První den každého roku je však, na rozdíl od 28. října, ta oslava možná trošku smutná. Takzvaný Den obnovy samostatného českého státu totiž připomíná zároveň rozpad Československa, jehož vznik dva měsíce předem opěvujeme.

Svátky připomínající mezníky v historii České republiky mají navíc zcela odlišné pozadí. První republika vznikla v chaosu konce světové války a podle toho i osamostatnění Československa od rakousko­uherského mocnářství vypadalo. Například v Písku vyhlásili republiku už 14. října. V Brně se zase začalo pořádně slavit až 29. října. Datum vzniku Československa je také v podstatě náhodné, převzetí moci se událo v několika vlnách a vznik republiky stanovil zákon vydaný 28. října večer.

O pětasedmdesát let později bylo všechno jinak. Rozpad státu byl připraven, a navíc se odehrával doslova v přímém přenosu. Výsledky jednání Václava Klause s Vladimírem Mečiarem tak mohli lidé v celé republice zapít či oslavit ve stejnou chvíli. Ale ani tady datum 1. ledna těmto krokům neodpovídá. Toto datum politici stanovili pro změnu předem, jako čas, kdy staré zanikne a nové se zrodí.

Ale kdo by se trápil (s výjimkou historiků) detaily. Hlavně že nemusíme do práce. A třeba jednou někoho napadne vytvořit státní svátek i na den vzniku Evropské unie. Pak si, zase jednou společně se Slováky, užijeme volný den místo pracovního.

A oslavíme to zároveň s Rakušáky či Němci, kterých jsme se na počátku minulého století tak strašně chtěli zbavit.