VYBERTE SI REGION

Holomek: Češi nejsou rasisté

Brno /ROZHOVOR/ - Zakladatel Muzea romské kultury Karel Holomek usiluje o sblížení Romů s většinovou společností už dvacet let.

28.2.2010 7
SDÍLEJ:

Karel Holomek.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Zatímco za druhé světové války trpěly a umíraly v takzvaném cikánském táboře v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku stovky Romů, ještě loni si na stejné místo jezdili odpočinout turisté do rekreačního areálu s bazénem a tenisovými kurty. Díky loňskému rozhodnutí vlády se však tábor dostal na konci roku do majetku státu, který tam chce obětem romského holocaustu postavit památník. „Konečné řešení romské otázky, se kterým přišli nacisté, je stále pro většinu české společnosti neznámým tématem. Proto je potřeba o něm mluvit,“ říká předseda Společenství Romů na Moravě Karel Holomek, který o pietní místa v Hodoníně u Kunštátu i Letech u Písku usiluje už od roku 1990.

Co přesně se za války v Hodoníně u Kunštátu dělo?
V místě, kterému se mezi Romy říká Hodonínek, byl od srpna 1942 do konce roku 1943 sběrný tábor pro Romy z Moravy. Romské rodiny z Čech byly nahnány do obdobného tábora v Letech u Písku. Ani jedno místo sice nesloužilo k vyhlazování Romů, přesto v nich následkem strašných životních podmínek přišlo o život mnoho lidí. Většina těch ostatních pak byla transportována do vyhlazovacích táborů v Osvětimi. Válku tak přežila jen asi desetina Romů, kteří předtím v Čechách a na Moravě žili.

Podle loňského rozhodnutí vlády mají obě tato místa pětašedesát let po skončení války důstojně připomenout památku Romů, kteří tábory prošli. Jaké jsou plány v Hodoníně u Kunštátu?
Na sklonku loňského roku se ministerstvu školství konečně podařilo místo, kde tábor stával, odkoupit od soukromé majitelky. Za dvacet milionů korun. Věřím, že když už vláda udělala ten první krok a získala pozemky, dokončí i ten druhý a postaví památník obětem romského holocaustu. Celý areál má spravovat brněnské Muzeum romské kultury.

Jak bude areál vypadat?
Dodnes se tam dochoval barák, kde kdysi bývali vězňové. Ten bychom rádi zrekonstruovali a vytvořili v něm expozici připomínající, co se v Hodonínku dělo. Kromě toho tam vyroste nové mezinárodní vzdělávací středisko, kde se děti i dospělí dozvědí více o kultuře a dějinách Romů i o takzvaném konečném řešení romské otázky.

Dočká se nějakých úprav i hromadné pohřebiště nedaleko tábora?
Masový hrob, jehož poloha je dodnes rozpoznatelná podle terénních vln, už několik let připomíná důstojný památník a každoročně se u něj konají pietní akty. Domnívám se tedy, že postačí oprava přístupové lesní cesty, kterou nyní využívá jen lesní správa ke stahování dřeva.

Troufnete si odhadnout, kdy se celý areál otevře?
Vláda na vytvoření pietního místa vyčlenila sedmdesát milionů korun a už letos by se v Hodonínku mělo začít pracovat. Pokud však uvážíme, jak pomalu se tento nápad dosud daří uskutečňovat, troufám si tvrdit, že vše je dost nejisté. Vlády se tu navíc mění jak na běžícím pásu a čekají nás volby, takže se jakýkoliv vývoj těžko předvídá.

Jak vnímají dnešní obyvatelé Hodonína u Kunštátu skutečnost, že nedaleko jejich domů umíraly kdysi stovky lidí?
Každý rok v srpnu nechává Muzeum romské kultury v Hodoníně na návsi sloužit mši za Romy, kteří tam kdysi zahynuli. Z obce se jí však obvykle účastní pouze starosta, zatímco místní v průběhu mše klidně projedou přes tu náves traktorem. A vůbec jim to nevadí. Možná si neuvědomují, jak hluboce se nás takové chování dotýká. Svědčí totiž o tom, že v té dědině ještě k respektu k romským obětem nedospěli.

Pojďme se přesunout do druhého z cikánských táborů v Letech u Písku. Jak to vypadá s vepřínem, který dnes na jeho místě stojí, a jehož odstranění požadovala i Evropská unie?
I když ministr pro lidská práva Michael Kocáb chtěl Lety vepřína zbavit, z mnoha různých důvodů se mu to nepovedlo. Dohoda je nyní taková, že Lety budou v péči Památníku Lidice a stát u tábora vybuduje pietní místo, informační centrum a také pohodlnější přístupovou cestu. Celý tento malý památník oddělí od vepřína jakási bariéra ze stromů a keřů.

Takže s vepřínem se nic dít nebude?
Zatím bohužel ne, i když se stále snažíme najít nějaké řešení, jak ho dostat pryč. Navrhujeme například, aby se vytvořil nějaký fond, kde budeme postupně shromažďovat peníze na jeho odsun třeba jen o pár kilometrů dál. Lidé, kteří tam nyní pracují, by tak o svou práci nepřišli a vepřín by nehyzdil pietní místo.

Čím to je, že o židovském holocaustu ví většina lidí spoustu věcí, zatímco utrpení Romů zůstává v pozadí?
Těch příčin je několik. Hlavní z nich je, že Židů zahynulo šest milionů, zatímco Romů řádově statisíce. Navíc Židé měli a mají ve společnosti úplně jiné postavení než Romové. Ti vždycky stávali kdesi na jejím okraji. Konečné řešení romské otázky nařízené nacisty tak mnohé tehdejší československé instituce přijaly s ulehčením a osud Romů jim byl víceméně lhostejný. Moje rodina pochází ze Svatobořic u Kyjova, kde před válkou stávala velká romská osada Hraničky. A když přišel rozkaz, že místní Romové musí do koncentráku, radní to přijali bez jediného slova. Přitom se za své Romy mohli klidně postavit.

Říkáte, že většině společnosti byl osud Romů lhostejný. Někteří dokonce dělali i dozorce v těch dvou zmiňovaných táborech.
To je pravda, bachaři v Hodonínku i Letech byli výhradně Češi. A dokonce tam platilo úsloví, že papeženec je horší než papež. Němci totiž sice tábor zřídili, o jeho chod se však příliš nezajímali. Čeští dozorci tak klidně mohli vytvořit snesitelnější hygienické i pracovní podmínky, kdyby chtěli. Možná by tam pak nemuselo zahynout tolik lidí. Místo toho však dozorci kradli a rozprodávali příděly potravin pro vězně a vůbec se nezajímali o ty šílené podmínky. Však také na některé z nich byla po válce podána žaloba. Jenže komunistický soud je osvobodil.

Vnímáte současnou snahu státu o stavbu památníků jako jakousi formu omluvy za toto utrpení způsobené Čechy?
I když mám někdy výhrady vůči postupům úředníků, musím říct, že vláda a státní instituce se nám veškerým svým chováním nyní omlouvají. Už totiž vnímají, že je důležité se s touto částí minulosti vyrovnat. Ostatně tlačí je k tomu i Evropská unie. Druhá věc ovšem je, že většina společnosti to zatím nevzala na vědomí. Doufám, že u generace mladších lidí se to konečně změní.

Vkládáte naděje do mladých lidí i přesto, že ve většině základních škol jsou oddělené romské děti od bílých?
Je pravda, že situace ve školství už dospěla do neúnosné míry. Například v Brně máme tři školy, kam chodí přes devadesát procent Romů. To je naprostá katastrofa, protože pokud se menšina s většinou nenaučí spolu žít a vycházet už zamlada, těžko se to napraví v pozdějším věku. Když se setkávám s mladými lidmi třeba na gymnáziích, často mi říkají: „My se Cikánů bojíme, my je totiž neznáme.“ To je přece špatně! Moje vnučka naopak chodí do školy s mnoha bílými dětmi, a když se jí zeptám, zda je nějaký její spolužák Rom, řekne mi, že vlastně ani neví. To je skvělé! Když se spolu naučíme vy­cházet už jako děti, přinese to užitek všem. Smažou se tím rozdíly a bariéry i v dospělosti.

Jak toho dosáhnout, když se míchání dětí ve školách brání rodiče i učitelé?
To je velmi těžká otázka. Bílí rodiče nechtějí posílat své děti do školy s romskými, protože v tom vidí jakýsi handicap. Částečně mají pravdu, po určitou dobu se tím totiž skutečně snižuje úroveň výuky. Ale na druhou stranu se kontaktem těchto dvou skupin zvyšuje jejich sociální vyspělost. Takže je otázka, od které třídy bychom měli upřednostňovat vzájemný kontakt mezi menšinou a většinou a do jakého věku je dobré klást ten hlavní důraz jen
a pouze na vzdělání.

Stojí o společné školy romští rodiče?
Bohužel i oni často raději dají dítě do školy, kam sami chodili a kde převažují Romové.

Jenže někteří si stěžují, že nemají jinou možnost. Když se totiž pokouší dát dítě do takzvané bílé školy, nepodaří se jim to.
Pokud se stane, že ředitel pošle romské dítě ze své spádové oblasti s nějakou výmluvou raději do školy s převahou Romů, považuji to bez přehánění za zločin. On to sice dělá proto, že romské děti mají často v první třídě skutečně problém, ale správný ředitel ho přece musí řešit, ne zamést pod koberec. A když se malý Rom přece jen ocitne v první třídě běžné školy, při sebemenším problému ho ředitel většinou hned posílá do školy zvláštní. Dnes se jim sice říká praktické, ale jde vlastně o to stejné, úroveň vzdělání je tam prostě nižší.

Ředitelé praktických škol a psychologové z poraden ale tvrdí, že romské děti na běžnou školu často zkrátka nemají vlohy.
To je přece nesmysl. Když odjížděli čeští Romové do Kanady, mnohé děti, které tady u nás chodily do zvláštní školy, umí po třech měsících v Kanadě najednou cizí jazyk a dělají rodičům tlumočníky. Jak je možné, že u nás se nebyly schopné naučit ani psát? Znám spoustu dospělých Romů, kteří jsou negramotní. A když se jich ptám, jak je to možné, jestli je to tím, že nechodili do školy, jen krčí rameny. Prý chodili, ale psát je tam nenaučili. To není chyba škol a lidí, to je chyba systému. Ten musíme změnit, i když je to nesmírně komplikované.

Jaké změny podle vás pomohou?
Je potřeba především jinak nastavit testy v pedagogicko-psychologických poradnách, které dnes rozhodně neříkají nic o inteligenci. To jsou spíše testy sociálního a jazykového cítění, které Romy pochopitelně strašně znevýhodňují. Přitom by mělo být nejdůležitější, aby všechny chytré děti dostaly dobré vzdělání bez ohledu na svůj sociální původ. Díky tomu pak ubude dětí v těch praktických školách a učitelé se jim budou moci více věnovat. Nakonec se tak zlepší situace všude.

Pojďme se ještě od dlouhodobých problémů školství přesunout k aktuálním událostem. Nedávno Nejvyšší správní soud rozpustil Dělnickou stranu. Těší vás to?
Samozřejmě vítám, že Dělnická strana byla zrušena, ale chápu, že celý problém je mnohem složitější. Nejsem právník a emoce mi říkají – zrušit. Ale na druhou stranu jsem si vědom toho, že v demokracii se mohou tito lidé přesunout do jiných stran a nic se vlastně nestane. Společnost dostala pouze jasný signál, že chování Dělnické strany už překročilo určitou mez a takto nebezpečnou stranu tady nechceme. Protože její členové a příznivci páchají násilí.

Policisté, kteří podle médií nedávno v opilosti hajlovali a vykřikovali rasistická hesla v brněnské restauraci Nekonečno, na rozdíl od členů Dělnické strany žádné násilí nespáchali. Policejní inspekce z jejich chování nakonec nevyvodila žádné závěry, protože jim prý neprokázala nezákonné jednání. Souhlasíte s tím, že vlastně o nic nešlo?
Já si nemyslím, že ti policisté jsou rasisté. Považuji je však za nevzdělance, kteří nezvládli zpracovat svoji zkušenost s Romy. Když se totiž člověk napije, tak z něj vybublá to, co je uvnitř. A oni měli Romy zafixované jako zdroj průšvihů, což se v tu chvíli projevilo tímto nevhodným chováním. A i když znovu opakuji, že podle mého nejsou rasisté, nemám o nich dobré mínění, protože tento jejich postoj pak ovlivňuje třeba přístup k Romům při vyšetřování různých případů či přípravu materiálů pro soud a podobně. S takto nezvládnutými emocemi se setkávám třeba i u učitelek, které mají potíže s některými dětmi. Nadávají pak na grázly romské děti, jenže jejich vztek se obrátí proti mnoha dalším dětem nespravedlivě.

To zní poměrně smířlivě, když takové chování označujete jen za nezvládnuté emoce.
Já si opravdu nemyslím, že Češi jsou rasisté, i když podle nejrůznějších průzkumů má velká část z nich vůči Romům velké výhrady. Ano, mají předsudky a mají z mnoha historických důvodů špatné zkušenosti. Ale kdo nějaké předsudky nemá? Musíme se s tím nějak vypořádat, podívat se na to z obou stran, diskutovat a tříbit si názor. Ostatně lidé, které můžeme opravdu nazvat rasisty, jsou všude. Záleží jen na společnosti a rozvinutosti demokracie, jak se s tím dokáže vyrovnat a jak se k tomu postaví autority.

Autor: Zuzana Taušová

28.2.2010 VSTUP DO DISKUSE 7
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies