KATEŘINA MUSILOVÁ

Nenávidím totiž sníh (který mi zalézá do bot a probouzí u mě nastuzení od nohou) a hutné oblečení (které mi opticky přidává takových pěkných deset kilo, což rozhodně nepotřebuji). Proto se nemohu dočkat prvního pučení a návratu k lehkému saku. Přicházející vesnu pak vítám lépe než nejlepší přítelkyni.

A abych její návštěvu včas rozeznala, praktikuji několik neškodných rituálů, které jsou zároveň spolehlivými indikátory jejích fází.První z nich se nazývá „Posezení v Účku“. „Účko“ je prazvláštní místo, které se nachází v areálu brněnské filozofické fakulty. Jedná se o dřevěnou konstrukci rozkládající se pod knihovnou, sloužící jako lavička a tvarem připomínající písmeno U (jak se dá z názvu soudit).

Když je zima až praští, nikoho by ani nenapadlo tam páchnout, leda by si toužil uhnat zánět pozadí. Navíc, leží-li na chodníčcích sníh, v zájmu zdraví studentů je k „Účku“ zamezen přístup. Ono to tam totiž dost klouže. Ovšem v okamžiku, kdy zátarasy mizí a člověk se může posadit bez jakékoliv újmy, se dá poprvé říct, že se příchod jara stává nepopiratelným faktem.

Když už se sedává v „Účku“ tak týden až dva, nastává čas pro rituál druhý. Zatímco první probíhá v kruhu školním, tento se odehrává v rodinném zázemí. Jmenuje se „První grilování“. Sedí se při něm ve vaťáku, rukavicích, šále a čepici, ve zkřehlých prstech se svírá hrnek kávy, čaje, ale nejlépe grogu, očazený vuřt se sní s pekelnou rychlostí a následuje úprk k doruda rozsálanému krbu v obývacím pokoji. Tato druhá fáze má znamenat, že je venku už dostatečné teplo, aby se mohly provozovat venkovní činnosti. Odteď je dovoleno chodit pěšky delší úseky (ve městech) a pomalu začít pracovat na zahrádce (na venkově).

Po „Prvním grilování“ následuje dlouhé nic. Zatímco se v prvních případech můžeme v samém natěšení dopustit podvodu a uskutečnit je i o několik týdnů dříve, než je záhodno, třetí rituál nelze nijak oblafnout. Pro uspíšení jarního vstupu sice můžeme jít sedat do „Účka“ i přes železné tyče a závěje a tvářit se, že je nám teplo, můžeme i předstírat, že grilujeme s nadšením a chutí, a přitom neskutečně mrznout. Ale třetí rituál se bez skutečného jara neobejde ani náhodou.

Třetímu rituálu se říká „První Lužánky“ a spočívá v několikahodinovém sžívání se s přírodou známého brněnského parku. A švindlovat se nesmí, protože má svá pravidla, která porušuje jen barbar. Tak zaprvé jsou zapovězeny lavičky. Leží a sedí se buď přímo na zemi nebo na dece, jejíž zateplovací vlastnosti jsou minimální (zvlášť, je-li od loňska propálená cigaretami, kam jen člověk dosedne).

S tím by se dalo bojovat skutečností, že se zpravidla konzumuje víno, ale to zahřívá až po několika desítkách minut. Další podmínkou je, že jsou všechny okolní dřeviny už olistěné a šveholí v nich ptáci. Nesmí pršet, natož sněžit. Sluníčko je vítáno. Kdo odchází před půlnocí, je v budoucnu označován nelichotivými názvy. Je logické, že ke splnění všech uvedených podmínek je jaro nutné. Proto je třetí rituál nejdůležitější. Vesnu ani neprorokuje, ani nepřivolává. On ji vlastně už jen konstatuje.

A jak jsem na tom letos? No, mám za sebou „Účko“ i grilování. Teď zbývá jenom čekat, až se parky zazelenají.

Autorka je publicistka