Umístění je to navýsost symbolické. Se jménem tohoto prezidenta se dodnes spojují dekrety s účinností zákonů, které jeho exilová vláda vydávala během druhé světové války a krátce po ní. Mimo jiné rozhodly o odsunu československých Němců a Maďarů.

Právě to kolem Beneše vyvolává největší kontroverze. Jeho odpůrci mu také vytýkají, že v roce 1948 umožnil, aby se moci chopili komunisté.

Ovšem nikdo by neměl zapomínat, že sudetští Němci se už o deset let dříve rozhodli pro připojení k říši. Tedy ke státu, kde už v tu dobu platily norimberské zákony stavící mimo zákon lidi židovského původu.

Proti nim byly Benešovy dekrety následující po hrůzné válce, ve které nacisté mimo jiné plánovali český národ vyhladit, humanitárním gestem (pro koho je to silná káva, je namístě upozornění, že žijeme v době, kdy podle předních demokratických politiků našeho státu může být humanitární i bombardování ústící v etnickou čistku).

Podstatnější než dnešní tahanice salonních intelektuálů o významu Beneše a vhodnosti či nevhodnosti jeho pomníků je tak názor lidí, kteří před více než šedesáti lety v boji s nacismem riskovali krk.

A ti si Beneše váží jako svého velitele. V seznamu dárců, kteří na jeho brněnskou sochu přispěli, je řada velmi úctyhodných jmen bývalých bojovníků. I kdyby měl památník stát jen kvůli nim, stojí to za to. Mnoho vděku se jim totiž v minulosti nedostalo.

Čtěte také: Socha Beneše bude u právnické fakulty