PAVEL PEČÍNKA

Tato opatření chystá starosta Brna-střed za Občanskou demokratickou stranu Libor Šťástka. Aby byl richtig. Také prý v reakci na nedávnou bitku asi sedmi desítek olašských Romů.

To si otec sedmnáctileté Lucie vyšlápl se samopalem Škorpion vzor 61 zeptat se Kotlárovců, kdyže mu vrátí dceru unesenou ženichovým klanem, a pak z toho na Cejlu zastavovala hromadná doprava. Nejsem si jist, zdali s tím Šťástkův tah něco zmůže. Řešit všechno skrze velkorodinu včetně hromadných rvaček, ale i pro gadže nevídaných svateb (když se v létě 2008 vdávala romská Miss, stály tramvaje na Cejlu taky, a že bylo na co zírat) atd., s tím nezmohli nic ani předlistopadoví všekontrolující vladaři.

Udržovat určité pozitivní rysy kolektivistické mentality některých Romů a oslabovat ty negativní, to je úkol dlouhodobý, a nejen pro lokální politiky. Místní politika je ale přesně tím bojištěm, kde se odehrávají ty nejdůležitější zápasy ohledně romsko-gadžovského soužití. Lokální činovníky můžeme rozdělit do tří přihrádek.

V první jsou lidi, co si nechtějí čunkovskými metodami umatlat ruce, ale také nehodlají přijít o křesílko. Tudíž lehce poplkávají v lidskoprávním stylu, zvlášť když stojí blízko novináři nebo úředníci EU. Do terénu a do řešení reálných problémů ale nejdou, vědí, jak dopadli sedláci u Chlumce.

Nevděk ze všech stran naopak bičuje zastupitele a starosty, kteří vědí, že občas je sice nutné na některé vyčuránky přitlačit, ale že problém má též sociální, historickou a kulturní stránku. Od mnoha „bílých“ voličů pak musí poslouchat, proč třeba „staví pro děcka krimošů klubovnu“, zvlášť když se tam občas najde nějaká plechovka s toluenem. Ano, tudy vede cesta, ale kdo z politiků na ni vejde, ten u voleb sejde.

Hlasovací úspěch ale přináší styl třetí. Proč vysvětlovat, že část lidí z ghett se už ani nemůže propadnout do pekla, protože v něm žije teď – zamotaná v pavučině nevědomosti, izolace, dluhů, českých spekulantů s byty a olašských lichvářů, závislá na almužně od nenáviděného státu a na tom, co si ještě nakrade, aby mohla občas snít s přítelem herákem (kdy se třeba matka u soudu upřímně diví, proč by nemohla dávat synovi dávku, když mu to dělá větší radost než čokoláda).

Vždyť všechno nakonec vyřeší policajt s exekutorem, nebo snad ne? Stačí to vytrvale vyzpěvovat, a Šťástkovi poletí preference šťastně nahoru.

Autor je šéfredaktorem listu Romano Hangos (Romský hlas)

Čtěte více: Brno-střed: více policistů a kontrol