VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nechte mě žít, co cítím...

Fejeton - Kamarádka-těhulka si stěžovala, jak se cítí mizerně. Ale všichni chtějí, aby byla programově spokojená a šťastná. Ona chce ležet a koukat na televizi, protože jí je zle. A ta zdánlivá pasivita jí pomáhá. Tak ať jí dají pokoj… Jak já jí rozuměla!

5.10.2010
SDÍLEJ:

Fejeton Brněnského deníku Rovnost.Foto: DENÍK/Markéta Evjáková

KAMILA HRDLIČKOVÁ

O svém rodičovském potenciálu jsem začala pochybovat hned na počátku své vlastní mateřské éry. Budoucí potomek měl teprve pár centimetrů, a já už se začala zmítat v pořádném zoufalství a frustraci. Neb odevšad na mě řvalo, jak je to těhotenství naplňující, a co hůř, ono musí být!

Ale já jsem skutečně coby těhule štěstím neposkakovala, nevyzařovalo ze mě nic magicky kouzelného (krom napětí z toho, co si o mém nenaladění kdo pomyslí), neabsolvovala jsem kurzy, jak být super matkou. Nebyla jsem naladěná na vlnu těch s plánovaně připitomnělými úsměvy vrytými do křečovitě sevřených tváří. Já si dokonce dovolila nemyslitelné, já jsem trpěla.
Nedokázala jsem na tom, že od rána do rána mě žaludek trápí a nemůžu mu nic vnutit, najít nic k vlastnímu obveselení. A když jsem posté za den zvracela, opravdu mi nešlo se zasnít a mezi dávivými steny jásat nad kouzlem požehnaného stavu.

Neobměkčily mě ani infuze kapající životadárnou mňamku tělu přímo do žil, protože co jsem vybíravému fyzickému já podstrčila, to mi hned vracelo, ať si to strčím za klobouk. A tak jsem tehdy namísto přibírání hubla.

Nucený pobyt v nemocnici ze mě optimismus nevykřesal, živá voda z kapaček taky ne. Ale když už ne po duchu, aspoň po těle bylo o něco líp. To stačí, ne?
Ne. Zbláznily se mi hormony. Poskakovaly si tělem, jak se jim chtělo. Uspořádaly jednu velkou nekončící party, než jejich hostitel povine dítě a se zábavou jako takovou bude utrum. A jak si tam tak neurvale řádily, tak mě úplně zblbnuly.

A tak jsem převážnou většinu času byla odsouzená ležet a zírat tupě v dál, vyhlížejíc své světlé zítřky. Nic jsem nemohla, ze všeho jsem měla strach, úzkostí jsem nemluvila. A do toho se na mě pořád sypala moudra z knih a internetu, kterými mě blízcí zásobili. A nutili mi, že přece MUSÍM být šťastná a v pohodě, no co ten prcek přece! A ať zvednu ten svůj línej zadek a jdu už konečně poskakovat radostí do parku!

A tlak okolí byl natolik vytrvalý, že jsem si nakonec přišpendlila na obličej cosi, co jen vzdáleně připomínalo úsměv, zvedla se a šla jásat do ulic.

Za prvním rohem jsem se skácela a s mým pětiminutovým nezřízeným veselím byl konec. A zase nemocnice a zase frustrace a tíha viny. Že jsem k ničemu. Úplně na nic. Nejhorší budoucí rodič pod sluncem. Ne! V celém širém vesmíru!

A dobře mi tak! Já se totiž v slabých chvilkách, které s postupujícím těhotenstvím přicházely častěji, opětovně vrhala po hlavě za záchranou do řad internetových diskutujících, z čehož jsem ale vycházela zmlácená jako po nejdelším boxovém zápase vůbec. Mozek je totiž pěkný prevít. On si dle rozpoložení vryje do paměti to, co se mu tam právě tematicky hodí. A protože jsem byla zoufalá, jak jsem už teď děsná matka, tak jsem se o tom v diskuzích jen ujistila.

Od té doby nečtu internetové diskuze. Řídím se instinktem. A to jsem radila i své zoufalé kamarádce. Ať se chová, jak se cítí. Nenutí se do úsměvu, a i kdyby měla celé těhotenství ležet zachumlaná v pelíšku a koukat na seriály, tak co! Ať dělá, co pomáhá jí. Už tak dokazuje, že se umí v každé situaci postarat o přežití… A od toho mámy přece jsou.

Autorka je publicistka

5.10.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Archeopark Pavlov. Ilustrační foto.

Soutěžilo muzeum i studio televize. Kraj rozdával ceny za stavby

Při dopravní nehodě před třemi lety přišel Aleš Eger o pravou nohu. Ve čtvrtek o svých zkušenostech vyprávěl na Integrované střední škole automobilové v Brně na akci pro nezkušené a začínající řidiče Jezdím cool.
5

Přišel o nohu a nechtěl, aby ho zachránili. Svůj příběh říká začínajícím řidičům

Děti neponižuji. Nabádali je proti mně, oponuje učitelka. Někteří rodiče ji hájí

Brno - Po stížnosti rodičů na učitelku základní školy Labská se Brněnskému deníku Rovnost ozvali jiní, kteří ji naopak hájí. Pochybení odmítá i dotyčná vyučující.

Největší obavy důchodců? O zdraví i z migrantů, ukázal dlouholetý výzkum

Brno – Jak vnímají lidé odchod do důchodu a z čeho mají největší starosti? Na podobné otázky i mnoho dalších hledali odpověď výzkumníci z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Několik let analyzovali pomocí dat z evropských šetření, dotazníků i hloubkových rozhovorů kvalitu života českých důchodců. Ve středu představili výsledky.

Bez přepychových přístrojů. Polní nemocnice přibližuje práci Lékařů bez hranic

Brno – Jak chutná roztok proti choleře, proč mají podvyživené děti nafouklá břicha nebo jak se chirurgům operuje ve válkách, mohou lidé zjistit od čtvrtka 27. dubna až do středy 3. května na brněnském náměstí Svobody. Začala tam totiž výstava s názvem Polní nemocnice Lékařů bez hranic.

AKTUALIZOVÁNO

První vertikální farma. Firma vypěstuje ekologické saláty v patrech nad sebou

Břeclav - Břeclavská Fosfa bude historicky první v republice, která vypěstuje zeleninu uvnitř speciální budovy. V takzvané vertikální farmě porostou saláty bez pesticidů a chemikálií.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies