VYBERTE SI REGION

Petr Kvíčala: Motivy přírody mě fascinují

BRNO - Malíř a pedagog Petr Kvíčala vystavuje v Galerii U Dobrého pastýře. První výstavu měl Petr Kvíčala v Galerii mladých v roce 1985. Dnes patří k předním malířům abstraktní nezobrazující malby.

12.11.2007
SDÍLEJ:

Malíř Petr KvíčalaFoto: DENÍK/Drahomír Stulír

 

Úspěšně spolupracuje s českými i zahraničními architekty. V Brně se například podílel na rekonstrukci Reduty. Působí jako vedoucí ateliéru Malby na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.



Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohl vydat cestou umělce?
Mě to tak nikdy nenapadlo, ale možná, že u někoho to tak může být. Když se studenti hlásí na vysokou uměleckou školu. Já jim vždy kladu otázku, jestli chtějí být umělci, ale víceméně to znamená to, jestli je člověk ochoten absolvovat to, co k tomu patří. To znamená umělecký provoz, který má daná pravidla, protože když chce člověk malovat, nepotřebuje k tomu uměleckou školu.

Máte na mysli i svůj osud?
Já jsem nemohl z politických důvodů studovat žádnou uměleckou školu, takže jsem tu ambici neměl. Jedenáct let jsem pracoval jako topič v uhelné kotelně a byl jsem spíše rád, že jsem si mohl večerně udělat střední školu.

Co vás napadá, když se dnes ohlédnete zpět?
Dnes to vidím spíše jako výhodu, že jsem měl čas přemýšlet a hledat si svou cestu. Je to spekulace, ale kdybych se tehdy dostal na Akademii, tak bych pravděpodobně jako většina studentů skončil na akademické malbě. Já jsem těch překážek měl před sebou víc, takže mojí ambicí bylo vydělat si spíše na další barvy.

 

Malujete hlavně abstraktní obrazy, kdy jste si uvědomil, že to je to, co vás baví?
Už v době, kdy jsem dělal střední školu, mě pedagogové vybízeli k tomu, abych se hlásil na Akademii. Mimořádně mi šla objektivní malba a bavily mě portréty. A snad právě kvůli tomu jsem začal dříve přemýšlet o tom, proč vlastně maluju, a přicházel jsem na to, že cílem není namalovat dokonalou iluzivní kresbu, ale že mi radost z malování přináší vlastně úplně něco jiného.

Co to tedy bylo?
Začal jsem se trochu ironickým a netradičním způsobem věnovat krajině, což souviselo i s tím, že jsem bydlel na venkově.

A co ornament, který se tak často opakuje ve vaších pracích? Kde hledáte inspiraci? V cizích kulturách?
Když jsem se zabýval krajinou, tak mě fascinovalo, jak se pravidelně opakují například detaily polí nebo rostlinek. Že je to jakýsi měkký opakující se rytmus a životní princip. A právě tento lineární záznam vede k tomu, co vypadá jako ornament.

Jak dlouho trvalo, než jste přišel na spojitost mezi těmito lineárními záznamy a ornamentem?
Já jsem si to uvědomil vlastně až tehdy, když mi lidé ze zahraničí říkali, že moje malby se podobají jejich lidové tvorbě. Ať už to byly motivy na domech na moravském slovácku nebo motivy australských kmenů.

Na výstavě, kterou teď máte, vystavujete takzvané marginálie, co to přesně znamená?
Jsou to různé náčrty vzniklé při různých zastaveních se, třeba v kavárně. Skici a črty s komickým nádechem.

Jaký mají tyto kresby ohlas?
To nejsou věci určené k vystavování. Když mě galerie oslovila, tak jsem se vůbec zabýval tím, zda tu výstavu udělat. Výstava obrazů pro mě teď není příliš smysluplná. Příští rok budu mít totiž v Brně velkou retrospektivní výstavu, vloni jsem vystavoval v Praze, před několika dny jsem zahajoval výstavu ve Španělsku. Člověk musí preferovat to, co je důležitější, a to teď nemyslím nijak pyšně.

Přesto jste výstavu uspořádal…
Vystavovat v kulturním středisku, které nedokáže zajistit pěkný prostor ani reklamu, protože na to bohužel nemají peníze, pro mě nebylo příliš lákavé. Zabýval jsem se tím, zda výstavu vůbec udělat. Ale protože jsem v Brně doma, chtěl jsem jim vyhovět.

Jako hosta jste na výstavu přizval jednu z vašich studentek – Veroniku Kavanovou.
Zabýval jsem se několika projekty a jedním z nich bylo, že bych představil někoho ze svých studentů, kdo ještě nevystavoval. A vybral jsem právě Veroniku Kavanovou, která je velice pracovitá a nadaná. Já tu výstavu vnímám spíš jako takové „antré“ pro ni.

Devatero originálních adventních trhů

S blížícími se Vánocemi zaplavují náměstí evropských měst stánky s rozmanitými vánočními dárky, dekoracemi i místními specialitami. Ne všechny adventní trhy ale nabízejí tu samou atmosféru. Vánoční atmosféra se dá zažít i za polárním kruhem, pod zemí či na vodě, zjistil hotelový vyhledávač trivago.cz.

Nazí brněnští veslaři nafotili kalendář. Třásli jsme se jak ratlíci, smáli se

Brno /FOTOGALERIE/ – Namísto pravidelného tréninku zapózovali před objektivy fotoaparátů. Veslaři z brněnského ČVK se svlékli při tvorbě týmového kalendáře s cílem rozšířit povědomí o tradičním jihomoravském klubu a zvýšit zájem o veslování.

Dvacet let v UNESCO. Lednicko-valtický areál je světovou pýchou

Břeclavsko – Vzala přítele za ruku a společně vyrazili vstříc procházce parkem u zámku v Lednici na Břeclavsku. Studentka gymnázia Hana Sýkorová se stala jedním z mnoha set tisíců lidí, kteří si pro strávení volného času vybrali Lednicko-valtický areál. „O víkendu v létě bývá plno, ale v listopadovém pátečním dopoledni je to lepší," řekla studentka k obrovskému zájmu turistů o celý areál. Místo s rozlohou přesahující 280 kilometrů čtverečních za posledních dvacet let rozkvetlo. V prosinci 1996 se stalo součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies