné biologické dispozice. Otcové jsou totiž stejně rodiči, jako matky.