VYBERTE SI REGION

Diváci byli úžasní, vydrželi ve větru a dešti

Brno /ROZHOVOR/ - Hlavní dramaturg akcí pořádaných Brněnským kulturním centrem Jan Nováček hodnotí letní festivalovou sezonu.

6.9.2009
SDÍLEJ:

Hlavní dramaturg Brněnského kulturního centra Jan Nováček.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Chladné počasí, déšť a silný vítr letos víc než kdy jindy zamotaly hlavu pořadatelům akcí konaných pod širým nebem. Také v Brně, kde hlavní kulturní program v létě tradičně zajišťuje Brněnské kulturní centrum, museli organizátoři měnit program, přesouvat představení, některé reprízy předčasně ukončovat nebo dokonce rušit.

Přesto Brňané nepřišli o žádný z očekávaných vrcholů letní kulturní sezony. Dočkali se shakespearovské přehlídky, kytarového festivalu i folklorních vystoupení souboru Ondráš. „Dělali jsme, co se dalo. Je pravda, že jsem kvůli tomu měl léto rušnější než obvykle, ale nelituji,“ přiznává hlavní dramaturg Brněnského kulturního centra Jan Nováček.

Červencové a srpnové akce několikrát narušilo počasí, přesto jste všechny stěžejní uspořádali. Jak letošní Brněnské kulturní léto hodnotíte?

Vzhledem k tomu, jaké bylo letos v létě špatné počasí, jsme s výsledkem našich akcí docela spokojení. Hlavně v červenci nám déšť několikrát udělal čáru přes rozpočet, a to se zrovna konaly Shakespearovské slavnosti nebo Folklorní scéna. Ale zachránili jsme, co se dalo.

Která z letních akcí vás potěšila?

Určitě pořad Zpěvy Země, který představoval scénické ztvárnění kantát Bohuslava Martinů. Také všechny beznadějně vyprodané koncerty souboru Ondráš. Lidé tím vlastně vyjádřili Ondráši solidaritu a dali najevo, že jim osud souboru není lhostejný. Vydařil se i Mezinárodní kytarový festival včetně úvodního flamenkového večera, zajímavou perličkou byl koncert Varhana Orchestroviče Bauera s hostující Evou Urbanovou. Také všechny koncerty na nádvoří Staré radnice bývaly při návštěvě přibližně dvou set lidí téměř vyprodané.

Na rozmary počasí nejvíc doplatil tradiční vrchol letního programu, Brněnské shakespearovské dny.

Mrzí nás to o to víc, že letos to byl jubilejní desátý ročník a na jeho přípravě jsme si dali hodně záležet. Nabídli jsme dohromady pět titulů, z toho tři nové premiéry, které se u nás nikdy nehrály. A průměrná návštěva na každé představení byla okolo osmi set diváků, což je myslím slušné. Dá se považovat za úspěch, že navzdory počasí jsme odehráli všechna naplánovaná představení, kromě jediné reprízy Antonia a Kleopatry. Veselé paničky windsorské s Bolkem Polívkou se nám podařilo odehrát v jednom náhradním termínu. Kromě toho jsme ještě museli dvě představení předčasně ukončit, ale došlo k tomu až potom, co herci odehráli okolo hodiny a půl.

Pohled na oblohu v den představení pro vás tedy musel být hodně skličující.

Je fakt, že za ty roky už mám velice přátelské vztahy s pracovníky Meteopressu, takže jim třeba tak třikrát za večer volám a oni jen hlásí: Právě je to u Králova Pole, ale vypadá to, že to půjde nahoru. Jenže za chvilku buch, a už prší i na Špilberku. (smích)

Jak zrušení nebo ukončení představení přijali diváci, kteří za lístky zaplatili hodně peněz?

Lidé byli úžasní. Obdivuji je, že i v té zimě, větru a dešti vydrželi. Berou to většinou sportovně a vědí, že když jdou na akci pod širým nebem, patří k tomu i rozmary počasí. A když někdo chce roztáhnout deštník, způsobně se zvedne a stoupne si ke zdi, aby nepřekážel ve výhledu ostatním. Našli se ale i tací, kteří se divili, proč představení rušíme, když máme na plakátech napsáno, že hrajeme za každého počasí. Jenže byl takový liják, že jsem se bál, jestli nám nespadne střecha na hlavu. To už by skutečně nebylo fér, abychom pokračovali, protože když začne déšť mlátit na horní plachtu pódia, není už ani pořádně slyšet.

A co herci? Prý dokázali na počasí pohotově reagovat dokonce i při hře.

To hlavně Bolek Polívka díky svým úžasným improvizačním schopnostem. Málem nám třeba nebylo přáno odehrát ani tu náhradní reprízu Paniček. Kvůli obrovskému lijáku a větru jsme ji museli třikrát přerušovat. A Bolek v jednu chvilku vyšel na pódium a pronesl: No tak lidi, tak toto jsem teda ještě neviděl! A protože při tom byl v kostýmu, vyznělo to, jako by to říkal sám Falstaff. A následoval aplaus.

Akcí, kterou jste se z léta přehoupli do září, byl už jedenáctý ročník festivalu pouličního divadla Na prknech, dlažbě a trávě. V této podobě se však letos objevuje naposledy. Proč?

Festival nezaniká, ani neuvažujeme o jeho konci třeba proto, že by byl neúspěšný nebo na něj chyběly peníze. To by mně bylo hodně líto, protože jsem ho vlastně vymyslel a beru ho jako takové svoje dítě. A určitě si myslím, že je hodně důležité, aby tato undergroundová pouliční kultura z Brna úplně nevymizela.

Takže festival zůstává, jen mění svoji podobu?

Ano, a ještě mění i termín. Od příštího roku se stane součástí nově vytvořeného festivalu Divadelní svět Brno, který vznikl z iniciativy ředitelů Městského divadla, Národního divadla Brno, Radosti, Centra experimentálního divadla a Janáčkovy akademie múzických umění. Akce naváže na květnovou Slavnost masek, která měla v centru Brna velký úspěch. Teď se bude znovu hrát na venkovních podiích ve městě, přijet má i několik zahraničních souborů. Kromě toho jednotlivé brněnské soubory odehrají ve svých divadlech představení buď ze svého repertoáru, nebo speciálně nastudovaná pro tento festival. Těším se, protože je to vlastně i splnění toho mého dávného snu, aby v Brně byl velký divadelní festival. Já sám ho v podmínkách Brněnského kulturního centra neudělám, k tomu bylo potřeba spojit víc sil.

Brněnské kulturní centrum také spravuje hned tři galerijní místa: Galerii mladých, U Dobrého pastýře a Kabinet. Od letošního září k nim nově přibyla galerie Prostorr2 v Radnické ulici. Čemu má tento prostor sloužit?

Budova byla po zrušení Design centra nevyužitá, teď tam vzniklo sídlo pro sekretariát právě festivalu Divadelní svět Brno. Jinak zamýšlíme v galerii pořádat výstavy, které se tematicky vztahují k námi pořádaným akcím. Chceme si tam připomenout třeba všech deset ročníků Brněnských shakespearovských dnů, historické procházky podzemím, akci Den Brna a podobně. Už teď je tam instalovaná jako první akce výstava amatérských i profesionálních fotek ze Slavnosti masek. Nádvoří galerie zase využijeme k menším divadelním nebo hudebním představením.

V červenci a srpnu jste poprvé provozovali Letní kino Na Dobráku. Jak se vám osvědčilo jeho fungování v blízkosti koupaliště?

Byl to nápad našeho šéfa městských kin Daniela Zásměty, a ukázal se jako dobrý. Průměrně chodilo osmdesát lidí za večer, což je dvaapůlkrát víc, než kolik chodí podle údajů z Unie distributorů běžně do kina. Vím, že už se nevrátí situace někdy ze sedmdesátých let minulého století, kdy na představení v letním kině na tehdejší Lenince, nyní Kounicově ulici, chodila třeba tisícovka lidí. To bývala fakt paráda! Kdo to pamatuje, tak ví, o čem mluvím.

Takže letní kino zůstane na Dobráku i v příštím roce?

Mělo úspěch, takže pravděpodobně ano. Současně máme taky v úmyslu obnovit letní kino znovu na Špilberku, kde jsme ho na baště zkoušeli provozovat už předloni. Tehdy to však nemělo nějakou zvláštní odezvu. Tentokrát uvažujeme o tom, že po dalších úpravách Špilberka by kino mohlo vzniknout na místě současného stavebního dvora, což je prostor za rohem od vstupu do kasemat. Ještě to pravděpodobně pár let potrvá, ale projekt už je připravený a jsme s ním v úvahách hodně daleko.

Chystáte nějaké novinky také pro vaše dvě městská kina, Art a Scalu?

V programovém zaměření ne, protože jejich nastavená dramaturgie výborně slouží jako alternativa divákům, kteří nepotřebují ke sledování filmů pojídání popcornu nebo pití coly. Art se zaměřuje na mladé publikum a promítá nezávislé snímky, Scalu zase profilujeme především na rodiny s dětmi. Spíše uvažujeme o drobných úpravách těchto prostor. Zatímco Art už má část rekonstrukce za sebou, ve Scale máme v plánu přestavět její horní balkon v kinokavárnu. V něco takového, co bývalo kdysi v Černých Polích. Jenže zatím tam narážíme na nevyjasněné majetkové vztahy s majitelem budovy.

Dočkají se filmoví fanoušci i v příštím roce brněnských částí festivalů, jako jsou Dny evropského filmu, Febiofest nebo Music On Film, Film On Music (MOFFOM)?

Věřím, že ano. Nejasná je jen situace okolo Dnů evropského filmu, které se loni konaly sice už popatnácté, ale nedopadly vůbec dobře. Moc se nám nevydařil už ani předloňský ročník v sále Břetislava Bakaly v Bílém domě, tak jsme tentokrát zkusili festival přesunout do Artu. Jenže to taky nepomohlo. Hlavní problém totiž není v místě konání, ale ve změně termínu, který je teď až v polovině dubna. Od začátku roku už totiž mají filmoví fanoušci za sebou akce jako právě MOFFOM, Febiofest nebo Jeden svět. A protože na všechny tyto festivaly chodí stejná skupina diváků, v dubnu už jsou logicky z peněz vycinkaní. (smích) A navíc od doby, co jsme součástí Evropské unie, nám jednotlivá velvyslanectví už nechtějí na takovou akci přispívat tolik co dřív. Některé země si totiž u nás pořádají vlastní festivaly, třeba španělský La Película nebo francouzský Bonjour Brno. Takže v současnosti přemýšlíme, co s festivalem vlastně dál.

Brněnské kulturní centrum provozuje dvě městská kina, jedno letní, čtyři galerie. Pořádá koncerty a akce na oslavu významných historických výročí Brna, kromě toho zastřešuje hlavní letní kulturní program. Není taková roztříštěnost akcí na škodu?

Na rovinu řeknu, že je. Také pro mě jako pro dramaturga by bylo samozřejmě lepší, kdybych se mohl naplno zaměřit jen na akce z jednoho oboru. Jenže Brněnské kulturní centrum dlouhá léta funguje jako podnik, který má poskytovat veškerý kulturní servis všem Brňanům bez rozdílu věku a zaměření. Takže od malých dětiček přes mládež až po babičky nebo dědečky, od folkařů přes pankáče až po krovkaře. A hlavně v Brně neexistuje jiná instituce podobného zaměření. Navíc je to tak běžné všude ve světě. Objezdil jsem toho za těch dvacet let v oboru hodně a můžu potvrdit, že to takhle funguje i ve výrazně menších městech, než jakým je Brno. Vůbec není pravda, že kulturní akce mají na starosti výhradně soukromníci. Vždycky je tam i podpora od města. V tomto se mně nejvíc líbí švédský model, ve kterém dává na kulturu třetinu stát nebo město, třetinu odbory a zbytek musejí vydělat samy akce. My se jim blížíme v tom, že dostáváme třetinu od města, zbytek si musíme vydělat.

Jaké významné akce vás čekají v příštím roce?

Bude to 365. výročí osvobození Brna, takže už teď začínáme přemýšlet, jak bychom tradiční oslavy Dne Brna oživili. Město ve své historii zase tolik příznivých událostí nemá, a tohle je z nich určitě ta nejdůležitější. Však také historikové tvrdí, že ústup Švédů od Brna zachránil Vídeň, která by se neměla jak ubránit. Já v tom mám navíc i trochu osobní vazby, protože polovina mých předků je z Brna a druhá z Vídně. (smích)

Chystáte v příští sezoně také nějaké novinky?

Není to přímo novinka, ale zopakování jedné úspěšné akce z minulosti. V dubnu, při zahájení hlavní turistické sezony, chceme znovu zpřístupnit brněnské podzemí. Pokaždé o ně byl skutečně obrovský zájem. Například na Zelném trhu tehdy stála fronta lidí ve trojstupech až k nám do průchodu v Radnické ulici. Od osmi hodin ráno až do sedmi do večera a ještě se nedostalo zdaleka na všechny. Teď by to mělo být znovu na Zelném trhu. Plánujeme dvě větve, jednu směrem na Redutu a druhou ke Špalíčku. Vstup bude v domě nad masnou, který starší lidé pamatují jako místo, kde kdysi býval oblíbený noční podnik Pavilon. Takže teď si mohou znovu zajít do „Pavcu“. (smích)

Kdo je JAN NOVÁČEK

-Narodil se 27. února 1948 v Brně.
-Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor teorie a dějiny kultury.
-Krátce pracoval jako tiskař na ofsetovém stroji, od roku 1975 působí v Brněnském kulturním centru (dřívější Park kultury a oddechu), od 80. let jako hlavní dramaturg.
-Je ženatý, má dva syny.

Autor: Lenka Suchá

6.9.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Nejvíce potíží v rozjezdech mají revizoři mezi druhou a třetí ranní

Brno – Až devět set lidí dokáží zkontrolovat revizoři brněnského dopravního podniku při rozsáhlém zátahu v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. Podobné akce dělají přibližně dva až třikrát měsíčně. Naposledy jízdenky cestujících kontrolovali v noci na neděli.

Divočina v lomu Hády. Studentka navrhla les místo odkladiště

Brno – Jako malá chodívala s rodiči na procházky přírodou. Záliba spolu s touhou měnit svět okolo sebe nakonec rozhodla při výběru oboru studia. Díky tomu se nyní sedmadvacetiletá Pavla Kratochvílová dostala k zahradní a krajinářské architektuře na Mendelově univerzitě. V závěru studia zvítězila v soutěži diplomových prací s tématy životního prostředí. Jako tu nejlepší z dvaceti přihlášených ji ocenila odborná porota minulý měsíc.

Trať mezi Brnem a Prahou? V zisku budeme do dvou měsíců, říká Jančura

Brno /ROZHOVOR/ – Pět let uplynulo od doby, kdy žluté vlaky společnosti RegioJet podnikatele Radima Jančury začaly dělat konkurenci Českým drahám na trati mezi Prahou a Ostravou. Nyní vyjedou i mezi Prahou a Brnem. „Než rozhodnutí Správy železniční dopravní cesty o našem začátku přišlo, trnuli jsme, protože politická moc Českých drah je velká. Ale právo bylo na naší straně," říká o svém vítězství nad státním dopravcem Jančura.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies