VYBERTE SI REGION

Alrawi: V deseti letech jsem vydělával víc než úředník

Brno /ROZHOVOR/ - Bývalý předseda brněnských muslimů Muneeb Hassan Alrawi chce odejít do Libye nebo Spojených arabských emirátů. Na svoje dětství v Iráku vzpomíná rád.

21.7.2013
SDÍLEJ:

Muneeb Hassan Alrawi.Foto: DENÍK/Attila Racek

Přestože brněnská mešita, první v republice, letos oslavila patnáct let, stále ji provázejí kontroverzní aféry. Před několika týdny se objevila nahrávka, na které šéf českých muslimů hovoří o nenávisti k nevíře v Boha. Případ nyní prošetřuje brněnské státní zastupitelství. „Mluvil jsem o nenávisti k nevíře v Boha ne k nevěřícím, jak si to někdo mylně vyložil," brání se bývalý předseda Islámské nadace Brno Muneeb Hassan Alrawi. Stavbu mešity ve Vídeňské ulici provázela před lety řada protestů. Nyní muslimové hovoří o stavbě nové. „Tlačíme se. Při páteční bohoslužbě někteří musejí sedět na chodbě," vysvětluje Alrawi.

Bývalý muslim a člen nadace Lukáš Lhoťan před několika týdny upozornil na nahrávku vašeho tři roky starého kázání z mešity. Na ní mluvíte o nenávisti proti nevěřícím.

Nemluvil jsem o nenávisti proti nevěřícím, ani proti nikomu. Pouze jsem překládal projev saúdskoarabského duchovního. Kázání bylo o výchově dětí, protože ty jsou naším největším bohatstvím. Jelikož neexistuje vhodné synonymum, použil jsem v tomto místě arabské slovo kufr. To znamená nevíru v Boha a nikoliv nevěřící nebo jinověrce. Překládal jsem tedy, že je povinností rodiče učit děti milovat víru v Boha a nenávidět nevíru v Boha. Možná by se hodilo jiné synonymum, než nenávidět. Ale překládal jsem volně. Šlo o varování před něčím osobním a nikoliv nenávist proti někomu cizímu. Nikdy jsem nenabádal k nenávisti někoho, tak jak to podle mého názoru dělá právě Lhoťan vůči mě a naší komunitě.

To není to stejné jako nenávidět jinověrce?

Ne, není. Já třeba nenávidím drogy, ale to neznamená, že nenávidím drogově závislé. To by byl přece nesmysl. I přesto, že nenávidím omamné látky, tak se mi za poslední rok podařilo znovu postavit na nohy rodinu, kde mladí rodiče propadli drogám. Děti jsem si vzal z ústavu k sobě a rodičům poskytl veškerou pomoc. Může to dosvědčit brněnský městský soud i sociální pracovnice.

Na nahrávce překládáte i to, že rodiče mají děti, které se nechtějí modlit, bít.

Samozřejmě jsem neměl na mysli, že by měli děti týrat, to v žádném případě. Dokonce jsem dodal to, že jde o výchovný postup s láskou. Nikdy jsem neviděl muslima, který by bil dítě za modlitbu. Lhoťan se nyní snaží lidem vnucovat jinou interpretaci. Tím nejhorším, co se člověku může stát je, že přijde do pekla. Bůh může vše odpustit, ale vyhradil si jedinou výjimku. A tou je nevíra v něj. Věřící rodič logicky nechce, aby se jeho dítěti, které je tím nejcennějším, co má, přihodilo to nejhorší. Proto se ho snaží vychovávat ve víře. I v české společnosti je obvyklé, že dítě dostane někdy na zadek, to je vše. Nikdo z přítomných si kázání nevyložil tak radikálně. Jen Lhoťan. Je zajímavé, že mu trvalo tři roky než se nad tím pohoršil.

Kdo je vlastně Lukáš Lhoťan?

Je to bývalý zapálený konvertita, který vyznával ortodoxní názory. Byl dost radikální a útočil na všechny, kteří byli proti našemu náboženství. Nás měl za vlažné muslimy. Jako Islámská nadace jsme se na jeho aktivitách nechtěli podílet. Bylo to s ním dost obtížné. Od jednoho člena jsem se dozvěděl, že říkal, že když ho vyhodím, udělá mi ze života peklo. Vyloučili jsme ho, ale on se stále chtěl vrátit.

Co bylo dál?

V roce 2010, když jsme mu dali poslední šanci, zkopíroval v mešitě data z počítače. Ukradl tisíce fotek, které dokumentovaly historii nadace, a nám je vymazal. Odcizil i část archivu profesora Kulhavého, kterou jsme tu měli. Profesor byl jedním z prvních českých muslimů. Pak Lhoťan, který dřív pořádal demonstraci proti Bushově administrativě, odjel na několikatýdenní pobyt do Spojených států amerických, který platila americká ambasáda. Vrátil se jako jiný člověk, úplně změnil svoje názory.

Jak se choval?

Jako radikální muslim měl své webové stránky. Všechny články z tohoto období z internetu smazal a začal vystupovat proti islámu. Postupně prochází dokumenty, které ukradl, a překrucuje jejich význam, aby nás poškodil. První věc, kterou po návratu z Ameriky udělal, bylo, že na blogu napsal, že jsem sliboval sociální demokracii příspěvek na kampaň, když podpoří uznání islámu. Celé si to vymyslel. Tehdy jsem udělal chybu, že jsem se neobrátil na soud.

Brněnská mešita oslavila patnáctileté výročí. Jak hodnotíte toto období?

Udělali jsme pořádný kus práce. Obavy, které měli lidé v okolí stavby, se nepotvrdily. Mešita splnila hlavní účel, tedy poskytnout nám prostor pro modlitby, výuku a společenské události. Zároveň se stále snažíme přemostit rozdílnosti mezi většinovou společností a muslimskou menšinou a odbourat předsudky. Nechtěli jsme komunitu, která žije v muslimském ghettu.

Přibývá lidí, kteří chodí do mešity?

Pomalu ano. V pátek, který je pro muslimy stejně významný jako neděle pro křesťany, chodí do mešity kolem 170 lidí.

Čím to podle vás je?

Po roce 2004 sem začaly docházet dvě a tři desítky cizinců, kteří v Brně pracují v nadnárodních společnostech. Také dorůstají naše děti.

Muneeb Hassan Alrawi.Vejdou se do mešity všichni zájemci?

V pátek musejí někteří sedat i na chodbě. Tlačíme se tam. Ve sváteční dny, kdy přijde až čtyři sta lidí, si na modlitby musíme pronajímat sály mimo mešitu.

Jak to vypadá s plány na stavbu nové mešity?

Mnohým se nechce odejít z té stávající. Uvažují, že by se dalo jedno patro nadstavět. Nebo že zrušíme učebnu. Na nějaký rok by to pomohlo, ale není to na dlouho. Problém je, že nový svatostánek nevznikne dříve než za pět let. Tak dlouho odhaduji, že potrvá sehnání pozemku, potřebných povolení a stavba.

Jste tedy pro novou stavbu, nebo úpravu stávající mešity?

Myslím si, že nadstavba nemá cenu. Šel bych do něčeho nového, poučil se z nedostatků. Někteří lidé k nám dokonce v pátek přestávají chodit, protože se tam musejí mačkat. Ale nikdo se do projektu nehrne. Ví, že je to věc, která zaměstná člověka na několik let.

Z jakých chyb se chcete poučit?

Líbilo by se nám mít v mešitě jídelnu nebo bufet. Teď když držíme ramadán, musíme chodit na společné večeře do restaurací, protože tady není místo. Pomohlo by nám i víc učeben, aby se děti různého věku mohly vzdělávat odděleně.

Nová mešita má hodně odpůrců. Budete ji prosazovat opět vy?

Zatím nevím. Poslední dobou se snažím věnovat komunitě a svým dětem, takže mi na nové plány nezbývá čas. Navíc jsem už v červnu znovu nekandidoval na předsedu Islámské nadace v Brně. Nějakou dobu navíc uvažuji o tom, že odjedu i s rodinou do zahraničí. Do konce roku se chci rozhodnout, jestli pojedeme pryč, nebo zůstaneme tady a já se budu dál věnovat záležitostem nadace.

Proč chcete odjet?

Chtěl bych, aby děti poznaly život v muslimské zemi a naučily se arabsky. Kdybych čekal až vyrostou, byla by pro ně změna horší.

O jakých zemích uvažujete?

Rodina by byla ráda, kdybych se vrátil do Iráku. Ale vzhledem k tamní politické a bezpečnostní situaci to nepřipadá v úvahu. Rozhoduji se mezi Spojenými arabskými emiráty a Libyí. V obou zemích mám starší bratry, kteří jsou doktoři.

Není Libye také nebezpečná země?

Nemyslím si. Odjel jsem tam hned poté, co byl za revoluce v roce 2011 osvobozen Tripolis. V Libyi jsem založil firmu, která obchoduje s motorovými oleji. Také bych chtěl obchodovat s medem.

Plánujete pak návrat do Brna?

Ano, v zahraničí bych se chtěl zdržet tak pět let. Děti by pak v Česku mohly začít studovat vysokou školu.

Nebojíte se nového začátku?

Naprosto ne. Změna režimu je dobrá příležitost začít. To jsem poznal už v Československu. Nikdy jsem neměl problém rozjet nový obchod a vydělat peníze. Začal jsem s tím už v deseti letech v Iráku. Přesto, že to po mě rodiče nechtěli, a ani to nepotřebovali.

Co jste tehdy dělal?

Velmi brzo ráno jsem chodil pomáhat na trh s ovcemi. Obchodníci, kteří přišli do Bagdádu z venkova, potřebovali na pár hodin pohlídat ovce. Mezitím prošli trh a zjistili, jak se pohybují ceny. V osm hodin jsem tam skončil a šel se domů nasnídat. Pak jsem šel na další trh. Irácké ženy nakupují po kilech, ale třicetikilový nákup domů neodnesou. Vozil jsem ho na vozíku. Dokázal jsem si za měsíc vydělat víc než úředník.

Předseda Islámské nadace v Brně Muneeb Hassan Alrawi.

Jaké bylo vaše dětství v Iráku?

Lepší než dětství mých dětí. Panovala otevřenost a volnost. Ve čtvrti, kde jsme bydleli, byla spousta volného místa. Žádný problém zahrát si fotbal aniž bychom rušili sousedy. Pocházím z jedenácti dětí a nikdy jsem nepoznal samotu, kterou vidím tady v Česku. Jedináček v podstatě strádá.

Jak jste se dostal do České republiky?

Byl to osud. Celý život jsem se dobře učil, třeba v šesté třídě jsem byl nejlepší žák z celého Iráku. Excelentní maturanti pak dostali možnost studovat v Německu. Já jsem nejvíc bodů ztrácel na arabštině, naopak nejlépe mi šla matematika, chemie a angličtina. Nikdy bych si ale dobrovolně Československo nevybral. Bylo totiž ve východním bloku. A hodnota titulu se posuzuje podle země, ve které ho člověk získal. Ti nadaní studenti vždy chodili do západního bloku.

Proč vám to s Německem nevyšlo?

Naše země se s ním nakonec nedohodla na studijních specializacích. Pro nás to byl velký problém, protože jsme už promeškali přihlašování na domácí univerzity. Kdo se nedostal nebo nehlásil, už to nemohl zkusit znovu. Nakonec se Irák dohodl s Československem.

Musel jste být hodně zklamaný.

Ano. Někteří z nás dva roky probrečeli. Byl jsem bez chuti, nechtělo se mi studovat. Zlomilo se to až ve třetím ročníku. Tehdy mi došlo, že není úniku.

Jak jste si poradil s češtinou?

Když jsem přijel, neuměl jsem ani slovo. Teď už je to něco samozřejmého, v češtině i myslím. Pro moje děti je to rodný jazyk, kterým mluvíme doma.

Čím jste se v Brně živil?

Začal jsem do Iráku dovážet křišťálové lustry a náhradní díly na traktory Zetor. Potom jsem obchodoval třeba s koberci.

Spoustě lidí podnikání zkrachuje, ale vám se už od mládí daří. Je to tím, že máte obchodnický talent?

Rád cestuji a řekl bych, že mám dar vidět, kde některé věci chybějí. A dodám je z míst, kde vím, že je mají.

Autor: Kateřina Foltánková

21.7.2013
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Učí děti zpívat, celému souboru ušila kroje

Bílovice nad Svitavou - Osmnáctým rokem zpívají děti koledy ve folklorním souboru Bystrouška pod vedením Bohuslavy Hamákové. Letos se zpěvem a tancem připojí k akci Česko zpívá koledy pořádané Deníkem po celé republice. Společně s pěveckým sborem Bach a divadelním spolkem Bota rozezní Bystrouška své hlasy v Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku potřetí.

Odejde Zbrojovce snajpr? Útočník Škoda je v kurzu

Brno - Na podzim nastřílel deset branek, vyšvihl se do čela pořadí kanonýrů vedle renomovaného Davida Lafaty. Brněnský fotbalista Michal Škoda se v zimním přestupovém období patrně stane horkým zbožím. Už kolem něj také někteří zájemci krouží. „Mám nějaké informace od manažera, ale spíš čekám na něco konkrétního, zatím je to jen oťukávání, což moc neřeším," odvětil Deníku Rovnost útočník Zbrojovky.

Předvánoční brigády? Je jich více. A za lepší platy

Brno - Vánoce rodiny stojí mnoho peněz, velká část lidí si tak hledá alespoň dočasný přivýdělek. Je to i případ Lukáše Nezhyby. „Mám sice svoji stálou práci, ale chceme s přítelkyní strávit Vánoce v zahraničí na horách, proto máme oba od začátku prosince ještě brigádu," vysvětlil Nezhyba.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies