VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nejhorší sex mého života: na Špilberku za 150 korun

Fejeton - Název výstavy 100 000 let sexu podsouvá člověku natolik intenzivní pocit, že něco zameškal, že se na ni dříve nebo později prostě vypraví.

19.11.2008 2
SDÍLEJ:

Výstava sexuFoto: DENÍK/Tomáš Škoda

Takže když se v neděli po obědě moje žena zeptala, co budeme dělat, ukázal jsem dramaticky směrem k brněnskému hradu Špilberk, který výstavu v těchto dnech hostí. Žena vesele zavýskla a už jsme se spolu s celým Brnem sápali na kopec. Humor nás ale rychle přešel hned u pokladny, kde jsme oplátkou za sto tisíc let sexu museli odevzdat sto padesát korun na osobu.

„Jdete na sex? Tak to si ten kabát ani nesundávejte, je tam docela chladno,“ poučuje nás vzápětí šatnářka. A skutečně. Z výstavy nám brzy začíná jít mráz po zádech. Člověk by řekl, že udělat nudnou výstavu o sexu snad ani nejde. Brzy ale zjišťujeme, že autorům této slavné expozice se to skutečně podařilo.

Prodíráme se davem lidí, kteří se na 100 000 let sexu nechali nachytat stejně blbě jako my, a zpočátku to vypadá, že i její prohlídka bude trvat přibližně stejně dlouho. Bloudíme mezi bez ladu a skladu vystavenými falickými symboly a sekundárními pohlavními znaky, až konečně vybojujeme místo před pravěkým hrobem, v kterém se na jedné obzvlášť svůdné kostře našlo vůbec první erotické prádélko. Oceňuji fantazii archeologů, ale podle mě jde spíše o vůbec první rohožku na boty. Chápu, že archeologické hledisko při tvorbě výstavy převládlo, ale nemůžu se zbavit pocitu, že nalákat lidi na 100 000 let sexu a ukázat jim jen samé vykopávky a ani jednu hezkou holku, je tak trochu podraz.

Výstavě navíc chybí to, co by u sexu chybět rozhodně nemělo. A to sice jakýkoli nápad. Jednotlivé instantní a bezduché expozice jsou totiž inspirující zhruba stejně jako hromada cihel. Doprovodné texty upoutají asi jako návod k použití mikrovlnky a jejich sdělení by se dalo shrnout zhruba do věty: Lidé intenzivně souložili v každé historické epoše, a nepolevili dokonce ani ve středověku, kdy církev zakázala dělat to zezadu. Proboha, pokud by byl sex vzrušující jako tato výstava, lidstvo by už dávno vymřelo.

„Hele, mámo, to je pozadí, co?“ snaží se žoviálně odlehčit tísnivou atmosféru jeden z návštěvníků a poplácává po zadku prsatou plastiku. Máma se ale moc nesměje, jednak ji výstava zjevně taky moc neuchvátila a jednak se táta právě mazlí s hermafroditem.„Dál už jsou taky jen samý piňďoury,“ vrací se moje žena z předsunutého průzkumu. Bohužel má pravdu.

Konečně se prodereme staletími rozkoše až k předčasnému vyvrcholení výstavy v 19. století. Stojíme před roztomilou nekrofilní vitrínkou se syfilitickou lebkou. Nemůžeme se ubránit dokonale vykastrovanému dojmu, zvlášť když zjišťujeme, že dvacáté století na výstavě skutečně úplně chybí. Udělat výstavu o 100 000 letech sexu bez století sexuální revoluce je asi jako udělat výstavu o letech do vesmíru, která končí v roce 1940.

To si nakonec asi uvědomili i autoři výstavy, a tento dluh proto splácí alespoň závěrečná infantilní výchovná výstavka o AIDS, zřejmě narychlo zapůjčená z nějakého biskupského gymnázia. Její poselství ještě hlasitě doplňuje televizní obrazovka s klipem Lucie Bílé Láska je láska.
„To je jako všechno?“ nemůžeme uvěřit. Jedna ze strážkyň muzejních tajemství nám rychle odpovídá. „Ano, ano, ajcem to končí,“ říká.

Vyměním si se svojí ženou pohled a rychle se mlčky domlouváme na odvetné akci. Vážení autoři výstavy, jestli tohle má být 100 000 let sexu, tak ho teď na protest týden odmítáme mít!

Autor se problematikou sexu aktivně zabývá 15 let

Autor: Pavel Tomeš

19.11.2008 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miloš Zeman.

Zeman na jižní Moravě: setkání s prezidentem odmítli i lidovci

Autor a režisér Arnošt Goldflam.
11

Divadlo Bolka Polívky uvede Hrůzu v Brně, grotesku Arnošta Goldflama

Univerzity vs plagiátoři. Za napsání prací zaplatí studenti ročně 200 milionů

Brno – Opisování z webu nebo kupování diplomových prací podvádění při psaní vysokoškolských textů nikdy nebylo snazší než dnes. Na současné problémy plagiátorství se zaměřili odborníci z devětačtyřiceti zemí světa. Diskutují o nich od úterý na konferenci na Mendelově univerzitě v Brně.

Konec špílmachrů v Brně. Po Poláchovi odchází Zavadil

Brno – Na ně se chodí dívat fanoušci, spoluhráči spoléhají na jejich umění, rozhodují utkání. Fotbaloví tvůrci hry, pro které se vžil z němčiny převzatý výraz špílmachři, předkládají divákům nejkrásnější momenty. Jenže jejich doba odeznívá a nejspíš končí také jejich éra ve Zbrojovce.

Čtyři návrhy kuchyně, která bude součástí obýváku

Manželé stojí před rozhodnutím, zda koupit byt. Bojí se totiž, že se jim do jedné místnosti nemůže vejít kuchyň, jídelní kout i obývák. Od toho je tu naše designérka Bára, která ukáže, že i na malém prostoru lze skloubit více funkcí.

Šaty mají duši, říká návrhářka. Její modely oblékají i top tanečnice Portugalska

Brno /FOTOGALERIE/ – Každý model je originál, říká pětadvacetiletá Kateřina Šmejkalová z Brna, která navrhuje šaty pro nevěsty, tanečníky i celebrity. „Šaty mají svou duši a hodně záleží na tom, kdo je nosí," upřesňuje žena.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies