VYBERTE SI REGION

Dahlgrenův případ mě jako autora láká ke zpracování, říká Češka

Brno /ROZHOVOR/ – Kauza Kramný, soud s Markem Dalíkem a především očekávaná soudní stání s Kevinem Dahlgrenem obviněným ze čtyř vražd 
v Ivanovicích. Končící týden nabídl hned několik pokračování sledovaných kriminálních případů. Když o nich brněnský spisovatel Stanislav Češka čte, neubrání se nápadům na své nové knihy. „Láká mě to, ale do živých kauz vstupovat nechci," říká autor detektivek, který v létě vydá další dva nové tituly.

5.6.2016 AKTUALIZOVÁNO 6.6.2016
SDÍLEJ:

Spisovatel Stanislav Češka.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Inspirují vás při psaní detektivních románů velké a sledované případy?

Inspirují a je pravda, že jestli bude Dahlgren pravomocně odsouzený, lákalo by mě to. Uvidíme.

Své romány vsazujete do brněnského prostředí. Zmiňme tedy ještě jeden významný regionální případ, který se stal před čtyřmi lety, kdy spisovatelku Simonu Monyovou zavraždil manžel Boris Ingr. To vás neláká?

O tom jsem zatím neuvažoval, ovšem spíš proto, že zajímavých případů mám ke zpracování zatím spoustu.

Nepociťujete někdy profesionální deformaci? Třeba, že vám už při prvních zprávách v médiích v hlavě naskakuje, jak je převést do románu?

To víte, že ano. A nevyvaruji se ani toho, že narazím na nesmysl či faktickou chybu v televizním seriálu. 
I já se ale několikrát zmýlil.

Stanislav Češka
• Narodil se 30. dubna 1955 v Brně.
• Vystudoval technickou kybernetiku na elektrofakultě Vysokého učení technického v Brně, poté pracoval jako softwarový specialista.
• První knihu vydal v roce 2010, nyní je autorem na volné noze.
• Vydal patnáct knih, napsal také pohádky, část z nich se opakovaně vysílala jako rozhlasové a televizní večerníčky.
• Má rád historii a americkou drsnou detektivní školu a její autory, jako jsou například Raymond Chandler, Ross Macdonald nebo Robert B. Parker.

V čem?

Například u románu Smrt z minulosti hrají důležitou roli zabavené bankovky. Bylo to v roce 1989 a i když jsem si pořídil katalog platidel pro sběratele, přehlédl jsem jednou tři stránky a napsal jsem, že na jedné z bankovek je František Palacký. Ovšem tisícikoruna s jeho podobiznou vznikla až v roce 1993. Kolega mi to tehdy zdvořile vmetl do tváře, a já mu na to zase reagoval připomínkami k jeho detektivce. Tak jsme se tomu pak společně zasmáli.

Vaše knihy vychází v brněnském nakladatelství Moba, a to ve třech tematických liniích. Jedna je věnovaná detektivu Stanislavu Berkovi, další kriminálním událostem z období Velké Moravy a poslední je inspirovaná skutečnými případy řešenými brněnskými kriminalisty. Jak jste s nimi začal spolupracovat?

Když jsem psal poslední Berkův příběh, začal jsem se zajímat o případy a chod současné policie. Poslal jsem dotaz na brněnskou policejní mluvčí, odpověď mi přišla za deset minut a za dva dny volal sám šéf brněnské mordparty s tím, ať se zastavím. Nechali mě nahlédnout do vybraných spisů, 
z nichž čerpám inspiraci pro psaní.

To byly uzavřené případy?

Samozřejmě. Přivítali mě 
s úsměvem a prohlášením, že ke stále živému případu mě nepustí. Ostatně, dokud nepadne pravomocný rozsudek, není to ani možné.

Jaká je to pro vás zkušenost?

Ze začátku jsem měl mylný pocit, že když se podíváte do spisů, můžete je z velké části opsat a vznikne román. Tak to ovšem není, skutečné vyšetřování se od klasické detektivky liší. A někdy dost podstatně.

Jak?

Například příběh, o němž píši v knize Nezralá vražda, je asi deset let starý případ matkovraždy z jednoho středomoravského města. Policisté věděli, kdo je vrah, ale byl problém to dokázat. Lidé se někdy diví, proč dokazování policii tak dlouho trvá. Ale její pozice není jednoduchá. Některé důkazy zajišťuje týdny nebo měsíce, stejně jako to bylo u Dahlgrena.

Překvapilo vás při návštěvách policejních služeben něco?

Pochopil jsem, jak obtížná práce policistů je. Přiznám se, že jsem od té doby alergický na vtipy o policajtech. Jsou to chytří lidé, mají za sebou tvrdou práci a není jim co závidět.

Přijde vám zajímavé téma korupčních skandálů?

Ano. Například tři mé romány s detektivem Stanislavem Berkou, kterým říkám politická trilogie, čtenáři představí postavu miliardáře a bývalého velkoveksláka Klementa Chládka. Inspirují mě 
v nich lidé ze současnosti.

V knize Krutá smrt jste dokonce nechal zavraždit jihomoravskou hejtmanku. To je vtipná analogie.

Postava hejtmanky byla 
v čele jednoho občanského hnutí, vyhrála volby a za tiché podpory komunistů se ujala vlády v kraji. Tím přetnula určité linky a stala se mezi politiky nepopulární. Byla tedy zavražděna. Ještě před tím ji k sobě ale pozval jeden známý a dostala krabice údajně s kosmetikou a gramodeskami, v nichž byla zlatá cihla a diamanty. Byla ovšem Chládkova milenka a jeho advokát ji z toho vysekal.

Následoval další díl románu, tentokrát s vraždou expremiérky, je to tak?

Kniha se jmenuje Smrt expremiérky. Tehdy jsem přitom nemyslel na politiku, vzniklo to díky mému kamarádovi a svatbě, která byla v Hrádku. Byl to zářný příklad mé profesionální deformace, protože když jsem tam byl, napadalo mě, že je to ideální románové prostředí pro vraždu. Koho ale nechat zavraždit? Tenkrát u nás společností hýbala známá kauza a nakonec jsem na radu své ženy vytvořil zavražděnou premiérku České republiky, která měla za milence šéfa svého kabinetu. 
A do toho se zamíchal detektiv Berka.

Spisovatel Stanislav Češka.Což je odkaz k bývalému premiérovi Petru Nečasovi a Janě Nagyové, nyní Nečasové?

To říkáte vy. (smích) Já tvrdím, že je to jen inspirace.

Je jižní Morava na různé kriminální případy bohatá?

Určitě ano, ale je to jako 
s výukou dějin – na Velkou Moravu se v českých dějinách zapomíná. Přitom bylo úžasné, že si Velká Morava dokázala vydobýt svůj prostor ve střední Evropě. 
S přijetím křesťanství Mojmír I. pochopil, že se dostane do dobré společnosti a nebude důvod, aby na něj útočili. Člověku to současně poskytuje jakýsi návod do budoucna, je to ponaučení. Například podobnost nynější uprchlické krize s tehdejší otázkou Maďarů.

Nakolik to spolu souvisí?

Když Maďaři přišli v poslední čtvrtině devátého století na Moravu, nabídl jim místo východofranský král Arnulf, aby se s nimi spojil proti Moravě. Potom jim nabídl místo Mojmír II., aby chránili hranice a aby měl spojence proti Frankům. Nakonec to dopadlo tak, že Velká Morava byla na počátku desátého století rozvrácena, a to do značné míry právě zásluhou Maďarů. A ti potom v roce 907 v bitvě pod Bratislavou vybili bavorskou šlechtu a skoro celé desáté století jezdili po Evropě, útočili, plenili a dostali se až do Španělska. Teprve koncem století se konečně usadili v místech, kde žijí dnes a přijali křesťanství.

Lidé jsou podle vás nepoučitelní?

Bohužel, jsou. Pracoval jsem ve Vídni, a to s kolegy různých národností, s Turky, Kurdy, Iránci a snášeli jsme se velice dobře. Proti cizincům nic nemám, ale jejich obrovské davy jsou nekontrolovatelné.

V úvodu svých knih vyslovujete věnování své ženě. Dáváte jí rukopisy číst?

Ano, právě ona je mým prvním čtenářem a rádcem. Často z naší diskuse vyplynou změny, které bývají ku prospěchu věci. Dám také na rady nakladatele a někdy i na rady či přání kamarádů. Vždyť ty příběhy píši také pro ně.

Detektivní žánr lidé znovu objevují, jistě i kvůli dílům severských autorů. Kteří autoři patří mezi vaše oblíbené?

Ve svém čtenářském vkusu jsem poněkud konzervativní. Švédské detektivky, příběhy komisaře Martina Becka, dvojice Sjöwallová a Wahlöö jsem četl a miloval už dávno. Je však pravda, že jsem neodolal skvělé trilogii Millennium Stiega Larssona. Jinak však mými vzory zůstávají autoři americké drsné školy: Raymond Chandler, Ross Macdonald nebo Robert B. Parker.

A z domácích spisovatelů?

Mám rád třeba Václava Erbena, díky jeho šviháckému kapitánu Exnerovi. 
V posledních letech jsem si nenechal uniknout ani jednu knihu slovenského policisty píšícího pod pseudonymem Dominik Dán. Jsou to špičkové policejní romány.

Jste absolvent elektrofakulty a v oboru jste ještě donedávna pracoval. Je osvobozující věnovat se jen psaní?

Vystudoval jsem technickou kybernetiku a celý život pracoval jako softwarový specialista, mimo jiné také ve Vídni. Věnovat se psaní naplno bylo mé přání, ale živit se tím v naší zemi znamená mít nejen jisté schopnosti, ale navíc také řádnou dávku štěstí. To, že jsem nyní na volné noze, si mohu dovolit jen díky vedlejšímu příjmu z bytu po rodičích. Jinak nejsou mé autorské příjmy za přes patnáct vydaných knih nikterak ohromující.

Co vás baví ve volném čase?

Jsem na tom podobně jako můj literární hrdina Standa Berka. Moje velká láska je Brněnská přehrada a procházky kolem ní. Kromě toho miluji toulky okolím Brna, ale třeba také Jizerkami. Každé ráno chodím na takzvanou zdravotní procházku. Samozřejmě rád čtu a také mám rád filmy. No a podobně jako mého hrdinu mě zajímají modýlky dopravních prostředků a vůbec dějiny městské hromadné dopravy.

V červenci vám vyjdou další dvě knihy. Jaké?

Jedná se o romány Případ holasické lásky, osmou část Zločinů na Velké Moravě odehrávající se v roce 877 v dnešním Slezsku. Kníže Slavomír zde spolu s vikingem Erikem objasňují vraždu mileneckého páru dcery holasického vladyky a syna moravského správce hradiště Podobora. Pak to bude již zmíněná Láskyplná smrt, osmý případ soukromého detektiva Berky, v němž Berka objasňuje vraždu v Bystrci. Tuto knihu jsem věnoval knihovnicím z bystrcké pobočky Knihovny Jiřího Mahena, ze které jsem takříkajíc vylétl do literárního světa. A samozřejmě také místním čtenářům.

Autor: Markéta Stulírová

5.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nový Moravák svlaží vodotrysky. Vítězný návrh počítá v zimě i s kluzištěm

Brno /VIZUALIZACE/ – Ochlazení v horké letní dny nebo jízdu na bruslích v zimě nabídne po rekonstrukci Moravské náměstí v Brně. Radnice Brna-středu chce vytvořit prostor s vodní plochou a kavárnou, který lidi naláká k odpočinku. V pátek oznámila výsledky architektonické soutěže na podobu náměstí. Z dvaceti návrhů zvítězil v soutěži projekt kanceláře Consequence forma.

AKTUALIZOVÁNO

Vlak srazil ženu na nádraží v Rosicích. Na místě zemřela

Rosice – Pod koly vlaku zemřela šestatřicetiletá žena v sobotu v Rosicích u Brna. Podvečerní nehoda komplikovala vlakovou dopravu na trati mezi Brnem a Jihlavou.

AKTUALIZOVÁNO

Vive la France! Bitvu tří císařů opět ovládli Napoleonovi vojáci

Tvarožná /REPORTÁŽ/ – Po 211 letech se historie na Slavkovském bojišti v sobotu odpoledne zopakovala. Přibližně tisícovka vojáků oděných do dobových uniforem před zraky několika tisíců lidí svedla boj připomínající Napoleonovo vítězství v bitvě tří císařů z roku 1805.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies