VYBERTE SI REGION

Důležité je mít vizi, mít sny a nebát se

Brno - Umělecký šéf Divadla Husa na provázku Vladimír Morávek mluví o čtyřicátinách divadla, o vizi, snech i krizi. V rozhovoru pro brněnský Deník Rovnost říká:

15.3.2008
SDÍLEJ:

Ředitel divadla Husa na provázku Vladimír MorávekFoto: DENÍK/Ondřej Surý

Divadlo Husa na provázku bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století evropskou legendou. Vzniklo přesně před čtyřiceti lety. Zažilo úspechy i krize. Jeho současný umělecký šéf Vladimír Morávek o nich ví své. Z té poslední krize Provázek už dva a půl roku vyvádí. Zatím, zdá se, úspěšně.

Když se čtyřiceti let dožije člověk, má věci srovnané a ví, co chce. Jak je to, když se čtyřicítky dožívá divadlo?

Zapomněla jste říct, že muži za sebou obligátně mívají ve čtyřiceti krizi středního věku, nebo se v ní zrovna patlají. Za divadlo nicméně doufám, že ta krize už je za námi. Jako reflexi čtyřicetiletého výročí chystáme mimo jiné oratorium Miloše Štědroně, které vychází z jednoho staršího provázkovského představení. Ze Švejka, jenž měl premiéru v roce 2004. Ta inscenace měla zvláštní osud. Po premiéře napsaly unisono všechny noviny, že Provázek je v krizi a že ho už nejspíš nic nečeká. V té situaci kdosi usíná a zdá se mu sen o vší té velkoleposti, kterou Provázek prošel, znovu slyší zajíkavě artikulované naděje mladé Tálské, Scherhaufera a Pospíšila, všechny ty nehorázné sny o vybudování legendárního evropského divadla. Zažije evropský vzestup i únavu i nanebevzetí a je i svědkem následného rytí držkou v zemi. Na závěr pak políbí herečka Vrbková herce Knihu, vše je odpuštěno a nad divadlem svitne naděje.

Jaké všechny naděje a pády divadlo během čtyřiceti let potkaly?

To je otázka, s kterou si moc nevím rady. Před čtyřiceti lety, kdy Provázek vznikl a krok za krokem pracoval na tom, aby uchvátil Evropu, jsem byl tři roky stár.

Na Provázek jste chodil od kdy?

Od svých prvních dnů v Brně, tedy od roku 1984. Provázek mě fascinoval. Ale neumím to vysvětlit, pojmenovat proč, kategorizovat to. Tohle divadlo se nepodobalo žádnému jinému a šla z něho zář. Jak vznikla, nevím. Jisté je, že v roce 1968 se semkli nadšenci, kteří se nehodili pro běžný divadelní provoz a snili tak intenzivně o svém divadle, až dokázali nemožné. Uprostřed marasmu konce šedesátých let založili ve sklepě amatérský kroužek. Co všechno se pak stalo a jaké štěstí je potkalo, že celá republika a vlastně celá střední Evropa to divadlo nakonec zbožňovala, stály před ním fronty a jeho představení byla vyprodaná na dva roky dopředu, to nikdo přesně neví. Asi se prostě stal zázrak. Když viděl fotky areálu na Zelném trhu legendární režisér Peter Brook, málem se prý rozplakal a řekl – proboha, jak jste tohle dokázali?

Jak to tedy dokázali?

Hrozně moc outsiderů se spojilo, měli obrovskou vnitřní sílu a měli štěstí. A taky neváhali si pro to divadlo zničit život. Jenom to, co bereme vážně, může být krásné, říká v Čechovově Rackovi Konstantin Treplev.

Jakými etapami Husa na provázku prošla?

Divadlo se vyvinulo z amatérského sdružení v jedinečný fenomén. Stalo se přirozeným ohniskem intelektuální brněnské obce. Všichni, kteří kolem něj žili, byli ve vnitřní opozici proti režimu. Být Na Provázku znamenalo mít jasno ve věcech. Skrz fenomén avantgardních divadelních představení se stal Provázek nemilosrdným , očistným a velice artistním zrcadlem své doby. Účastnit se jeho představení znamenalo procházet jakousi duševní očistou. Mluvit pravdu,dívat se na pravdu, poslouchat pravdě, zářit pravdu, stvrzovat pravdu. Logicky se pak Provázek stal důležitým aktérem listopadového převratu.

Co se stalo po revoluci?

Po sametové revoluci odjel Petr Oslzlý na Hrad dělat tajemníka prezidentovi, Milan Uhde šel dělat předsedu parlamentu, Petr Scherhaufer si to namířil na JAMU,udělat z dojemné divadelní fakulty evropskou divadelní školu. V tu chvíli se divadlo stalo dezorientovaným organismem.A shodou okolností přesně v tu dobu jsem na Provázek nastoupil já.

Kdy přišla krize?

Husa na provázku jako jediné divadlo neměla po revoluci žádnou krizi, zhruba šest sedm roků se s přehledem držela ve formě. To bylo mimo jiné dáno tím, že Provázek byl na roky dopředu vyprodaný. Tak diváci pořád chodili a chodili, divadlo hrálo a hrálo, my tančili na střeše pořád a pořád, celé noci jsme nechodili spát, radovali se z úsvitu naděje a měli sny. Přestěhovali jsme se do nového areálu na Zelném trhu a byli jsme šťastní a nehorázní. Nicméně ta krize samozřejmě přišla. Ale to už jsem v divadle nebyl. Dostal jsem výpověď.

Kdy jste se na Provázek vrátil?

Po deseti letech. Tu nabídku jsem dostal už předtím, do Hradce Králové za mnou jezdili trochu teskní Ivana Hloužková a Michal Bumbálek a Roman Slovák a Pavel Zatloukal a pořád mi to navrhovali, nejčastěji kolem půlnoci, když všichni v tom Hradci tančili na stolech a já znovu serval nějaký obraz ze stěny, nesl ho na náměstí, že to tam vyzdobíme. Byl jsem prostě v tom Hradci šťastný a k tomu, co jsem na Provázku zažil, jakoby už v tu chvíli nebylo co dodat. Ale pak mi jednou ve tři hodiny ráno přišlo hloupé nepřiznat, že Provázek byl zásadním divadelním setkáním mého života. A že jsem to tam miloval. Jenom slaboši se nepokoušejí o přízeň nejkrásnější ženy v místnosti. I kdyby zrovna náhodou měla krizi středního věku.

Jak byl váš návrat náročný?

Hodně. A těžké je to pořád. Teď už sice zase máme spolehlivě vyprodáno a nikdo už nenavrhuje, abychom to zavřeli. To se povedlo. Současně je ale rovněž pravda, že model divadla, jak fungoval na začátku osmdesátých let, je nedostižný. Nejde jen o to být spokojený s tím, že máme plno. Ambice Provázku byla vždy větší. Ve svých nejlepších letech byl Provázek evropským centrem jistého divadelního názoru.

Jakého?

Extrémnosti. Vynalézavosti. Odvážnosti. Pošetilosti. Neobvyklosti. Vzteklosti. Nekompromisnosti. Nemilosrdnosti k sobě a obětavosti k druhýma k smyslu.A hlavně, Provázek byl vždycky hnutím. Seskupením lidí, kteří dobrovolně a rádi přísahali na to, že sen je víc než realita, pomysl víc než prospěšnost. Proto pořád nabízím hostování zvláštním režisérům. Nejenom nárazové hostování, ale spoluúčast na našem hnutí. Nejnověji se napříkladk kmenovým režisérem Divadla Husa na provázku stane Petr Forman. Společně s Matějem připravují pro příští sezonu inscenaci Rusalky. Celá jedna část se bude odehrávat v bíloveckých lesích za Brnem. Je to nepraktické, pošetilé a je to krásné.

Jaké je poslání takového provázkovského hnutí?

Znovu a znovu definovat představení jako meditaci, jako prožitek krásy, jako důležité obcování duše s absolutnem. Doba, kterou žijeme, je zvláštní. Je pohodlná , je komfortní a je duchovně vyprahlá. Do jistých divadel stojí fronty na roztomilé blýskání kostýmy a hudba k tomu mile hraje a ovace se konají a nesnesitelná lehkost bytí naráží o stěny a nicota klepe na dveře. Klást obtížné otázky je samozřejmě těžké. Nikdy se Čechům nežilo tak dobře, jako v této době, nikdy nebylo možné se tak velkolepě ukojit. Přesto je tato doba něčím nebezpečná. Je nehorázně nemravná. Základní její imperativ je: Užij dne! Nakup! Spotřebuj! Vydělej! Proto musí divadlo mluvit o mravnosti, o Bohu a o naději. Být alternativním divadlem znamená být divadlem, pro které je mravnost důležitější než výhodnost.

V jakých představeních a jak se to konkrétně projevuje?

Zásadní provázkovská odpověď na toto zadání byla tetralogie podle Dostojevského Sto roků kobry. Její pospolité, jedenáctihodinové uvedení pod názvem Svlékání z kůže je vždy raritním zážitkemna pomezí rituálu, očistného obřadu a modlitby.

A v jakých představeních se to ještě projeví?

Na Dostojevského navazuje nová provázkovská trilogie Perverze v Čechách. Miloš Forman nám pro ni dal výhradní souhlas uvést na divadle filmový scénář Lásek jedné plavovlásky. Václav Havel, ač to nikdy nedělá, nám v rámci stejného projektu dovolil, abychom rozstříhali všechny jeho hry na kousky a slepili je do koláže. Bude se to jmenovat Cirkus Havel. Významnou část té montáže zabere Havlova nejnovější hra Odcházení. Je to zcela zvláštní text. Plný zhnusení mocí. Žádný div, že jeho uvedení na českém divadle bylo provázeno tolika kuriozními peripetiemi. Postupně od jeho uvedení odstoupilo Národní divadlo v Praze i Divadlo na Vinohradech. Pana prezidenta to, jak vím, velmi trápí. O to víc nás těší jeho důvěra. V rámci dubnového Divadla v pohybu se právě tento skandální text bude číst poprvé veřejně a to za jeho osobní účasti . Pan prezident bude ve scénickém čtení dokonce i účinkovat.

Jak moc si v Brně vážíme toho, že Provázek máme?

Mnoho ne, ale to bude asi v pořádku. Není třeba být neskromný. Před sedmi, osmi roky jsem na Provázku zažil představení, kdy v hledišti pro dvě stě lidí sedělo na premiéře šedesát maminek, tetiček a strýčků. Tenkrát se zdálo, že z toho není cesta ven.No a teď už je to za námi. Kolem Provázku se v posledních pěti letech vytvořila znovu široká divácká obec. Tak možná znovu dojde i na tu důvěru, i na to odevzdání.

Jaké jsou další úkoly Provázku?

Znovu definovat Divadlo Husa na provázku jako hnutí. Mít vizi a mít sny. Nebát se. Mít otevřené srdce a náruč a nebýt sobecký. Výhodnost je na hovno. Krása spasí svět. To taky říkal Treplev.

KDO JE VLADIMÍR MORÁVEK

Narodil se 9. dubna 1965 v Moravském Krumlově.

Vystudoval činoherní režii na brněnské JAMU.

V letech 1989 – 1995 pracoval jako režisér v Divadle Husa na provázku, pak odešel do Hradce Králové do Klicperova divadla.

Režíroval i filmy Nuda v Brně a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.

Na Provázek se vrátil v roce 2006.

Autor: Klára Kubíčková

15.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies