VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Proces se soudkyní Milady Horákové přišel pozdě

KOMENTÁŘ - Zločin a trest, to je téma přímo na diplomovou práci. Nebo na román (že, Fjodore Michajloviči?).

22.10.2007
SDÍLEJ:

Jiří SmutnýFoto: ARCHÍV

Je to jako zákon akce a reakce, který si pamatujeme ze školních lavic. Víme, že po každé akci vždy následuje reakce. U zločinu a trestu je to totéž.
Tedy, mělo by být. Když někdo spáchá zločin, měl by následovat trest. Někdy se to ale nějak zašmodrchá a zločinec trestu nějakým nedopatřením nedojde.

Úvaha na toto téma mě napadla, když minulý týden začal soudní proces s Ludmilou Brožovou-Polednovou, bývalou žalobkyní v procesu s Miladou Horákovou. Jak známo, šlo o jeden z vykonstruovaných procesů, který v roce 1950 přinesl tresty smrti nejen Miladě Horákové, ale i Janu Váchalovi, Záviši Kalandrovi a Oldřichu Peclovi. Za podíl na této justiční vraždě hrozí bývalé prokurátorce až patnáct let vězení. Setkal jsem se i s názorem, že by mohla dostat i doživotí (tady se ovšem nabízí otázka, zda by v tom byl pro obžalovanou vzhledem k jejímu věku nějaký podstatný rozdíl). Překvapilo mě (a nejen mě), že bývalou prokurátorku soudí až teď, když je věc jasná už tolik let.

Zvláštní je i to, že se z desítek či stovek zúčastněných při těchto procesech dostala před soud pouze ona. Žádné logické vysvětlení mě nenapadá. Nabízí se jen onen klasický „nedostatek politické vůle“.

Kdyby šlo dnešní obžalovanou postavit před soud bezprostředně po jejím činu, to by bylo něco jiného. Tehdy před padesáti sedmi lety jí bylo dvacet devět let. Jak se asi dostala k tak zodpovědné funkci? Vybrána byla zřejmě hlavně proto, aby jako žena soudila ženu. Jinak totiž nebylo obvyklé, aby v těchto „kusech“ ženy hrály nějakou významnější roli. Například ve známém procesu s tak zvaným protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským se mezi prokurátory, obhájce a soudce žádná žena nedostala. Jediné ženy, které se u soudu objevily, byly zapisovatelky.
Brožová přiznala, že se na to tenkrát příliš necítila a že se bála, aby „něco nezkazila“. Dá se to pochopit. Pro všechny zúčastněné to bylo něco jako divadelní představení. Každý v něm měl svoji roli a tu musel zvládnout. A stejně jako dnes studují ochotníci i profesionální herci novou hru několik měsíců, bylo to tak i tehdy. Bohužel, pro některé z „herců“ celé představení dopadlo tragicky.

Jak se dalo čekat, dnes šestaosmdesátiletá důchodkyně se k soudu nedostavila. Omluvila se pro špatný zdravotní stav, neboť prý téměř nevidí, špatně slyší, dělá jí potíže mluvit a nemůže skoro chodit. Když má někdo v tomto věku tak chatrné zdraví, nedá se předpokládat, že se najednou uzdraví. Spíš to bude stále horší. Je proto dost dobře možné, že soudce Městského soudu v Praze Petr Braun obžalovanou nikdy neuvidí a rozsudek bude muset přečíst pouze jejímu advokátovi.

V souvislosti s budoucím rozsudkem se nemohu ubránit dojmu, že v této době se trest už asi mine účinkem. Mám pocit, že jeho výše by měla odpovídat nejen provedenému skutku, ale mělo by se přihlížet i k dalším okolnostem. Například k tomu, jak je obžalovaná nebezpečná pro společnost, může-li svůj zločin zopakovat a podobně. A zde nehrozí prakticky nic.
Část veřejnosti může proto případný trest vnímat jako pomstu na bezmocné stařence. Nejde ale jen o tento konkrétní příklad. Můžeme zobecňovat. Je škoda, že jsme se s dědictvím minulého režimu nedokázali vypořádat lépe a včas. Když seřežete psa za loužičku na koberci až druhý den, taky nepochopí, proč ho bijete.

Autor je publicista

22.10.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO

Kometa mlčela i po mstě Pöpperleho, na Spartě padla 0:4

Ilustrační foto.
1

Kordis chystá elektronické jízdné pro celou jižní Moravu. Nejdřív už příští rok

Divoká bitka. Před nádražím se poprala desítka lidí, měli i teleskopické obušky

Brno - Teleskopické obušky, dva lehce zranění mladíci a dva v policejní cele. Rvačku asi deseti lidí, ke které došlo na brněnském hlavním nádraží, šetří od pátečního večera policisté.

Verbíři se protančili na mezinárodní festival

Moravské Knínice /REPORTÁŽ/ – Co se stalo kdysi, v tem strážnickém lesi, zpívá dvojice vystupujících verbířů v doprovodu cimbálové muziky a sokolovna plná lidí v tichosti sleduje, jakými kroky ji o chvilku později překvapí dva mladí muži, jak píseň i jejich kroj napovídá, původem ze Strážnice. Ti vystupují na Soutěži o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, kterou pořádá v sobotu večer soubor Kyničan z Moravských Knínic.

První sex, sebepoškozování, jmenuje nejčastější dotazy dětí vedoucí linky důvěry

Brno - Zhruba šest set dětí loni na jižní Moravě uteklo z domu. Nejčastěji se jedná o mladistvé z výchovných ústavů a dětských domovů. Obrátit se se svými problémy mohou třeba na brněnskou Modrou linku důvěry.

V brněnské spalovně shoří odpad od tří milionů lidí. Po rozšíření o třetí kotel

Brno - Odpadky z celé Moravy ohřejí vodu na sprchování Brňanům. Představitelé brněnské spalovny se totiž chystají o polovinu zvýšit množství zlikvidovaného komunálního odpadu, který zařízení mění na teplo a elektrický proud. O navážení odpadu jednají s obcemi v sousedních krajích i v Moravskoslezském kraji.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies