VYBERTE SI REGION

Kundrata: Charles je tak trochu královský zemědělec

Jižní Morava /ROZHOVOR/ - Ředitel ekologické Nadace Partnerství Miroslav Kundrata se podílel na přípravě programu britského prince Charlese na Moravě.

28.3.2010 3
SDÍLEJ:

Ředitel ekologické Nadace Partnerství Miroslav Kundrata. Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Miroslav Kundrata stojí už od roku 1994 v čele brněnské Nadace Partnerství, která je největší českou nadací podporující ekologické projekty. Byl také jedním z lidí, kteří se podíleli na přípravě programu pro prince Charlese. Ten přiletěl 20. března na čtyři dny do Moravu, kde chtěl hlavně podpořit místní České republiky a navštívil i ekologické projekty. Svůj čas tam strávil v Brně a Hostětíně. „Dlouho ale byla ve hře možnost, že prince do Hostětína nepovezeme a připravíme pro něj delší program v Brně,“ popisuje zákulisí příprav Kundrata.

Jak jste se dostal do skupinky lidí, kteří pomáhali připravovat program pro prince Charlese?
Když dostalo loni na podzim britské velvyslanectví za úkol připravit program pro tuto vzácnou návštěvu, byl jsem jedním z těch, na koho se britská velvyslankyně Sian MacLeodová obrátila. Chtěla se mnou hlavně probrat věci ohledně části programu věnované ekologii. Tehdy se sice ještě oficiálně neříkalo, kdo na návštěvu přijede, ale dalo se to vytušit.

Jak dlouho jste na přípravě programu pracoval?
První konzultace se konala někdy koncem října, ale samozřejmě jsme vše museli držet v tajnosti. Návštěvu připravovala pouze malá skupinka lidí až do chvíle, kdy nám dala ambasáda svolení ke zveřejnění.

Britskému následníkovi trůnu jste představili Hostětín na Uherskohradišťsku. Čím je tak zajímavý?
V Hostětíně jsou témata blízká Charlesovi koncentrována na jednom místě. Dvě hodiny, které princ na návštěvu měl, jsme tak mohli maximálně využít a ukázat mu tamní ekologické projekty, které jsou modelové pro venkovský rozvoj. Je tam kořenová čistička odpadních vod, která vede k ohleduplnému vztahu k vodě, místní se věnují ovocnářství a ochraně tradičních odrůd ovocných stromů, vodu ohřívají slunečními kolektory na střechách domů a obec zásobuje teplem místní výtopna na biomasu. To jsou všechno věci, které souvisí s ochranou klimatu, kterému se Charles věnuje už od roku 1992.

Jaký význam měla tato návštěva pro místní?
Nejdůležitější byla symbolika návštěvy a mediální ohlas. Pro obec i pro hostětínské produkty to je samozřejmě také obrovská propagace. Princ se tam například zastavil u stánku řemeslníků, kteří se mohou chlubit značkou Tradice Bílých Karpat, což je značka související nejen s místní kulturou, ale i ekonomikou. Těmto lidem to dodalo obrovské povzbuzení. Je to pro ně samozřejmě také obrovská reklama, když mohou říct, že jejich výrobek ocenil princ Charles.

V Brně se princ setkal pouze s vybranými studenty Masarykovy univerzity. V Hostětíně se tedy potkal s více lidmi?
Tamní část jeho návštěvy Moravy byla opravdu více osobní. Jako hostětínský rodák to mohu dobře posoudit, mluvil jsem s místními lidmi a všichni byli uneseni z toho, jak byl vstřícný a bezprostřední. S mnoha lidmi si stačil podat ruku a přitom ještě zvládl absolvovat celý připravený program i vnímat informace, které jsme mu sdělovali. Jedna z žen se mu dokonce v návalu nadšení vrhla kolem krku, což už se asi ochrance moc nelíbilo.

Měli jste při přípravě návštěvy v zásobě i jiné varianty než Hostětín?
Připadala v úvahu ještě delší návštěva v Brně, která by sice byla logisticky méně náročná, ale pro Charlese pravděpodobně také méně zajímavá. Takže jsme se shodli na tom, že velvyslanectví zkusí prosadit jako první prioritu Hostětín, pokud to
z hlediska bezpečnostního a dopravního vůbec půjde.

Jaký program jste měli v Brně vymyšlený?
Navrhovali jsme ambasádě, že bychom mu představili výchovné ekologické programy, které tady dělá třeba Lipka a další organizace. K tomu by se mohly přidat například úspěšné projekty regenerace panelových sídlišť a chystané ekologické poradenské centrum v Údolní ulici. Vše by pak završila návštěva Masarykovy univerzity, se kterou velvyslanectví počítalo v každém případě.

Dokdy bylo ve hře, že Charles navštíví jen Brno?
Konečné rozhodnutí padlo v okamžiku, kdy tady byl Charlesův tajemník z Londýna a objel si vytipované lokality. V tu chvíli se rozhodlo, Hostětín stojí za složitější cestování. Poskládat celý program v Brně by bylo rozhodně snazší, ale Charlese, který je tak trochu královský zemědělec, bychom asi tolik nezaujali. Navíc je to dobře i z důvodu, že venkov je stále důležitou součástí české a moravské krajiny a zaslouží si pozornost. Řada lidí tak díky princově návštěvě zjistila, že Praha není pupkem světa, a objevila naprosto nenápadnou obec na východě Moravy.

Jak se nakonec vyřešila doprava do Hostětína a poté do Brna?
Princ přiletěl z Prahy na letiště do Kunovic, odkud jel autem do Hostětína. Poté bylo potřeba zase dojet do Kunovic, což celou návštěvu trochu pozdrželo. V okolních obcích totiž stáli lidé a mávali, takže celá kolona musela jet pomaleji, než se předpokládalo.

Proč jste vlastně obě místa vhodná k ukázkám ekologických projektů vybrali na Moravě?
Takové bylo zadání ambasády. Chtěli, aby se tato pracovní část návštěvy konala na Moravě.

Brno a jižní Morava mají v oblasti ekologie výsadní postavení mimo jiné i proto, že zde sídlí mnoho ekologických organizací. Čím to je?
Myslím si, že kořeny tohoto jevu sahají až do dob první republiky. Zasloužil se o to profesor Vladimír Úlehla, který v Brně založil světovou školu ekologie jako nauky o vztahu živých organismů a prostředí. Ta pak ovlivnila generaci dnešních osmdesátníků, kteří předávali vědomosti zase dalším generacím. Za ta desetiletí v Brně dostalo velmi dobré ekologické vzdělání a motivaci nespočet lidí. A i když třeba pracují v úřadech nebo podnikají, vždy se dokázali dát dohromady, jakmile to bylo potřeba. Díky tomu zde také po revoluci vzniklo mnoho ekologických organizací, ať už mluvíme o Lipce, Ekocentru, Hnutí Duha, ekologickém institutu a nadaci Veronica nebo Nadaci Partnerství. A tohle odborné i nadšenecké zázemí jiným městům chybí.

Zmiňoval jste, že v Brně v Údolní ulici připravujete poradenské centrum, které Charles také mohl navštívit. Co je to za projekt?
Nadace Partnerství chce na svém pozemku ve svahu pod Špilberkem vytvořit takzvanou otevřenou zahradu s pasivním domem, kde vznikne zázemí pro vzdělávání dětí i dospělých v oblasti životního prostředí. Vše jsme připravovali ve spolupráci s několika univerzitami a rádi bychom na projekt získali dotace z evropských fondů. Pokud se nám to podaří, mohli bychom začít stavět na začátku roku 2011, slavnostní otevření bychom pak chtěli stihnout v dubnu 2012 na Den Země.

Co všechno lidem takové centrum nabídne?
V zahradě plánujeme ve spolupráci se Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity v Lednici vytvořit třináct zajímavých stanovišť věnovaných živlům. V pasivním domě se zelenou střechou, který bude zapuštěný do svahu Špilberku, pak návštěvníci zahrady najdou potřebné zázemí, ale i seminární místnost pro padesát lidí a poradenské centrum. Tam jim poradí odborníci na nízkoenergetické stavění, zklidňování dopravy a cyklostezky a podobná témata. Získají také informace o tom, jak a kde je možné získat na ekologické projekty peníze. Počítáme také s tím, že v domě budou sídlit nejméně čtyři další ekologické organizace s celostátní působností.

Před jedenácti lety stála Nadace Partnerství u zrodu jiného projektu. Vaší zásluhou vznikly Moravské vinařské stezky. Jak bylo tehdy těžké myšlenku cyklistiky mezi vinohrady prosadit?
Původně jsme si mysleli, že Moravské vinařské stezky nebude nadace přímo tvořit. Chtěli jsme jen pomáhat obcím, které budou tuto myšlenku rozvíjet. Ukázalo se však, že starostové mají plno svých starostí ve vlastní obci a nemají sílu myslet na celé vinařské stezky od Kyjovska po Znojemsko. Navíc tehdy všichni hleděli na cyklisty jako na chudáky, kteří nemají peníze na to, aby jeli na výlet autem. Realita nás tedy dovedla k tomu, že stezky máme dodnes na starosti my. Bez spolupráce se starosty, místními vinaři, bývalými obecními úřady a dalšími institucemi by to však rozhodně nešlo.

Změnilo se za těch jedenáct let vnímání cyklistů?
Dnes se to už obrátilo a řada místních naštěstí pochopila, že na kole jezdí i zámožní lidé. Ti sice při návštěvě sklepa nevypijí velké množství vína, zato poznají to dobré. A když jim opravdu chutná, rádi se k vinaři později vrátí a nakoupí si vína plný kufr.

Zatímco v sousedním Rakousku však vinaři své sklepy ochotně otvírají, u nás tomu tak ještě nedávno nebylo.
To je sice pravda, ale právě i díky vinařským stezkám vytvořili lidé tlak na to, aby vinaři své sklepy otevřeli a ve sklepních uličkách poskytli návštěvníkům patřičné zázemí. Vzrůstajícímu zájmu o moravská vína navíc pomáhá i jejich rostoucí kvalita. Dokladem toho, že se situace skutečně zlepšuje mílovými kroky, je třeba dubnový Festival otevřených sklepů na Znojemsku. O jednom víkendu tam otevřou sklepy tři desítky vinařů od Znojma až po Šatov a lidé dostanou šanci se přesvědčit, jak výbornou a rozmanitou nabídku vín místní vinaři nabízí.

Jaký ještě přináší Moravské vinařské stezky užitek?
Stezky nezviditelňují pouze vinařství a vinaře. Propojují krajinu a nabízí lidem pohled na zajímavé kouty přírody. Není to tak dlouho, co jsme například otevírali jedno odpočívadlo pro cyklisty nedaleko zámku Milotice na Kyjovsku, kde si lidé mohou odpočinout u místního jedinečného mokřadu. Díky takovým projektům jako Moravské vinařské stezky tak lidem vlastně ukazujeme, jakou radost jim může přinášet citlivý přístup k přírodě. A díky tomu tak získáme větší podporu pro další ekologické projekty.

Právě ekologické organizace a jejich projekty však lidé mnohdy nevnímají příliš pozitivně.
V tom je opravdu velká slabina ekologických institucí. Mnoho lidí má totiž stále dojem, že prosazujeme pouze okrajové zájmy a že nám jde obrazně řečeno více o žáby než o lidi. Dokud se nám nepodaří lidem vysvětlit, že z ekologického přístupu máme užitek všichni, nebudeme mít podporu politiků ani potřebné peníze. A ekologická témata budou pořád na okraji zájmu společnosti.

Autor: Zuzana Taušová

28.3.2010 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Před 70 lety začal proces s prominenty Slovenského štátu

Pro umírněného ľuďáka, kněze a prezidenta Jozefa Tisa provaz, ale pro radikálního ministra vnitra Alexandera Macha pouhé vězení. Verdikt soudu s předáky Slovenského štátu, který byl zahájen 2. prosince 1946, byl ovlivněn mocenskými zájmy nastupujících komunistů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies