VYBERTE SI REGION

Hudebník Křesťan: Přání? Sny se mi už vyplnily stonásobně všechny

Brno /ROZHOVOR/ - Brněnský hudebník a překladatel Robert Křesťan, který působil ve skupině Trapeři, Poutníci a od roku 1991 hraje se svou kapelou Druhá tráva, zanedlouho vyrazí na podzimní turné po Spojených státech amerických. Šňůra bluegrassových koncertů začne v Chicagu a skončí v Minnesotě. A ještě před odjezdem oslaví své pětapadesáté narozeniny.

15.9.2013
SDÍLEJ:

Brněnský hudebník a překladatel Robert Křesťan.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Skládá hudbu, píše texty, zpívá a hraje na banjo, kytaru a mandolínu. Hudbě se Robert Křesťan naplno oddává již od třinácti let, kdy spoluzaložil svou první bluegrassovou kapelu Trapeři. Tu později vystřídali Poutníci a Druhá tráva, s níž koncertuje dodnes mimo jiné také v USA, kde se hudební proud bluegrassu ve čtyřicátých letech zrodil. Pozítří Křesťan oslaví 55. narozeniny. S přáteli a v místě, které je mu nejmilejší, na chalupě v Korouhvi na Vysočině, kde tráví téměř veškerý čas. „V Brně už většinou dlouho nevydržím, zvykl jsem si na ticho a klid," říká.

Léto je téměř u konce, jaké to pro vás bylo období?

Jako každý rok bylo plné koncertů. V červnu začínají festivaly a v polovině září končí. To je v tuto dobu má hlavní a jediná pracovní náplň.

A čas na odpočinek či cestování?

S hudbou se nacestuju dost, takže mi to nechybí. Všechen volný čas pak trávím na chalupě, kde mám vše, co potřebuju.

Je to místo obklopené lesy a klidem. Zde čerpáte inspiraci?

Tvůrčí okamžiky už moc nezažívám. Mám dojem, že co jsem měl napsat, jsem už napsal. Nicméně když je potřeba přijít s něčím novým, jsem schopný psát kdekoliv.

Robert Křesťan.V Brně je tedy „vaše doma"?

Ano. Ale v Korouhvi taky. Do Brna se vracím s příchodem zimy, bílé pláně a sníh na mě působí negativně. To se balím a odjíždím do města, většinou to tam však dlouho nevydržím. Už jsem si zvykl na ticho a na klid.

Jak vedla vaše cesta z Počátků, kde jste se narodil, do Brna?

Do Brna mě přivedla maminka, když mi byly tři měsíce. V Počátkách jsem se narodil, protože maminka pocházela z nedaleké Žirovnice, ale pak se do Brna vrátila za prací.

Vzpomenete si ještě na svá první setkání s hudbou?

Otec byl operní zpěvák, to po něm jsem zdědil hudební nadání. Pak přišel klavír, ale už tehdy jsem začal pokukovat po kytaře. Pak jsem se zamiloval do Greenhorns a bluegrassu a začal hrát na banjo.

O hudební vzdělání jste nestál?

Už do klavíru jsem chodil nerad, a i když jsem na něj hrál až do patnácti celkem dobře, nikdy jsem neměl pořádný hudební základ. To, co je potřeba na konzervatoř nebo hudební vysokou školu, mi chybělo. Vlastně mě to ani nenapadlo, protože maminka by s tím nesouhlasila, a tak jsem šel na všeobecné gymnázium. Poté jsem nedostudoval dvě vysoké školy: češtinu a hudební výchovu a na filozofické fakultě pak ještě historii. Mé zájmy se tehdy tříštily mezi literaturou, historií a hudbou, a nakonec jsem skončil u muziky.

Bylo vám teprve třináct, když jste spoluzaložil svou první kapelu Trapeři. To byl váš nápad?

Myslím, že víc než já, se o to zasloužil můj kamarád Pavel Petržela. Chodil jsem do sedmé třídy na Antonínské a on do deváté. A když se deváťáci honili po třídách mladších spolužáků, narazil na mě, jak jsem hrál o přestávce na lavici na banjo. Tam jsme se poznali.

Jak na období Traperů a vaši první vážnější zkušenost s hudbou a odpovědnosti k ní vzpomínáte?

Se zodpovědností hudebníka jsem nikdy problémy neměl, s jinou zodpovědností už někdy ano. (smích) Byla to nádherná doba. Už jen proto, že jsme dospívali a vídali se i mimo kapelu. Chodili jsme spolu do kina, do hospody, jezdili na vandry na Oslavku nebo Bobrůvku.

Brněnský hudebník a překladatel Robert Křesťan.Období Traperů vystřídala koncem 70. let éra Poutníků.

To už bylo opravdu vážnější. Právě zde jsem se začal seznamovat s muzikou, která mě později začala živit. Do té doby jsme za žádné vystoupení nebrali peníze. Vzpomínám si, že můj první honorář u Poutníků byl pětadvacet korun. Nechtěl jsem je tenkrát přijmout, protože jsem cítil, že to nedělám pro peníze.

Následovala nejslavnější etapa v historii Poutníků. Bylo to hektické období?

Ke konci 80. let jsme měli i třicet koncertů měsíčně. Ale byl jsem v plné síle, takže pokud jsem byl v hlasové pohodě, nevadilo mi to. To až po převratu začala většina lidí přemýšlet jinak, včetně mě. Ocitli jsme se v nové situaci a já cítil, že můj čas s Poutníky skončil a je třeba začít něco nového. S jinými lidmi a založené na jiném principu.

Souviselo to nějak s vašimi politickými názory?

To ne. Často jsme se kvůli politice do krve hádali, ale s přátelstvím mezi námi to nemělo nic společného.

Po vašem odchodu s Lubošem Malinou od Poutníků započala další a dosud trvající etapa Druhá tráva.

Druhá tráva vznikla ještě před tím, než jsme od Poutníků odešli. Odchod jsme oznámili rok dopředu, aby měla kapela čas se připravit na novou situaci. V okamžiku, kdy jsme odchod ohlásili, jsme už začali s Druhou trávou zkoušet.

Proč jste se rozhodli pro název Druhá tráva?

Vycházeli jsme ze stylu, který se jmenuje bluegrass, což v překladu znamená modrá tráva. Bluegrass jsme přitom nehráli, hráli jsme vlastní muziku na bluegrassové nástroje. S Lubošem Malinou a Lubošem Novotným to pro nás byla taková „druhá" důležitá kapela.

S výrazem „smutek" tedy slovo „blue" nijak nesouvisí?

Se smutkem souvisí ve slově „blues". Ve významu hudebního stylu „bluegrass" souvisí se státem Kentucky, jemuž se přezdívá Bluegrass State a pocházel z něj i zakladatel této hudby Bill Monroe.

Do USA se s Druhou trávou pravidelně vracíte. Jaké to je, přivézt do kolébky bluegrassu český či spíše moravský bluegrass?

Právě proto, že je to jiné, to je pro Američany zajímavé. Prorazili jsme tím, že hrajeme jejich muziku po svém. Přivezli jsme bluegrass z Ameriky do Evropy a zase zpátky.

Brněnský hudebník a překladatel Robert Křesťan.Liší se něčím americké publikum od našeho?

Nelze to úplně srovnávat. Zde se lidé zajímají více o texty, v Americe to je hlavně muzika, protože i zpěv je pro ně „pouze" muzika. Americké publikum se chce hlavně bavit.

Mluvíte o zábavě. Je pro vás jednoduché postavit se před diváky a ozvláštnit koncert humorem?

Nic takového si nepřipravuju. Jsou koncerty, kdy představím kapelu a nemluvím skoro vůbec, jen hrajeme písně co nejrychleji za sebou. Nejsem typ, který umí příběhy vypointovat a rozmlouvat s publikem.

Do USA vyjedete za pár dní s Druhou trávou na podzimní turné. Co máte v plánu?

Je to jako každé jiné turné. Nejdříve jedeme do Chicaga a hrajeme v podstatě po celých Spojených státech: v Severní Karolíně, v Tennessee, pak to bude „krátký" přejezd do Kalifornie, potom Colorado, Arizona, mé milované Nové Mexiko, Texas a končíme v Minnesotě.

Na co se nejvíc těšíte?

Na cestování! Amerika je pro to jak stvořená. Mám rád její širost. Ta mi u nás chybí a tu si tam vždy užívám.

Plánujete vystoupení s Charliem McCoyem, jedním z nejznámějších hráčů na foukací harmoniku, s kterým koncertujete i u nás?

Ne, Charlie má svůj program. Sejdeme se s ním pravděpodobně na oběd v Nashvillu, kde přes léto bydlí nebo za námi přijde na koncert. V Americe jsme s ním ještě nehráli.

Rozmlouvali jste spolu někdy o Bobu Dylanovi, s nímž McCoy spolupracoval? Vám oběma je Bob Dylan blízký.

Nejsem si úplně jistý, jestli je Dylan blízký zrovna McCoyovi. (smích) I když s ním Charlie v druhé polovině 60. let natočil coby šéf studiové kapely jeho nejzásadnější alba, myslím, že mu zrovna k srdci nepřirostl.

Jako člověk, nebo jako hudebník?

Jako člověk, i když Charlie samozřejmě uznává většinu jeho písní. A přiznává, že to byl právě Dylan, který otevřel nashvillská nahrávací studia mimocountryovým muzikantům. Začaly tam najednou jezdit popové a rockové hvězdy, natáčel tam Paul McCartney a další. A tohle Charlie na Dylanovi uznává nejvíc. Na rozdíl ode mne. Já mám Dylana rád jako posluchač. Jaký je člověk, to nevím a ani mě to nezajímá.

Spolu s Dylanem spolupracoval McCoy také s Johnny Cashem, Elvisem Presleym, Ringo Starrem a dalšími. Vypráví vám někdy veselé historky ze života hvězd?

Ano, pár mi jich řekl. (úsměv) Charlie o své kariéře dokonce napsal knihu. Slíbil, že mi ji pošle. Budu se snažit ji někomu nabídnout a byl bych rád, kdyby u nás vyšla.

Dylanovy písně jste nazpíval mnohokrát. V roce 2007 jste jim dokonce věnoval album Dylanovky, které získalo nominaci na cenu Anděl. Jsou pro vás podobná ocenění důležitá?

Rozhodně pro mě nehrají takovou roli jako dřív. S věkem přichází hlubší skepse a nadhled. Už to není tak důležité, i když mne to samozřejmě těší.

Brněnský hudebník a překladatel Robert Křesťan.Texty Boba Dylana si sám překládáte. Většina lidí se shoduje na tom, že je velmi těžké přeložit je věrně tak, aby se daly zpívat.

Je to tak a doufám, že se v mém překladu dají zpívat dobře. Nejsou tím pádem ovšem úplně autentické. To je věc, kde jako překladatel musím volit, do jaké míry se držet originálu a do jaké míry se odchýlit ke zpěvnosti.

Překládáte také knihy. Vybíráte si autory sám?

První knihu Portrét umělce s dvaceti šesti koňmi od Williama Eastlakea jsem přeložil ze zájmu, a taky, abych si to vyzkoušel. Nabídl jsem ji nakladatelství, a to pak přijalo i mé další Eastlakeovy překlady. Stejně to bylo s Legendami o vášni od Jima Harrisona. Další knihy, což byl zejména Norman Mailer, jsem už od nakladatelství dostával zadané.

Jaké knihy čtete nejraději?

Baví mě historická pojednání a před spaním čtu detektivky. Čas od času se na doporučení přátel nebo nějaké recenze dostanu i k vážné literatuře. Dřív jsem četl mnohem víc.

Narozeniny máte v pondělí. Plánujete nějakou oslavu?

Ano, ale není to kvůli narozeninám. Scházíme se v Korouhvi s Trapery a dalšími mně blízkými lidmi, a tak tomu je i tento víkend.

Máte nějaký sen či přání, které byste si ještě rád splnil?

Myslím, že ne. Člověk sní spíš jako mladý a mně se sny i díky tomu, že padl komunistický režim, vyplnily stonásobně všechny. Nechtěl bych to tedy zakřiknout, ale pokud jde o sny, tak jsem spokojený.

KDO JE ROBERT KŘESŤAN

-         zpěvák, mandolinista, skladatel a překladatel
-         narodil se 16. září 1958 v Počátkách u Pelhřimova, žil a vyrůstal v Brně
-         působil v bluegrassových skupinách Trapeři a Poutníci, od 90. let do současnosti vystupuje spolu s Lubošem Malinou s kapelou Druhá tráva
-         je ženatý, má dvě dcery
-         má rád knihy, filmy, cestování po USA a nejraději ze všeho čas strávený s přáteli
-         střídavě s Brnem v posledních letech přebývá na chalupě v Korouhvi u Poličky na Vysočině

Autor: Markéta Stulírová

15.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Kometa ztratila derby s Olomoucí ve druhé třetině, prohrála venku popáté v řadě

Olomouc, Brno – Mizerná venkovní série sráží hokejisty Komety níž extraligovou tabulkou. Brněnský celek na hřišti soupeře podlehl už popáté za sebou, když v pátek večer padl s Olomoucí 2:5.

Na evidenci tržeb se připravují už i stánkaři. Brňané účty vypisují ručně

Jižní Morava – Kontroverzní elektronická evidence tržeb ve čtvrtek spustila ostrý provoz. Tržby do ní zaznamenávat musí restaurace, bary i třeba cukrárny . Zákon tuto povinnost ukládá všem, kteří mají kamenné provozovny, ve kterých si mohou zákazníci zakoupené zboží sníst či vypít a mají také další zázemí. „Stánků a takzvaných hladových oken, kdy si zákazník koupí zboží do ruky, tedy třeba stánků na náměstí Svobody, se zatím nařízení netýká," vysvětlil Aleš Hájek z finanční správy.

OBRAZEM: Letohrádek Mitrovských vystaví betlémy z Peru i Mexika

Brno – Více než sedmdesát betlémů z exotického Peru, Mexika, či Keně, ale i ty z evropské a české produkce, si můžou zájemci prohlédnout od soboty v Letohrádku Mitrovských u brněnského výstaviště.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies