Porod může totiž být společenským nebo politickým tématem a může být i bodem sporu mezi lékaři či nemocnicí a rodiči. Porod nemusí být jen šťastný a krásný, ale může se stát velmi lehce traumatickou zkušeností. A to potom všichni chtějí vědět, kdo za to může.

V případě téměř šestikilového Davida, který se narodil v brněnské Nemocnici U Milosrdných bratří, je problém jasný. Přestože podle předporodních ultrazvuků byl David abnormálně velké dítě, nikdo se neobtěžoval stanovit krizový scénář porodu a seznámit matku s možnými riziky. Porod by samozřejmě měl být přirozenou záležitostí bez zásahu anonymních mužů v bílém.

Osobně dost pochybuji o tom, zda je k porodu vůbec nutná porodnice, pokud jsou všechna předporodní vyšetření v pořádku. Jenomže v Davidově případě v pořádku nebyla, dítě se totiž ani nevešlo na monitor ultrazvuku. Více zarážející než přístup lékařů, je ale fakt, jak se k porodu velkého miminka postavila porodnice jako instituce. Místo toho, aby chránila matčino soukromí, vydala tiskové prohlášení a pozvala desítky fotografů, jakoby porod byl bůhvíjaká show.

Na to, že personál nechal matku trpět a císařský řez provedl až dlouho po tom, co o něj sama žádala, v tom svém mediálním humbuku milosrdní zapomněli. Davidova matka si přeje další dítě. Ví ale také jistě, že u Milosrdných už rodit nebude.