JANA KUBRICKÁ

Ačkoli je zřejmé, že elegantnější by bylo zařadit se mezi ty druhé, já patřím do první skupiny. Dělím totiž lidi na ty, kteří si pamatují a rozebírají sny, a na ty, kteří na to kašlou.Pro mě jsou sny a pokusy o jejich výklad učiněnou vášní. Tato obsese je zcela legální, není návyková ani prostopášná, přesto jsem jí podlehla snadno a rychle, asi jako prvňáčci žloutence.

Získala jsem totiž přesvědčení, že výjevy, které nám ve spánku vyplavuje do snů naše nevědomí, pro nás mohou být velmi prospěšné, a v určitých případech dokonce mohou odvrátit blížící se katastrofu. Stačí jen porozumět vzkazům, které k nám posílá naše vlastní duše.

Má posedlost vznikla před časem, když se mi opakovaně zdálo, že otevírám utajené dveře ve stísněném bytě, které mi odhalí do té doby netušenou terasu se vstupem do zahrady. Jako bych objevila možnost úniku, jakousi nevyužitou alternativu. Ten sen vzbuzoval naději, že za mým upachtěným bytím je nějaký přesah, dimenze, do které můžu zmizet. Žel bohu se nepotvrdilo, že by právě tento sen předznamenával brzké nabytí nemovitosti značné užitné plochy s terasou, ale aspoň mě přiměl prozkoumávat hlouběji obsah leckdy velmi matoucích nočních obrazů.

Když jsem začala pracovat jako učitelka a prožívala každodenní stres z toho, že je třeba motivovat a aktivizovat znuděné studenty, pronásledovaly mě noční můry, ve kterých jsem během výuky ztratila nervy, někomu ze studentů sprostě vynadala do tupců a následně se z tohoto svého pedagogického selhání zhroutila. Vědoma si faktu, že podobné signály je třeba brát velmi vážně, neboť prozrazují únavu a hrozící vyhoření, začala jsem se více věnovat józe.

Když se nám narodilo dítě, prožívala jsem nesčetné úzkosti, zřejmě nevyhnutelně spojené s rodičovstvím, o život, zdraví a prospívání naší ratolesti.
Zvláštní obavy ve mně vyvolávalo koupání, protože riziko, že kluzké tělíčko propadne mezi mými pažemi, mi připadalo obzvlášť vysoké. Co nevidět přišel sen: zdálo se mi, že vyrážím na vycházku s dítětem, a protože nestíháme doma koupání, napouštím spěšně korbičku kočárku teplou vodou, kladu do ní dítě a vyjíždím. Pociťuji sice jakési znepokojení nad tím, že miminko má hlavičku zcela ponořenou pod vodou, ale okamžitě sama sebe ujišťuji, že vše je v nejlepším pořádku, protože děti přece ve vodě dýchají přes dudlík…

I z tohoto snu jsem vyvodila poučení, a to takové, že vždy než vyjedu ven s kočárkem, ujistím se, že je úplně suchý.

Nedávno mi jeden zajímavý sen vyprávěla kamarádka, která má malého syna. Potřebovala si nakoupit nějaké prádlo, proto se vydala do obchodního domu Centrum, který se vyznačuje bezbariérovým přístupem. Když zajela do kabinky i se sporťákem, aby si něco vyzkoušela, ozval se za závěsem vzteklý hlas vyzývající ji, aby okamžitě opustila obchod, neboť je zřejmé, že se snažila nacpat do vozítka nezaplacené zboží. Kamarádka se po tak absurdním ataku ani nezmohla na obranu.

Jak taky oponovat hrubé prodavačce, která trvá na tom, že kdo má kočárek v obchodě, krade. A poučení z tohoto snu? Snad jen to, že některé noční můry se u nás mohou stát skutečností a že do určitých obchoďáků už nechodím. S kočárkem, ani bez něj.

Autorka je feministka