Když hovoříme o bojích o jižní Moravu, které sváděla vojska sovětského 2. ukrajinského frontu proti bránícímu se wehrmachtu, většinou se nezapomene zmínit o těžkých bitvách o Lanžhot, o předmostí mezi Břeclaví a Hodonínem, o tvrdých srážkách o Ivančice, Šitbořice či Ořechov, o útoku na Brno, završeném 26. dubna jeho osvobozením, a o dalším tažení na vyškovském směru. Často skloňujeme jména velitelů té či oné strany Malinovského, Plijeva, Žmačenka, Managorova, respektive Wöhlera, Renduliče, Nehringa, Kölnera a dalších. Zdůrazňujeme obrovské materiální škody a nenahraditelné ztráty na životech vojáků bojujících armád i civilistů.

Myslím ale, že někdy zapomínáme na závěrečné hrůzy „za oponou" frontových událostí. Na poslední zoufalé běsnění nacismu. Šílenou popravčí mašinérii, spuštěnou v Brně šéfem bezpečnostní policie Maxem Rauschem na střelbu do týla „na písečku" Kounicových kolejí a urychlený dubnový transport stovek vězňů do mauthausenských plynových komor.

Rausch byl spoluodpovědný i za masakr šesti desítek obyvatel Velkého Meziříčí 6. května. Bohužel, dochované materiály Archivu bezpečnostních složek hovoří také o excesech, kterých se na některých místech vůči civilnímu obyvatelstvu dopouštěli i příslušníci Rudé armády. Ano, i toto byla daň strašlivému válečnému konfliktu, vyvolanému německým nacismem.

Možná nám někdy uniká, řečeno s troškou nadsázky, „internacionální" ráz osvobozovacích bojů na jižní Moravě. Mám na mysli na německé straně maďarská vojska o síle dvou divizí a jedné brigády, přestože de iure bylo Maďarsko již od 20. ledna 1945 s protihitlerovskými spojenci ve stavu příměří. Naproti tomu známější je dnes skutečnost, že na straně Sovětů odvedla cenné služby rumunská vojska o síle dvou armád, která osvobodila řadu obcí od východní Moravy až po Vyškovsko největší z nich byla Kroměříž.

Boje neměly jen své lidské hrdiny. Opět zde zazářili jako nezanedbatelná válečná síla jezdečtí koně kubáňští kozáci v sestavě 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny rozvíjeli útok často tak rychle, že německé jednotky neměly možnost zaujmout předem vybudovaná obranná postavení.

I tyto momenty by měly vytanout na mysl, připomínáme-li si dobu, kdy vzala zasvé nacistická totalita.

RADEK MIKULKA