VYBERTE SI REGION

Čoupek: Děti často posílají lidem nahé fotky. Za kredit

Brno /ROZHOVOR/ - Dětem na internetu hrozí velké nebezpečí, ale už se mu docela umí vyhýbat. Zjistili to brněnští vědci ve velkém výzkumu, na kterém se podílelo devět států Evropy. „Bezpečnost na internetu je ale i tak velké téma. Kromě dětí ohrožuje internet také ty, kteří počítačům příliš neholdují. Třeba starší lidi," vysvětluje odborník na bezpečnost na internetu Jan Čoupek. Jako brněnský strážník má na starosti osvětu v této oblasti.

16.2.2014 2
SDÍLEJ:

Odborník na bezpečnost na internetu Jan Čoupek pracuje pro Městskou policii Brno. Snaží se mezi lidi šířit povědomí o hrozbách internetu. Foto: DENÍK/Attila Racek

Brněnští vědci tento týden zveřejnili výsledky výzkumu o chování dětí na internetu. Podle nich tam na ně číhá mnoho nebezpečných situací. Většina dětí se prý ale nástrahám dokáže vyhnout sama. Potvrzují to i vaše zkušenosti?

Před pár lety děti nevěděly o takových situacích skoro nic, dnes už drtivá většina ví, jak se na internetu chovat. Je to i díky preventivním akcím brněnské městské policie. Řešíme ale stejný problém jako v mnoha jiných oblastech: jedna věc je o bezpečných postupech vědět a druhá řídit se podle nich. Děti často vědí třeba to, že na spoustu lákavých reklam nemají klikat, ve skutečnosti se ale chovají odlišně.

S jakými konkrétními problémy se setkáváte?

Lidé se na nás často obrací s případy, které neumí sami řešit. Správně by se měli obrátit na infolinku počítačové kriminality státní policie, ale my jim poradíme také. O radu nás prosí především brněnské školy. Ale stává se i to, že k nám chodí běžní lidé se závažnými problémy, které musíme předat policii. Třeba za mnou přišla nějaká slečna s kamarádem s tím, že se nechala nafotit nahá a její snímky někdo z počítače ukradl. Ve školách je problém šikana nebo takzvaný happy slapping, tedy spokojené fackování.

Co to je?

Happy slapping je to, když někoho lidé trápí nebo ponižují a nahrávají ho u toho. Taková videa pak končí na síti a mají spousty vulgárních komentářů. Je to rozšířený problém hlavně na školách. Nedávno si mi na něj stěžovala jedna malá dívka. Říkala, že si je deváťáci nahrávají, jak jim podrážejí nohy.

Je to protizákonné?

Úplně vždy. Neplatí to třeba jen pro facku, ale i pro ponižování nebo urážení. Je to typický přestupek proti občanskému soužití podle paragrafu 49 občanského zákoníku. Bohužel to většina lidí vůbec neví. Je potřeba si uvědomit, že není normální někoho urážet, ponižovat nebo mu ubližovat. A pak to ještě vyvěsit na síť, což člověka poníží ještě víc. Navíc podle nového občanského zákoníku není možné jen tak někoho fotit nebo nahrávat. Samozřejmě existují výjimky pro média a podobně, ale obyčejní lidé nemohou někoho jiného nahrávat bez jeho souhlasu.

Odborník na bezpečnost na internetu Jan Čoupek pracuje pro Městskou policii Brno. Snaží se mezi lidi šířit povědomí o hrozbách internetu. Co přesně je náplní vaší práce?

Obecně se městská policie zabývá veřejným pořádkem. My jako její oddělení pracujeme na prevenci. Ta je mimo jiné ukotvena i v zákoně, je to faktická povinnost strážníků. Já se zabývám rizikovým chováním v kyberprostoru a kyberšikanou. K dnešnímu datu jsme proškolili asi devět tisíc Brňanů, kteří informace zase předávají dalším.

Jak dlouho se bezpečností na internetu zabýváte?

Asi čtyři nebo pět let. Vypadá to možná jako krátká doba, ale na toto odvětví je to celkem dlouho. Když jsme se totiž před pěti roky začali touto problematikou zabývat, téměř nikdo tady o rizikovém chování na internetu nebo kybernetické šikaně neměl ani ponětí.

Jak přesně definujete kyberšikanu?

Je to forma šikany, která využívá informačních a komunikačních technologií. Netýká se jen dětí, je běžná také u dospělých. Někoho si vybereme a ponižujeme ho a internet nebo telefon je pak jen kanál, který k tomu používáme. U dětí ve školách jsou to třeba zprávy posílané ve tři ráno, kde spolužákovi vyhrožují smrtí a podobně.

Co s tím mohou dělat strážníci? Proti státní policii mají přece omezené pravomoci.

Naší metodou je prevence. Školíme žáky, učitele, výchovné poradce, ředitele škol, rodiče, ale i důchodce a další. Teď jsem třeba školil Českou školní inspekci. Nejde ale o to, že bychom jim jen připravili nějakou přednášku. Od všech těchto skupin lidí máme informace o konkrétních případech rizikového chování, které se snažíme řešit. Když se o tom dozvíme, tak případ vyhodnotíme. Pokud jde o trestný čin, předáme ho státní policii, přestupky řešíme sami. Našim hlavním cílem je ale informovanost. Lidé totiž často ani nevědí, že porušují zákon. Tam spadá pronásledování, psaní výhružných a ponižujících esemesek nebo e-mailů.

Odborník na bezpečnost na internetu Jan Čoupek pracuje pro Městskou policii Brno. Snaží se mezi lidi šířit povědomí o hrozbách internetu. Kyberšikana asi nezačne jen tak. Předchází jí klasická šikana třeba mezi spolužáky?

Opravdu nikdy nevzniká tak, že by dítě sedělo doma a zničehonic jej někdo začal šikanovat. Kyberšikana vzniká ve školách. Jedno dítě nezačne druhé ponižovat rovnou přes facebook nebo jiné sociální sítě. Zpravidla ho ale už před tím ponižovalo ve třídě.

Týká se to i dospělých?

U nich to dost závisí na jejich individuálních schopnostech. Kdo se v internetovém prostředí dokáže orientovat a má o komunikačních technologiích přehled, dovede se ubránit. Kdo chodí na internet jednou za čas, je ve větším ohrožení.

Tomu, že na internetu hrozí nebezpečí třeba zneužití osobních fotek, lidé moc nevěří. Mnohým z nich se navíc nikdy nic takového nepřihodilo. Je ta hrozba reálná, nestrašíte lidi zbytečně?

Lidé tomu nevěří právě jen do doby, než se něco podobného stane právě jim. Riziko je ale skutečné, týká se především ochrany osobních údajů. Lidé by nikdy nešli po ulici a nepředávali kolemjdoucím své fotky z dovolené se svým jménem, povoláním a datem narození, jménem manželky a dětí i tím, do které školky chodí. Na internetu to ale běžně dělají a nepřijde jim na tom nic divného. Taková data jsou přitom velice snadno zneužitelná. Mnohé firmy v nich navíc vidí obrovský zdroj zisku každý zná třeba reklamy, které vyskakují na obrazovce a nabízejí produkty v nabídce šité na míru konkrétnímu člověku. Díky znalosti dat o člověku jsou přesně zacílené.

Je hrozba zneužití osobních údajů každodenní záležitostí?

Rozhodně. Vaše soukromí zajímá mnoho lidí, bez ohledu na to, kdo jste. To je potřeba mít na paměti. Není proto dobré sdělovat o sobě na internetu všechny informace. Dnešní děti to ale chápou jinak než my. Výzkumy je popisují jako takzvanou generaci ypsilon, která se narodila s trochou nadsázky skoro s tabletem či počítačem v ruce. Oni prostě nechápou, proč by o sobě nemohli všechno na internetu zveřejnit. Je ale potřeba jim pomoci najít rozumnou hranici.

Jaké největší nástrahy na děti čekají?

Těch je více. Asi nejzávažnější a nejrozšířenější je v poslední době takzvaný sexting. To znamená, že děti se samy vyfotí polonahé nebo nahé a své fotky pak někomu dospělému pošlou výměnou třeba za dobití mobilního kreditu. K sextingu jsme měli nedávno i rozsáhlou preventivní kampaň, která měla rodiče upozornit na tohle chování. Často si totiž myslí: Mé dítě je doma v pokojíčku, je samo, tam mu přece nic nehrozí. Ve skutečnosti tam s ním ale přes internet může být někdo jiný.

Stává se to často?

Víc, než si kdo myslí. Kdybychom se teď přihlásili na internet pod vymyšlenou identitou jako dvě nezletilá děvčata, na jakémkoliv běžném veřejném chatu bychom během dvou minut sehnali dospělé muže, kteří by byli ochotni se nám na kameru svlékat nebo platit za nahé fotky. V kteroukoliv denní hodinu. Je to hrozně rozšířený problém. Bojovat se s ním dá hlavně prevencí. Děti i dospělí musí vědět, že tohle je protizákonné chování. Není to žádná legrace.

Odborník na bezpečnost na internetu Jan Čoupek pracuje pro Městskou policii Brno. Snaží se mezi lidi šířit povědomí o hrozbách internetu. Podle psychologů se chování lidí před obrazovkou počítače mění. Vnímáte to také?

Rozhodně, ta změna je velká a týká se úplně každého. V kyberprostoru je jedno, jestli jsme ve skutečnosti dítě, dospělý nebo důchodce. Každý se budeme chovat úplně jinak. Typickým příkladem je třeba lhaní. To je na internetu velice běžné. Dnes má třeba skoro každé dítě v páté třídě základní školy profil na facebooku. Tam ale mohou mít osobní údaje až od třinácti let, protože na facebooku platí americké zákony. Všichni tedy lžou. Týká se to ale i závažnějších věcí. Lidé dokážou někomu napsat, že mu uříznou hlavu. Jsou to schopny napsat malé děti stejně tak jako vysokoškolští profesoři. Internet lidi zkrátka výrazně proměňuje.

V čem se ještě lidé na síti chovají jinak?

Spousta projevů je vyhrocenějších. Agresivní lidé se chovají mnohem agresivněji, lidé obecně spolu mluví tak, jak by to tváří v tvář nikdy neudělali. Chovají se tak proto, že mají falešný pocit anonymity. Skrytí jsou ale jen částečně, každý uživatel se určitými metodami dá dohledat.

Přistihnete se někdy i vy, že se nechováte přesně podle pravidel?

Všechno, o čem mluvím, jsem si musel vyzkoušet. Třeba profily na facebooku mám asi tři, ale jen kvůli práci. Normálně je nepoužívám. Jsem ještě z generace, která takové věci k životu nepotřebuje. Moje chování se na internetu samozřejmě také trochu změní. Komunikuji jinak, v krátkých větách a podobně. Důležité je ale chovat se slušně.

Bavili jsme se o ohrožených skupinách. Které z nich hrozí největší riziko?

Jednoznačně dětem. Mají často velmi nejasnou představu o tom, co jim může hrozit, jsou v tomto naivní. Zodpovídají za ně rodiče, kteří je ale musí prostě umět vychovávat. To je ostatně jejich zákonná povinnost.

Někteří rodiče k internetu přistupují vlažně, jiní nastavují dětem přísné filtry, aby se nedostaly k nebezpečnému obsahu. Jaká cesta je podle vás správná?

Neexistují jednoduché kroky, kterými se rodiče mohou řídit. Je ale potřeba pobyt dětí v kyberprostoru rozumně omezovat. Rodiče by měli vědět, s kým si jejich dítě na sociálních sítích píše a proč. Musí k tomu ale přistupovat s rozumem a podle věku dítěte, neměli by zase kontrolovat každou facebookovou zprávu třeba patnáctiletého dítěte. Ale asi se všichni shodneme, že není normální, aby si desetiletá dívka vyměňovala zprávy nebo fotky s čtyřicetiletým mužem. O takových věcech musí rodiče vědět.

Podle vašeho popisu zní internet jako hrozné místo. Určitě má ale i své výhody.

Bavíme se o bezpečnosti, ale stejně tak můžeme mluvit hodiny a hodiny o tom, v čem je internet přínosný. Třeba že díky němu mohou děti na základní škole uspořádat mezinárodní konferenci s kamarády z jiných států a řešit spolu úkoly. To před několika lety nebylo v podstatě možné. Internet také dává lidem svobodu v přístupu k informacím. Je ale potřeba být při jeho používání prostě opatrný. Dětem často říkám, že jsou tam i bláboly a nesmysly. Lidé, kteří tam píšou, často lžou.

Na síti jste kvůli práci denně. Zamíříte tam i doma, nebo už si od internetu chcete odpočinout?

Doma jsem na sítí často. Závislý na internetu ale naštěstí nejsem. Jako absolvent sportovní fakulty si někdy říkám, že by bylo prospěšnější si možná jít zaběhat.

JIŘÍ HANÁK

Autor: Redakce

ANKETA

Je podle vás potřeba kontrolovat maily svých dětí?

ANO

60 %

NE

40 %

Hlasovalo: 47     Anketa byla ukončena

16.2.2014 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Učí děti zpívat, celému souboru ušila kroje

Bílovice nad Svitavou - Osmnáctým rokem zpívají děti koledy ve folklorním souboru Bystrouška pod vedením Bohuslavy Hamákové. Letos se zpěvem a tancem připojí k akci Česko zpívá koledy pořádané Deníkem po celé republice. Společně s pěveckým sborem Bach a divadelním spolkem Bota rozezní Bystrouška své hlasy v Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku potřetí.

Odejde Zbrojovce snajpr? Útočník Škoda je v kurzu

Brno - Na podzim nastřílel deset branek, vyšvihl se do čela pořadí kanonýrů vedle renomovaného Davida Lafaty. Brněnský fotbalista Michal Škoda se v zimním přestupovém období patrně stane horkým zbožím. Už kolem něj také někteří zájemci krouží. „Mám nějaké informace od manažera, ale spíš čekám na něco konkrétního, zatím je to jen oťukávání, což moc neřeším," odvětil Deníku Rovnost útočník Zbrojovky.

Předvánoční brigády? Je jich více. A za lepší platy

Brno - Vánoce rodiny stojí mnoho peněz, velká část lidí si tak hledá alespoň dočasný přivýdělek. Je to i případ Lukáše Nezhyby. „Mám sice svoji stálou práci, ale chceme s přítelkyní strávit Vánoce v zahraničí na horách, proto máme oba od začátku prosince ještě brigádu," vysvětlil Nezhyba.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies