VYBERTE SI REGION

Aleš Hrbek: V Brně bych nejradši viděl Led Zeppelin

Brno - /ROZHOVOR/ Rolling Stones, Linkin Park, Alice Cooper nebo Nazareth. Co mají tihle muzikanti společného? Na koncert do Brna je pozval Aleš Hrbek, promotér a spoluzakladatel agentury Glanc.

11.1.2009 2
SDÍLEJ:

Aleš Hrbek, promotér a spoluzakladatel agentury Glanc.Foto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

Otec dvou dětí, fanoušek Led Zeppelin a celoživotní posluchač rockové hudby, vypráví o zákulisí pořádání velkých koncertů, o laserových show, Alice Cooperovi nebo o největší výstavě na světě, kterou hostí právě Brno.

Co vás vedlo k založení agentury Glanc, jak vypadaly její začátky?
Po revoluci u nás žádné promotérské agentury nebyly, to slovo se před rokem prakticky 1989 nepoužívalo. Tohle odvětví, stejně jako spousta jiných odvětví, se začalo rozvíjet až po revoluci. My jsme do toho skočili v roce 1994, i když jsme původně pracovali v reklamní agentuře. První popud přišel o rok dříve, kdy nás si jedna firma objednala velký koncert na Náměstí Svobody, aby propagovala svoji značku. Tím jsem se oťukal na poli showbyznysu. Když jsme založili agenturu Glanc, na turné zrovna vyjížděla kapela Pražský výběr. Uspořádali jsme jim koncert v Rondu a zároveň začali spolupracovat s agenturou Interkoncert. Pomalu se to začalo nabalovat.

Můžete zkusit popsat, jak vypadá pořádání koncertu některé větší kapely, co všechno je potřeba zařídit, aby se koncert podařil?
Pořádání koncertu má dvě roviny, je potřeba rozlišovat kapely tuzemské a zahraniční. U těch tuzemských se to vyvinulo tak, že kapely které jezdí halové turné si vybírají promotéry, kteří jsou osvědčení a se kterými mají dobré zkušenosti. Spoustu takových kapel máme a bez nějakého výběru nás zařadí do svého plánu, protože Brno je pro ně zajímavá lokalita a my jsme pro ně stabilní partneři.

Pomáhá vám tedy, že máte za sebou zkušenosti s pořádáním velkých koncertů a jste osvědčení?
Určitě. Na poli showbyznysu vzniká spousta dobrodruhů a jednorázových agentur, kterým to třeba jednou dvakrát vyjde, ale při pořádání koncertů jde hlavně o systematickou práci a ty koncerty se sčítají. České kapely už za sebou mají komerčního partnera, takže na nás zbývá lokální zajištění věci a oni si to sami podporují celoplošnou reklamou. Na nás zůstává zajištění plakátů, odvysílání rozhlasových spotů, soutěže, inzerce v novinách, prostě kompletní lokální promo. Naší prací je také zajištění místa, pořadatelské služby, ochranky, pomocníků na stěhování aparatury, noclehy, zdravotnický dozor. Zahraniční skupiny mají často vlastní výbavu včetně světel a zvuku a jejich požadavky jsou podobné jako u českých kapel, ovšem poněkud naddimenzované. Zahraniční kapely jsou zvyklé na vyšší standard, čím slavnější jméno tím větší požadavky. Často musíte shánět netypické potraviny nebo nápoje, což dnes už není problém, ale v polovině devadesátých let to problém byl. To jsme často museli jezdit nakupovat až do Rakouska.

Která z kapel, které hráli v Brně, měla nejneobvyklejší požadavky?
Dneska už se nedá říct, že by některá z kapel měla vyloženě podivné požadavky, na našem trhu už se dá sehnat prakticky všechno a tak s tím nejsou potíže. V počátcích jsme museli nakupovat speciální druhy piv, koňaků, kapely chtěli i ryby nebo chřest. Nejvíc práce jsme samozřejmě měli s vystoupením Rolling Stones na Výstavišti. To jsme museli v parném létě shánět několik desítek druhů mrazáků, chladících zařízení, ledů, to všechno pro čtyři sta lidí na dobu deseti dnů. V době letní sezóny, kdy byli všechny firmy zaměřené na chlazení v provozu, jsme se opravdu zapotili. Navíc jsme museli zajišťovat i ubytování pro pět set lidí. To už je jako když máte na starost menší fabriku. Byť na krátkou chvíli.

Když jste se zmínil o vystoupení Rolling Stones, je to koncert na který jste nejvíc hrdý?
Určitě, tohle bylo vystoupení které se neopakuje a z mého pohledu zralého čtyřicátníka jsem si koncert opravdu užil. Nikdy jsem nepředpokládal, že se taková kapela do Brna opravdu dostane. Rolling Stones jsou skupina, která vždycky jezdí po největších stadionech a největších městech, ale byli ochotni navštívit i jiná města a proto se to Brnu podařilo.

Koncert Rolling Stones byl největší, vzpomínáte ale rád i na některé menší akce?
Kromě Rolling Stones strašně rád vzpomínám na ty příjemné koncerty, kdy se všechno vydařilo, lidi byli spokojení. Takhle si pamatuju výborný koncert Joe Cockera, který byl velice příjemný člověk a odvedl perfektní výkon. Taky velice rád uvítám každý brněnský koncert kapely Jethro Tull, která má své věrné fanoušky a kterou taky uvítáme letos, poslední prázdninový víkend v areálu brněnského Slavkova. Rád si připomínám i naše začátky, kdy jsme několikrát pozvali skupinu Nazareth. Tenkrát jsme jejich hudbu znali jenom z desek a byli jedni z prvních, se kterými jsme se setkali a poznali jsme, že to jsou normální lidi, pravověrní rockeři. To byl taky náš první vztah s opravdu velkými hvězdami. Uvědomili jsme si, že to jsou lidi jako my a dá se s nimi normálně vyjít, byly to tenkrát s nimi fantastické večírky, které už se asi nebudou opakovat.

Existuje nějaký klíč, podle kterého kapely vybíráte? Hraje v tom nějakou roli váš osobní vkus?
Samozřejmě na začátku byla pro lidi zážitek koncert kterékoliv kapely, která sem přijela. Bylo to novinka, protože trh nebyl zahlcen a každý byl zvědavý na všechny ty kapely, které poslouchal doma. Od té doby se ta situace změnila, Česká republika je kulturní a kapely sem jezdí rády. Byly tady už prakticky všechna veliká jména. Samozřejmě že neustále vznikají jména nová, ale kapely, které působily v šedesátých a sedmdesátých letech mají u nás největší fanouškovskou základnu. V prvních letech se člověk samozřejmě snaží vyhledávat jména, která jsou vám sympatická, ale postupně se ten přístup musí zprofesionalizovat a občas člověk jde i do kapely, která má komerční charakter, aby si pak mohl dovolit kapelu lepší, která ale třeba nepřiláká tolik lidí. Dnes se prostor pro promotéra zužuje, protože koncerty jsou často jediným způsobem, jak si může kapela pořádně vydělat. Souvisí to i s klesáním prodeje hudebních nosičů. Teď vyhledáváme takové věci, aby byly pokud možno kvalitní, ale zároveň abychom si mohli dovolit je zaplatit a byly alespoň na nějaké hranice rentability.

Občas se tedy stane, že pozvete kapelu která vám není sympatická, jenom proto aby přilákala dostatek diváků?
Zatím jsem měl to štěstí, že takových kapel bylo minimum. Když to vezmu ze svého pohledu, asi už bych nedělal koncert Kelly Family. Ale tenkrát to byla taková chvíle, kdy musíte být v pravý čas na pravém místě a uspořádat koncert i takové skupiny, která třeba není vašemu srdci blízká.

Jaké jsou odezvy umělců, kteří v Brně odehráli svůj koncert, byli spokojeni? Jak třeba reagoval Alice Cooper?
Tak zrovna Alice Cooper byl z Brna naprosto nadšen. On je sice naprosto špičkový zpěvák, ale je to člověk, který už si za dobu svého hraní zvykl vystupovat v komornějších prostorech. Když viděl plnou halu Rondo tak to pro něj bylo jako za starých časů, koncert si velice užil a říkal nám, že by se do České republiky velice rád někdy vrátil. Opravdu se mu tady líbilo.

V Brně se teď vyjednává stavba nového fotbalového stadionu, který bude mít kapacitu kolem třiceti tisíc návštěvníků. Myslíte, že to pomůže Brnu v pořádání opravdu velkých koncertů?
Nedá se tím samozřejmě říct, že stadion bude sloužit hlavně koncertům, protože takové koncerty se tam dají uspořádat maximálně dvakrát do roka. To ovlivňuje kupní síla města i Moravy. A navíc těch velkých jmen není ani tolik. Mě třeba velice mrzí, že Brno v devadesátých letech přišlo o stadion Za Lužánkami, protože kdyby dnes stál, mohli tady klidně hrát kapely jako U2. Kapacita nového stadionu se určitě využije, já to vítám, ale samotné koncerty stadion určitě neuživí.

Jak se obecně vyvíjí podoba koncertů, jaká bude jejich budoucnost? Dnes už se většina velkých koncertů neobejde bez laserové show, videoprojekcí a tak dále. Je to ta cesta?
Samozřejmě, že koncerty se neustále vyvíjí. Když se člověk podívá na záznamy koncertů Rolling Stones, kteří jako první začali s velkými koncerty na stadionech, je tam značný rozdíl. Moc nového už se nejspíš vymyslet nedá, ale hlavní vývoj vidím v podobě světelných letek, obrovských obrazovek. Vždycky budou fungovat lasery, které jsem poprvé viděl na pražském koncertě Pink Floyd v devadesátých letech. Dnes už jsou naprosto běžné. Nevím co může vývoj přinést nového, ale vždycky budou světla a pyrotechnické efekty hrát důležitou roli. Diváky to baví.

Jak je to s cenou lístků na koncerty? Jaké je maximum, které je český divák ochotný za velká koncert zaplatit?
U nás je trošku problém s tím, že náklady na koncert domácí kapely už se tolik neliší od nákladu na koncert kapely zahraniční. Za posledních dvacet let u nás podražilo naprosto všechno, pracovní síla, energie, nájmy . Tyhle ceny byly na počátku devadesátých let úplně jinde a nejdražší byl vždycky honorář samotné kapely. Momentálně, s poklesem ceny dolaru i eura, nejsou rozdíly v honorářích tak patrné, přičemž lokální náklady stouply diametrálně. Pokud začíná cena vstupenek na zahraniční kapelu na osmi stech korunách, nikoho to nezarazí. Pokud ale stojí lístek na Kabát nebo Chinaski šest set korun, my všichni včetně kapely z toho máme velký respekt. V tomhle je veliká nevýhoda, která se podle mě začne stírat až se zavedením eura.

V loňském roce jste začali s pořádáním velkých výstav, jako je Tutanchamon nebo Titanic. Jaký to mělo úspěch? A chystáte nějaké další podobné výstavy?
Samozřejmě se nebráníme jakýmkoliv nápadům. Dnes už se nedá říct, že by nějaká agentura byla specializovaná pouze na bigbít nebo pouze na divadlo. Hledáme projekty, které jsou zajímavé a mají nějakou šanci vydělat na provoz agentury. Proto jsme uvítali i možnost světových pojízdných výstav. Tyhle zahraniční věci my neděláme sami, jsou to finančně velice náročné projekty a proto při jejich realizaci spolupracujeme s americkou agenturou Live Nation, kde plníme roli domácí produkce. Finanční krytí mají na starosti spíše oni. Ty výstavy jsou v Brně proto, že jinde se nenašel adekvátní prostor. Například Tutanchamon zabírá přes čtyři tisíce metrů čtverečných a podobný prostor se v Praze prostě nenašel. Začali jsme na jaře s výstavou Titanic, v létě jsme pak Brňanům nabídli Leoparda Da Vinciho a Tutanchamon je vyvrcholením roku. Troufám si říct, že momentálně je to největší výstava na světě a tímto bych na ni ještě jednou všechny rád pozval. Patnáctého března výstava končí a do Prahy se nepřesune, jak si někteří myslí. Z Brna cestuje rovnou do Mnichova. Na nějaký čas se pak naše výstavnická činnost uzavře, protože se nám zatím nepodařilo najít podobně velkou výstavu.

Ve Vídni je v současnosti velká výstava Vincenta Van Gogha. Dalo by se něco podobně významného uspořádat v Brně?
U takových výstav je trošku problém. Na naších výstavách jsou totiž k vidění především kopie nebo rekonstrukce. Výstava originálů je ale akce, která vyžaduje neuvěřitelné finanční výdaje na pojištění a zatím jsme nenašli klíč, jak tyhle věci řešit. Nechci předbíhat, věci se vyvíjí rychle, ale nemyslím si, že by podobná výstava v blízko době vznikla.

Nemáte občas hudby už dost? Nebo aktivně posloucháte i doma?
Tak s tímhle nemám absolutně žádný problém. Rozlišoval bych poslech hudby doma a návštěvu koncertu. Hudbu poslouchám strašně rád a prakticky neustále. Můj švagr mě každý víkend zásobuje novými deskami a celý náš život je naplněný posloucháním muziky. V tomhle případě jsem se se svým povoláním opravdu trefil. Další věc je návštěva koncertu. Když mám dobrovolně jít na živý koncert tak už si opravdu vybírám, hlavně z časových důvodů. Kolikrát si kapelu radši poslechnu v pohodlí domova. Člověk nemusí být denně mezi lidmi.

S nástupem internetu se objevil fenomén on-line přenášených koncertů. Má to podle vás nějakou budoucnost?
Je to novinka, která je pro promotéry trošku kontraproduktivní. Koncert je výjimečný tím, že lidé přijdou a zažijí tu atmosféru zblízka Já vždycky říkám, že člověk si ze svého života moc nepamatuje. Pamatujete si pouze významné věci, dobrou dovolenou, životní mezníky. Já si pamatuju spoustu dobrých koncertů, ale nepamatuju si dny, které byly mezi tím. V tom je živé hraní nejlepší, je to často zážitek na celý život. Internetové přenosy tohle nahradit nemůžou.

Může podle vás Brno konkurovat Praze v pořádání velkých koncertů?
To určitě ne. Musíme si uvědomit, že jsme malá země a kapely a management nejsou zrovna vzdělanci v oblasti geografie, takže když se řekne Česká republika tak se každému vybaví Praha. Brno je velmi kulturní město a jsem rád že se tady něco děje, ale se vší pokorou si musíme uvědomit, že Brno je až na druhém místě a tak to zůstane. Kapely ale často slyší na to, že Brno má strategičtější polohu než Praha, Do Brna se dá lépe dojíždět a to vyrovnává ten handicap menšího města. Praha je ale atraktivnější a myslím, že každý soudný člověk se mnou musí souhlasit.

Kdybyste si mohl vybrat jednu kapelu, nehledě na její finanční požadavky, kterou byste rád dovezl do Brna?
Já bych strašně rád viděl kapelu, kterou asi už nikdy nebudeme moct vidět a to jsou Led Zeppelin. Pro mě je to pořád skupina číslo jedna. V Praze sice před několika lety hrál Robert Plant a Jimmy Page, koncert celé kapely bych viděl opravdu nejradši v životě.

Aleš Hrbek
- Narozen 18. srpna 1965 v Novém Městě na Moravě
- Do roku 1984 žil ve Žďáru nad Sázavou, kde studoval gymnázium
- 1984 – 1988 Pedagogická fakulta Brno
- 1989 – 1992 učitel na ZŠ
- 1993 – 1994 práce v rádiu, reklamní agentura
- 1994 spoluzakládá agenturu Glanc
- Ženatý, dvě děti a pes
- Dcera Kristýna 10 let
- Syn Filip 20 let

Autor: Jiří Špičák

11.1.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Obránce Vraštil: Jasně, že mám obavu, tabulku vidím

Brno /ROZHOVOR/ – Připsal si první branku v brněnském dresu v nejvyšší soutěži, která zmírnila domácí blamáž fotbalistů Zbrojovky. Zásluhou trefy Lukáše Vraštila v nastavení aspoň srovnali na 1:1 s Karvinou. „Potřebovali jsme tři body, chtěli jsme je za každou cenu, bohužel se to nepodařilo. Máme aspoň bod, ale je to málo. Jaro bude těžké, musíme to zvládnout," pravil dvaadvacetiletý obránce Vraštil.

AKTUALIZOVÁNO

Soud opět poslal souzeného Zadeha do vazby. Jeho obhájkyně podala stížnost

Brno – Podnikatel Sharam Abdullah Zadeh je od nedělního večera opět ve vazební věznici. Městský soud v Brně rozhodl o vazbě na návrh státního zastupitelství. Zadeh je obviněn z daňových úniků za více než dvě miliardy do vazby. Jeho obhájkyně na místě podala proti rozsudku stížnost. Z tiskové zprávy policie navíc vyplývá, že se Zadehem bylo obviněno ještě dalších pět lidí, ačkoliv mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej přímou souvislost nepotvrdil. Detektivové z centrály v neděli zasahovali na několika místech České republiky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies