VYBERTE SI REGION

Eva Pilarová: Rodné Brno si nechám na jinou oslavu za rok

Brno /ROZHOVOR/ - Rodačka z Brna zpěvačka Eva Pilarová oslaví v neděli sedmdesátiny. Za minulostí se ohlíží nerada, místo toho plánuje další vystoupení.

8.8.2009
SDÍLEJ:

Zpěvačka Eva Pilarová (2009)Foto: archív Evy Pilarové

Jako zpěvačka se Eva Pilarová prosadila až poté, co odešla z brněnské Janáčkovy akademie múzických umění do pražského Semaforu. S prvními krůčky ve světě divadla i hudby jí začátkem 70. let pomohla legendární dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Mezi populární hity patřily duety s Waldemarem Matuškou, Jaromírem Mayerem či Karlem Gottem.
S přibývajícími léty se Pilarová stále více orientuje na jazz a swing. Fandí mladé generaci české hudební scény a nadále plánuje další koncerty a desky.

V neděli oslavíte sedmdesáté narozeniny. Ohlížíte se za tím, co se ve vašem životě událo, nebo se raději díváte před sebe?
Raději se dívám dopředu, neohlížím se a nebilancuji.

K narozeninám jste vydala nahrávku Proměny. Jak jste se za ta léta proměnila vy a váš hudební vkus?
Vždycky jsem měla ráda swing a láska k němu mi zůstává, i když zpívám i jiné žánry. Největší změnou prošly texty, v mládí bych nemohla zpívat to, o čem zpívám dnes, a naopak. I když některé texty z dřívějších dob byly hodně nadčasové a můžu je vlastně zpívat dodnes.

Minulý měsíc oslavil sedmdesátiny také Karel Gott a pojal to velkolepě. Co plánujete vy?
Nebudu slavit žádným více či méně velkolepým způsobem, ale zpěvem na patnáctém ročníku Mezinárodních jazzových dnů v Dubé na Českolipsku.

Do rodného Brna slavit letos nepřijedete?
Bohužel, nebude čas. Brno si nechávám na jinou oslavu. Když Pánbůh zdraví dá, příští rok oslavím padesátku. Tedy, ne že bych si chtěla ubírat roky. Bude to padesát let mého zpívání a jeden z galakoncertů by se měl uskutečnit i v Brně.

V Brně jste se narodila a také studovala. Jak na to období vzpomínáte?
Brno je město, do kterého se ráda vracím. Ale nevzpomínám. Jsem už ve věku, kdy spíš zapomínám…

Máte tam nějaké oblíbené místo?
Ano, Petrov a jeho nejbližší okolí. A přehradu.

Do Prahy jste odešla kvůli kariéře. Nenapadlo vás někdy vrátit se zpět na Moravu?
To není tak docela pravda, do Prahy jsem se provdala. Vše ostatní bylo dílem náhody, dílem štěstí i určité připravenosti či hudebního vzdělání. Než jsem se nadála, stal se můj koníček zpěv mým povoláním. Naprosto mě to pohltilo a na návrat domů nebylo ani pomyšlení.

Jedna zpěvačka řekla, že kdo nezpívá v Praze, tak se neprosadí. Myslíte, že byste patřila mezi hvězdy české pop music, i kdybyste tehdy zůstala v rodném městě?
Pro mě byl základním kamenem divadlo Semafor. A to je v Praze. Ale jsou i výjimky, třeba Věra Špinarová zůstává věrná Ostravě a je to uznávaná paní Zpěvačka a hvězda v tom nejlepším slova smyslu.

Vaše maminka doposud žije v Brně a společně se účastníte některých kulturních akcí. Podporovala vás ve zpěvu, nebo se vás naopak pokoušela odradit?
No, nemůžu říci, že by ze začátku byla mojí volbou nějak zvlášť nadšená. Dodnes mně zní v uších její věta: „Jedinou dceru mám, a ona chce být komediantem!“ Nechtěla, abych studovala Janáčkovu akademii múzických umění, ale nakonec zasáhl tatínek. Lichotilo mu, že jsem byla mezi šesti vybranými z předlouhé řady uchazečů.

Mohla jste za někým doma přijít a poradit se o zpěvu?
V rodině nikdo hudební vzdělání neměl. Sice všichni zpívali rádi, ale neradili mně.

V posledních letech ráda fotografujete. Co vás k této zálibě přivedlo?
Fotografování mě bavilo už v dětských letech. Maminka má dodnes schovanou moji první fotografii, to jsem chtěla vyfotit tatínka, ale zvěčnila jsem jen jeho nohy. Více jsem se začala věnovat fotografování už před pětadvaceti lety, první výstavu jsem měla v devadesátých letech minulého století. Přes pět let fotím na digitál a fotografie poté následně upravuji na počítači.

Své snímky nazýváte fotoobrázky. Máte i nějaké z Brna?
Ano, mám, dokonce jsem je spolu s jinými fotoobrázky vystavovala v Galerii D v Lidické ulici. Tam došlo k velmi milému setkání, zjistila jsem, že majitelky galerie jsou dcery mého milovaného třídního profesora Bébara z Vyšší hospodářské školy v Sokolské. Tak se kdysi říkalo brněnské Obchodní akademii.

Vystupovala jste také v legendárním Večerním Brně, poté jste odešla do Semaforu a zahrála si také v řadě filmů. Co ve vás na to období zanechalo největší vzpomínku?
Já se ale opravdu neohlížím, nevzpomínám, nejsem sentimentální.

Když se vrátím k těm filmům a divadelním inscenacím, nelákalo vás někdy přestat zpívat a věnovat se herectví?
Dobře, teď jste mě vzpomínat donutila. (smích) Když jsem zkoušela v roce 1960 v Semaforu svoji první roli ve hře Taková ztráta krve, poprosila jsem Pavlínu Filipovskou, aby mně poradila, jak to mám hrát. Říkala jsem si, je z herecké rodiny, musí to vědět. Pavlína se zamyslela: Podívej se, Pilarko, opři se do toho a půjde to samo. Tak jsem se do toho opřela, a když jsem viděla v očích pana režiséra úžas, opřela jsem se ještě víc. On zařval stop a pokračoval: Teda Pilarová, takovou šmíru, jako jste vy, jsem u divadla v životě neviděl. Z toho vyplývá, že herectví by byl v mém případě velký omyl. Nehledě k tomu, že zpívání bylo mým koníčkem odmala a jsem šťastná, že se stalo mojí profesí.

V Brně jste studovala operní zpěv. Jak jste se propracovala k jazzu a swingu?
Já šla na tu školu už s vědomím, že operu nebudu nikdy zpívat, protože swing a jazz jsem měla ráda odmalička. Tehdy nebyla možnost vybrat si třeba muzikál nebo jiný žánr. Ale chtěla jsem se naučit pěveckou techniku, orientovat se v harmonii a tak.

Nesníte ještě o nějaké operní roli?
Operu obdivuji, ale o operní roli nesním. A opravdu jsem nikdy nesnila.

Máte nějaký hudební vzor, s kterým byste si ráda zazpívala?
Těch by bylo víc, ale bohužel, už nejsou mezi námi. Nat „King“ Cole, Elvis Presley, Frank Sinatra, Ella Fitzgeraldová…

Na kontě máte už také řadu ocenění. Které je pro vás to nejdůležitější?
Z každého jsem měla vždycky radost, všechna jsou pro mě důležitá.

Komu z nastupující generace našich zpěváků fandíte?
Hudební dění stále pozorně sleduji, z mladších zpěvaček mám ráda Helenu Zeťovou, z mladších zpěváků Vojtu Dyka nebo Matěje Rupperta.

V minulém režimu jste stejně jako řada jiných umělců pocítila tlak vládnoucí strany. Jak jste to tehdy vnímala?
Mrzelo mě, že jsem takzvaně „nevýjezdná“. Pociťovala jsem to jako velkou křivdu a štvala mě bezmocnost. Nicméně si říkám, že já přišla jen o cestování a příležitosti. Jiní přišli o svobodu, či dokonce o životy.

Od revolučního devětaosmdesátého roku letos uplyne dvacet let. Změnilo se něco v dnešní společnosti alespoň zčásti tak, jak jste si přála?
Ano, změnilo se toho hodně. Můžete nahlas vyjádřit svůj politický názor a nehrozí vám za to vězení. Lidé mají možnost poznávat svět a nepotřebují k tomu výjezdní doložky, nikdo jim nebere pasy. Můžete si koupit knihy všech možných autorů, nejen těch „stranou a vládou“ schválených. Nemusíte shánět zboží pod pultem, stát nekonečné fronty – leda tak u pokladen.

A co se naopak vůbec nevyřešilo a je naše „národní slabost“?
Řekla bych, že závist.

Letos jste se stala v pořadí osmou majitelkou hvězdy na Jazzovém chodníku v Mikulově na Břeclavsku. Stanula jste tak po boku Vlasty Průchové nebo kapelníka Karla Vlacha. Byla jste se už na svou hvězdu podívat?
Já jsem si tu hvězdu dokonce sama odhalila a vyfotografovala jsem si ji. Byla při tom i moje maminka a měla zrovna tak velkou radost jako já.

Když se člověk podívá na vaše současné aktivity, rozhodně to nevypadá, že byste se chystala odejít na odpočinek. Ani v příštích letech nezmírníte tempo?
Koncerty s mojí kapelou, zájezd do USA, tři výstavy fotoobrázků a koncem listopadu začínám šňůru dvaceti vánočních koncertů. Až na jeden jsou všechny s mojí kapelou a ten jeden bude s Felixem Slováčkem, shodou okolností v Brně. Připravuji také nové CD. Texty napsal Josef Fousek, a přesto budou písničky hodně barevné a rozdílné. Blues, swing, šanson, rocková balada, popěvek. Už se na natáčení moc těším.

Máte za sebou úspěšnou kariéru, s manželem na podzim oslavíte stříbrnou svatbu. Je ještě něco, co byste si přála?
Zdraví svých blízkých i svoje. Co víc si přát?

Kdo je Eva Pilarová

- narodila se 9. srpna 1939 v Brně

- v 50. letech začala na brněnské JAMU studovat operní zpěv, současně vystupovala v divadle Večerní Brno

- v roce 1960 odešla z Brna a nastoupila do divadla Semafor

- od roku 1965 je zpěvačkou na volné noze

- je trojnásobnou vítězkou ankety Zlatý slavík

- odborníci ji považují za první dámu českého swingu

- je potřetí vdaná s Janem Kolomazníkem, z prvního manželství má syna Milana

Autor: Veronika Zabadalová

8.8.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Knihkupectví Ryšavý v centru města končí. Může za to vysoký nájem

Brno – Po čtvrt století mizí z brněnského náměstí Svobody poslední rodinné knihkupectví v centru města – knihkupectví Ryšavý. Podle majitele za to může vysoký nájem. Lidé v budově naposled nakoupí knihy o Štědrém dni.

Vyrůstá u homosexuálů. Šestiletá Agnes má místo nefunkční rodiny dva tatínky

Brno – Zatím co poslanci řeší, jak co nejlépe právně uchopit problém adopcí dětí homosexuálními páry, asi tisíc dětí v České republice už u partnerů stejného pohlaví vyrůstá. V jedné takové rodině žije i šestiletá Agnes se dvěma tatínky, Martinem a Filipem, kteří jsou registrovanými partnery necelé tři roky.

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies