VYBERTE SI REGION

Petr Kvíčala: Motivy přírody mě fascinují

BRNO - Malíř a pedagog Petr Kvíčala vystavuje v Galerii U Dobrého pastýře. První výstavu měl Petr Kvíčala v Galerii mladých v roce 1985. Dnes patří k předním malířům abstraktní nezobrazující malby.

12.11.2007
SDÍLEJ:

Malíř Petr KvíčalaFoto: DENÍK/Drahomír Stulír

 

Úspěšně spolupracuje s českými i zahraničními architekty. V Brně se například podílel na rekonstrukci Reduty. Působí jako vedoucí ateliéru Malby na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.



Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohl vydat cestou umělce?
Mě to tak nikdy nenapadlo, ale možná, že u někoho to tak může být. Když se studenti hlásí na vysokou uměleckou školu. Já jim vždy kladu otázku, jestli chtějí být umělci, ale víceméně to znamená to, jestli je člověk ochoten absolvovat to, co k tomu patří. To znamená umělecký provoz, který má daná pravidla, protože když chce člověk malovat, nepotřebuje k tomu uměleckou školu.

Máte na mysli i svůj osud?
Já jsem nemohl z politických důvodů studovat žádnou uměleckou školu, takže jsem tu ambici neměl. Jedenáct let jsem pracoval jako topič v uhelné kotelně a byl jsem spíše rád, že jsem si mohl večerně udělat střední školu.

Co vás napadá, když se dnes ohlédnete zpět?
Dnes to vidím spíše jako výhodu, že jsem měl čas přemýšlet a hledat si svou cestu. Je to spekulace, ale kdybych se tehdy dostal na Akademii, tak bych pravděpodobně jako většina studentů skončil na akademické malbě. Já jsem těch překážek měl před sebou víc, takže mojí ambicí bylo vydělat si spíše na další barvy.

 

Malujete hlavně abstraktní obrazy, kdy jste si uvědomil, že to je to, co vás baví?
Už v době, kdy jsem dělal střední školu, mě pedagogové vybízeli k tomu, abych se hlásil na Akademii. Mimořádně mi šla objektivní malba a bavily mě portréty. A snad právě kvůli tomu jsem začal dříve přemýšlet o tom, proč vlastně maluju, a přicházel jsem na to, že cílem není namalovat dokonalou iluzivní kresbu, ale že mi radost z malování přináší vlastně úplně něco jiného.

Co to tedy bylo?
Začal jsem se trochu ironickým a netradičním způsobem věnovat krajině, což souviselo i s tím, že jsem bydlel na venkově.

A co ornament, který se tak často opakuje ve vaších pracích? Kde hledáte inspiraci? V cizích kulturách?
Když jsem se zabýval krajinou, tak mě fascinovalo, jak se pravidelně opakují například detaily polí nebo rostlinek. Že je to jakýsi měkký opakující se rytmus a životní princip. A právě tento lineární záznam vede k tomu, co vypadá jako ornament.

Jak dlouho trvalo, než jste přišel na spojitost mezi těmito lineárními záznamy a ornamentem?
Já jsem si to uvědomil vlastně až tehdy, když mi lidé ze zahraničí říkali, že moje malby se podobají jejich lidové tvorbě. Ať už to byly motivy na domech na moravském slovácku nebo motivy australských kmenů.

Na výstavě, kterou teď máte, vystavujete takzvané marginálie, co to přesně znamená?
Jsou to různé náčrty vzniklé při různých zastaveních se, třeba v kavárně. Skici a črty s komickým nádechem.

Jaký mají tyto kresby ohlas?
To nejsou věci určené k vystavování. Když mě galerie oslovila, tak jsem se vůbec zabýval tím, zda tu výstavu udělat. Výstava obrazů pro mě teď není příliš smysluplná. Příští rok budu mít totiž v Brně velkou retrospektivní výstavu, vloni jsem vystavoval v Praze, před několika dny jsem zahajoval výstavu ve Španělsku. Člověk musí preferovat to, co je důležitější, a to teď nemyslím nijak pyšně.

Přesto jste výstavu uspořádal…
Vystavovat v kulturním středisku, které nedokáže zajistit pěkný prostor ani reklamu, protože na to bohužel nemají peníze, pro mě nebylo příliš lákavé. Zabýval jsem se tím, zda výstavu vůbec udělat. Ale protože jsem v Brně doma, chtěl jsem jim vyhovět.

Jako hosta jste na výstavu přizval jednu z vašich studentek – Veroniku Kavanovou.
Zabýval jsem se několika projekty a jedním z nich bylo, že bych představil někoho ze svých studentů, kdo ještě nevystavoval. A vybral jsem právě Veroniku Kavanovou, která je velice pracovitá a nadaná. Já tu výstavu vnímám spíš jako takové „antré“ pro ni.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jozef Minár.

Dřív podnikavý člověk se vyhýbá společnosti, popsala znalkyně následky týrání

Zimní stadion za Lužánkami - z archivu
AKTUALIZOVÁNO
23 14

Návrat hokeje za Lužánky? Ve hvězdách. Původní zimní stadion vznikl před 70 lety

Ohromila porotu v Hollywoodu. Zpěvačka natočila klip na Brněnské přehradě

Brno /VIDEO/ - Hladinu Brněnské přehrady si jako kulisu ke svému zpěvu vybrala Kateřina Kolčavová. Na konci loňského roku zde natočila videoklip ke své první písničce Don't say no. „Natáčení bylo náročné, ale i tak si chci jednou zahrát ve filmu," říká sedmnáctiletá zpěvačka, která získala loni a předloni několik ocenění na Mistrovství světa v interpretačním umění v americkém Hollywoodu.

Zpronevěra 141 milionů: Placení faktur jsem nekontroloval, řekl exnáměstek Jonáš

Brno – Před krajským soudem ve čtvrtek opět stanul bývalý náměstek brněnského primátora Radomír Jonáš. Obžalovaný je společně s Janem Čermákem a Miroslavem Brožíkem ze zpronevěry za více než 141 milionů korun a porušení povinnosti při správě podniku Na Panence v roce 2010 a 2011. Obžalovaným, kteří tvrdí, že jsou nevinní, hrozí i deset let ve vězení.

Nová hala za Lužánkami? O aréně rozhodneme podle studie, povídá Zábranský

Brno - Zimní stadion, na kterém začínal s hokejem, slaví sedmdesáté výročí od svého otevření. Majitel a kouč Komety Libor Zábranský mluví o legendárním místě za Lužánkami, kam by rád svůj klub vrátil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies