Nešťastný důchodce totiž vyhrožuje místním členům strany, že je za chování pravicových politiků pošle na onen svět. Janák je možná nešťastný, možná trpí psychickou nebo sociální poruchou, docela určitě je ten člověk ale hodně nespokojený a rozzlobený.Běžně bývá člověk nešťastný třeba z nevydařeného vztahu, z nevyhovující práce nebo protože nemá životní cíl a směr. Pan Janák je nešťastný z věcí veřejných, které se ho osobně dotýkají. Nesouhlasí s bytovou politikou a zvyšováním nájmů. A možná brzy skončí na ulici. A viní z toho ODS. Není možné schvalovat jeho hrozby bombovým útokem. Takhle se problémy neřeší.
Jak ale vlastně? Co se v jeho situaci dá dělat? Možná je hysterický a nepříjemný, možná je to notorický stěžovatel, ale v jednom má pravdu – pravicové reformy bolí a doléhají na ty nejméně majetné lidi, kteří už v zoufalství nevědí kudy kam. Nejsou nešťastní kvůli neopětované lásce nebo proto, že jejich děti nosí domů špatné známky z matematiky. Jsou nešťastní, protože nemají na jídlo a na bydlení, přestože celý život pracovali a dřeli. Je to spravedlivé? Není.
A tak se panu nešťastnému důchodci Aloisi Janákovi nemůžeme divit, že nestandardní situaci řeší nestandardně. Je spíš s podivem, že je zatím sám a že se k němu nepřidaly zástupy podobně nešťastných lidí. Od posledních voleb je jich v téhle zemi čím dál tím víc.