VYBERTE SI REGION

K trenéřině mám velké vlohy

BRNO - Popularita trenéra stříbrných fotbalistů Miroslava Soukupa po mistrovství světa stoupla. I přesto bude dál asistentem vBrně.

28.7.2007 1
SDÍLEJ:

Bývalý asistent 1.FC Brno Miroslav Soukup.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Když byl kritizován, že jeho tým hraje příliš defenzivním stylem, odpověděl na to, že nemůže vyjet na dálnici se škodovkou a chtít se měřit s ferrari. V mužstvu neměl velké individuality, sázel především na týmové pojetí. A tahle česká škodovka v Kanadě předjížděla jeden zahraniční vůz za druhým. Měla totiž lepšího řidiče. Byl jím Miroslav Soukup, trenér stříbrného celku na mistrovství světa fotbalistů do dvaceti let.

ROZHOVOR

Před šampionátem v Kanadě jste byl pro lidi neznámý, teď vás nahánějí novináři a televizní štáby. Jak se vyrovnáváte s popularitou?

Zatím s tím problém nemám, momentálně je to příjemné. Zároveň se snažím ten úspěch nepřeceňovat. Měl jsem štěstí na skvělou generaci hráčů, která dokázala získat vloni bronz na mistrovství Evropy a letos stříbro na světovém šampionátu.

Podle odborníků jste měli na turnaji patřit k outsiderům, vy jste však mluvil o zlatu. To jste si tolik věřil?

Moje slova byla překroucená. Netvrdil jsem, že tam jedeme vyhrát. Jen jsem řekl, že každý chce být první. Tedy i já. Samozřejmě jsem věděl, že nejsme nejsilnější mužstvo a nemáme ty nejlepší hráče. A to jsem také klukům zdůrazňoval. Zároveň jsem ale dodával, že jsou způsoby, díky nimž můžeme papírově lepší týmy porazit.

Jedním z nich byl týmový duch. Patřilo k tomu také to, že se celé mužstvo po postupu ze skupiny nechalo ostříhat téměř dohola?

Nebylo to plánované, impulz přišel od hráčů. Takové zdánlivé maličkosti mohou být důležité. Kabina se tím ještě víc stmelí. Podřídili se i ti největší módemani, kteří tráví dvacet minut před zápasem u zrcadla, když si upravují čelenku a plácají gel na vlasy. I když musím říct, že někteří se stříhání dost vzpírali.

 

Krátkému sestřihu jste nakonec neunikl ani vy.

Nikdo mě nenutil. Sám jsem to klukům nabídl pro případ, že postoupí přes Japonsko do čtvrtfinále. Vždycky říkám, že trenér s mužstvem musí žít a musí s ním i umřít.

 

Co na to říkala manželka?

Asi se u webové kamery trochu lekla. Přes skype jsme spolu mluvili často, takže po příletu už byla na moji novou image zvyklá a nijak to nekomentovala. Říkám, že moje kulatá hlava teď vypadá jako použitý tenisák nebo jako glóbus jižních Čech. S bývalým brněnským trenérem Kotrbou jsme měli největší hlavy v české lize.

Snad se neurazíte, ale řadě lidí připadáte trochu jako suchar. Přesto jste po vyhraných zápasech vyváděl s hráči jako malý kluk. Je to vaše skrytá přirozenost, nebo to bylo také v zájmu týmové soudržnosti?

Někdy je to trochu divadýlko, které k tomu patří. Ale ve fotbale jsou velké emoce a kvůli nim ho všichni děláme. Jinak by to asi nemělo cenu. Takže když jsem se třeba zapojil do vláčku hráčů a vlezl útočníkovi Feninovi na záda, tak to bylo spontánní. A trochu v tom byla i symbolika, protože hráči mě na svých zádech vyvezli k úspěchu.

Kvůli aklimatizaci jste letěli do Kanady s velkým předstihem, mužstvo bylo spolu devětatřicet dní. Neprojevovala se ponorková nemoc?

Vypadá to, že to ani není možné. Ale žádné problémy nebyly. Možná i díky tomu, že jsme se snažili klukům ten dlouhý pobyt zpestřit. Viděli Niagarské vodopády nebo byli na CN Tower v Torontu (nejvyšší budova světa – pozn. red.). To jsou neopakovatelné zážitky. Psychické pohodě mužstva určitě prospělo, že jsme je netyranizovali nějakým přísným režimem.

Ani daleko od domova jste nezůstali bez fanoušků. Překvapila vás podpora krajánků v Kanadě?

Bylo to úžasné. České vlajky byly v hledišti vidět při každém zápase. Lidé na nás čekali před hotelem, chodili se dívat na naše tréninky. Viděli jsme, jak s týmem žijí. Užívali si, že se mohou po letech opět ztotožnit s Českou republikou. Nejhezčí pak byla závěrečná oslava v pivovaru za účasti velvyslance a také pana Tomáše Bati (šéfa známé obuvnické firmy – pozn. red.).

Během šampionátu jste překonávali velké vzdálenosti. Nebojíte se létání?

Pro mě je horší zdlouhavé odbavování na letišti. Ale měli jsme ve výpravě typy, kterým to vadilo. Je to o zvyku. Jako když si kluk z vesnice zvykne na tramvaj. Jediný menší problém byl paradoxně až při přistání v Praze. Tam s námi pilot seknul jak s hnojem. Předtím nás ovšem upozorňoval, že musí nahnat zdržení. Asi to opravdu dokázal.

Hráči se vrátili domů jako vicemistři světa. Přitom řada z nich nemá jisté místo v ligových týmech. Nebude pro ně těžké slézt z hrušky zpátky dolů?

Myslím, že to bude pro všechny vůbec to nejtěžší. Ukáže se, jak je kdo odolný a jak se s takovým úspěchem vyrovná. Pokud nebudou pokorní, tak jim starší spoluhráči v klubu určitě dají najevo, že nejsou žádní mistři světa.

 

Ale oni skoro mistři světa jsou.

Z tohoto pohledu je možná dobře, že jsme nevyhráli. Jinak by jim člověk ani nemohl nic říct.

 

Prý jste vášnivý numerolog. Semifinále s Rakouskem vyšlo přesně na den dvacátého výročí vaší svatby. Bylo to příznivé znamení?

Jistou symboliku čísel v tom vidím. Ale žena musela mít trému, protože kdybychom prohráli, tak by to možná znamenalo, že ani to manželství není ideální. To myslím samozřejmě v nadsázce. Navíc jsme vyhráli, takže můžu být klidný. Zřejmě je to opravdu můj šťastný den.

 

Vaše hrátky s čísly a daty však jdou mnohem dál.

Vždycky rád říkám, že mám stoprocentní předpoklady k tomu, abych byl dobrý trenér. Narodil jsem se totiž ve stejný den jako trenér reprezentace Karel Brückner.

Není to prostě jen náhoda?

Tak budu pokračovat. Když on udělal svůj největší úspěch, kterým bylo stříbro z mistrovství Evropy v roce 2004, tak já jsem se stal trenérem juniorské reprezentace. V tom roce jsem měl 39 let a on je ročník 1939. Pan Brückner tehdy oslavil pětašedesáté narozeniny a já jsem ročník 1965. Jestli tohle je náhoda, tak tedy obrovská.

Jste také dost pověrčivý. Když vaše manželka rozbila doma před čtvrtfinále se Španělskem talíř, bral jste to také jako dobré znamení?

Ten padající talíř navíc rozbil ještě něco dalšího. Už nevím, co to bylo. Ale něco darovaného. Žena z toho byla vyděšená, protože si myslela, že nám to přinese smůlu. Ženské v práci ji naopak ujistily, že to znamená štěstí. No a my jsme přes silné Španělsko postoupili.

Nenutil jste ji potom, aby rozbíjela talíře i před dalšími zápasy?

Kdyby s nimi mlátila úmyslně, tak by to nefungovalo.

 

Jak vaše rodina přijala skutečnost, že letos nemáte přes léto ani den dovolené?

Jsou zvyklí. Vždyť jsem pořád na cestách. Už od té doby, co jsem deset let působil v Německu. A během sezony jsem většinu času v Brně, doma v jižních Čechách trávím tak jeden a půl dne v týdnu.

Kolik hodin denně věnujete fotbalu?

Spočítané to nemám, ale fotbalem trávím spoustu času. Třeba sestříhat video z nějakého utkání, seskládat k sobě do oken vybrané situace, to je náročná práce. A já jsem navíc docela puntičkář.

Je o vás známo, že na taktiku kladete velký důraz. Nebojíte se, že toho bude na hráče příliš. Například trenéra Hřebíka ze Sparty hráči doslova vyštvali kvůli jeho složitým schématům.

Právě z vývoje ostatních trenérů se snažím poučit. Všeho moc škodí. Na druhou stranu nesouhlasím s těmi, kteří říkají, že se z fotbalu nemá dělat velká věda. Existují moderní metody, které mohou hodně pomoct. Například taková počítačová animace, to je úplně něco jiného než nepřehledné čmárání na papír.

 

Vedle sledování špičkových týmů chodíte často třeba i na ženský fotbal. I tam najdete podněty pro svou práci?

Je to spíš takové příjemné odreagování a jiný pohled na fotbal. U žen se mi líbí ta spontánnost. Je vidět, že je to baví.

 

V Brně budete dělat asistenta už třetímu trenérovi. Nechtěl byste konečně působit v pozici hlavního kouče?

Je mi jednačtyřicet a v profesionálním fotbale jsem jenom krátkou dobu. Až mám z toho strach, jak to jde zatím všechno dobře. Ale pořád se ještě mám co učit, takže se nikam nehrnu.

Nedostal jste po úspěšném vystoupení na mistrovství světa nějaké nabídky ze zahraničí?

Lhal bych, kdybych tvrdil, že se nic nevyskytlo. Ale bylo to v rovině nějaké konverzace po mailu. Návrh kontraktu na stole nemám. Teď se hlavně těším na další práci v Brně.

 

Některá média vás dokonce pasovala na budoucího trenéra seniorské reprezentace. Co to s vámi dělá?

Nedělá to se mnou vůbec nic. Ukažte mi nějaký národní svaz, který by na takový post jmenoval trenéra bez zkušeností z první ligy a z evropských pohárů. Samozřejmě asi každý by chtěl jednou trénovat nároďák, ale zatím to rozhodně není vůbec aktuální téma. Momentálně jsem spokojený, že budu dělat asistenta u reprezentační jednadvacítky.

Jako hráč jste nedosáhl úplně vrcholové úrovně. Je to pro trenéra velký handicap?

Určitě je. Alespoň to tak vnímám. Hodně odborníků tvrdí, že být výborným hráčem ještě neznamená, že budete dobrým trenérem. Jenže výhoda to je. Jednak máte větší přirozenou autoritu u hráčů, a pak můžete také uplatnit zkušenosti z velkých zápasů. Přesto ale uznávám trenérskou pravdu: Nemusíš jim to ukázat, ale vědět, jak je to naučit.

 

28.7.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies