Neboli: Je na čase si pořídit domácího mazlíčka?Jsou ovšem takoví vyhraněnci, kteří kladení dotazu pokládají za zbytečné. Zaprvé jsou to ti, kteří zvěř nesnáší, nejvíce nesnáší tu v bytě, a tak jsou pro okamžité Ne.

To je vlastně dobře. Není nic horšího, než když se někdo takový nechá přemluvit. Logicky je pak zvířetem iritován, cítí z jeho strany ústrky, potýká s vybájenými, ale co si budeme nalhávat, někdy i se skutečnými ataky, protože takový živý tvor je hlavně zamlada hravý. Animální přírůstek je pak nenáviděn, což si nezaslouží.

Zadruhé jsou tu lidé z opačného pólu spektra lásky k fauně. Nadšenci. Většinou vyrůstali na farmách, nebo léta trávili u pilných babiček a dědů, kde se celé hodiny muchlovali s králíky, krmili kozy, měli haldu psů a tři haldy koček. Také je možnost, že se do této skupiny rekrutují děti rodičů pocházejících ze skupiny první.

Frustrováni nemožností mít alespoň želvu, upadají do depresí, kteréžto si vysvětlují absencí živého, nehumanoidního tvora v náručí. Když se již mohou sami rozhodovat, snaží se vzniklou mezeru zaplnit.

Ale nejvíc lidí patří ke zlatému středu. Ti si uvědomují, že nad tak závažnou otázkou nelze mávnout rukou. Protože domácí mazlíček není týdenní záležitost, Taková hovádka kolikrát žijí i více jak deset let. A tak zvažují.

Pokud si pořídíte kočku, buďte si jistí, že bude mlsná a nakonec skončíte u vařených filátek, protože na konzervy bude dělat pfff. Mimoto se rozlučte s reprezentativním vzezřením sedací soupravy a klidným spánkem, pokud se dostane do roztouženého období, kdy celé noci řve. Ale na druhou stranu, není to krásné, sledovat tu ladnost a hladit hebkou srst? Také není nad pocit, že rozbitou skleničku lze hodit na někoho, kdo vás nenapráská.

Pokud si pořídíte psa, ten naopak nejspíš sežere všechno. Včetně nových bot, nedobře ukrytého cukroví, nejlepších zbytků vyhrabaných z odpadkového koše. Taky je tu riziko venčení. Koukáte na film? Haf haf u dveří. Jste ve vaně? Haf haf u dveří. Právě se s partnerem věnujete sexu? Haf haf u dveří. Ale na druhou stranu, není to krásné, když vás někdo vítá s neskrývaným nadšením? Také není nad pocit, že když někomu dáte povel, on bez řečí poslechne.

Ty, co jsou v rozhodovací fázi a právě jsem je vyděsila, uklidním. Je přece mnoho jiných druhů k chovu. Morčata a křečci, ptáci mluvní a zpěvní. Želvy, hadi, ještěři. Ryby. Hmyz, štíři, pavouci. Nepřeberně.

Můj kamarád si například pořídil sklípkanici. Když jsem k němu přišla na návštěvu, chtěla jsem ji vidět. Přivedl mě ke sklu. Terárium pěkné, ale samotná pavoučice nikde. „ Jé, tak to asi zalezla,“ bylo mi řečeno. Ptala jsem se, kdy vyleze. „Jó, to nevím. Vždycky se nažere a pak hrozně dlouho hnípe.“ U kamaráda jsem pak byla ještě párkrát. Ze sklípkana jsem jednou viděla několik nohou vykukujících z díry.

V tu chvíli mi došlo, že svoje vlastní zvířátko si dokáže vybrat každý, kdo má k tomu trochu vůle. Stačí vědět, po kterém sáhnout.

KATEŘINA MUSILOVÁ