VYBERTE SI REGION

Jsem pivař. Koketním bříškem stojím v ofsajdu, vtipkuje Švancara

Brno /ROZHOVOR/ – Švancara na tramvajích, Švancara na billboardech, Švancara v novinách i televizi. Prostě všude. Bývalý profesionální fotbalový útočník Petr Švancara se po Brně objevuje na víc místech než v době své vrcholové kariéry, kterou velkolepě ukončil v červnu na stadionu za Lužánkami. „Tím se všechno rozjelo, ale tři čtvrtě věcí dělám, abych upozornil na správnou věc," říká v rozhovoru pro Deník Rovnost sedmatřicetiletý brněnský patriot.

4.10.2015 22
SDÍLEJ:

Bývalý profesionální fotbalový útočník Petr Švancara.Foto: DENÍK/Attila Racek

Nepřijde vám, že už je někdy Švancary příliš moc?

(Rozesměje se) Už si z toho taky dělám legraci a souhlasím. Na druhou stranu jakožto sám sebe milující člověk a strašný narcis přiznávám, že mi to dělá dobře. Kamarád má před barákem mou reklamu na mobilní telefony a z druhé strany billboard na akci pivovaru. Toho hodně štve, že mě vidí pořád. Je to však dané marketingem akcí, třeba den dětí nebo cokoli za Lužánkami podporuji rád a hlavně proto, aby přišlo co nejvíc lidí.

Reklamy na mobilní telefony taky děláte rád?

To je klasický byznys, člověk si vydělá nějakou korunu. Částečně jde o reklamní činnost, tři čtvrtě z toho jsou ovšem akce pro dobré věci. Doufám, že tak to i lidi berou a zas takovou radost ze svých fotek nemám. Jestli si někdo myslí, že se chci zviditelňovat, není to cílené. Jsem hodně vidět i proto, že mám nálepku člověka, který kamkoli přijde rád. Na charitativních projektech se podílím zdarma, osobnosti by je měly podporovat. Nadchl mě třeba běh v zoo a nedokážu si představit, že za to beru peníze.

Bývalý profesionální fotbalový útočník Petr Švancara.Uvidí vás lidé ještě z víc míst?

Snažím se být opatrný, abych nepřijal něco, co mě nebaví. Jestli mě pořadatel dá na plakát, je to jeho věc, chci akci jen podpořit. Nebojte se, mě se nezbavíte, dokud nebudu v ložnicích vedle stolečku s lampičkou. V nejhorším si billboardy vyrobím sám. (směje se)

Slýcháte i nepříjemné reakce?

To zas ne, spíš si člověk něco o sobě přečte, i negativní reakce však musím respektovat. Nedělám všechno dobře, respektuji jiný názor a třeba si řeknu, že má pravdu a příště to změníme. Když někam přijdu, reakce jsou pozitivní, třeba ve školách se lidé chtějí sejít a hodně věcí probrat, téma stadionu je zajímá. Horší to bývá v šantánech, do hospody bohužel pronikla naše písnička, ve které se zpívá: Až to uvidíš naživo, pozvi Švanciho na pivo. Lidi si ji pamatují a běžně se mi stává, že mi přistane pivo na stole.

Musíte je hodně odmítat?

Jsem pivař, což je vidět na mém koketním bříšku. Jsem rád, že po Brně máme víc hospod, kam se dá zajít na opravdu dobré pivo, čehož hojně využívám, když už nejsem profík. V Blansku máme bečku s pípou snad tři metry od kabiny, takže rehabilitace je bezvadná. Když uděláme dobrý výsledek, deset minut po zápase už si dáme pivko, to k tomu patří a mám to rád. (směje se)

Máte občas obavu, kam až vyroste to vaše koketní bříško?

Už říkám, že jedním bříškem stojím v ofsajdu. Přítelkyně Kamča už bývá trochu nervózní, protože má čtyřicet kilo, tak abych ji za chvilku nezalehl. I děti Daneček s Nikolkou mě někdy chytnou za břicho a řeknou, že mám víc běhat a zhubnout. (smích) Věřím, že už větší nebude, jsem však neskutečný žrout a velký milovník českého jídla i piva, s čímž jsem se potýkal celou kariéru. Na druhou stranu chci hrát, co nejdéle to půjde, takže se už trochu hlídat musím.

Bývalý profesionální fotbalový útočník Petr Švancara.Vyhovuje vám život neprofesionálního fotbalisty?

Užívám si spoluhráče v Blansku a Tišnově, mám balony, které od nich potřebuji, a těží z toho i mančaft. Je to pro mě obrovský relax, i když v pondělí vstávám unavený, vím, že jsem dělal něco, co mě strašně baví. Dokud budu zdravý, chci hrát a neřeším zda I. A třídu či divizi. V zimě si zase obě strany sedneme a rozhodneme se, zda budu pokračovat, nic neplánuji.

Fotbal ve čtvrté nejvyšší soutěži vám stačí?

Neskutečným způsobem se pokaždé těším, až si zahraju. Nemůžu pochopit, že se někdo na sport vykašle. Jsem rád, že můžu hrát za Blansko i farmu v Tišnově. Samozřejmě stoprocentně záleží na spoluhráčích a trenérovi, kdyby netoleroval menší účast na tréninku, tolik mě to nebaví. Těším se i na práci v televizi, že jsem u zápasu třeba ve studiu jako expert. Pořád si připadám, že tam jsem s klukama. Víkend mě vždy neskutečně nabíjí.

Jak dlouho se ještě vidíte na hřišti?

Už jsem člen staré gardy Čafky Židenice, kde hrají chlapi kolem šedesátky, tam se jednou taky vidím. Kašlou na to, jaké mají břicho nebo kopačky, fotbal hrají rádi. Taky si nedokážu představit, že přestanu hrát. Motivuje mě, když je vidím s jednou či dvěma ortézami. Stoupnou a jdou do toho, protože chtějí, pak sedneme na pivko a pokecáme. Přesně takhle dlouho chci hrát.

Jak momentálně vypadá váš týden?

Pořád spolupracuji se sportovci v zajištění rehabilitace, což mě naplňuje. Taky trénuji ve školkách a na základních školách pod hlavičkou projektu Brněnského svazu malé kopané Miř na správnou branku, snažíme se nějakou formou dostat děti od tabletů, počítačů a televizí pryč. Jejich pohyb je katastrofa, hrůza. Když dva z deseti oslovíme ke sportu, bude to výhra. Jsem průkopník toho, ať se věci dějí venku, doba nás tlačí k tomu být doma, nakupovat přes internet a vůbec nevylézat.

Co z toho vás živí?

Skládám od všeho trošku, nemám hlavní pracovní příjem. Něco si vydělám reklamní činností, jsem zaměstnanec Brněnského svazu malé kopané, něco přinese i televize, i když spíš symbolické peníze. Část mám i z projektu zdraví sportovců, občas nějakou korunu z Blanska. Nějak extrémně to neřeším, pořád se plno věcí učím. Za chvíli to bude přesně rok, kdy jsem vypadl ze hřiště a do té doby neměl jinou starost než natankovat do auta a děti. Teď se snažím nějak uživit a nastolit si cestu, kterou chci jít.

Kde si představujete své místo v budoucnosti?

Nejvíc mě nadchl marketing, toho se budu držet, a stále mě láká práce manažera, k tomu ještě potřebuji nasbírat zkušenosti a mít kolem sebe lidi se společnou filozofií. Pořád mě táhne fotbalový klub a práce v něm. Bavilo by mě shánění peněz. Už při rozlučkovém utkání jsem si ověřil, že to nejde bez lidí kolem sebe od brigádníků až po Luďka Zelenku. Ukázalo se, že stačí tvář, která dá lidem příběh, a ten se díky mančaftu dotáhne do konce, funguje to tak i ve fotbale. Messi i Ronaldo taky mají borce kolem sebe a společně udělají výsledek. Osobnost může dát lidem záruku, proč na fotbal chodit a může to fungovat.

Jste opravdu ten pravý na takovou práci?

Neříkám, že jsem byl vždycky poctivý, nejsem řidič na jedničku, člověk taky dělá chyby, ale snažím se v některých věcech polepšit. Někdy mám tendenci být až moc v pohodě, což nemusí každý pochopit, ale i když si udělám legraci, beru věci vážně. Snažím se řídit heslem, že mě sere jen moje prdel. Kromě zdraví totiž můžeme všechno ovlivnit.

Bál jste se, jak bude váš život po skončení kariéry vypadat?

Už ke konci kariéry jsem pracoval na projektu pro zdraví pro hráčskou asociaci, držel jsem se televize a po rozlučce jsem se rozhodl, kterým směrem půjdu. Věřil jsem, že jsem schopný vyšlapat si cestu dál. Pořád doufám, že ještě nějaká nabídka přijde. Jednu jsem dostal ohledně vstupu do klubu, ale není brněnský, takže jsem odmítl. Se Zbrojovkou nyní nastolujeme spolupráci a jsem za to rád.

Jak bude vypadat?

Chystáme zajímavý projekt, který snad fanoušky hodně chytne. Už teď plánujeme ještě s Pavlem Horváthem akci s názvem Vyprodáme Srbskou na domácí utkání s Plzní. Věřím, že spojení Zbrojovka a Švancara fungovat bude a musí. Chci, aby lidi vnímali, že jsem připravený klubu pomoct a ne mu škodit.

Spousta vynikajících fotbalistů život po skončení kariéry nezvládla. Máte radu, jak nedopadnout špatně?

Nesmí se hlavně bát začlenit. Nemám problém si přiznat, že mám hezké bydlení, ale nevydělal jsem si tolik peněz, abych se zabezpečil, takže musím pokračovat dál. Společnost mi nabídla šanci a snažím se realizovat. Nevím, zda se ostatní bojí, že nebudou známí jako řidiči nebo jim lidi budou nadávat, když půjdou hrát nižší soutěže. Je lepší vzít nabídku za méně peněz a vyšlapat si cestu. Někteří to neustojí a řeší potíže chlastem, je to individuální, o výchově, kterou jsem měl bezproblémovou. Nechtěl jsem jen sedět a smířit se s tím, že končí fotbal i život. Mám ještě motivaci něčeho dosáhnout.

Takže na některé hráče dopadne po kariéře ústup ze slávy?

Přesně tak. Nesmí se bát vystoupit ze stínu, že už nejsme profesionální fotbalisté. Je potřeba se zapracovat do systému pracujícího člověka, překousnout ego, že už nebudu slavný fotbalista, který chodí na kafe, ale začnu někde rozvážet víno nebo chlebíčky. Překonat hlavu, že mě někdo pozná v kravatě a montérkách. Teď nasbírám zkušenost, spojím se s někým dohromady a vznikne něco, co mě může bavit, z rozvážení chlebíčků po městě si jednou můžu otevřít lahůdky. Jednou chci pomoct i některým bývalým sportovcům.

Koho máte přesně na mysli?

Hráči jako Milan Pacanda či Marcel Cupák strávili ve Zbrojovce nějaký čas, staly se z nich osobnosti a mohou Brnu dál pomáhat. Sice hodně lidí odradili svým příběhem, jsem však přesvědčený, že můžou žít, jen si musejí uvědomit, že dostávají šanci. Když ji vezmou, za tři roky mohou mít úplně jiné peníze a právě tihle můžou získat nálepku fantastických trenérů. Lidi přestanou vykládat, že jsou takoví nebo makoví.

Nadále se staráte o stadion za Lužánkami. Co se tam nyní děje?

Celý týden žije, díky brigádníkům a lidem to tam vypadá pořád stejně jako při rozlučce. Jsem strašně šťastný, že se tam dostala zpátky Zbrojovka, každý týden se dívám, jak tam mladí kluci trénují a jsem z toho naměkko. Mám radost, že si naše budoucí hvězdy třeba doma povídají s rodiči nebo v kabině a zase vznikají příběhy.

Které akce tam chystáte?

Při dni pivovaru se tam po dlouhé době konaly koncerty některých skupin a ověřili jsme si, že to může fungovat. Věřím, že příští rok tam odehraje Zbrojovka přátelský zápas a jako soupeře přitáhneme co největší jméno, abychom zase naplnili stadion. Doufám, že se tam uskuteční i megakoncert pro čtyřicet tisíc diváků. Taky jsme připravení přijmout jakoukoli další nabídku, chceme tam divadlo, cirkus, aby stadion žil.

Autor: Jaroslav Kára

4.10.2015 VSTUP DO DISKUSE 22
SDÍLEJ:

Potřetí za sebou. Lezec Ondra opět vládne brněnským sportovcům

Brno  – Každý rok překvapuje odborníky i své soupeře, co všechno dokáže. Sbírá medaile na světových šampionátech, udivuje výstupy ve skalách. A jeho úspěchu si všímají i doma, v Brně. Sportovní lezec Adam Ondra se letos tak už potřetí v řadě stal nejlepším sportovcem města Brna. Cenu převzal ve čtvrtek večer při slavnostním vyhlášení v Hotelu Voroněž.

Salon vín: titul šampiona získalo po roční pauze Zámecké vinařství Bzenec

Valtice, Bzenec – Prvenství v prestižní Národní soutěži vín České republiky slaví vinařství z Hodonínska. Šampionem expozice Salon vín pro příští rok se ve čtvrtek stal Ryzlink vlašský 2015 v pozdním sběru řady Collection 1508 Reservé ze Zámeckého vinařství Bzenec. Vítězné vinařství navázalo na úspěšnou sérii z předešlých let. „Jde o víno zlatavé barvy se zelenkavými odlesky, s vůní grepové pecky a mandlí ukazující na výbornou vyzrálost hroznů," přiblížil oceněné nejlepší víno ředitel bzeneckého vinařství Bořek Svoboda. 

Zraněná žena z nehody v Plotní bude v nemocnici měsíce. Opilých u nehod přibývá

Jižní Morava /VIDEO/ – Několik měsíců v nemocnici stráví mladá žena, která utrpěla zranění při středeční nehodě v Plotní ulici v Brně. Její cesta autem, ve kterém vezla i své dítě předškolního věku, skončila srážkou s autobusem a náklaďákem. „Příčinu nehody stále vyšetřujeme, padesátiletému řidiči autobusu při dechové zkoušce policisté naměřili přes dvě promile alkoholu," konstatoval policejní mluvčí Pavel Šváb.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies