VYBERTE SI REGION

Chci především pomoct nové romské generaci, říká ředitelka IQ Roma servis

Brno /ROZHOVOR/ - Devětatřicetiletá Katarína Klamková obětovala práci s romskou menšinou téměř dvě desetiletí. Vidí v ní přidanou životní hodnotu. K zájmu o ni se vlastně dostala úplnou náhodou. Nyní tato energická žena bije na poplach. „Pro sociální začleňování Romů do brněnské společnosti je nejvyšší čas. Navíc s robotizací výroby už pro ně nebude práce vůbec, pokud se nebudou víc vzdělávat," varuje Klamková.

3.4.2016
SDÍLEJ:

Devětatřicetiletá Katarína Klamková obětovala práci s romskou menšinou téměř dvě desetiletí. Vidí v ní přidanou životní hodnotu.Foto: DENÍK/Attila Racek

Na příští týden připadá Mezinárodní den Romů. Co je jeho poselství?

Už od pondělí vlastně začíná Týden romské hrdosti, Mezinárodní den Romů je osmého dubna, tedy v pátek. Už několik let se snažíme, aby nešlo jen o formalitu jako v jiné mezinárodní dny. Chceme, aby se bavili i Brňané a nebyla to jen komunitní oslava pro Romy.

Takže pro oslavy využijete celý týden?

V pondělí začneme vázáním stužek na takzvaný strom tolerance v lužáneckém parku včetně zpěvu romské hymny. V úterý nás na fakultě sociálních studií čeká debata Romové a výzvy jedenadvacátého století. Na středu jsme připravili nabídku pro mladé, především fotbalový turnaj. Ve čtvrtek otevírá nahrávací studio Amaro Records v ulici Milady Horákové. V pátek týden zakončíme oslavami Mezinárodního dne Romů na náměstí Svobody se stánky s romskými jídly a věštírnou, abychom přilákali i většinové obyvatele.

Zlepšila se při podobných akcích spolupráce s brněnským magistrátem oproti minulému vedení města?

Všechno má plusy a minusy. Zlepšila se spolupráce s městem obecně. Dům IQ Roma servisu jsme postavili díky tomu, že minulé vedení bylo ochotné nás vyslyšet. Někdy máme pro lidi kontroverzní cílovou skupinu, ale přesto se toto téma snažíme dělat profesionálně a je to nejspíš vidět. Je ale pravda, že nové vedení je o něco kreativnější než minulé.

Můžete to upřesnit?

Jsou trochu nezralí, mladší, větší šílenci a otevření novým věcem. Pozoruji i na sobě, že jak stárnu, jsem postupně konzervativnější a opatrnější a některé nápady utnu. Oni mají mladický elán a nezkušenost. Jsou ochotní jít do radikálnějších či kreativnějších projektů.

Například?

Získali jsme právě prostory v bývalé herně v ulici Milady Horákové díky radnici Brna-středu. Nevím, zda by se nám to za minulého vedení povedlo tak snadno. Ta budova chátrala a byla nechutně polepená. Investovali jsme do ní přes osm set tisíc korun díky americkému dárci.

Proč je vlastně potřeba Romům pomáhat?

U klientů hodně narážíme například na problém s bydlením, systém je zacyklený, protože u nás není žádný zákon o sociálním bydlení. Když se tito lidé integrují, bude to pro všechny výhodnější.

V poslední době se víc zaměřujete na diskriminaci Romů. Jde například o kauzy, kdy je odmítaly brněnské kluby, realitní kancelář nebo zubařka. Je to opravdu aktuální jev?

Mladí Romové nám říkají často, že je nechtějí pouštět na různá místa. Jejich stížnosti zaznamenávám vlastně od doby, kdy jsem zde začala pracovat, ale nepřišlo mi to jako velké téma. Pak jsme však diskriminaci opravdu prokázali v roce 2005. Nejsem zastánce toho, že jsou diskotéky zásadní pro život, ale měla by existovat spravedlnost, nedá se zjednodušovat jen podle barvy pleti.

Zažili diskriminaci i vaši kolegové?

Přesně tak. A to jsou vysokoškolsky vzdělaní, seriózní a zodpovědnější než já. Pak je to z mého pohledu opravdu vážné a měli bychom s tím něco dělat.

Proč tedy až nyní?

Máme teď štěstí, že s námi spolupracují dva právníci. Jedna se víc věnuje zadluženosti a druhý zase diskriminaci. A to je dobře, protože ne každý právník je tohle téma ochotný řešit, nepřipadne jim podstatné a nechtějí s ním být spojovaní, proto často kvalitní právní podpora chybí. Když naši klienti přijdou s podobným podnětem, prověří ho, a pokud i pak mají podezření z diskriminace, případ otestujeme a zajistíme důkazy společně s klientem a s Českou obchodní inspekcí.

A co když má provozovatel klubu s určitou skupinou Romů, která uvnitř dělá nepořádek, opravdu špatné zkušenosti. Jak se ubrání?

Má to udělat jinak. Třeba si opravdu založit v klubu členství, zřídit poplatky, lidi registrovat. V našem právním systému není diskriminace přípustná. Řešení by bylo evidovat a nahlašovat konkrétní lidi, se kterými je problém, a mít pak jasná provozní pravidla, že pro určité konkrétní porušení již nejsou vítaní. Ať už jsou to Romové, nebo ne.

Jsou tyto případy o to obtížněji řešitelné, protože se Romové nehlásí k národnosti a bojí se právě diskriminace?

Nejen že se bojí, ani o tom nechtějí mluvit s právníkem. I když diskriminaci prokáže soud, tak jim lidé stejně nevěří. Nevím, kde má mladý člověk najít tolik síly, aby si nejen našel právníka kvůli diskriminaci, na kterého bude mít dost peněz, ale ještě čekat několik let, než se problém potvrdí a po tom všem také vydržet nesnášenlivé komentáře. Okolí jim navíc často řekne: Kašli na to, nic s tím nenaděláš. Ještě víc pak upadají do stereotypu.

Dá se podobný blok v lidské psychice vůbec odstranit?

Aby se Romové postavili na nohy, je potřeba pracovat na jejich intelektuální emancipaci, aby z nich byli minimálně středoškoláci a dostali kvalitní vzdělání. Pokud nebudou mít vlastní zdroje, tak se z potíží nevyhrabou.

Devětatřicetiletá Katarína Klamková obětovala práci s romskou menšinou téměř dvě desetiletí. Vidí v ní přidanou životní hodnotu.

Není teď na to vlastně nejvhodnější doba, protože rasistické nálady se nyní přesouvají k uprchlíkům?

Vždycky to budou ti nebo tamti. A Romové na tom nyní s těmito náladami nejsou zas až tak dobře. Vždycky je dobrá doba postavit se na vlastní nohy. Osobně mám hlavně problém s kvalitou jejich vzdělání.

I v Brně?

Stále existují spádové školy, které koncentrují problémy, a pak školy, které si dávají velký pozor, aby neměly romské žáky a rodiče, kteří to podporují. Navíc nic zásadního se například ne-udělalo pro měření, kolik romských dětí má střední školu, chybí i kvalitní programy pro podporu těchto mladých získat praxi. A v těchto případech by měření etnicity dokonce pomohlo, jak doporučuje například Evropská komise. Já bych ale chtěla tuto generaci dál posunout. Může to být motivační, když ostatní uvidí, že se i Rom může někam dostat, řeknou si taky, že to jde.

A brněnský úřad práce vám v tomto nepomáhá?

Hodně Romů získá přes úřad práce veřejně prospěšné práce. Ale spousta z nich jsou mladí šikovní lidé a ti potřebují jiný, rozvojový přístup, i aktivní politika zaměstnanosti by to měla začít řešit a rozlišovat, například u kvality a typu veřejně prospěšných prací a dalšího vzdělávání. Když vidím, jak se jim tady věnujeme my, třeba že pomáhají na recepci, je to jiná politika zaměstnanosti vůči rizikovým skupinám mladých dospělých. Aktivnější.

To souvisí i se začleňováním dětí do základních škol takzvanou inkluzí. Ministryně školství chce, aby do nich chodily i děti s IQ nižším než sedmdesát, rodiče si však stěžují, že se tím chce pouze zavděčit Evropské unii kvůli Romům. Jak se díváte na inkluzi v Brně?

Moje osobní zkušenost s kolegy a přáteli Romy rozhodně není taková, že je třeba se bát nižšího IQ, navíc každý se může rozvíjet. Myslím, že by všem lidem v České republice pomohlo, kdyby si lidé uvědomili, že inteligence je spíš naše štěstí a že to tak musíme přijímat. Už to, že se lidé bojí, že jejich děti budou kvůli těmto dětem zpomalené, je špatně. Netvrdím, že máme snižovat výkon, ale vidím v tom přidanou hodnotu, když dokáže kolektiv třídy přijmout dva žáky, kteří jsou slabší.

Mluvíte z vlastní zkušenosti?

Já děti nemám, ale kdybych je měla, asi bych nechtěla, aby je táhl ten nejúspěšnější ze třídy. Naopak, aby dokázaly s pomalejšími a vlastně všemi dětmi vyjít. Měla bych pocit, že nebudou šťastné, když je budu hnát k výkonu a soutěži a rozdělování lidí na silné a slabé. Ani to nepomáhá ekonomice. Proto inkluzi věřím a myslím si, že romské děti v třídách základních škol nebudou nejslabší. Je problematické, když ve škole převyšuje nějaký typ potíží jako třeba chudoba a problematické děti, které kopírují vzorce od jiných. Nejsem pro sociální inženýrství, ale pro vyváženost.

Jak jste se vlastně dostala k zájmu o národnostní menšiny?

Úplnou náhodou. Měla jsem přítelkyni, která studovala sociální antropologii. Napsala projekt pro Muzeum romské kultury na podporu občanského soužití v Brně. A potřebovala dobrovolníky, Romy i Čechy. Jenže se jí Češi nepřihlásili a hrozilo, že bude mít smluvní pokuty. Chtěli jsme jí pomoct. Nebyla jsem tehdy proti Romům, ale ostýchala jsem se.

A pak jste se o romskou problematiku začala víc zajímat?

Díky tomu jsem začala chodit na faru do Zábrdovic uklízet a seznámila se s dalšími Romy. Zjistila jsem, že sice nejsou dokonalí, ale ani zlí. Chodila jsem tam přes rok, pracovala na různých projektech a doučovala angličtinu. A jsem navíc perfekcionistka. Když mám převzít zodpovědnost, tak pořádně. A Romové mě dobře rozeznávají, mluvím rychle, používám dost cizích slov a řeknu hned, co si myslím.

Pak jste založili IQ Roma servis?

Ano, ze začátku jsme měli pět zaměstnanců. Říkala jsem si, že v tom Romy nemůžu nechat samotné. Organizace pak rostla čím dál víc. A čím víc zodpovědnost cítíte, tím je to pro vás osobnější.

Pocházíte ze Slovenska, do České republiky jste se přestěhovali až po sametové revoluci. Můžete porovnat Slovensko a Česko v jejich přístupu k Romům?

Romů je na Slovensku víc, a tím mají větší ekonomický problém. Čím víc je problém o penězích, tím hůř se s ním něco dělá. Mají tam osady, které jsou časovaná bomba. Mám pocit, že jsou i pozadu, mají slabý neziskový sektor.

V tom má Brno výhodu?

V Brně je neziskovek hodně, i díky nám. Nastartovali jsme ostatní, jsme pro ně přirozenou konkurencí.

Přesto jste loni na květnové protirasistické demonstraci zažili nepříjemnosti, kdy i lidi z neziskovek odvedla policie.

Odvedli dokonce i mě. Je ale v pořádku, že nás potrestali, když jsme blokovali silnici. Vím, že jsme se provinili přestupkem, ale mám pocit, že to stálo za to. Hodnoty, které jsme tím hájili, mají cenu. Pokutu jsem zaplatila. Rasisticky a nenávistně laděné pochody vyvolávají nejen v Romech strach.

A půjdete letos znovu?

Přemýšlím o tom. Možná budeme protestovat jiným způsobem, vtipnějším.

Říkala jste, že jste perfekcionistka. Umíte i relaxovat?

Bohužel moc ne, ale už se lepším, bude mi přece už čtyřicet (smích). Hodně mě baví plavání a chodím na jógu, to mi dost pomáhá. Nejvíc mě ale nabíjí moje schopnost napojení na Boha, protože jsem věřící. Taky čtu detektivky.

Devětatřicetiletá Katarína Klamková obětovala práci s romskou menšinou téměř dvě desetiletí. Vidí v ní přidanou životní hodnotu.

Autor: Veronika Gecová

3.4.2016
SDÍLEJ:

Dvacet let v UNESCO. Lednicko-valtický areál je světovou pýchou

Břeclavsko – Vzala přítele za ruku a společně vyrazili vstříc procházce parkem u zámku v Lednici na Břeclavsku. Studentka gymnázia Hana Sýkorová se stala jedním z mnoha set tisíců lidí, kteří si pro strávení volného času vybrali Lednicko-valtický areál. „O víkendu v létě bývá plno, ale v listopadovém pátečním dopoledni je to lepší," řekla studentka k obrovskému zájmu turistů o celý areál. Místo s rozlohou přesahující 280 kilometrů čtverečních za posledních dvacet let rozkvetlo. V prosinci 1996 se stalo součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu.

Kempného přerod. V kádru Jestřábů vévodí statistice hitů

Chicago, Brno – Kariéru v NHL si staví trpělivě od základů. Hokejový obránce Michal Kempný při angažmá v brněnské Kometě či ruském Avangardu Omsk platil za ofenzivního beka. V dresu Chicaga Blackhawks za 22 zápasů získal dvě asistence a snaží se především odvést bezchybně práci směrem dozadu. „Kdyby se hnal za body, nebude to úplně ono. Má jinou úlohu než v Evropě. Soustředí se na obrannou černou práci. V současné chvíli je to správná cesta," pozoruje Štěpán Sokol, komentátor NHL na televizní stanici Nova Sport.

Souboj dopravců začíná. V neděli poprvé vyrazí z Brna do Prahy vlaky RegioJetu

Jižní Morava – Až bude Brňanka Alena Nepilová příště plánovat cestu do Prahy, bude se muset rozhodovat, s kým vůbec pojede. „Jezdím obvykle dvakrát měsíčně. Protože nemám ráda autobusy, byly pro mě vlaky Českých drah jasná volba. Teď ještě nevím, s kým budu jezdit. Určitě vyzkouším i nováčka," zauvažovala Nepilová. Už v neděli na trať mezi Prahou a Brnem totiž kromě Českých drah vyjede také soukromý dopravce RegioJet. Provozovat bude tři páry vlaků. Dva na trase mezi Prahou, Brnem a Bratislavou, jeden místo hlavního města Slovenska obslouží Hodonín a Staré Město na Uherskohradišťsku. Jeden pár přidají i České dráhy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies