VYBERTE SI REGION

Architekt: Před válkou bylo Brno centrem Židů na Moravě

Brno /ROZHOVOR/ - Architekta Jaroslava Klenovského pověřila židovská obec správou jejích památek na jižní Moravě. Tvrdí, že pro uvažované židovské moravské muzeum je důležitá atmosféra jeho budovy.

17.5.2009 2
SDÍLEJ:

Jaroslav Klenovský.Foto: DENÍK/Attila Racek

Projektuje opravy synagog, vytváří studie židovských čtvrtí a měst, napsal desítky knih a námětů pro filmy o židovských památkách. Jaroslav Klenovský, který je brněnskou židovskou obcí pověřený správou jejích památek na jižní Moravě, mluví o historii brněnských Židů a židovském moravském muzeu, které má vzniknout v Brně. „Třetina předmětů z pražského muzea by měla přejít do Brna,“ tvrdí Klenovský.

Vybudování židovského muzea plánuje židovská obec několik let. Na letošní dubnové tryzně náměstek brněnského primátora Daniel Rychnovský oficiálně Židům oznámil, že jejich záměry podpoří. Jak dlouho by mohlo trvat, než muzeum vznikne?
Záleží na spoustě okolností. Jednak musíme mít exponáty, kam dát, jednak musíme mít odborné pracovníky a také peníze. Toto všechno dát dohromady nebude jednoduché.

Vedení obce uvažuje o zřízení muzea v budově v Kolišti 45, kde bylo před válkou sídlo rabinátu.
Je to jedna z možností, podle mě je problém mít muzeum poblíž tak frekventované silnice. Pro ně je důležitá atmosféra, ideální by byla synagoga, která má starou klenutou místnost, zatímco dům na Kolišti je běžný měšťanský dům s vysokými stropy. Možnosti jsme hledali už před dvaceti lety, uvažovali jsme třeba o využití budovy bývalé Polské školy v Křenové. Na její nákup jsme ale neměli peníze, a tak ji získal soukromník, který později budovu velmi vážně poškodil. Odstranil klenby a nedávno ji zboural. Připravili jsme se tak o autentické prostory synagogy.

Jaké jsou tedy jiné možnosti?
Historická židovská centra jsou na jižní Moravě oproti Čechám, kde jasně vládne Praha, decentralizovaná. To znamená, že je tady více menších center jako Boskovice, Mikulov, Holešov nebo Třebíč. Zvažujeme i možnost, že bychom do našich synagog rozmístili expozici podle témat. V jedné synagoze by byly například stříbrné předměty, v jiné textilie, v jedné by se návštěvník dozvěděl o historii, v jiné zase o holokaustu. Židovské muzeum na Moravě by bylo koncipované tak, že by návštěvníci museli absolvovat větší vzdálenost mezi expozicemi.

Kde jsou nyní věci, který byste chtěli vystavovat?
Nacisté všechny synagogální předměty z Čech a Moravy nechali svézt do Prahy. Třetina věcí, které jsou v pražském muzeu, je z Moravy, a měly by se sem vrátit. Židovské muzeum v Praze vydá předměty jen tehdy, když zajistíme takové podmínky, aby nedošlo k jejich poškození nebo krádeži.

O jaké předměty jde?
Jsou to listiny, knihy, nábytek, mobiliář ze synagog, tóry, stříbrné nebo kovové předměty jako ukazovátka, štíty na tóru nebo koruny tór. Také textilní předměty, například pláštíky na tóru nebo synagogální opony.

Brněnské muzeum by tedy bylo jediné na Moravě?
Záleželo by na zájmu dvou zbývajících židovských obcí na Moravě, v Olomouci a v Ostravě, jestli by se chtěly projektu zúčastnit. Ty také muzeum nemají.

Brno bylo tedy tak významným střediskem židovské kultury, že si moravské muzeum zaslouží být právě v něm?
Jak v které době. Do vypovězení Židů v patnáctém století bylo Brno největší židovskou obcí na Moravě. Ve čtyřech stoletích poté nabyly na významu Prostějov a Mikulov, který byl pro moravské Židy skutečným centrem. Po nabytí plných práv v roce 1848 se Židé masově začali zase stěhovat do velkých měst a za první republiky bylo Brno s deseti tisíci židovskými obyvateli opět největším a nejvýznamnějším židovským městem na Moravě.V té době se v Brně zrodila, nebo jím alespoň prošla, řada významných osobností.

Například?
Z architektů to byl třeba Arnošt Wiesner, potom grafička Anna Ticho, malíř Ludwig Blum, z literátů například spisovatel Ernst Weiss. Z dramatických umělců to byl herec Hugo Haas, na brněnské univerzitě zase působil významný slavista Roman Jakobson.

Brno bylo také městem židovských průmyslníků.
Značné procento podnikatelů a průmyslníků mělo židovský původ, hodně jich pracovalo zejména v textilním oboru. V Křenové ulici a okolí vyrostla spousta jejich továren. Rodina jednoho z nejvýznamnějších židovských průmyslníků, Löw­Beera, pocházela z Boskovic, jiní například z Bučovic. Jak Židé zjistili, že v menších městech není příznivé prostředí pro podnikání, stěhovali se do větších měst, zejména do Brna.

Jak se do Brna dostala rodina Tugendhatů, jejichž jméno nese slavná vila v Černých Polích?
Tugendhatovi přišli do Brna z polského Bielska. Fritz Tugendhat si vzal za manželku právě dceru průmyslníka Löw­Beera. Greta byla ta bohatší a v té době už jednou rozvedená. Beerovi vlastnili v Drobného ulici u Lužánek dům s dlouhou zahradou, která vedla do kopce v Černých Polích. Dceři vyčlenili zadní parcelu a na ní nechali postavit slavnou vilu.

Měli brněnští židé za první republiky oproti jiným nějaká specifika?
Od druhé poloviny devatenáctého století se Židé ve velkých městech a obzvlášť v Brně stále více začleňovali. Chodili moderně oblékaní, synagogy navštěvovali jen na vysoké svátky, třeba na židovský Nový rok, doma už nedodržovali náboženské předpisy. Když se za první světové války v Brně objevili židovští utečenci z Haliče, bylo to jako zjevení z minulého století. Místní Židé se potkávali se starozákonnými Židy, zarostlými a v kaftanech. S procesem emancipace a modernizací se nesl duch života židovských rodin, jehož ukázkou může být například právě bydlení ve vile Tugendhat. To je špička uvažování, jak tehdy moderně bydlet.

Jaké další významné stavby z této doby Židé zanechali?
Velice zajímavá je synagoga na Skořepce od architekta Otto Eislera, pak řada vil jako třeba v Hroznové ulici od Jindřicha Bluma. Také občanské domy, například Wiesnerův palác Morava v Divadelní ulici. To jsou budovy, které vystavěli židovští architekti, ale na rozdíl od některých kolegů bych nemluvil o židovské architektuře. Říct totiž, že na nějaké architektuře je poznat, že je křesťanská nebo židovská, je podle mě nesmysl.

Kolik synagog před druhou světovou válkou v Brně bylo?
Na počátku dvacátého století byly v Brně čtyři synagogy. Nacházely se na území kolem Křenové ulice. Tam se od sedmnáctého století rozvíjela nejstarší novodobá židovská komunita, která se nesměla objevit uvnitř hradeb města. První se říkalo Velká, druhé Polská škola, další byla Nová ve dvoře domu na Kolišti 45 a poslední byla Synagoga Agudas Achim na Skořepce, která jediná přežila a funguje dodnes.

V domě bývalého rabinátu byla tedy také synagoga?
Přesněji řečeno stála v jeho dvoře. Nejdříve vznikl dům s kancelářemi židovské obce a rabinátem, pak přišel nápad postavit do dvora synagogu. navrhl ji kvalitní architekt Max Fleischer a stavba zabrala celý dvůr. Za války Němci z domu židovskou obec vystěhovali a v padesátých letech se z druhé strany k synagoze začala tlačit rozšiřující se úrazová nemocnice. Synagogu za války poškodilo bombardování a poté ji využívali jako sklad nábytku. Uvažovalo se o využití pro Divadlo na provázku, ale úrazovka neustále rostla a synagoga nakonec musela ustoupit.

Kdy se v Brně objevili první Židé?
Začátkem třináctého století. Byli to cizí kupci, kteří zprostředkovávali dálkový obchod. Usazovali se na obchodně nejzajímavějších místech, zejména v podhradí královských měst. Nejstarší židovskou lokalitou na Moravě je tedy Olomouc, po ní Brno.

Kde se Židé usadili?
V dolní části dnešní Masarykovy ulice, ve Františkánské ulici a na Římském náměstí. Od sedmnáctého století se pak Židé objevovali na nejfrekventovanější obchodní cestě z Brna na Olomouc a Uherské Hradiště, tedy v okolí Křenové ulice.

Spousta lidí si Židy spojuje s obchodem a lichvou. Proč tomu tak je?
Ve středověku neexistovaly instituce jako jsou teď banky. Půjčování peněz na úrok bylo křesťanům zapovězeno. Jediný, kdo to mohl dělat, byli židé. Doplatili na to. Měšťané, šlechta i král se jim zadlužili. A nejlepší způsob, jak se zbavit dluhu, je zbavit se věřitele.

Souviselo vyhnání židů z Brna v patnáctém století s těmito dluhy?
Ano. Problém se sice halil do náboženských důvodů, když je křesťané nařkli třeba z ukradení nebo znesvěcení hostií, tedy z páchání zločinů, kterými měli škodit křesťanům. Ve skutečnosti se potřebovali zbavit hospodářské konkurence Židů a dluhů, které měli.

Kromě lichvy měli tedy Židé povolený i obchod.
V nejstarším období byli Židé dálkoví obchodníci a půjčovali peníze. Po vypovězení se směli věnovat pouze malému obchodu a řemeslům jen pro vlastní potřebu. Později mohli prodávat své výrobky i křesťanům. Křesťanské cechy se proti židovské konkurenci tvrdě bránily. Chudší Židé v osmnáctém století byli zase prostí „pinkltrégři“, kteří nosili na zádech ranec s věcmi, chodili od domu k domu a obchodovali se starými látkami a jinou veteší. Po roce 1848 se už mohli věnovat, čemu chtěli, a také se zapsat na univerzitu. To, co jim bylo v českých zemích a zejména na Moravě po celé tisíciletí zapovězeno, je zemědělství. Hlavně proto, aby nemohli vlastnit pozemky.

Židovská obec spravuje mimo jiné také čtrnáct židovských hřbitovů. I na nich existuje zvyk pokládat namísto květin na hroby kamínky. Odkud tato tradice pochází?
Když Židé šli v poušti z Egypta do země zaslíbené, někdo na té pouti zemřel, aby jeho tělo neroztrhaly hyeny, přikryli ho velkými kameny, aby se zvířata k ostatkům nedostala. A to se právě v onom náznaku prostřednictvím kamínků objevuje na hřbitovech.

Duše významných zemřelých Židů, kteří na hřbitově odpočívají, mají údajně tu moc, že je člověk může poprosit o přímluvu.
Náboženský člověk tomu samozřejmě věří.

Vy tomu věříte?
Nemusím. To je věc náboženského zanícení.

Autor: Hana Fasurová

17.5.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies