VYBERTE SI REGION

Hokejista Černý: Když se nedařilo, šel jsem za holuby

Brno /ROZHOVOR/ - Jeden z nejslavnějších hokejistů české hokejové historie Josef Černý u hokeje zůstal jako trenér, věnuje se i poštovním holubům.

25.10.2009 2
SDÍLEJ:

Jeden z nejslavnějších hokejistů československé historie Josef Černý.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Když byl ve stresu a v hokeji se mu nedařilo, odreagoval se u poštovních holubů, které chová. „U nich jsem se vždycky vypovídal,“ přiznává legendární hokejista Josef Černý. „Možná by to pomohlo i některým současným hráčům Komety,“ dodává bývalý útočník, který před pár dny oslavil sedmdesáté narozeniny.

Jeden z nejúspěšnějších hokejistů československé historie získal v dresu brněnské Rudé hvězdy jedenáct titulů, zažil pověstné reprezentační bitvy se Sověty a má kupu medailí z olympiád i z mistrovství světa. Přesto mluví skromně. Úspěchy záměrně zlehčuje. „Prostě mě tak vychovali,“ usmívá se hokejová legenda.

Jak jste oslavil jubileum?
Všechno domlouvala dcera. Sezvala všechny mé bývalé spoluhráče a známé. Přišlo asi padesát lidí.Nejdříve chtěla, aby do Brna přijeli starší kluci, kteří hráli za národní mužstvo. Bohužel Rondo se stále opravuje, nedá se tam dostat. Haly za Lužánkami jsou vytížené, prostě v Brně je tak málo ledu, že nikde nebylo místo. Po dohodě s panem Zábranským mi popřáli bývalý i současný předseda svazu Karel Gut a Tomáš Král v Rondu před utkáním Komety s Kladnem.

Spoustu z hráčů jste asi dlouhou dobu neviděl.
Je pravda, že už jsme přestárlí chlapi. Jsem rád, že přišli všichni kluci, kterým to zdraví dovolilo.

Na jiných stadionech v republice visí dresy klubových legend u stropu. Situace v Rondu to nedovoluje. Berete to jako kaňku z minulosti?
Jsme u toho, že Rondo je rozestavěné. Není tady bohužel žádná jiná hala. V jiných městech si to můžou dovolit. Třeba se ještě dožiju okamžiku, kdy tam svou patnáctku uvidím viset. Myslím, že pokud to situace dovolí, vedení Komety v budoucnu rádo něco udělá.

Vy si ale na oficiality příliš nepotrpíte. Ani oslavy příliš nevyhledáváte, že?
Já nerad slavím jakákoli výročí. Odmalička jsem nebyl typ, který musí všechno oslavit. Bylo mi to v podstatě jedno. Taky se nerad zúčastňuji oslav druhých lidí. Nemusím u toho popíjet. Řeknu to jednoduše, oslava mě zdržuje od důležitých věcí, od mých koníčků a podobně. Vždycky krátce posedím, a už zase letím.

Přesto se zeptám. Pamatujete si, jak jste slavil dvacetiny?
To jsem byl na vojně. Vlastně už jsem žil v Brně. Jako vojáci jsme asi slavili, ale už si na to nevzpomínám.

Rok nato už jste byl na své první olympiádě ve Squaw Valley. Jaká byla Amerika pro mladého kluka ze země s komunistickým režimem?
Pro kluka z Rožmitálu pod Třemšínem, což není žádné velké město, to byl obrovský zážitek. A hlavně až po pár letech, kdy jsem začínal nabírat přehled o životě. Vážil jsem si toho, čím dál tím víc.

A jak vás vnímali za oceánem?
V Americe se nám tehdy stalo, že za námi v nějaké restauraci přišel Čech, který tam žil, a postavil na stůl kilo soli. Prý ať máme aspoň něco. Chodili k nám a sahali na nás. Chtěli vědět, jak vypadají komunisti. To bylo neuvěřitelné. Dívali se na nás jako na opice, lidi z vesmíru. To byl asi největší zážitek.

Existuje nějaký hokejový okamžik z minulosti, který se vám i po letech neustále vybavuje?
Na olympiádě v roce 1960 hráli Švédové se Swenem „Tumbou“ Johannsonem. Tenkrát to byla největší hvězda švédského hokeje. Já byl mladý, a jelikož jsem byl dobrý bruslař, dostal jsem za úkol ho celé utkání hlídat. Trenér řekl: Budeš s ním jezdit, a nedostaneme gól. Tak jsem to dělal a Švédi gól nedali. To mě obrovsky povzbudilo.

Který hráč vás nejvíc udivoval?
Vždycky jsem hltal Vlastu Bubníka nebo sparťany, třeba Karla Guta. Jejich fotky jsem měl vystřižené z novin a nalepené na zdi. A najednou jsem s těmi kluky hrál. Splnil jsem si sen. Potkal jsem se na ledě i se Zábrodským. Jsou to krásné vzpomínky a každému bych přál, aby něco podobného zažil.

V historické tabulce českých ligových kanonýrů zůstáváte se 403 brankami na třetí pozici. Proč myslíte, že jste byl tak skvělý hokejista?
Jedna věc je jasná. Dobře jsem bruslil, a tak jsem nebával unavený. Vzpomínám si, že jsme na tréninku blbli a trenér Bouzek říká: Tak pánové, budete jezdit od modré k modré, dokud nepadnete. Někteří kluci to odjeli desetkrát a dělali, že už nemůžou. No, a já jsem furt jezdil… Bouzek tam chvilku stál a pak povídá: Hele, seber se a vypadni z toho ledu! Já tady s tebou nebudu do večera.

To jste opravdu neznal odpočinek?
Ne. Zvykl jsem si už v dětství. Bylo dost tvrdé. Pocházím totiž z devíti dětí, měl jsem osm sester. Moc jsme si nevyskakovali. Doma na mě vždy čekala spousta povinností. Musel jsem nasekat a odnosit všechno dřevo. Do pumpy jsem chodil pro vodu, pak jsem si musel splnit i školní povinnosti. Až jsem měl všechno hotové, teprve pak jsem mohl zmizet ven. V létě na fotbal, na kolo, v zimě na hokej, do tělocvičny. Prostě jsem byl pořád v akci. V sedm večer jsme večeřeli. U stolu seděla spousta hladových krků. Někdy jsem došel až po sedmé, a nic. Hledal jsem něco k snědku, pak jsem našel třeba dva rohlíky. Druhý den už jsem byl doma přesně v sedm.

Takže jste získal fyzickou kondici už v dětství.
Jo. A už od čtrnácti jsem hrál hokej za družstvo mužů a fotbal taky. V podstatě jsem nikdy nehrál za juniorku. Já všechny ty věkové kategorie přeskočil. Na malé vesnici to tak ani nefungovalo. Šel jsem rovnou do plzeňského áčka a odtud do juniorské reprezentace Československa.

A vzpomínáte, když jste v roce 1958 přišel do brněnské kabiny?
Když přijdete jako nový, je jasné, že někdo musí odejít. Starší hráči, kteří už nemají výkonnost, vám moc nefandí. To platí všude. Ať jde o jakýkoli klub. Ale po jisté době mě v Kometě přijali fantasticky.

Rudá hvězda získala jedenáct titulů. Proč byla v padesátých a šedesátých letech tak úspěšná?
Měla výhodu v tom, že si vybírala hráče z celé republiky. Měli dohodu s Jihlavou a postupně si brali hráče ze seznamu vytipovaných talentů. Mě vzali prvního do Komety, jiný šel do Jihlavy.

Máte za sebou třináct let v reprezentaci i pověstné souboje proti sovětským hokejistům. Politika asi reprezentování dodávala ohromný náboj.
Přesně tak. Rusáky jsme neměli rádi, oni nás taky ne. Jenže oni byli opravdu dobří. Když jste je chtěl porazit, každý z nás musel hrát na 150 procent a být obrovsky disciplinovaný. Když jsme to nesplnili, tak nás porazili. Pak přišla v osmašedesátém okupace a nenávist celého národa byla o to větší. Když jsme Rusům řekli, co nám udělali, nevěřili. Opravdu byli přesvědčení, že Čechoslovákům přišli pomoct.

Bral jste zápasy se Sověty jako vrchol kariéry?
Každý zápas na mistrovství světa jsem bral vážně. Někdy to vyšlo, někdy méně. Ať to byl šampionát nebo olympiáda, hráli jsme to pro lidi a pro sebe.

Už jste asi hodněkrát odpovídal na otázku, proč v bohaté sbírce vašich medailí není zlato. Po olympiádě v roce 1972 jste uzavřel reprezentační kariéru a národní tým ještě týž rok na světovém šampionátu získal zlato. Opravdu vám nechybí?
Vůbec ne. Rozhodl jsem se, že skončím. Byl jsem v reprezentaci třináct let. Nikdy jsem nevynechal, že bych neměl výkonnost. To mně stačí a těší mě to dodnes. Říkám si, že jsem asi musel něco umět, když mě vždycky vybrali. Nemám zlato? Víc kluků je nemá a možná byli lepší než já.

Hokejovou kariéru jste ale zakončil až mnohem později, že?
Hrál jsem do třiačtyřiceti a klidně jsem ještě pět let mohl pokračovat. Přestal jsem, protože už mi to bylo blbý, že pořád hraju. Vážně. (smích)

Od útlého věku jste v zemi populární. Jak se s tím žije?
V mládí se s tím vyrovnává těžko a někomu to možná zlomí vaz. Já si popularitu ani tolik nepřipouštěl. Samozřejmě lidi mě poznávali a nebezpečí je velké. Když jste mladý a přijdete někam do hospody, fandové vám chtějí kupovat pití. Já jsem nepil ani nekouřil. Byl jsem tím známý. Jenže lidi často říkali, že jsem frajer, který si s nimi nedá sklenku. Ale životospráva mě zachránila od pádu.

Nelitoval jste někdy toho, že jste se dal na hokej?
Rozhodoval jsem se mezi fotbalem a hokejem. Vybral jsem to druhé a absolutně toho nelituju.

Takže vám hokej pomohl i do dalšího života?
Sport vás obecně narovná. Je to strašná dřina, ale krásná. Tréninky bolí, ale když si na ně zvyknete a děláte to trošku s radostí, ta bolest není tak velká. Předsezonní příprava, to jsou hrozné galeje, ale musí být.

Po skončení hráčské kariéry jste přešel na trenérskou dráhu. Jaký typ trenéra jste byl?
Ať jsem působil kdekoli, chtěl jsem po hráčích dřinu. Třeba v Itálii jsem působil čtyři pět let. S neznámým týmem jsem postoupil do nejvyšší soutěže. Trénoval jsem i juniory, s kterými jsem byl pětkrát mistr Itálie. Byl jsem obrovsky tvrdý. Jeden funkcionář mi říkal: Pepe, sempre allenamento! Tedy, pořád jen trénink. Ale Italové to brali a měl jsem úspěch.

Vy jste tvrdý i sám k sobě. V sedmdesáti máte stále hodně práce. Čemu se věnujete?
Samozřejmě hokeji. Věnuju se malým hokejistům, jak můžu. Třeba i na ledě jim něco ukážu, bruslení mi nikdy problémy nedělalo. A koníčky? Mám poštovní holuby. Závodní. Dají strašně moc práce. Musíte je krmit, léčit, ošetřovat, aby měli výborný zdravotní stav. Holub, to je sportovec. Nalétá tisíce kilometrů. Ta záliba mi zabere hodně času. Jsem navíc takový, že si všechno udělám sám. Mám velikou zahradu. To je další veliký koníček, kde se o všechno starám. Pracuju se vším, co se točí, pily a tak.

Kdy jste se dostal k holubům?
Už jako malý kluk. Bral jsem je jako odreagování od hokeje. Od stresových situaci, které jsem prožíval stejně, jako je dnes prožívají dnešní kluci. Prohry, vítězství, porážky. Když mi bylo nejhůř, šel jsem mezi holoubky. Ti mě vždycky pochopili, protože mi nerozuměli. (smích) Získal jsem s nimi pohodu, což by možná dneska potřebovali i někteří kluci z Komety. Aby na všechno zapomněli. Ono to s nimi stejně dopadne dobře. Hlavně musí mít někoho, s kým promluví. Ani nemusí mluvit, jen je vyslechnout. To je dobrá medicína pro sport.

Co říkáte na současnou Kometu?
Jsem strašně rád, že je Brno v extralize, protože tam patří. Momentálně se mu nedaří, jenže sezona je dlouhá. Chce to trpělivost.

Jak vůbec vidíte budoucnost českého hokeje?
Český hokej je momentálně v malé krizi. Není veliká. Jsem u mládeže a vidím, že se pracuje. Zarážející ale je, že už třeba v NHL není tolik Čechů jako v dřívějších letech. Asi jsme u mládeže něco podcenili. Zůstali jsme prostě stát a neudělali něco nového. Někteří junioři dnes na to nemají. Podle mě na sobě musejí víc pracovat. Je to na nich.

Co byste popřál Kometě do budoucna?
Potkávají mě lidé a ptají se: Pane Černý, co byste s Kometou udělal? Já se jen usmívám. Vůbec nic. Jsou tam lidi, kteří vědí, co mají dělat. Nedovolím si radit, když tam nejsem. Taky nemůžete přijít ke mně na holubník a vybírat mi holuby na zítřejší závod. Musím je vybrat já, protože s nimi žiju a dobře je znám. Já bych Kometě jen popřál trošku štěstíčka. V hokeji rozhoduje stovka maličkostí. Až jim vyjde ta mozaika, určitě budou pravidelně vyhrávat.

A co byste popřál sobě?
Ať jsem stále pořád stejný.

Kdo je Josef Černý
- Narodil se 18. října 1939 v Rožmitále pod Třemšínem.
- Dvacet let (1958-1978) oblékal dres hokejistů Rudé hvězdy Brno, s níž získal jedenáct mistrovských titulů Československa.
- Reprezentoval Československo na 12 mistrovstvích světa a pomohl z nich vybojovat 5 stříbrných a 5 bronzových medailí. Zúčastnil se čtyř olympijských her, z nichž má stříbro a dva bronzy.
- Od roku 2007 je členem Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.
- Věnuje se chovu závodních poštovních holubů.

Autor: Tomáš Svoboda

25.10.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Zbrojovce začala zimní pauza. Dobrý start jara nám dodá kyslík, myslí si Hyčka

Brno – Poslední trénink, po němž začalo hráčům třítýdenní volno. Fotbalisté brněnské Zbrojovky v pátek měli poslední sraz, na kterém společně ukončili volnější týdenní přípravu.

Snad budou na řadě jiní. Další koláče by mě zruinovaly, smál se oslavenec Němec

Brno – Ráno donesl do brněnské kabiny koláč jako zápisné. A večer hokejový útočník Vojtěch Němec oslavil narozeniny se spoluhráči domácím extraligovým vítězstvím 4:3 nad Hradcem Králové. „Jsem zase o rok starší a je super, že jsme po dlouhé době vyhráli, splnilo se mi přání," povídal jedenatřicetiletý centr Němec.

Na pláže Brněnské přehrady chtějí zakázat vstup psům. Kvůli stížnostem plavců

Brno /ANKETA/ – Břehy Brněnské přehrady každé léto lákají tisíce lidí k odpočinku. Aby je nerušili pobíhající psi, chce radnice Kníniček vstup zvířat omezit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies