Buryanová: Naučíme i tanec svatého Víta, když budou zájemci

Patří k brněnským legendám. Bez nadsázky. Její jméno zná většina Brňanů, mnozí k ní chodili do tanečních. Vlasta Buryanová totiž spojila svůj život s tancem, rukama jí prošlo odhadem sto tisíc mladých lidí. Učila je základům tance a společenského chování. A učí stále, i ve svých pětašedesáti letech. „Bývalí žáci se ke mně často hlásí. Někteří mi ukazují i své děti, je to milé," říká spolumajitelka Taneční školy Starlet Brno Vlasta Buryanová.

Studovala jste ekonomickou školu. Jak jste se dostala k tanci?

Když mi bylo deset, rodiče mě přihlásili do baletu. Zpočátku jsem byla naštvaná, pak mě to ale chytlo. Později v tanečních, které vedl Vladimír Buryan, můj budoucí manžel, jsem se dozvěděla, že se chystá konkurz do tanečního klubu Brdětan. Tehdy to bylo populární, na konkurzu se nás proto sešlo tři sta, a mě bohužel nevybrali.

Ale v Brdětanu jste přesto tancovala.

Neúspěch mě zamrzel, ale v následujících lekcích tanečních kurzů se mnou tančil Vladimír Buryan. Slovo dalo slovo a nabídl mi vstup do klubu. Protože mě vybral přímo mistr, nemusela jsem chodit ani do přípravky.

Co tehdy obnášelo chození do klubu?

Jezdili jsme na soutěže, často jsme dělali předtančící. Placené to ale nebylo, na druhou stranu jsme neměli žádné náklady. Vzpomínám, že při vstupu do klubu jsem musela absolvovat jeden neobyčejný ceremoniál. Tehdy jsme jezdili na výlety do Skryjí na Brněnsku. Tam nás pomatlali marmeládou a vajíčky. Úplně nás zhyzdili. I přesto jsem musela tento vstupní křest s úsměvem a dobrovolně absolvovat.

Traduje se, že jste naučila tancovat třetinu Brna. Je to pravda?

Rozhodně to nespočítám. Myslím ale, že sto tisíc žáků mými hodinami prošlo. Někteří chodili i vícekrát, například do pokračovacích kurzů. I proto se to špatně počítá. Nyní vedu zhruba tři kurzy denně. Učím i mimo Brno. Dohromady to je zhruba tisíc žáků za sezonu, které máme do roka tři.

Přátelíte se s některými žáky?

Často se ke mně hlásí. Je to milé. Někteří mi ukazují i své děti, nebo dokonce vnuky. Každé Vánoce mě už třicet let navštěvují dva bývalí asistenti z tanečních kurzů. Pomáhali tenkrát s pouštěním hudby a dalšími organizačními věcmi. Z našich vánočních setkání se stala tradice.

Co je podle vás na tanci jedinečné?

Musíme rozlišovat taneční sport, tedy soutěžní tancování, a společenský tanec. Na sport se raději dívám, společenský tanec raději učím. Ve společenském tanci není rivalita a soupeřivost. Je to krásný způsob, jak být spolu. Na druhou stranu koukat na výkony sportovních tanečníků je povznášející.

Taneční školu Starlet založil váš manžel před čtyřiapadesáti lety.

Nejdříve jsem tam pracovala v administrativě. Buryan mě na toto místo vzal, protože mě znal z Brdětanu, navíc jsem měla ekonomickou školu. Taneční kurzy jsem začala vést o několik let později. Tenkrát jsem ale ještě paní Buryanovou nebyla. S manželem jsme se vzali až o několik let později.

Kdy mezi vámi přeskočila pomyslná jiskra?

Když se rozváděl. V žádném případě to ale nebylo kvůli mně. Dokonce jsem mu byla na předchozí svatbě.

Prý jste s manželem nikdy netančila v páru. Jak je to možné?

Ze začátku jsem začínala jako jeho spolupracovnice. Učili jsme spolu, ale jen jednu sezonu. Manžel nemá rád, když se mýlí. A jakmile se spletl, řekl například špatnou nohu, a já se ho snažila opravit, nedělalo to dobrotu. Kdybychom učili spolu, možná bychom se rozvedli. V soukromí spolu občas ale tančíme.

Název Starlet je anglický. Neměli jste s ním za minulého režimu potíže?

Manžel jezdil na kurzy do Německa. Tam přišel na název Starlet. Znamená to hvězdička. Ano, je to sice anglicky, ale nápad si přivezl z Německa. Od roku 1969 se všechny anglické názvy musely změnit. Na nás ale nepřišli, dodnes nevíme proč. Zajímavé je, že minulý režim zakázal název Brdětan. Nezdál se jim dostatečně český. Přitom jde o zkratku, znamená brněnská děcka tančí.

Co vše vaše škola organizuje?

Především výuku společenských tanců. Samozřejmě pořádáme také kurzy latinsko-amerických tanců. Nyní mají lidé zájem hlavně o bachatu a zouk. Vyučujeme ale také flamenco, tango, street dance, dělali jsme i rock and roll. S nadsázkou říkám, že budeme učit třeba i tanec svatého Víta, když bude dost zájemců. Vedle nás pracuje i taneční klub Taneční školy Starlet Brno, ten dělá taneční sport.

Co obnáší vaše práce?

Především vedení kurzů, tuto sezonu jich mám čtrnáct. Trénovala jsem i v klubu, ale toho jsem nedávno nechala. Dělám porotkyni při soutěžích, zasedám zhruba jednou za měsíc. Kdysi jsem se ale nebránila ničemu. Když začala po revoluci éra tanců hip hop a street dance, učila jsem je v Brně jako jedna z prvních. Okoukala jsem je ze zahraničních videoklipů.

K hip hopu neodmyslitelně patří kalhoty s rozkrokem u kolen. Tancovala jste v nich?

To se tenkrát ještě nenosilo. Měla jsem rifle.

Zmínila jste, že učíte i mimo Brno. Liší se kurzy ve větším a menším městě?

Ano, v malých městech se mi pracuje dobře. Učím například v Novém Městě na Moravě, Bystřici nad Pernštejnem. Jsou tam skvělí lidé, kteří mají k tanci respekt. V Brně jsou děti sebevědomější a využívají více příležitostí dělat něco jiného.

Máte i nějaké další záliby kromě tance?

Chodím na Univerzitu třetího věku Masarykovy univerzity. Je to pro mě odpočinek. Šéfa mám doma vlastně pořád, navíc skoro vždy do deseti minut mluvíme o tancování. Na univerzitě přijdu na jiné myšlenky.

Jsou v Brně vhodné prostory pro tancování?

Větší plesy, na kterých se aktivně tancuje, v Brně skoro nejdou dělat. Výjimkou je Bobycentrum, které je teď ale zavřené, a Kulturní centrum Babylon v Kounicově ulici. V lednu jsme měli mít v Bobycentru plesy, ale stále nevíme, na čem jsme, nikdo nám není nic schopen říct. Plesy asi přesuneme do Babylonu.

Existuje něco, co vám na vaší práci vadí?

Nábory nových žáků. Musíme chodit do škol a prát se s konkurencí o žáky. Nezáleží na tom, jakou máte tradici nebo jak učíte. Záleží na tom, jak se umíte vychválit. A to není dobře.

Jako lektorka vystupujete často před lidmi. Trpíte trémou?

Až nebudu mít trému, tak budu mrtvá. Mám ji vždycky, ale maskuji to. Kdybych ji neměla, něco by nebylo v pořádku.

Televize bude vysílat šestou řadu pořadu Star Dance. Co na něj říkáte?

Zaplať pánbůh za tyto pořady. Jestli mohu Star Dance považovat za reality show, je to jediná, na kterou se dá dívat. Navíc je v mnoha směrech užitečná. Přivádí nám do kurzu žáky, hlavně dospělé.

Jak hodnotíte výkony hvězd?

Je obdivuhodné, že se do toho pouští. Na celebritách, ať už to jsou herci, zpěváci nebo sportovci, je poznat, zda se v mládí hýbali. Například Dana Batulková dělala v mládí gymnastiku, poznat je to stále.

Který tanec máte nejraději?

Polku. Mám ale ráda i latinskoamerické tance jako například sambu, cha-chu, rumbu a jive. V tanečním pravěku do této kategorie spadala právě i polka. Je veliká škoda, že už tam nepatří.

Mně osobně dělal největší potíže v tanečních foxtrot. Jaké tance nejdou vašim žákům?

Polka a valčík. Napřed je učíme kroky na místě, to obvykle zvládají. Ale když se tyto kolové tance posunují kolem sálu, je to trochu jako horor. Na odpočinek pak nasazujeme mazurku. Je to taková záchranná brzda.

Jak se změnily kurzy v průběhu let?

Spíše se změnili tanečníci. Dříve chodilo méně dospělých a více středoškoláků. Dnes je to naopak. Jiné je i sebevědomí mladých. Mají ho dnes větší.

To je dobře?

Když to má své meze, je to ku prospěchu. Pokud ale žáci znají jen svá práva, a ne povinnosti, je to ku škodě.

Setkala jste se s tím, že pánové odmítají nosit bílé rukavičky?

Kdysi jsme je k tomu museli nu-tit. Nyní už nemusíme. Pánové pochopili, že jim dobře poslouží. Tím, že rukavičky zakryjí pot, schovají i jejich nervozitu. Rukavičky u pánů nejsou móda, ale učební pomůcka.

K tanečním patří i společenská výchova. Co vše z ní žáky učíte?

Učíme základní pilíře slušného chování. Jedná se o takt, ohleduplnost, společenskou přednost a estetično.

Co nemá opomenout dobře vychovaný mladý muž?

Měl by dámě prokazovat určitou pozornost. Pustit ji do dveří, pomoci do kabátu. Jakmile se kluci přesvědčí, že dívkám taková péče dělá dobře, a oni tak získávají jejich sympatie, začnou se snažit. A to je, oč tu běží.