Zemědělci vylévající mléko do polí, rostoucí nezaměstnanost, krachující podniky. Ekonomická krize dopadá na jižní Moravu stále silněji. Farmaceutická Pliva– Lachema se zavře do konce roku, strojírenský gigant Alstom přesune výrobu z Brna do některé z východních zemí, problémy hlásí další velké firmy, například brněnský Zetor či Veletrhy Brno. „U většiny firem to byl přirozený vývoj. Kdyby to nepřišlo teď, stane se tak za rok. Hospodářská krize to jen urychlila,“ říká vedoucí Ústavu financí na Provozně­ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně Lubor Lacina.

Několik brněnských firem oznámilo propouštění nebo ukončení provozu. Překvapilo vás to u některé z nich?
Docela nečekaná je pro mě informace o Alstomu. Tato strojírenská firma chce údajně přesunout svou výrobu do Ruska nebo Číny, přestože měla loni slušný zisk. Ale jejich rozhodnutí má vlastně logické vysvětlení. Končí jim daňové prázdniny, které od Česka dostali jako nový investor. Takže Alstom teď bude hledat jiné země, které mu nabídnou lepší podmínky. Je to od nich pochopitelné.

Čím si vysvětlujete špatnou situaci ostatních firem v Brně?
Společnosti prostě udělaly klasický restrukturalizační krok, ke kterému je donutil přirozený vývoj trhu. Pokud by Pliva–Lachema neskončila letos, určitě by skončila za rok. A u Veletrhů Brno se také není čemu divit. V době internetu už výstavnictví v klasické podobě pomalu ztrácí svůj smysl.

Jaký dopad má propouštění velkých firem na celkovou ekonomickou situaci města?
Roste kvůli němu nezaměstnanost. Ale větší problém než ve velkých městech s tím mají na vesnicích. Tam stačí propustit třeba patnáct lidí a nezaměstnanost vyletí prudce nahoru. Navíc si tam lidé hledají novou práci hůř než ve městě.

Které profese budou podle vás mít největší problémy s hledáním nové práce?
Hlavně lidé, kteří se na něco úzce specializují, což mohou být třeba právě zaměstnanci Alstomu. V mnoha případech pracovali v oboru dvacet či třicet let. Často jsou velmi hrdí na to, co dělají, ale jejich pružnost na trhu práce je skutečně hodně malá. Budou mít problém do doby, než do Brna přijde nový investor, u kterého by mohli dělat to stejné, co u bývalého zaměstnavatele.

Kdo může současnou ekonomickou situaci firem nějak ovlivnit? Město, kraj nebo třeba stát?
Jihomoravský kraj toho popravdě příliš nezmůže. Sedmdesát procent jeho příjmů totiž tvoří účelové dotace, u kterých je jasně dáno, na co je může použít. Takže mu v pokladně zbude několik desítek milionů, kterými se dá pomoci. Ale to je zanedbatelná částka na tak velké akce. Brno má k dispozici více peněz, takže podpora z jeho strany je reálnější. Jednoznačně nejvíce peněz ale může dát stát a především pak Evropská unie.

A mají jihomoravské firmy o dotace z Evropské unie vůbec zájem?
Obrovský. O peníze z regionálního rozvojového programu se hlásí opravdu spousta podnikatelů. Ale všichni řeší jeden problém, a to je správné sepsání žádosti. Je to docela složitá procedura, kvůli které mnohdy nezískají dotace skutečně zajímavé projekty. V této oblasti jasně platí pravidlo, že čerpání dotací končí tam, kde končí umění napsat žádost.

Myslíte si, že má smysl zakládat protikrizové skupiny, jako je třeba jihomoravský Mozek?
Jsem akademik, tak si snad mohu dovolit radikální názor. V těchto skupinách smysl opravdu nevidím. Kolem jejich vzniku byl obrovský mediální humbuk, ale zaznamenali jsme nějaké výsledky? Navíc si myslím, že kraj nemá dost peněz a možností, jak dopady hospodářské krize zmírnit. Snad jen Asociace krajů, která by mohla ovlivnit vládu a parlament.

Kam by měl podle vás kraj v této složité době investovat?
Především do kvalitní infrastruktury. A nejen kraj, ale i velká města. To je totiž smysluplná investice. Vždyť i králové platili stavby hladových zdí. Dnes jsou to silnice a kanalizace. Jejich stavbou se vytvoří pracovní místa i pro lidi, kteří třeba nemají ani základní vzdělání.

Myslíte si, že jižní Moravu zasáhla krize obzvlášť silně?
O krizi se hlavně mluví. Přitom například nezaměstnanost vzrostla za poslední tři měsíce o necelé procento, takže je teď bez práce přes devětapadesát tisíc lidí. Ale v roce 2004 jich bylo téměř sedmdesát tisíc. A to přitom žádný oficiální hospodářský propad nebyl. Při velké hospodářské krizi v třicátých letech minulého století dosahovala nezaměstnanost dokonce třiceti až čtyřiceti procent.

Proč tedy všichni mluví o krizi v jednom kuse?
Protože se hodně propadl vývoz a výrazně se zmenšuje počet nabízených pracovních míst.

Ve kterém odvětví je podle vás dopad hospodářské krize nejméně bolestný?
Nejmenší ztráty mají státní podniky, nemocnice či univerzity. Slyšeli jste snad, že by nemocnice propouštěly? Univerzity dokonce stále nabírají nové zaměstnance. Některým lidem se sice nelíbí, že veřejný sektor je v České republice tak velký, ale na druhou stranu teď aspoň tlumí dopady špatné hospodářské situace.

Přesto ministr financí Eduard Janota navrhl snížení platů ve státní správě.
Platy v Česku se sníží jen o čtyři procenta a to byl kolem toho ještě takový velký rozruch. Když jde opravdu do tuhého, platy se snižují o třicet procent. Tak to udělali v Estonsku či Litvě.

Kdy se můžeme těšit na zlepšení situace?
Firmy doufají, že jim výrazně pomohou Vánoce a to, že lidé před nimi začnou hodně utrácet. Já ale nejsem takový optimista. Myslím, že krize potrvá ještě celý příští rok a situace se zlepší někdy v roce 2011.

Má krize i nějaká pozitiva?
Má, jedním z nich je to, že se lidé naučili dojíždět za prací. Jižní Morava má totiž skvěle propojenou síť silnic. Z mnoha míst se dá poměrně pohodlně dostat do Brna. Lidé si tak zvykli, že je běžné strávit hodinu na cestě do práce. Na Západě to už vědí dávno.

Čím to je, že lidé dříve nechtěli dojíždět do práce?
Svůj podíl na tom měla centrálně plánovaná ekonomika za minulého režimu. Celý systém totiž stál na tom, že vytvářel podniky přímo na vesnicích. Nikdo tak nemusel nikam jezdit a lidé si na to zvykli.

Který obor má v Jihomoravském kraji největší potenciál?
Určitě to jsou informační technologie, kterým se v Brně daří tak dobře, že to ovlivňuje celý kraj. Tento obor se rozvíjí hlavně díky spoustě brněnských univerzit, které spolupracují s mnoha firmami. Toto odvětví se ale týká jen určitého procenta populace a neřeší problémy ostatních.

Hrozí, že by se Brno až příliš zaměřilo na jeden obor a ostatní se z něj vytratily?
To snad ne. Vždyť kromě informačních technologií mají v Brně zázemí třeba biotechnologie. To dokazuje projekt brněnských univerzit CEITEC, který se bude soustředit na nanotechnologie, biologii či molekulární veterinární medicínu. Ale je pravda, že technické obory trochu zaostávají. Výzkum je vázaný na podniky, a když ty z Brna odcházejí, obor se nemůže rozvíjet. V extrémním případě by se mohlo stát, že technické obory z Brna zmizí úplně.

V poslední době jsou moderní různé pobídky a takzvané inkubátory, které pomáhají začínajícím firmám k tomu, aby mohly fungovat u nás. Má to podle vás smysl?
Sama o sobě je to vynikající věc. Ti, kteří pobídky využívají, si ale musí v prvé řadě uvědomit, že je to běh na dlouhou trať. Výsledky se mohou projevit až za deset patnáct let. O firmách, které se dostanou do inkubátoru, se začne mluvit nejdříve za šest let. A teprve až pak si společnost začne budovat jméno. Mnozí si to neuvědomují a mají od inkubátorů přehnaná očekávání.

Jak vlastně vypadá takové lákání investorů?
Kraj či město na to nemá takový vliv, jak by se zdálo. Investoři totiž nehodnotí jednotlivé kraje v Česku. Pro ně je střední Evropa jeden velký region. První jednání se tedy vedou na celostátní úrovni. Až když se investor rozhodne pro Českou republiku, stát komunikuje s krajem a tam může jen lobbovat v soutěži s ostatními kraji.

A daří se to jižní Moravě?
Myslím, že to nám jde, dokážeme se dobře prosadit. Podle mě by ale více investic mělo směřovat do různých okresů, ne jen na jedno místo. Doba, kdy přišlo deset velkých investorů naráz, je pryč, ale o to více se musíme snažit a podporovat malé a střední podniky.

Jak hodnotíte příhraniční spolupráci s Rakouskem?
V této oblasti máme neskutečně velké rezervy, což je velká škoda, protože je v ní obrovský potenciál. Spolupráce by určitě prospěla třeba zemědělství. Češi totiž dobře umí prvovýrobu. Ale už si nekupují zpracovatelské firmy jako mlékárny. Rakušané to umějí, a tím snižují tlak na výkupní cenu prvovýrobců. Všichni zemědělci si stěžují, ti rakouští však o něco méně.

Proč ještě taková spolupráce nefunguje?
Možná proto, že půdu vnímáme jako nedotknutelné národní bohatství. Doufám, že se spolupráce rozjede hned, jak začne platit mezi Českem a Rakouskem volný pohyb pracovních sil. Tedy prvního května 2011. V té době by už navíc měla stát dálnice do Vídně, kde jsou silní investoři, kteří dokáží zaměstnat obrovské množství lidí.

Jaká je zadluženost obcí v Jihomoravském kraji?
Mezi kraji je nejvyšší z celé republiky – přes deset tisíc korun na člověka. Přitom průměrná zadluženost v Česku je asi pět tisíc korun na člověka. V Brně je dokonce dluh dvacet tisíc na jednoho obyvatele, protože Brno si půjčovalo peníze například na vybudování kanalizačních stok.

Je to vážný problém?
Zadluženost ještě sama o sobě nemusí způsobit žádné větší potíže. Z cizích zdrojů se platí dlouhodobé investiční projekty, které mají i delší dobu splácení. Například vodovody, silnice či školy. Takže i když jižní Morava v zadluženosti vede, není to nijak kritické.

A Brno?
Tady se asi zadlužení hned tak nesníží. Hlavním příjmem do městské pokladny jsou totiž daně, a když výroba klesá, klesají příjmy, a tím pádem klesají i daně z příjmů. Z toho je myslím jasné, že se městská pokladna hned tak nenaplní. A tím se bohužel prodlužuje krize.

Jak se projevuje současná ekonomická situace v nákupní síle Brňanů?
Myslím, že lidé zatím příliš nešetří. Ti, kteří přišli o práci, dostali odstupné, protože jejich firma nezkrachovala. A tyto peníze zatím klidně utrácejí, protože věří, že si práci dříve či později najdou. Velké šetření teprve přijde.

Myslíte, že třeba už teď o Vánocích?
Podle mě se na nich krize určitě projeví. Lidé budou utrácet méně, oproti loňsku možná i o pětinu. Na druhou stranu se u nás zboží prodává s obrovskými maržemi, takže obchodníci ještě krachovat nebudou. Vždyť mnohé odborné studie ukázaly, že textil či boty jsou v České republice mnohem dražší než například v Německu, i když je tam větší kupní síla.

Vyplatí se tedy jezdit nakupovat do zahraničí?
Pokud bydlím blízko hranic, u určitého druhu zboží se to vyplatit může. Vše se ale odvíjí od kurzu koruny a toho, jak daleko bych jel nakupovat. Jezdit třeba do Londýna nemá smysl. Mladí lidé začínají hodně nakupovat přes internet, takže nejezdí vlastně nikam. A myslím, že se přes internet začnou brzo nakupovat i potraviny. Mohla by třeba vzniknout služba, kdy napíšete seznam a firma vám nákup doveze až domů. Jistě by to bylo ekonomicky výhodnější, než když se sbalí celá rodina a jede do vzdálenějšího obchodu.

Nákupní centra rostou v Brně jako houby po dešti. Myslíte, že jich ještě přibude?
Troufám si tvrdit, že ano. Je to mimo jiné tím, že s Brnem je dobré silniční spojení z mnoha směrů, a tak sem jezdí nakupovat i lidé ze vzdálenějších okresů. Ještě pár velkých center se tady uživí.