I když letos lidé kupují méně dárků než v minulých letech (jak tvrdí obchodníci i zákazníci), ze všech ve městě musí kolemjdoucí cítit dva nepříjemné pocity: spěch a stres.Skoro každý přitom tvrdí, že ani za jedno nemůže. Přestože se na předvánočním zmatku nepolapitelné městské masy nevědomky (jako mravenec na stavbě mraveniště) podílí.

Stačí se podívat na několik klasických vánočních výmluv. První výmluva: je třeba kupovat vánoční dárky. Hmmm. Ty může mít každý člověk koupené už dlouho dopředu. A navíc každého potěší daleko víc, když mu příbuzný, kamarád nebo partner něco malého vyrobí.

Druhá výmluva: o Vánocích jsou zavřené obchody, je třeba nakoupit jídlo. Omyl: mnohé obchody už mají otevřeno i na oba vánoční svátky.
Třetí: když ony jsou před Vánocemi tak velké slevy, že se nakupovat prostě musí. Ano? A co povánoční slevy, ty jsou přece ještě větší.

A třeba ještě čtvrtá: musím ochutnat vánoční atmosféru na městských trzích. Odpověď: opravdu vám u stánků s koženými kabelkami, ředěným svařeným vínem a přesoleným bramborákem něco připomíná oslavu narození Ježíše Krista?

Resumé: nadávat na vánoční stres nemá smysl. Každý se mu může vyhnout. Vždyť i v lékařské definici stresu je jedno ústřední podstatné jméno: odpověď. Fyzická či psychická odpověď organismu na zátěž, kterou si tento organismus mnohdy vyvolává zcela sám. A u předvánočního spěchu je třeba dodat ještě jedno adjektivum: zbytečný.