Tak například smuteční síň v Židenicích. Skvostný architektonický kousek z dílny Ivana Rullera dělníci srovnají se zemí. Co na tom, že ještě před pár lety se uvažovalo, že se stavba z osmdesátých let stane kulturní památkou. Město ji kvůli havarijnímu stavu zavřelo před čtyřmi lety a od té doby nechalo jenom chátrat. Výsledek? Natolik narušená statika a dezolátní situace, že zbourání je nejlepší varianta. Důsledek? Druhé největší město republiky bude mít pouze jednu smuteční síň. Tu na centrálním hřbitově.

Anebo třeba kino Scala. Město už nemá peníze na to, aby ho provozovalo. Chápu, že při průměrné návštěvnosti filmu asi třicet diváků je to drahý špás. Nicméně mi přijde divné, že druhé největší město v republice má pouze dvě jednosálová kina: Art a Lucernu. Lidé, kteří do bestie, jak nazval Václav Havel Velký Špalíček, odmítají vstoupit, tak už moc filmů na výběr mít nebudou.

A co třeba takové tržnice? Kolik že jich v Brně máme? Těch vietnamských víc než dost. Ale já mám na mysli ty poctivé tržnice, kde místní lidé prodávají to, co vypěstovali, vyrobili, nebo to, co se jim prostě už nehodí, ale jiným může ještě dobře posloužit. Těchto tržnic má druhé největší město republiky stejně málo jako smutečních síní nebo klasických kin.

Jedna nová tržnice měla sice začít už v pondělí fungovat v Trnité ulici. Jenže ouha… Jejího duchovního otce ani nenapadlo, že je k tomu potřeba mít nějaké povolení. Takže se začátek sympatického projektu jaksi odkládá na neurčito.

Tyto tři události jako by snad ani nepatřily do druhého největšího města v republice, nemyslíte? Takže přeci jen největší maloměsto?

Otočme minci a podívejme se na události uplynulého týdne, které Brno řadí do kategorie velkoměst.

První, co mě napadá, je šílená dopravní situace, které už tři týdny panuje na silnicích. Ty kolony aut se dají směle přirovnat k newyorským zácpám, které známe z amerických filmů a seriálů. Třeba v pondělí dopoledne tekly nervy všem řidičům v okolí brněnského výstaviště. Začínal tam strojírenský veletrh a tisíce aut ucpaly příjezdové cesty do Pisárek. O tom, co se teď děje v okolí Staré osady nebo Pionýrské ulice, raději ani nemluvím. Kolony, za které by se nemuselo stydět žádné evropské velkoměsto.

Druhé velkoměstské, co mě napadá, je brněnský policejní gang. Celý ten případ jako by taky patřil spíše do horších částí New Yorku než do Brna. Dobře organizovaná skupina policajtů vydírá vytipované podnikatele, kteří se pohybují na hraně zákona. Při úterní razii kriminalisté zadrželi další tři členy gangu, takže ve vazbě už jich je devět. Sama jsem zvědavá, kam až ta chobotnice metastázovala jak se o kauze obrazně vyjádřil šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.

Třetí věc, která mě napadá v souvislosti s velkoměstem, jsou svíčky a květiny, které se včera objevily před Apple Store na náměstí Svobody. Milovníci nakousnutého jablka tam uctili památku Steva Jobse. Brňané se tím přidali ke statisícům, možná milionům lidí na celém světě, které truchlí za sympatického chlapíka s kulatými brýlemi. Za toho génia, jenž byl a bude se značkou spojen tak pevně a těsně jako v tomto dějinném období málokdo.

Tak tedy jak to je? Nejmenší velkoměsto, nebo největší maloměsto?