Lékařka Bohdana Rezková mluví o nástrahách prázdnin mluví v rozhovoru pro Brněnský deník Rovnost.

Rizika léta omílají doktoři stále dokola. Není to zbytečné?
Otázka je, jaká rizika máte na mysli. Například problémům, které lidem způsobuje horké počasí, se asi v létě nevyhneme. Je dobré si to připomínat. Pokud se ale stále dokola omílá, že vedro je nebezpečné, lidé informace jedním uchem poslouchají a druhým je pouští ven.

V čem se letní rizika odlišují od nebezpečí, která na člověka číhají jindy?
O prázdninách mají lidé pocit větší volnosti a pohody. Nechtějí si kazit dobrou náladu přemýšlením o nepříjemných věcech, jako jsou například úrazy. Řada z nich zapomíná na bezpečné chování. V létě si ale nemůžou jenom užívat. Je správné, že média upozorňují na horko, i když lidé v létě umírají hlavně kvůli jiným věcem.

Na co by tedy v létě lidé měli myslet?
Nejdůležitější je, aby nezapomínali na zásady bezpečného chování. Lidé si musí uvědomit, že je to stejně přirozené, jako když si vezmou něco k jídlu, protože mají hlad. Závažným problémem jsou proto hlavně těžké letní úrazy. U nás je lidé vnímají mnohem méně odpovědně než v zahraničí. Většinou o nich uvažují jako o nešťastné náhodě. Úrazům přitom můžeme předcházet stejně jako třeba nemocem srdce nebo obezitě.

Koho úrazy o prázdninách ohrožují nejvíc?
Děti. Ty jsou navíc k úrazům obecně mnohem náchylnější než dospělí. Mají například snížené prostorové vidění a užší zorné pole. To znamená, že blížící se auto vnímají jinak než my. Menší auto se jim zdá vzdálenější než větší. Reagují také pomaleji. Často vědí, jaký pohyb chtějí udělat. Nedokáží jej ale provést tak rychle jako dospělý člověk.

Na co by se měli v létě připravit rodiče starších dětí?
O prázdninách děti nechodí do školy a jejich rodiče mnohdy musí chodit do zaměstnání. Jejich vliv proto klesá. A starší kamarádi takové děti nabádají k hloupostem. Školáci se potřebují začlenit do kolektivu a chtějí se vyrovnat starším a zkušenějším. Lezou na stožáry, vyhledávají různá dobrodružství, při kterých se mohou zranit. Tráví spoustu času na ulici, kde je víc než jindy ohrožuje doprava.

K létu a starším dětem patří experimenty s alkoholem a drogami.
U dospívajících nastupuje období vzdoru. Budoucí dospěláci se snaží dělat všechno naopak, než jak jim radí rodiče. Platí to i o užívání návykových látek.Tehdy je často každá rada drahá. Dospívajícím se těžko přikazuje, co by měli a neměli udělat. Proto je tak důležité, aby rodiče děti bezpečnému chování učili od začátku. Zásady, které si nezafixují v mladším věku, starší děti přijímají těžko.

Co je v létě nejrizikovější?
Jednoznačně je to zábava ve vodě a voda vůbec. Říká se, že smrt utonutím je tichá a rychlá. Je to skutečně pravda. Například u dětí málokdy slyšíme, že křičí, když se vynoří nad hladinu. Jsou tak zaskočené, že ze sebe nevydají ani hlásku. Rodiče, kteří si představují, že dítě uslyší, protože sedí nedaleko, se mýlí. Zvlášť nebezpečné jsou tyhle radovánky ve spojení s alkoholem. Ten má v krvi přibližně třetina lidí, kteří se utopí. Zpomaluje také reakce člověka, který pak tonoucímu neumí správně pomoci.

Kde se lidé nejčastěji topí?
Překvapivě často třeba v domácích bazénech. Například dvě třetiny utonulých dětí předškolního věku se utopí doma, často za přítomnosti rodičů. Nebezpečné jsou letní návštěvy a rodinné oslavy. Lidé se procházejí po zahradě, koupou se v rodinném bazénu. Na děti v tu chvíli nikdo nemyslí. I malé děti jsou velmi rychlé. Často prostě skočí, protože jim tam něco spadne. Nebezpečné jsou také přírodní nádrže. Dítě se v nich ztratí během chvilky, když ho odnese proud.

Podobné je to i s pády z okna, které lidé nechají kvůli větrání otevřené. Co proti tomu mohou rodiče dělat?
Vzpomínám si na případ, který se stal mé kamarádce. Přišla k ní návštěva a její holčička vypadla z prvního poschodí. Naštěstí si odnesla jen odřeniny. Pokud je doma návštěva, musí rodiče určit někoho, kdo se dětem věnuje. Vhodné je také zamykat dveře, aby se dítě nedostalo tam, kde mu hrozí nebezpečí. Nejlepší je, pokud okna chrání pojistky. Na to by lidé měli pamatovat vždy, nejen v létě.

Mohou rodiče malé děti svěřit například jejich starším sourozencům?
To je riziko na druhou. I dospělý má potíže zachránit tonoucího. Natož dítě, které nemá žádné zkušenosti. Samo se může zranit nebo utopit. Pokud už běhá po zahradě, mělo by na sobě mít alespoň dobře upoutanou záchrannou vestu. Nafukovací rukávky nestačí.

Koupání v Brněnské přehradě bývá často zakázané kvůli sinicím. Jak časté jsou letní alergie a kožní problémy?
Alergií bohužel přibývá, je to civilizační nemoc. Nejvhodnější je požádat o radu lékaře a nespoléhat se na samoléčbu. Patří sem také alergie na slunce. Právě těm se dá účinně předcházet. Postupným opalováním, používáním lékařem určených opalovacích krémů a užíváním vitaminů.

Lékaři si stěžují, že se lidé před sluncem málo chrání. Zlepšuje se povědomí lidí o nebezpečí opalování?
Vystavovat kůži sluníčku není vhodné. Melanomy a jiná závažná onemocnění, ke kterým opalování přispívá, ohrožují každého. A umírá se na ně. Děti a slunce jsou samostatnou kapitolou. Dětská pokožka je tenčí než kůže dospělých. Potřebují krémy s vysokým ochranným faktorem, samozřejmostí je hlava zakrytá čepečkem. Jako matka na to dbám a přitom pozoruji i ostatní rodiče. Myslím si ale, že v tomto ohledu se situace hodně zlepšuje.

Myslíte si, že i proto se rodiče stále bojí své potomky poslat na dětské tábory? Nebo se bojí infekčních nemocí? Dá se vůbec průjmovým a podobným onemocněním v přírodním prostředí tábora zabránit?
To je otázka hlavně pro hygieniky. Je to riziko každé organizované činnosti ve velké skupině lidí, nejen letních táborů. Svou roli samozřejmě hraje dobrá organizace takového tábora. Řadu průjmů způsobují viry, které se lehce přenáší. Stačí, aby dítě něco snědlo po kamarádovi. Tomu nezabrání ani sebelepší táborový vedoucí. Rodiče navíc často nemusí vědět, že dítě jede na tábor už nemocné. Trvám ale na tom, že jsou to pořád lehké záležitosti ve srovnání s úrazy.

Mluvíte o dětech a dospívající mládeži, ale podle statistik umírá ve vodě i hodně dospělých.
Často se totiž chtějí předvést riskantním skokem do neznámé vody. Většinou nekončí dobře. Častými následky jsou zlomené krční obratle nebo přerušení míchy a ochrnutí páteře. Přitom odborníci na to upozorňují stále dokola. Vím o případu, kdy chtěl táborový instruktor dětem vysvětlovat, že se nemá skákat do mělké vody. Sám byl ale první, kdo tam na táboře po hlavě skočil.

Jakých dalších prohřešků se v létě dospělí dopouštějí?
Klasické letní nebezpečí představují adrenalinové aktivity. Mnozí lidé se do nich nechají vlákat a podcení je. Než se lidé pustí do podobného zážitku, musí se na něj připravit. Je důležité, aby přesně věděli, do čeho jdou, a pečlivě prostudovali bezpečnostní předpisy. Zapomenout nesmí ani na ochranné vybavení.

Který sport lidé nejčastěji podceňují?
Zřejmě kolečkové brusle. Na in-linech se člověk může pohybovat stejně rychle jako na kole. Bruslaři často padají dozadu, mnozí si přitom nechrání hlavu. Často používají helmu, která nechrání zátylek. Jsou to hlavně sváteční bruslaři, kteří se nechají strhnout ostatními. Na bruslích jde ale o život. Ke smrtelnému úrazu hlavy přitom může dojít už při jedenáctikilometrové rychlosti.

Mají Brňané dost příležitostí se o rizicích dovědět?
V Brně je obrovské odborné zázemí díky vysokým školám. Význam mají i kampaně, jako je Brno, zdravé město, a Brněnské dny bez úrazů. Kurzy první pomoci přitom pořádá například Vyšší odborná škola zdravotnická, Červený kříž nebo Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity. Dobrým zdrojem informací jsou stránky Jihomoravské záchranné služby a vůbec internet. Brněnské dny bez úrazů jsou výborné i tím, jak je město podporuje. Díky tomu se staly největší akcí svého druhu v Česku.

Mají Brňané o podobné akce zájem?
Moc ne. Třeba kvalitní první pomoc umí poskytnout málokdo. Kurz z autoškoly si nikdo nepamatuje, lidé jej občas berou jako žertovné posezení. V situaci, kdy musíte okamžitě pomoci, zjistíte, že neumíte zareagovat. Pokud si lidé nejsou jistí, začnou v panice například hledat mobil. V případě záchrany dítěte v bezvědomí se zástavou životních funkcí je přitom důležitější začít s oživováním hned. Pokud telefonát o minutu odložíte, pravděpodobnost, že dítě zachráníte, je mnohem větší. To ale člověk musí vědět předem.

Proto jste se zapojila do pásma přednášek o dětských úrazech?
Přispěla k tomu i moje vlastní zkušenost s mateřstvím. Zjistila jsem, že jako matka potřebuji víc informací o tom, jak děti chránit, na co dávat pozor. Proto mě napadlo zorganizovat pásmo přednášek pro rodiče malých dětí. Spolupracovali jsme nejen s mateřskými školami, ale také s mateřskými centry a dětskými lékaři.

Jaký měly přednášky ohlas?
Počítali jsme s tím, že zájem rodičů nebude velký a že je k tomu budeme muset občas i dotlačit. To se nám podařilo i díky tomu, že v mateřských školách jsme se s vedením domluvili, že přednášky uděláme u třídních schůzek, kam přišli nic netušící rodiče. Měla jsem obavy, aby rodiče neodcházeli nebo nebyli naštvaní, když jsme je překvapili na třídní schůzce. Brali to ale pozitivně. Přikyvovali, vkládali se do diskuze. V některých školkách jsme nakonec přednášku opakovali, pro rodiče, kterým napoprvé unikla.

Není jiná možnost, než podobné přednášky dělat s třídními schůzkami zároveň?
Je, ale rodiče na takové akce nechodí. Zkoušeli jsme to. Vedení školy bylo z projektu nadšené, ale rodiče neměli čas ani zájem. Často přišli dva nebo tři lidé ze všech, kteří se nahlásili. To bylo zklamání pro nás i pro vedení mateřských škol.