VYBERTE SI REGION

Z Brna se mi odcházelo fakt velmi těžko

Brno - Herec Pavel Liška přijel na čtvrteční brněnskou premiéru filmu Bohdana Slámy Venkovský učitel, v němž hraje hlavní roli.

22.3.2008
SDÍLEJ:

Pavel LiškaFoto: Deník/Drahomír Stulír

I přesto, že se herec Pavel Liška narodil v Liberci, v Brně prý prožil nejšťastnější léta svého života. Studoval tady herectví a začínal svou divadelní kariéru. Teď ho mohou lidé vidět v nejnovějším filmu režiséra Bohdana Slámy Venkovský učitel.

Brna se Liška nevzdával lehce. Po studiu na Janáčkově akademii múzických umění se s dalšími spolužáky Markem Danielem, Josefem Poláškem a Tomášem Matonohou probíjeli i propíjeli do dalších etap svého divadelního života.

I když brněnské HaDivadlo přirostlo Pavlu Liškovi k srdci, přece jen nakonec odešel do Prahy, kde už pět let hraje v divadle Na zábradlí. Ve filmu se Liška poprvé objevil v roce 1999 ve filmu Návrat idiota Saši Gedeona. Poté ho režisér Bohdan Sláma obsadil do filmů Divoké včely, Štěstí a nově i do Venkovského učitele.

Ve středu měl premiéru nový film Bohdana Slámy Venkovský učitel, v němž máte hlavní roli učitele Petra. Jak jste se s jeho postavou sžil?
Je to velmi dramatická role, čerpal jsem z vlastních životních zkušeností. Dramata se odehrávají v každém z nás. Ale tady došlo k tomu, že jsem pro některé stavy duše žádné vlastní zkušenosti neměl. Musel jsem daleko více hledat inspiraci jinde, zapojit svou emotivní představivost a pak si to dát vše nějak dohromady.

Učitel Petr je uzavřený, citlivý, osamělý a zklamaný životem. Ve kterých z jeho vlastností jste tedy našel sám sebe?
V těch zásadních věcech jsem s jeho povahou neměl společného nic. Ale každý člověk se ocitne v těžkých situacích. A právě tuto těžkou situaci učitel řeší, navíc velmi akčně. Odejde pryč od lidí, sám k sobě, aby měl na sebe čas a prostor. Přesto si myslím, že tu největší motivaci a podobnost hledá herec sám v sobě. A tak to mám i já.

Ve filmu hraje i Zuzana Bydžovská, která je vaší kolegyní i v Divadle Na zábradlí. Lišila se něčím vaše filmová spolupráce od té divadelní?
Se Zuzkou spolu v divadle hrajeme v představení Perfect Days, kde představuji jejího milence. Práce s ní na Venkovském učiteli pro mě byla velká radost. Kromě toho, že je to skvělá a velmi emotivní herečka, je to i dobrý člověk. Možná to ani neví, ale moc mi s učitelem pomohla.

Venkovský učitel je homosexuál, což zdůraznila většina recenzí na film. Kouzlo Venkovského učitele je však přece úplně v něčem jiném, nemrzí vás to?
Je mi to popravdě řečeno jedno. Vyzdvihují to, protože je to atraktivní téma. Ale nehrál jsem homosexuála, já jsem hrál učitele, který je mimo jiné také homosexuál a nachází se v těžké životní situaci. Ten film je totiž hlavně o lásce, o jejím hledání, o hledání sama sebe, o přátelství a o odpouštění.

Jak vzpomínáte na svá studia na brněnské JAMU?
Vzpomínám na to strašně krásně, byla to má nejkrásnější léta v Brně. Škola a potom vlastně i HaDivadlo. Potkal jsem se tam s lidmi, s nimiž dělám divadlo dodnes. S Poláškem, Matonohou a Danielem. A měl jsem velké štěstí, že jsme se dostali do jednoho divadla a mohli spolu pracovat. Byli jsme v nevybouřeném věku a byl to vlastně takový jeden dlouhý pařák na JAMU.

Proč jste si vybral právě HaDivadlo?
Měl jsem zkrátka to štěstí, že mě tam vzali. Když jsem studoval JAMU, měl jsem sen jít buď Na provázek, nebo do HaDivadla. Ale musím říct, že HaDivadlo, které se vyjadřovalo trochu odlišným způsobem, než jakým se vyjadřoval právě Provázek, mně bylo bližší. Nejbližší mi ale bylo to staré HaDivadlo, které jsem sám ani nezažil a o kterém jsem už jen četl.

Vzpomenete si na svoji první roli v HaDivadle?
Byla to Smrt Roberta Perna. Inscenace, v níž si Kovalčuk (Josef Kovalčuk – rektor JAMU, pozn. redakce) přál, abychom se uvedli v sestavě Liška, Daniel a Polášek. Tehdy to bylo výsostné představení školy.

Sledujete současné dění v HaDivadle?
Vůči HaDivadlu mám teď velké dluhy. Vždycky, když jsem v Brně, tak tam hraji. Je spousta věcí, které chci vidět. A mám velkou radost, že se HaDivadlo, které se po odchodu Jiřího Pokorného dlouho hledalo, konečně znovu chytlo. Divadlo získává zpět svou tvář. Za tím hledáním totiž stála jedna důležitá věc, a tou byl Kabinet múz – magický prostor, který se opustil. Z této změny jsem byl tehdy hodně smutný, protože tu energii, která tam byla, jsem už v Alfa pasáži necítil a bylo o mnoho těžší tam hrát.

V roce 2003 jste odešel do pražského Divadla Na zábradlí. Proč jste se rozhodl z Brna odejít?
Z Brna se mi vůbec nechtělo, byl jsem tu šťastný. Ale právě v době, kdy jsem v HaDivadle působil, jsem dostal nabídky do těch pro mě nejúžasnějších divadel. Bylo to právě Divadlo Na zábradlí, Národní divadlo a Miroslav Krobot mi nabídl angažmá v Dejvickém divadle. Nechtěl jsem vlastně odejít, odešel jsem, až jsem poznal svoji ženu Kristýnu. Poté jsem nabídku hrát v Divadle Na zábradlí dostal podruhé. A protože jsem k tomuto divadlu měl nejsilnější vztah a někde uvnitř sama sebe jsem cítil, že je čas na změnu, využil jsem příležitosti. Myslím, že to tak všechno mělo být i přesto, že se mi z Brna odcházelo velmi těžko.

Je vůbec něco, na co v Brně vzpomínáte nerad?
Jednou mě vykradli Romové. Pozval jsem je na pivo a další den jsem odjel do Prahy hrát divadlo. Když jsem se pak po třech dnech vrátil zpět, pekli si na dvorku bůček a pili pivo a vodku. Bohužel za moje peníze.

Jak vaše rozhodnutí stát se hercem přijali rodiče?
Tatínek byl pravidelný návštěvník divadla, ale chodil hlavně na opery, které mě nebavily. Když jsem se rozhodl pro JAMU, nebyl moc nadšený. Jeho otec byl herec a on věděl, co divadlo obnáší. Říkal, že průměrný herec je nešťastný herec. Ale pro kluka, který chce dělat divadlo, taková ponaučení nemají váhu.

Herectví tedy máte v rodině.
Svého dědečka Miloše Lišku jsem nepoznal. Zemřel, když jsem ještě nebyl na světě. U nás se o něm vlastně ani moc nemluvilo. Teprve později, když jsem byl na JAMU, jsem pátral po jeho osudu a zjistil jsem, že začínal v brněnském Mahenově divadle a pak hrál u E. F. Buriana, kde zažil svou nejkrásnější hereckou éru. Po válce se dostal do Divadla na Vinohradech a „pohltil“ ho socialismus. Po čase měl psychické problémy, deprese, začal pít a zemřel v blázinci jako zkrachovalý herec. Jeho problém byl, že byl na divadle závislý.

Co říká vaší kariéře otec teď?
Tatínek už nežije. Zemřel, když jsem byl v posledním ročníku JAMU. Ale je určitě klidný, protože na divadle závislý nejsem. A určitě je taky rád, že jsem hrál v „tym Národnim“.

Jak jste se dostal do Národního divadla?
To bylo ještě v době působení Josefa Kovalčuka, mého učitele na JAMU. Od druhého ročníku jsme si začali tykat. Hodně si tím naběhl a myslím, že toho pak litoval. Opil se s námi na festivalu studentských divadel v Bratislavě a tykání mi sám nabídl. Jednou jsem ho třeba potkal na schodech JAMU, jak jde proti mně s vážným Antonínem Přidalem. Kovalčuk byl tehdy děkan, ale klidně jsem ho pozdravil slovem ahoj. A Přidalovi jsem řekl dobrý den. Kovalčuk měl velkou zásluhu na tom, že jsem dostal v HaDivadle angažmá. Když pak byl v Praze v Národním, ze srandy se mě občas ptal: Kdy půjdeš za mnou do Národního? Já na to: Tak něco vymysli. Takhle jsme se provokovali, ale ani on ani já jsme to nemysleli nijak vážně. Pak přišel Vladimír Morávek a řekl, že mě chce do role vodníka v Lucerně. Chodil pak na naše zkoušky a hrozně se při nich bavil. Úplně se zajíkával smíchy, když jsem dával panu Lukavskému kravaty a drze mu odsekával.

Po odchodu do Prahy jste se oženil s Kristýnou Bokovou, dcerou známého disidenta Johna Boka. Jak vycházíte s jejím otcem?
John je věčný bojovník za spravedlnost a poctivý člověk, ale o to těžší je to s ním doma. Když jsem do jejich rodiny přišel poprvé, nestačil jsem se divit. Byli strašně hluční, svérázní, ale zároveň se všichni milovali. A tak i já jsem měl s Johnem své bouřlivé období. Ale myslím, že teď už to na něho trochu umím, a že se máme rádi a respektujeme se. On je totiž výborný dědeček.

Spolu s Janem Třískou, Václavem Vydrou, Helenou Zeťovou a Richardem Krajčem jste na billboardech podporoval pořádání olympijských her v roce 2016. Visel jste na kruzích zavěšený nad Brnem. To byl váš nápad?
Tehdy se v Praze dělal takový průzkum a zjišťovalo se, kdo je pro olympiádu. A já jsem byl jedním z těch, kdo si to přál. Proto jsem vlastně nafotil kalendář, který se nakonec objevil i na billboardech. Nápad s kruhy nebyl z mé hlavy, ale protože cvičím a posiluji, řekl jsem, že tam vydržím. Byla to pro mě svým způsobem taková výzva.

Co děláte, když zrovna nehrajete v divadle či ve filmu?
Baví mě mít volný čas. Nejsem typ, který když nemá práci, propadá panice. Užívám si volna se synem Šimonem a manželkou Kristýnou. Pořád na malého civíme a říkáme si, co jsme to vlastně přivedli na svět.

V Brně jste žil deset let, fandíte brněnským fotbalistům či hokejové Kometě?
Když jsem odešel z Liberce do Brna, snažil jsem se přesměrovat fandění ve fotbale na Brno. Ale ono to prostě nešlo, nakonec jsem vždy fandil Liberci. A teď mi to nejde ani v Praze. Jsem prostě pořád věrný Slovanu a v hokeji Bílým tygrům.

Autor: Markéta Stulírová

22.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies