VYBERTE SI REGION

Koukal: Českou vlajkou jsem mával, co mi síly stačily

Brno - Badmintonista brněnských Jehnic přivedl českou výpravu na zahájení olympiády v Londýně jako vlajkonoš. Petr Koukal si atmosféru na zaplněném stadionu užíval.

18.8.2012
SDÍLEJ:

Badmintonista brněnských Jehnic Petr Koukal.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

V jednu chvíli se na něj dívaly oči přibližně miliardy lidí z celé planety. Bylo to před třemi týdny na slavnostním zahájení letních olympijských her v Londýně. Badmintonista Petr Koukal se stal vlajkonošem české výpravy. „Užíval jsem si atmosféru. V tu chvíli na mě dopadla spousta emocí, vybavil jsem si i vzpomínky na těžké okamžiky při nemoci. V duchu jsem děkoval tomu nahoře, že jsem tam mohl být. Ten moment byl krásný, jen kéž by trval delší dobu," říká hráč brněnských Jehnic.Když jste vkročil s vlajkou na zaplněný stadion, cítil jste nervozitu?

To vůbec. Před čtyřmi lety v Pekingu jsem byl mnohem víc v transu. Po zkušenosti z minulé olympiády už jsem věděl, do čeho jdu, i když jsem šel v čele výpravy. Těšil jsem se na to, nemohl jsem se dočkat. Pak mě mrzelo, jak rychle vše uteklo. Ten moment byl krásný, jen kéž by trval delší dobu.

Co vám v tu chvíli běželo hlavou?

Užíval jsem si atmosféru. Dopadla na mě spousta emocí, vybavil jsem si i vzpomínky na těžké okamžiky při nemoci. V duchu jsem děkoval tomu nahoře, že jsem tam mohl být.

Musel jste jako vlajkonoš splnit nějaké podmínky?

Nemusel jsem dodržovat žádná pravidla. Vzal jsem si vlajku do ruky a mával jsem, co mi síly stačily, protože od toho jsem tam byl. Jen tak ji držet? To nepřicházelo v úvahu.

Šli jste v netradičním oblečení s holínkami nebo deštníky, což vzbudilo velký ohlas. Jak se vám líbila česká olympijská kolekce?

Byla moc hezká, zaujala spoustu lidí, kteří se s námi chtěli pořád fotit. Hlavním hitem byly především holínky.

Jaký s nimi máte plán, hodláte je nosit, nebo si je třeba vystavíte ve vitríně?

Mám je schované. Hodlám je asi věnovat do aukce na dobročinné účely.

Někteří vaši kolegové se slavnostního zahájení nezúčastnili, protože další den jim začaly jejich soutěže. Stejně jste na tom byl i vy. Neuvažoval jste, že byste dal přednost odpočinku?

Lidé z Českého olympijského výboru se mě ptali, jestli to nějak nenaruší přípravu, ale vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Sice jsem musel stát šest hodin, bolela mě z toho záda, moc jsem se nevyspal, ale to byly jen maličkosti. I kdybych hrál místo večera hned ráno, vlajky bych se nezřekl. V momentě, kdy jsem neměl medailové ambice, šlo pro mě o daleko silnější zážitek než badmintonový zápas. Ten jsem si už užil před čtyřmi lety v Pekingu, zatímco nést vlajku je čest, kterou člověk dostane jednou za život. Nepřipadalo v úvahu, že bych to odmítl.

Znamenala pro vás účast na hrách odměnu za roky tréninkové dřiny?

Přesně tak, užíval jsem si proto každou chvíli. V kvalifikaci jsem zažil situace plné bolesti, nuceného odpírání radovánek, ale nakonec se mi vše bohatě splatilo. Navíc mě dojímalo, když jsem všude kolem sebe viděl dobrovolníky, tisíce lidí, kteří obětují svůj volný čas bez nároku na odměnu, aby pomohli uskutečnění olympiády.

Která událost ve vás zůstala nesmazatelně zapsaná?

Nejsilnější zážitek je probojovat se na hry, což je úžasná pocta. Tu ještě umocnila příležitost jít v čele výkvětu našeho sportu. Hned na druhém místě hodnotím stříbrnou jízdu kajakáře Vavřince Hradilka. Při finále jsem běžel na jeho úrovni dva metry od kanálu, na tribunách bouřilo dvacet tisíc lidí, Vávra se pral s divokou vodou a nakonec dojel v úžasném čase. To byl strašně silný zážitek.

Vaše představení na hrách znamenalo dva prohrané zápasy ve dvou dnech a konec. Byl jste s tím spokojený?

Dal jsem si za cíl postup ze skupiny, takže ne. Mrzel mě hlavně první duel s Indonésanem Taufikem Hidayatem a porážka dvakrát 8:21. Doufal jsem, že to bude zápas, na který budu vzpomínat. Nakonec přišel pravý opak. Považuji jej za velkou černou kaňku na hrách. Druhé utkání jsem také prohrál, ale na kurtu jsem tentokrát nechal vše. Z výsledkového hlediska nebudu na olympiádu vzpomínat rád.

Jaké bylo odjíždět do Londýna s cílem uhrát alespoň jedno vítězství, zatímco někteří sportovci okolo vás mluvili o medailích?

Kdyby mě nepostihla rakovina, věřím, že jsem také odjížděl s mnohem vyššími ambicemi. Je třeba si říct na rovinu, že jsem se probojoval na hry z posledního postupového místa, nikdy jsem na žádném mistrovství světa neuhrál medaili, takže šance na stupně vítězů byla minimální. Doufám, že za čtyři roky pojedu do brazilského Ria de Janeiro v jiné pozici. Na druhou stranu probít se mezi čtyřicet nejlepších na světě ve svém sportu není zase tak špatné.

Badmintonista brněnských Jehnic Petr Koukal.

Necítil jste trochu tichou závist, když sportovci okolo vás oslavovali medaile?

Nebyla to závist, ale spíš mě mrzelo, že také nejsem v jejich společnosti. Na druhou stranu to beru jako velkou motivaci, že bych to mohl jednou také dokázat.

Češi si nakonec pověsili na krk deset medailí čtyři zlaté, po třech stříbrných a bronzových. Jak hodnotíte tento výsledek?

Jako velmi povedený. Navíc se nesmí zapomínat, že pár cenných kovů uteklo jen o chloupek. Osobně si vážím každého výsledku v elitní osmičce. V tak silné konkurenci se totiž musí sejít výkon, forma i štěstí.

Vedle úspěšných medailistů jste byl díky vlajkonošství v častém obležení českých fanoušků i vy. Užíval jste si to?

Zabralo třeba hodinu, jen když jsem chtěl v Českém domě projít skrz dav lidí. Než jsem se téměř se všemi vyfotil, rozdal autogramy… Byla to zajímavá zkušenost. Tato olympiáda byla pro fanoušky perfektně připravená. Lidé byli součástí sportů, zatímco v Pekingu dělali spíš jen kulisy.

Po úvodních třech dnech jste měl odehráno, jak jste následující dva týdny prožíval londýnský sportovní svátek?

Byl jsem taková spojka mezi fanoušky, Českou televizí a sportovci. Hodně mě využívali v Českém domě na doprovodný program. Veškerý volný čas jsem věnoval objíždění ostatních sportovišť a fandil jsem svým kolegům. Po večerech jsem s nimi oslavoval jejich úspěchy i zklamání. V tomto ohledu jsme byli unikátní parta, protože jsme mezi sebou vytvořili výbornou společnost, která se pokaždé skvěle bavila.

Byl jste rád, že badmintonový turnaj pořadatelé zařadili hned na začátek?

Bylo to mnohem lepší i kvůli formě, protože jsme na hry mohli přijet rovnou z tréninkového zatížení. Na místě je totiž těžké udržet se v ideálním zápřahu. A když už jsem měl turnaj za sebou, mohl jsem si olympiádu daleko víc užít.

Které sporty nebo sportovce jste hlavně sledoval?

Zašel jsem se podívat na gymnastiku, bavil jsem se v okolí vodního kanálu, viděl jsem naše basketbalistky, fandil jsem atletkám… Oběhl jsem toho fakt hodně.

Našel jste čas a chuť i na turistické prohlídky města nebo jeho okolí?

Skoro vůbec. Párkrát jsem se prošel přes centrum města, ale to jen na cestě mezi jednotlivými sportovišti.

Při večerních oslavách jste byl prý jedním z hlavních tahounů zábavy…

Dá se to tak říct. Byla to příjemná role. Když se chtěl někdo bavit, věděl, za kým má jít. (úsměv) Snažil jsem se vytvářet hezké společenské prostředí.

Oslavy naopak neunesl belgický cyklista Gijs Van Hoecke. Ten se opil tak, že jej belgická výprava za trest poslala domů.

Zprávu jsme zaregistrovali a hodně hodně jsme ji probírali. Byla na jednu stranu smutná, na druhou vtipná, takže se díky ní všichni bavili. Takto ale naše oslavy nevypadaly. Chovali jsme se vždy decentně. Bavili jsme se, ale bez excesů.

Schvalujete krok belgické výpravy?

Rozhodně. Každý sportovec na hrách si musí uvědomit, že jsme na očích a máme plnit motivační roli pro mladou generaci. Takovéto chování do ní nepatří. Nebavili jsme se totiž jen v uzavřených prostorech, ale i s fanoušky venku na ulici, v restauracích. Je potřeba si proto uvědomit, jak se kdo chová a jaká je jeho role. Hodně se mluvilo i o různých erotických orgiích v olympijské vesnici, ale tak to tam určitě nevypadá. Dobře se o tom píše, jsou to asi vděčná témata, ale smyšlená.

Má vesnice i nějaká pravidla, která musíte dodržovat?

Večerku žádnou nemáme. (úsměv) Jen se tam nesmí vnášet alkohol a vstup všem ostatním kromě sportovců je zakázaný. Jedná se o místo, kde mají mít olympionici klid pro svou přípravu.

Kterého setkání s některým ze sportovců nebo celebrit si nejvíc vážíte?

Když jsem dostal pozvání od fotbalového brankáře Petra Čecha na trénink s týmem Chelsea, kde jsem potkal Terryho nebo Lamparda. Strávil jsem s mužstvem půl dne, byl jsem u toho, když trénovalo, posilovalo, seděl jsem s ním v jedné šatně i při obědě. Tohle člověk nezažije každý den.

Jak jste se k tomu dostal?

S Petrem se známe. Při společné večeři jsme se bavili i o badmintonu, který hráči Chelsea také občas hrají na zlepšení postřehu. Navzájem jsme si vyměňovali názory na cvičení, slovo dalo slovo a najednou z toho byl parádní zážitek.

Při olympiádě uběhly téměř dva roky, kdy vám doktoři objevili rakovinu varlat. Vzpomněl jste si na to při hrách, nebo je to pro vás už minulost?

Beru to tak, že hrami jsem ukončil tuto životní kapitolu. Zažil jsem náročné období se šťastným koncem, z čehož mám obrovskou radost. Můj boj s nemocí vyvrcholí uvedením do kin mého dokumentu a tím chci toto téma definitivně uzavřít. Už hodlám hledět jen do budoucnosti, aby se moje jméno objevovalo v médiích jen ve spojitosti s dobrými výsledky a výkony. Startuji nový příběh. Snad mi to pomůže i v soustředění na svůj herní výkon.

Badmintonista brněnských Jehnic Petr Koukal.Chcete, aby slovo rakovina definitivně vymizelo z vašeho života?

Podle doktorů jsem zdravý, jen musím chodit na preventivní prohlídky. Byl bych rád, kdybych se k tomu už nemusel vracet. Po premiéře filmu, která bude pravděpodobně v listopadu, oznámím, že přestanu dávat rozhovory na toto téma. Dál se v této souvislosti budu angažovat už jen v nadacích a podobných projektech.

Bavili se s vámi na hrách někteří sportovci o vašem úspěšném boji s rakovinou?

S pár lidmi jsem o tom mluvil, ale ptali se spíš ze zvědavosti nebo soucitu. Nikdo mě tím neotravoval.

Znáte někoho, kdo překonal rakovinu a startoval letos v některé z disciplín pod pěti kruhy?

Neznám, ale jsem přesvědčený, že spousta lidí měla za sebou nějaký silný příběh o boji s nepřízní osudu. Je hezké, že sport jim pomáhá v návratu zpět do normálního života.

Autor: Tomáš Valaškovčák

18.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Řečníka na univerzitě někteří lidé odmítli. Vadí jim jeho pornoherecká minulost

Brno – Přednáška o roli médií v ruské dezinformační kampani vyvolala v úterý diskuzi na brněnské Masarykově univerzitě. Někteří kritici totiž nepovažovali za vhodné, aby v diskuzi, kterou organizují studenti Fakulty sociálních studií, jako přednášející vystoupil Jakub Janda ze sdružení Evropské hodnoty. Muž měl totiž v minulosti zkušenosti s homosexuální pornografií. „Pornoherci vyslaní proruskými servery přednáší na univerzitě? Svět se zbláznil," komentoval třeba Stanislav Vaněk.

AKTUALIZOVÁNO

Opil se a střelil přítele své sestry do hlavy. Hrozí mu až osmnáct let ve vězení

Brno, Blanensko – Osm piv a několik panáků. Tolik alkoholu podle obžaloby stačilo jednadvacetiletému muži z Cetkovic na Blanensku, aby střelil do hlavy přítele své sestry. Myslel si totiž, že se líbal s jinou dívkou a sestru podvádí. Muž zranění přežil, má ale vážné následky.

AKTUALIZOVÁNO

Výpadek internetu zavřel restaurace v Brně. Problém s kabelem už vyřešili

Brno /ANKETA/– Cedule s nápisem „Kvůli technických potížím zavřeno" se v úterý objevily na některých restauracích v Brně. Pokračoval totiž problém s nefunkčním internetem od společnosti UPC. Kvůli přeseknutému optickému kabela přišlo už v pondělí o internet zhruba padesát tisíc domácností. I přesto, že firma dokázala připojení u většiny zákazníků v pondělí obnovit, v úterý ještě stále některé domácnosti a podniky internet neměly.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies