VYBERTE SI REGION

Hrát ženskou po přechodu mi už teď jde samo, říká Jiří Pecha

Brno /ROZHOVOR/ – Když se před sedmnácti lety herec Jiří Pecha poprvé navlékl do dámských šatů a na jevišti brněnského Provázku se proměnil v legendární Babičku, stalo se jeho pojetí doslova hitem. Pechova babička totiž nebyla jen moudrá a laskavá žena, jak ji čtenáři znají z románu Boženy Němcové, ale občas i neurotická stařena, která se dovede pěkně utrhnout a použít ostřejší slovo. Po víc než tři sta vyprodaných reprízách a osmi letech od derniéry se Pecha do stejné role vrací. S provázkovským souborem navíc při druhé premiéře ve středu 12. listopadu oslaví své sedmdesáté narozeniny.

9.11.2014
SDÍLEJ:

Herec Jiří Pecha.Foto: DENÍK/Attila Racek

Baví vás ještě oslavy narozenin?

Ale jo, těším se na ně. Už kvůli kamarádům, kteří přijdou a nezapomněli na mě. Ale byl bych radši, kdyby se okolo toho nedělal tak velký humbuk. Jiní taky mají sedmdesát a nikdo o tom neví. Jenže na premiéru Babičky je pozvaných hodně lidí, takže už utéct nemůžu.

Přijde se na vás podívat i Bolek Polívka?

Na představení myslím ne. Je to od něho možná záměr, aby mně potom třeba nemusel říct, že to stálo za prd. (smích) Už se spolu poslední dobou vídáme málo, protože Boleček má hodně práce. Ale sem tam si napíšeme esemesku a jen tak se pozdravíme. Třeba: Vítej, kamaráde můj. Teda aspoň doufám, že jsi pořád ještě můj kamarád, a ne už bývalej? Bolek je pro mě pořád mimo rodinu nejbližší člověk. A to je nejdůležitější, že na sebe nezapomínáme.

Herec Jiří Pecha.Neuvažujete ještě o nějakém společném představení?

Bolek možná něco v plánu má, ale já o ničem konkrétním nevím. Ale celé představení jenom ve dvou bych už neutáhl. Měl jsem si s Bolkem původně zahrát v jeho zatím poslední premiéře DNA. Ale vlezlo mně do toho natáčení Babovřesk s režisérem Zdeňkem Troškou, tak to nedopadlo.

S jakými pocity se teď vracíte do obnovené Babičky na Provázku?

Vyloženě se těším. Ale když mně to poprvé nabídl Vladimír Morávek (umělecký šéf Husy na provázku – pozn. aut.), nejprve jsem odmítl. S tím, že už nebudu stačit, že už to neudejchám. Kvůli věku jsem předtím odřekl i několik natáčení pro televizi, protože jsem se bál, že bych jim to na place jenom zdržoval. Ale pak jsem si řekl, že člověk by měl na stáří nějakou práci dělat. Samozřejmě podle toho, nakolik stačí. Je to totiž způsob, jak si na stará kolena udělat život snesitelnější. Tak jsem nakonec kývl. Bolek potom se smíchem říkal, že to tím pádem nebude babička, ale prababička.

Máte před premiérou trému?

Spíš obavy a pocit zodpovědnosti. Tvoří se ve mně zvláštní pnutí, až se mi ježí chlupy na těle a probíhá mnou takové příjemné mrazení. To mně připomíná mládí. Těším se, protože u toho se mnou budou staří kamarádi. A taky hodně šikovní mladí lidé, kteří mě mezi sebe krásně přijali, takže si tam nepřipadám jen jako talisman. A není to jako v tom vtipu s babičkou, která jde přes silnici mimo vyznačený přechod, a policajt se jí ptá: Babičko, po přechodu to nejde? A ona odpoví: Jde, ale není s kým. Tak to se mě netýká. (smích)

Hrajete teď svou roli jinak než před sedmnácti lety?

Hraji to teď, myslím, s větším rozmyslem a prožitkem. Zatímco před lety pro mě bylo těžké zahrát ženskou po přechodu, teď už to jde samo. Leccos jsem si prožil, mám už taky hodně neduhů. I když se může zdát, že na jevišti často jen tak sedím, vnitřní napětí vám nedá odpočinout. Takže děkuji Provázku, že mi dal tuto příležitost, a doufám, že tam nevydechnu naposledy.

Dovedete si představit, že byste už nehrál a jen si užíval důchodu?

To byste se divili, jak si doma jako důchodce dovedu někdy chrochtat. Dívám se na televizi, čtu časopisy a knížky, jen tak pospávám. Ale je pravda, že mě ještě těší být mezi mladými a mít možnost si s nimi zahrát. I žena je jistě ráda, že nebudu tolik otravovat doma. (smích)

Herec Jiří Pecha.

Lidé vás vnímají jako brněnského patriota, takže se o vás tolik neví, že původně pocházíte z Třebíče…

Konkrétně jsem tam vyrostl ve čtvrti Borovina. A na to jsem také patřičně hrdý, že jsem Boroviňák! Dřív tam bývala Baťova továrna na boty, kde moji rodiče léta pracovali. Tatínek byl navíc i redaktor v Baťových Zlínských novinách. Maminka zase pochází ze Vsetína, kam jsem jezdil každé prázdniny ke staříčkovi. Takže k Moravě a Valašsku mám odmalička velký vztah. Tuto lásku jsem asi zdědil právě po mamince.

Vaši rodiče byli nadšení ochotníci, vy jste si divadlo vyzkoušel odmala. Mohl jste vlastně dělat jinou profesi?

Napřed jsem se vyučil elektromechanikem. Opravoval jsem pračky, ždímačky, převíjel elektrické motory. Chodili jsme různě po bytech, kde jsme ani nechtěli, aby staré babičky za opravu moc platily. Tak jsme jim různě slevovali na ceně. Jenže potom jsem si ve výsledku vydělal třeba jenom korunu na hodinu.

Dokázal byste něco opravit i dnes?

To ne. Jednak už nemám tak šikovné ruce a nechce se mně do toho, ale taky už všechny spotřebiče vypadají úplně jinak. Pamatuji si, že jednou před lety dostali Bolek se Chantal od její maminky ze Švýcarska novou pračku. Když se jim potom za čas pokazila, tak mně Bolek zavolal, ať se jim na ni podívám. Zkusil jsem ji vyčistit, ale pořád nic, tak říkám: Bolečku, to už je jiná generace, tomu už nerozumím.

Herec Jiří Pecha.Ani nesledujete všechny novinky a vymoženosti moderní techniky?

To už vůbec ne. Stačí, že mě žena naučila pracovat s počítačem. Tam zvládnu číst a posílat e-maily, přes Skype si zase voláme s dcerou Terezkou do Ameriky. A taky jsem na facebooku. Tam si přidávám přátele, reaguji na to, co tam třeba dávají za fotky. To mě baví, je to sranda.

Byla po JAMU Husa na provázku vaše jediné angažmá v životě?

Ne, předtím jsem byl ještě v Satirickém divadle Večerní Brno. Tam jsme přišli po škole se spolužáky Milanem Horským a Lídou Kolářovou. Ale pak se mocipánům přestala satira líbit a divadlo zrušili. Tak jsem šel dělat kulisáka do Radosti.

Zkusil jste si tedy i loutkové divadlo?

Ano, vodil jsem i loutky. Ale hlavně jsem si naivně myslel, že to bude švanda a že mě přes den čeká hodně volna, protože pro děti se hraje dopoledne. Ale musel jsem tam být od rána od sedmi až do pozdního večera, kdy byly zkoušky. Bydlel jsem tehdy ještě doma v Borovině a do Brna dojížděl vlakem. Vydržel jsem to asi jenom rok.

A kam jste šel pak?

Do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Jenže tam jsem si zase moc nerozuměl s některými kolegy. Tak jsem byl rád, když jsem brzy dostal echo, že se bude v Brně zakládat nové profesionální Divadlo Husa na provázku.

A od té doby jste už na Provázku zůstal?

Ano, jsem mu věrný celý život. Hlavně v začátcích to tady bývaly krásný časy. Tehdy jsme celou dobu trávili v divadle, žili jsme tím, dokonce jsme tam i přespávali. Takže pokaždé, když dnes vejdu na Provázek, vybaví se mně všechny ty radosti, starosti i zklamání, co jsem tady zažil. A hlavně si vzpomenu na všechny přátele a kamarády, co jsou ještě na světě: Vladimír Morávek, Petr Oslzlý, Zdeněk Kluka, Ivo Krobot, Eva Tálská… A zároveň na ty, kteří tu už bohužel nejsou: Peter Scherhaufer, Zdeněk Pospíšil, Evžen Sokolovský, Bořivoj Srba…

Všechny osobnosti, které Provázkem prošly, připomnělo divadlo loni při oslavách…

Právě při oslavách pětačtyřiceti let Provázku, kdy jsme se vrátili do Domu umění, jsem si to všechno uvědomil. Tehdy tam s námi seděl ještě i Bořivoj Srba, který potom tak rychle odešel.

Herec Jiří Pecha.

Sledujete současný Provázek?

Bohužel ne, protože už moc nikam nechodím. A navíc se řídím tím, co kdysi říkával jeden kolega: Když herec chodí do divadla, to je jakoby se gynekolog díval klíčovou dírkou do dámské šatny.

Nelákalo vás někdy zahrát si ve velkém kamenném divadle?

Ani ne, protože k tomu nebyl důvod. Ale ještě jako studenti jsme hostovali v Mahence, třeba v Sokolovského Pašijích, což byla tehdy legendární inscenace. Jinak na Provázku jsme si vyzkoušeli úplně všechno, včetně klasiky. Třeba v Shakespearománii s Peterem Scherhauferem jsme si udělali takový shakespearovský pel mel. A hodně si také považuji Krále Leara, kterého jsme dělali s Evou Tálskou. To byla role, na kterou moc rád vzpomínám.

Praha vás nikdy nelákala?

Abych se přiznal, tak ne. Stačilo mně, že jsem tam několikrát hostoval. Třeba s Bolkem ve Vinohradském divadle s Kohoutovou hrou August August, august nebo u režiséra Vladimíra Morávka v Richardovi III. Kdysi jsem dostal i nabídku na angažmá do Divadla na Vinohradech, ale nechtělo se mi tam. V Brně jsme tehdy čerstvě založili Provázek, zakotvil jsem tady s rodinou, tak nebylo příliš co řešit.

Herec Jiří Pecha.

Co vám dnes dělá radost kromě divadla?

Maličkosti. Třeba jsem rád, když si můžu užívat vnoučat. Co mně můj stav dovolí, tak s nimi zablbnu. Vnučka mi třeba říká: Dědo, jíš prášky? Tak já ti pomůžu, já to taky umím. Není to krásný? Jenom škoda, že dcery bydlí tak daleko, že se s nimi tolik nevidím.

Chodíte ještě na procházky se psem?

Už bohužel ne, protože naše černá labradorka umřela. Byl to můj už pátý pes v životě. Pořád ale se ženou uvažujeme, že si ještě nějakého na stará kolena pořídíme. Jenom nechceme, aby tu zůstal sám, až my umřeme, a pak skončil někde v útulku.

Zajímáte se třeba o politiku?

Spíš jenom tak zběžně. Hodně mě teď třeba nadzvedává vystupování našeho prezidenta. Vadí mi jeho nabubřelost a to, co se skrývá pod jeho samolibým úsměvem. Není to přece pokaždé tak, že lidé, kteří mluví jadrně, jsou upřímní. Ale prezident by na veřejnosti nikdy neměl mluvit vulgárně. Vždycky se to dá říct i jinak. Čeština je přece tak bohatý jazyk! A jak říkal jeden můj profesor na škole: Lepší menší efekt, než-li velký defekt.

Autor: Lenka Suchá

9.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies