VYBERTE SI REGION

Beránek: Až bude v Brně nový stadion, lidé ho zaplní

Brno - /ROZHOVOR/ Trenéra Miroslava Beránka čeká první soutěžní zápas na lavičce 1. FC Brno. Chtěl by, aby na fotbale byla stejná atmosféra jako na utkáních hokejové Komety.

22.2.2009
SDÍLEJ:

Jarní část fotbalové ligy už začíná, ale Brno zasypaly nánosy sněhu. Lopatu proto vzal do ruky na stadionu 1. FC Brno na Srbské i trenér Miroslav Beránek.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Má zlato z evropského šampionátu jedenadvacítek, titul v maďarské lize, dělal asistenta reprezentačního trenéra Karla Brücknera. V neděli načne Miroslav Beránek další etapu své kariéry. Čeká ho první ostrý zápas, který povede z lavičky fotbalistů 1. FC Brno. Kouč podepsal v klubu smlouvu vloni v prosinci. V jarní části první ligy má Brno dostat do souboje o evropské poháry.

Může ještě 1. FC Brno získat místo v některém z evropských pohárů?
Potřebujeme se dotáhnout na pátý Liberec, na který ztrácíme šest bodů. Mým cílem je ale přiblížit se první šestce. Ovšem raději budu v tabulce níž, pokud předvedeme fotbal s budoucností, než abychom se do šestky dostali jen se štěstím.

V prvním zápase vás čeká jako soupeř Baník Ostrava, na který asi přijde hodně lidí. Jinak jsou ale v Brně návštěvy slabší. Myslíte si, že by prospěl nový stadion za Lužánkami?
O tom jsem bytostně přesvědčený. Když jsem trénoval Slavii a hráli jsme utkání za Lužánkami, přišlo na nás pětačtyřicet tisíc lidí. Brněnští fanoušci jsou patrioti a jakmile klub dostane nový stadion, bude plný. I pokud se na něj vejde třicet tisíc lidí. Chodím na zápasy hokejistů Komety a vidím, jak si je fandové užívají. Přál bych si, aby to bylo podobné na Srbské. Vnitřně ale cítím, že fotbal patří za Lužánky.

Při podpisu smlouvy jste říkal, že chcete najít vhodné bydlení, které by se zamlouvalo vaší ženě a psovi. Už se vám to podařilo?
Vedoucí mužstva mi hned našel být v Novém Lískovci. Bydlíme v jedenáctém poschodí, a tak musíme jezdit výtahem, což dělá potíže hlavně psovi. Na druhou stranu jsme v přírodě na kraji Brna, kde máme kam chodit na procházky.

V týmu znovu povedete útočníka Marka Heinze, se kterým jste jako trenér slavil titul mistrů Evropy do jedenadvaceti let. Jste v kontaktu i s ostatními hráči?
Mám o nich přehled, vím kde a jak hrajou, se spoustou z nich si telefonuju a píšu esemesky. Když vidím, že se jim nedaří, snažím se je povzbudit. Až na jednu dvě výjimky z našeho úspěchu profitovali všichni hráči. Působí v cizině a český fotbal na nich vydělal sta miliony korun.

Jak jste si pak v roce 2006 užil účast na mistrovství světa v Německu?
Kvůli šampionátu jsem u národního týmu zůstával. Věděl jsem, že v blízkém Německu vytvoří čeští fanoušci parádní atmosféru. A ještě dlouho po turnaji mi z ní běhal mráz po zádech.

Po odchodu z reprezentace jste vyrazil trénovat do světa. Jaké bylo trénovat v maďarském Debrecínu?
Když nepočítám Rakousko, kde jsem na konci hráčské kariéry dělal i trenéra, byla to má první zahraniční štace. Debrecín je fotbalové město, které před mým příchodem dvakrát po sobě vyhrálo ligu. Rád na tuto etapu vzpomínám. Potřetí za sebou jsme vyhráli titul, zažili jsme velké oslavy. Na náměstí stála tribuna a přišlo třicet tisíc lidí. Debrecín je druhé největší město v Maďarsku a obyvatelé jsou obrovští patrioti. Byli strašně hrdí, že třikrát v řadě sebrali titul Budapešti.

Co vás v Maďarsku překvapilo?
Problém jsem měl s řečí, protože maďarština je těžká. Lidé jsou tam ale velmi přátelští, takže jsem si našel spoustu kamarádů.

Pak jste se dostal k týmu Al­Wasl ze Spojených arabských emirátů.
Do emirátů jsem šel vloni v létě a při podpisu smlouvy jsme si řekli, čeho chceme dosáhnout. Al­Wasl měl spoustu mladých hráčů, které chtěl adaptovat do týmu. Myšlenka se mi líbila a začal jsem ji uplatňovat v praxi. Jenže potom na mě vedení vytvářelo tlak. Chtěli, abychom hráli se třemi obránci, nebo aby hráli určití fotbalisté. Jako trenér jsem si do práce nikdy nenechal mluvit, proto jsem se v tu chvíli rozhodl spolupráci ukončit. I tak to pro mě byla velmi cenná životní zkušenost.

Jak jste si zvykal na arabský svět?
Přišel jsem v létě, kdy tam teplota dosahuje čtyřiceti až padesáti stupňů Celsia, takže přes den moc nevycházíte ven. Zažil jsem měsíční ramadán, kdy je život přizpůsobený náboženskému svátku a potom jsem už odjel, takže jsem v emirátech nebyl tak dlouho. Samozřejmě je to odlišný svět, jiná kultura a tradice. Fotbal hodně ovlivňuje bohatství tamních lidí. Kvůli němu se hráči nevyvíjí, jak by mohli. Chybí jim správná vnitřní motivace k tomu, aby se prosadili, protože i mladí osmnáctiletí kluci jsou zabezpečení. Stát se o ně velmi dobře stará.

Když jsou všichni bohatí, kdo v emirátech pracuje?
Cizinci. Tedy Indové či Filipínky. Veškeré služby ve všech oblastech, včetně bankovnictví, zajišťují zahraniční pracovníci.

Ovlivňovalo vaši práci v týmu muslimské vyznání hráčů?
Byl jsem na to připravený dopředu. Tréninky jsme museli přizpůsobit době, kdy se modlí. To je běžná praxe, kterou jsem akceptoval, a neměl jsem s tím problém.

Co vás tedy ve Spojených arabských emirátech překvapilo?
Zaujala mě jejich architektura, protože chtějí mít nejvyšší domy na světě a plánují velkolepé projekty. Fascinovalo mě, když v Dubaji stavěli nadzemní dráhu. Pracovali na padesáti místech najednou. Říká se, že šedesát procent světových jeřábů je právě v Dubaji. Když jsem tam byl, tak jsem tomu číslu i věřil. Tempo a dynamika výstavby v Dubaji jsou obdivuhodné.

Když máte srovnání ze zahraničím, co podle vás chybí českým klubům, aby mohly v Evropě konkurovat?
Když byly Slavia nebo Sparta před časem v Evropě konkurenceschopné, měly jinou přestupovou politiku. Nakupovaly talentované hráče, kteří už hráli například v jedenadvacítce a měli mezinárodní zkušenosti. Ve Slavii či ve Spartě zvýšili svou kvalitu, ale také prospěli týmu, který proto mohl v Evropě konkurovat. Později začaly menší kluby prodávat hráče do ciziny samy, Evropa nám začala odebírat fotbalisty z mládežnických výběrů. Hráči do osmnácti nebo do devatenácti let už nešli přes pražské kluby a jejich kvalita pro evropskou úroveň už není tak vysoká jako dřív.

A jakou tedy máte představu o trénování?
Chci, aby se pod mým vedením tým i hráči zlepšovali, jinak má práce nemá smysl. Vedle toho se snažím jak v životě, tak ve fotbale hrát fér a chovat se slušně. Totéž vyžaduji po svých svěřencích. Chci, aby fotbal zůstal hrou a nebyl válkou. A samozřejmě chci vyhrávat. První pocit po vyhraném utkání si organismus vychutnává.

Inspirujete se ze zahraničních soutěží?
Sleduji všechny ligy. Víc než jednotlivýé fotbalisty pozoruji styl hry a také práci trenéra. Z utkání si snažím vzít něco progresivního. Fotbal je úžasný díky trenérům a hlavně vynikajícím hráčům. Nejlepší fotbalisté jsou schopní zvládnout věci v obrovské rychlosti a intenzitě. Ale něčeho podobného nejsme v našich podmínkách schopní dosáhnout. Z hlediska individuálních dovedností a dynamické techniky jsme v Česku zaspali dobu. Hlavně u mládeže, kde se oddíly soustředí za každou cenu na výsledky. Je na čase, abychom s mládežnickým fotbalem začali něco dělat.

Co svým svěřencům neodpustíte?
Nemám rád nezodpovědnost vůči týmu. Vadí mi, když se hráč, byť na tréninku, chová nezodpovědně vůči vlastní bráně, kličkuje před ní a ohrožuje ji tak.

Jaké fotbalisty máte nejradši?
Hráč musí být komplexní. Nestačí jen přemýšlet o fotbale, může si spoustu věcí vzít ze života. Důležité je, aby se dokázal zlepšovat. Musí být schopný dostat do sebe a do tréninku, co někde vidí, nebo mu někdo řekne. Když vidí nějaké cvičení, musí mu projít hlavou, aby byl schopný ho vnímat a zpátky ho převést do svého výkonu.

Který trenér vás v práci inspiruje?
Každý kouč má něco jiného. Mně se líbí José Mourinho z Interu Milan, který je úspěšný a dovede se svými týmy na špičkové úrovni vyhrávat. Herně se mi líbí trenér Arsenalu Arséne Wenger, který dává přednost mladým hráčům. V Arsenalu raději vloží peníze do stavby stadionu, než aby je utratili za hvězdy. Zázemí pro fanoušky je skoro důležitější, než nakoupit jména a vyhrát titul.

Vedení týmu je nápor na nervy. Jak se dokážete odreagovat?
Mě trenéřina nestresuje, umím se ventilovat. Nepovedené situace, které přijdou, nenechávám v sobě. Spíš se snažím, aby už se neopakovaly. Trenéřina jsou emoce, které po určité chvíli musí ven.

Dokážete doma hodit fotbal za hlavu?
Dokážu to, ale když přijdu domů, každý den vidím v televizi fotbal. Můžu sledovat soutěže z celého světa a také to dělám. S kamarády se bavíme o fotbalových otázkách. Fotbal je všudypřítomný. Nemůžu si říct, že na něj nebudu čtrnáct dní myslet. I když jsem na dovolené, už si něco připravuju, nad něčím přemýšlím. Nevím, jestli jsem měl někdy fotbalu plné zuby. Je to neustálá součást mého života. I když mi někdo v devět nebo v deset hodin večer zavolá, jsem schopný mluvit o fotbale klidně další půlhodinu.

Najdete si vedle trénování čas i na svoje záliby?
Když se sezona rozjede a máme jednofázové tréninky, chodím hrát tenis. Když mám čas a jsem v Praze, chodím hrát fotbal. I v Brně jsem už zašel na malý fotbálek do tělocvičny. Někdy si rád půjdu zahrát i hokej. Jsem tak v pohybu a pomaleji stárnu.

Prý také hrajete golf?
Ale jen málo, spíš se s kamarády hecujeme při jamkovce. Handicap mám asi třicet jedna a půl, ale dlouho jsem nehrál a budu ho těžko obhajovat.

Autor: Jaroslav Kára

22.2.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Obránce Vraštil: Jasně, že mám obavu, tabulku vidím

Brno /ROZHOVOR/ – Připsal si první branku v brněnském dresu v nejvyšší soutěži, která zmírnila domácí blamáž fotbalistů Zbrojovky. Zásluhou trefy Lukáše Vraštila v nastavení aspoň srovnali na 1:1 s Karvinou. „Potřebovali jsme tři body, chtěli jsme je za každou cenu, bohužel se to nepodařilo. Máme aspoň bod, ale je to málo. Jaro bude těžké, musíme to zvládnout," pravil dvaadvacetiletý obránce Vraštil.

AKTUALIZOVÁNO

Soud opět poslal souzeného Zadeha do vazby. Jeho obhájkyně podala stížnost

Brno – Podnikatel Sharam Abdullah Zadeh je od nedělního večera opět ve vazební věznici. Městský soud v Brně rozhodl o vazbě na návrh státního zastupitelství. Zadeh je obviněn z daňových úniků za více než dvě miliardy do vazby. Jeho obhájkyně na místě podala proti rozsudku stížnost. Z tiskové zprávy policie navíc vyplývá, že se Zadehem bylo obviněno ještě dalších pět lidí, ačkoliv mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej přímou souvislost nepotvrdil. Detektivové z centrály v neděli zasahovali na několika místech České republiky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies