VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Valoch: Bez každodenní práce bych se z bláznil. I teď

Brno /ROZHOVOR/ -Jedenadevadesátiletý Karel Valoch se zasloužil o věhlas české a moravské archeologie i v zahraničí. I ve svém věku chodí každý den na šestou do práce.

18.12.2011 1
SDÍLEJ:

Karel Valoch.Foto: DENÍK/Attila Racek

Archeologie starší doby kamenné je jeho prací i vášní. Celý život. Počátkem padesátých let nastoupil do ústavu Anthropos brněnského Moravského zemského muzea, kde pracuje dodnes. Denně tam dochází i ve svých jedenadevadesáti letech. Zejména díky výzkumům v jeskyni Kůlna v severní části Moravského krasu se stal světově uznávaným odborníkem.

Letos v listopadu a prosinci získal brněnský archeolog Karel Valoch Cenu Jihomoravského kraje i Cenu města Brna pro letošní rok za celoživotní přínos v oblasti historických a společenských věd. „Radost z práce mi dodává elán do života,“ komentuje své stále vysoké pracovní nasazení Valoch.

Jaký pro vás mají ocenění od Jihomoravského kraje a města Brna význam?
Potěšila mne a velmi si jich vážím. Přišla v závěru mé životní dráhy. Chápu je jako uznání celoživotního úsilí.

Znamená to, že se chystáte ve svých jedenadevadesáti letech ukončit odbornou práci a odejít do důchodu?
V důchodu jsem už třicet let. I když stále zůstávám v Moravském zemském muzeu jako emeritní spolupracovník. A pokud to půjde, budu tam docházet i nadále. Nemám žádný důvod ani chuť své pracoviště opouštět. V hlavě nosím ještě spoustu plánů a nápadů, o čem chci psát. Doufám, že se mi to podaří.

Jak dnes vypadá váš běžný pracovní den?
Stále chodím do práce každý pracovní den v týdnu. A jako většinu života přicházím do muzea na šest hodin ráno. V tom se nic nezměnilo od té doby, co jsem nastoupil do důchodu. Pořád tu mám co dělat. Dnes už ale pracuji jen do dvou hodin odpoledne.

Důchod je tedy ve vašem případě jen formalita.
Je to pro mě samozřejmě zdroj peněz, který zajišťuje mou existenci. Jinak ale čistě odpočinkový život nevedu. Myslím, že bych to ani neuměl.

Máte nějaký recept, díky kterému se vám podařilo zůstat činný a vitální i v tak vysokém věku?
Samozřejmě že nemám. Možná za to mohou geny po mamince. Většina strýců a tet z její strany se dožila více než osmdesáti let. Jeden ze strýců se dožil i devadesáti. Také si velmi vážím toho, že mohu chodit do zaměstnání i v tomto věku a nesedím jen u televize. To by mě asi zabilo. Velmi rychle a velmi brzy. Radost z práce mi dodává elán do života.

Za svého největšího učitele považujete brněnského archeologa Karla Absolona, jehož tým v roce 1925 nalezl známou Věstonickou venuši. Jak jste se seznámili?
Vydával časopis Příroda. V roce 1942 v něm publikoval článek o pravěkých nástrojích, který mě zaujal. Tehdy jsem se starší dobou kamennou zabýval ještě jako amatér. Ono číslo už ale bylo vyprodané. Někdo mi poradil, ať za ním přímo zajdu. Že mi jej dá. Absolon mě vlídně přijal a časopis mi pochopitelně věnoval. Od té doby jsem za ním do jeho bytu docházel pravidelně. Půjčoval mi literaturu, která nebyla dostupná ani v univerzitní knihovně. Radil mi prakticky až do konce svého života v roce 1960. Stál za mým přerodem z amatéra v profesionála.

Jakou nejcennější radu jste od něj pro práci archeologa zaměřujícího se na dobu kamennou dostal?
Je těžké vybrat jednu konkrétní věc. V podstatě mě naučil to řemeslo, bez kterého nejde dělat ani věda. Zasvětil mě například do typologie kamenných nástrojů. Předal mi všechny poznatky o archeologickém vědeckém výzkumu, které byly ve čtyřicátých letech minulého století dostupné. Po svém nástupu do muzea v padesátých letech jsem pak čerpal další poznatky například i ze zahraniční literatury.

Původně jste vystudoval obchodní školu a v roce 1936 jste začal pracovat jako úředník. Kdy se u vás objevil zájem o pravěkou archeologii?
Už v dětství. Ve dvacátých letech se starší dobou kamennou zabýval jako amatér švagr, manžel mé nevlastní sestry, který byl o třiadvacet let starší než já. Kopal a na vlastní pěst vytvořil poměrně zajímavou sbírku. Já jsem to jako malý kluk s nadšením pozoroval. V polovině třicátých let mě další nevlastní bratr, který s ním spolupracoval, vytáhl do pole na sběr pazourků na jedno z nalezišť v Brně. Zaujalo mě to a od té doby jsem začal na polích sám hledat pravěké kamenné nástroje. Nadchl jsem pro to i své tři kamarády. Do konce druhé světové války jsme vytvořili poměrně rozsáhlou kolekci, kterou jsem později věnoval muzeu. Začal jsem číst odbornou literaturu. Po nástupu do muzea jsem vystudoval vysokou školu a postupně získal další vědecké tituly.

Do ústavu Anthropos Moravského zemského muzea jste nastoupil koncem roku 1952 a zůstal až dodnes. Nikdy vás nenapadlo odejít jinam?
Ne. Důvod je velmi jednoduchý. Lepší možnosti uplatnění se v oboru archeologie starší doby kamenné nikde jinde nebyly. Bylo to tehdy jediné místo, kde tento obor pořádně podporovali. Jan Jelínek, který se stal v roce 1952 vedoucím ústavu Anthropos, podporoval v ústavu rozvoj antropologie, paleontologie i archeologie. Podařilo se tu vytvořit obrovský sbírkový fond, který u nás ani dnes nemá obdobu. To jsou pro badatele ideální podmínky.

Jak rozsáhlá dnešní sbírka ústavu Anthropos je?
To je velmi obtížné odhadnout. Existují samozřejmě podrobné inventární soupisy, ale konečný stav neznám. Například sbírka ze starší doby kamenné, kterou jsem spravoval až do svého odchodu do důchodu, může mít mnohem přes sto tisíc kusů. Jen při výzkumu jeskyně Kůlna v Moravském krasu jsme objevili snad padesát tisíc kamenných artefaktů a sto tisíc zvířecích kostí. Naše sbírka je opravdu ohromná.

Výstavní pavilon Anthropos v brněnských Pisárkách letos oslavil padesát let od svého znovuobnovení. Také jste se na něm podílel. Jak obnova pavilonu vypadala?
Původní Absolonův Anthropos býval na brněnském výstavišti. Po válce zůstal zcela zdevastovaný. Zachoval se z něj jen ten legendární mamut. Profesor Jelínek si vzal za úkol, že jej obnoví. Tehdejší radní nápad podpořili. Nový pavilon začal vznikat úplně od základů v Pisárkách. Sám jsem při stavebních pracích brigádničil. První část ještě nehotového pavilonu jsme slavnostně otevřeli v září 1961 výstavou skalních maleb. Pracoviště a depozitáře ústavu Anthropos byly ale vždy na Zelném trhu.

Jakého významu pavilon za padesát let své existence dosáhl?
Stálá expozice v Anthroposu dnes patří mezi evropskou špičku. Je velmi povedená. Názorně přibližuje poznatky o pravěku i laikům. V prvním patře je podaný vývoj člověka od nejstarších hominidů až po dnešní moderní lidi. V druhém podlaží mapujeme vývoj kultur ze starší doby kamenné v Česku. Dále jsou tam ukázky pravěkého umění. Pavilon neustále navštěvuje mnoho školních tříd. Je to poutavý doplněk výuky. Jako ústav jsme na expozici v Anthroposu náležitě hrdí.

Co považujete za svůj životní odborný úspěch?
Bezesporu výzkum jeskyně Kůlna v Moravském krasu. Odehrával se v letech 1961 až 1976. Byl to tehdy jeden z největších evropských výzkumů. Jezdily k nám exkurze ze střední Evropy a jednotliví badatelé ze sovětského svazu i ze západu. Šedesátá léta byla obecně zlatou dobou moravské archeologie. Paralelně s mou prací v Kůlně běžel například velký výzkum v Dolních Věstonicích na Břeclavsku. Také se dělala bádání zaměřená na mnohem mladší pravěká období.

Na co jste při pracích v Kůlně narazili?
Podařilo se nám doložit, že v jeskyni Kůlna žili dlouho neandertálci. Sídlili tam opakovaně po čas přibližně sedmdesáti tisíc let. Měli v jeskyni své sídliště, kam se stále a stále vraceli. To je dost neobvyklé nejen u nás, ale i v celé střední Evropě. Byl to pro nás poměrně nečekaný objev, který prokázal, že na jižní Moravě bylo přibližně před sto tisíci lety velmi rušno.

Po revoluci v devadesátých letech jste zkoumal lokalitu brněnské Stránské skály, ležící mezi Slatinou a Líšní. Byly to první výzkumy této oblasti?
Bádání se tam uskutečnila už v roce 1910. Prvně byla Stránská skála známá jako naleziště zbytků pravěké zvířeny. V roce 1961 tam začal kopat profesor Rudolf Musil také od nás z ústavu. A vedle zvířecích kostí narazil i na kamenné nástroje pravěkých lidí. Novým výzkumem jsem chtěl tamní osídlení podrobněji doložit. Našli jsme další kamenné nástroje. Protože jsme je objevili ve stejné vrstvě jako velmi starobylou faunu, mohli jsme poměrně přesně určit jejich stáří. Kamenné nástroje jsou asi šest set tisíc let staré. Navíc jsme tam našli spoustu drobných úlomků spálených kostí. Takže lidé, kteří tam v té době žili, znali i oheň a dokázali ho udržovat. To je v tomto období velice vzácné. Prokázalo se to jen na několika málo dalších stejně starých nalezištích v celé Evropě.

Které části dnešního Brna osídlili vůbec pravěcí lidé jako první?
Bezesporu právě Stránskou skálu. Je to jedno z nejstarších tábořišť v celé naší republice. Také na brněnském Červeném kopci jsme našli opracovaný valoun křemene. Je přibližně osm set tisíc let starou zprávou o tamní lidské přítomnosti. Skutečná sídliště začala na území dnešního Brna vznikat ovšem přibližně až před pětačtyřiceti tisíci lety.

Laikové si možná terénní archeologický výzkum představují jako romantickou práci. Je taková?
Moc ne. Každý zajímavý nález je vykoupený nekonečnými hodinami hrabání v hlíně. Na příklad v Kůlně jsme bádali patnáct let. Vždy dva měsíce v roce. Někdy nám pomáhalo až třicet mladých brigádníků. Mým úkolem jako vedoucího výzkumu pak bylo spíše hlídat, aby po sobě neházeli kamením, dodržovali pravidla výzkumu a pečlivě sledovali nálezy.

Bádáte v terénu ještě dnes?
Vlastní výzkumy už neorganizuji. Ale mladší kolegové z ústavu mne zvou na svá bádání. Rád se chodím příležitostně na jejich práci podívat. Také jim při té příležitosti s lecčím rád vypomůžu. Stále mne to baví.

Jaké máte další zájmy kromě pravěké archeologie?
Na nic jiného jsem nikdy neměl čas a nelituji toho. Po práci v ústavu jsem přišel domů a četl jsem si v odborné literatuře. Dělám to tak dodnes. Když se dívám zpět, lepší život jsem si nemohl přát.

V čem ještě byl pro vás letošní rok úspěšný?
Dokončil jsem knihu o výzkumu v Kůlně. Vydá ji Správa jeskyní České republiky. Na její popud jsem dílo napsal. Už je hotová. Vyjde těsně po Novém roce.

A s jakými očekáváními se díváte do nového roku 2012?
Mám ještě spoustu plánů. Chci v příštím roce pracovat na nové knize. A také se rád podívám do terénu, co dělají mí kolegové. Takže doufám, že budu moci ještě chvíli něco dělat. To je vše.

Autor: Klára Židková

18.12.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fanoušci brněnské Komety slaví gól. Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
1

Vztek fanoušků Komety. Za lístek zaplatí o 280 korun víc než příznivci Hradce

Radim Schwab.
1

Papež i Lazar. V jediném představení ztvární herec Schwab neuvěřitelných 25 rolí

SOUTĚŽ: Ve hře jsou lístky na zápas Zbrojovky proti Dukle Praha

Brno – Soutěžte s Deníkem Rovnost o vstupenky na domácí zápasy fotbalové Zbrojovky Brno v sezoně 2016/2017!

AKTUALIZOVÁNO

Ignis Brunensis: přibude jeden ohňostroj, povinnou skladbou bude Bugatti step

Brno /ANKETA/ – Sedmkrát se letos rozzáří nebe nad Brnem různobarevnými ohňostroji. Na přelomu května a června se i letos uskuteční festival ohňostrojů Ignis Brunensis. Letošní ročník je jubilejní, dvacátý. Pořadatelé proto připravili na přehradě letos až pět ohňostrojných show. Nově tam bude v době přehlídky i hudební festival.

Kino Art se přesune do bývalého lihovaru. Kvůli opravám

Brno /FOTOGALERIE/ – Rozsáhlé opravy za miliony korun čekají budovu brněnského Kina Art v Cihlářské ulici. Kvůli rozšíření vestibulu či zřízení bezbariérového přístupu proto od května do září kino přemístí do bývalého lihovaru v Pekařské ulici.

DOTYK.CZ

Největší poslanečtí snaživci? Na špici jsou Kalousek i Okamura

Už více než dvě stovky zákonů předložili současní poslanci. Sice jich protlačili jen 26, ale nesmutní z toho. Hlavně, že jsou vidět.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies