VYBERTE SI REGION

Lastovecká: Zpátky do politiky nepůjdu. Cítím se unavená

Brno /ROZHOVOR/ - Bývalá ústavní soudkyně, senátorka a brněnská primátorka Dagmar Lastovecká si po odchodu ze soudu chce užívat důchod, věnovat se vnoučatům a cestovat.

3.11.2013 7
SDÍLEJ:

Bývalá ústavní soudkyně Dagmar Lastovecká.Foto: DENÍK/Attila Racek

V srpnu skončila ve funkci ústavní soudkyně. Završila tak kariéru, při které se jí podařilo stát se primátorkou Brna i senátorkou. Ani dva měsíce po odchodu se ale Dagmar Lastovecké po funkcích nestýská. „Mám pocit, že jsem na dovolené. Nedošlo mi, že je to definitivní konec pracovní kariéry. Chození do práce mi teď nechybí," usmívá se jedna z nejvýraznějších brněnských osobností polistopadového období.

Co v současnosti děláte?

Řeším resty, které se mi za náročný pracovní život nahromadily. Ať už v bytě, či ostatních oblastech života. Také čtu a snažím se víc věnovat rodině. Za dva měsíce jsem pochopila, proč důchodci říkají, že nemají čas. Věřím ale, že se to uklidní a budu mít čas na kulturu, vycházky a pro sebe, který jsem od listopadu roku 1989 neměla.

Máte také babičkovské povinnosti?

Mám tři vnučky a snažím se vypomoct v době, kdy je to potřeba. A také si jich užít víc, než jsem mohla doposud. Ještě než vyrostou, dokud mají zájem být s babičkou. Mám také šestaosmdesátiletou maminku. S ní jsem teď v těsnějším kontaktu.

Jaké bylo nejdůležitější rozhodnutí, které jste coby soudkyně za deset let udělala?

Vždy se nejvíc mluvilo o rozhodnutí, které se týkalo odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu prezidentem. Bylo to významné z hlediska zákona o soudu a soudcích. A mediálně zajímavé i vzhledem k tomu, kdo byli účastníci. Ale Ústavní soud ročně rozhoduje o několika tisícovkách stížností. Nebývají tak mediálně zajímavé. Ovšem pro konkrétní lidi to jsou rozhodnutí nesmírně důležitá. Ať už se jedná o svěření dětí, výživné či uspořádání majetkových poměrů.

Je nějaké rozhodnutí, o jehož správnosti pochybujete?

Člověk vždy pochybuje o řadě věcí, které udělal. O žádné výrazné chybě ale nevím. Spíš jde o to, že Ústavní soud není další přezkumnou instancí. Měla jsem občas špatný pocit, že v konkrétním případě nemůžeme pomoci. Posuzovali jsme totiž jen ústavněprávní rovinu.

Někteří politici práci Ústavního soudu kritizovali. Podle nich se choval jako třetí komora parlamentu, která ovšem nemá mandát od voličů.

Ústavní soud rozhodoval věci, se kterými přicházeli politici. Přiznám se, že někdy jsem patřila do skupiny zdrženlivějších soudců. Občas jsme měli pocit, že nějaké věci jsou natolik politické, že bychom do nich vstupovat neměli. Jiná věc je to, že zaznívaly výhrady vůči některým rozhodnutím soudu. To je přirozené. Někdo se s rozhodnutím ztotožní, jiný ne. Podstatné je to, že rozhodnutí je závazné a lidé ho respektují.

Jaké rozhodování vám připadalo moc politické?

Například posuzování zákona o veřejných rozpočtech. Nebo když se rozhodovalo, zda měl být státní rozpočet přijímán v režimu legislativní nouze, jak jej předkládala Nečasova vláda.

Eliška Wagnerová zamířila hned z Ústavního soudu do politiky. Nenapadlo vás něco podobného?

V politice jsem byla řadu let. Nelituji toho. Ale rozhodně se nechci do politického dění znovu zapojovat. Člověk nemá dvakrát vstupovat do téže řeky. Také se po letech aktivního života cítím trochu unavená.

A co vás vedlo k tomu, že jste do politiky vstoupila v raných devadesátých letech?

Přirozeně to, co řadu mých vrstevníků a těch, kteří prožili léta v komunistickém režimu. Měla jsem pocit, že je potřeba, aby každý, kdo může, pomohl tomu, aby se režim rozpadl a vznikal demokratický právní stát. Připadalo mi to důležité.

Váš otec byl politický vězeň. Co to pro vás jako dítě znamenalo?

Otce zavřeli, když mi byly dva roky. Odsoudili ho na sedmnáct let za velezradu a špionáž. Byl v uranových dolech a znala jsem jej jen z návštěv v kriminále. Propustili ho v roce 1960 na amnes-tii. Brzy jsem díky tomu pochopila, co je podstata komunistického režimu a za co je celá řada lidí odsouzená. Měli jiný politický názor a rozpoznali, že nový režim je totalitní, potlačující lidská práva a svobody. To utvářelo můj pohled na svět. V roce 1989 jsem tak považovala za přirozené se zapojit do politiky.

Bývalá ústavní soudkyně Dagmar Lastovecká.Byla jste členkou ODS. Po příchodu na Ústavní soud jste se členství vzdala. Už jste jej obnovila?

Byla jsem v Občanském fóru, a když se rozštěpilo, přešla jsem do Občanské demokratické strany. Před příchodem na soud jsem ze strany vystoupila. Vyžaduje to zákon. Nyní jsem členství v politické straně neobnovila. Ale politiku sleduji stále.

Pracovala jste jako poslankyně v roce 1992. Proč tak krátce?

Kandidovala jsem v roce 1992 na třináctém místě a preferencemi jsem se dostala na volitelné místo. Ve Federálním shromáždění jsem strávila půl roku, než se rozpadla federace. Byla jsem jednou z těch, kteří pro rozpad hlasovali. Citem to bylo bolestné, ale rozumem nevyhnutelné. Čas ukázal, že z hlediska vztahu obou zemí to byl správný krok. I když ekonomicky by možná bylo výhodnější zůstat pohromadě.

Dál jste jako poslankyně pokračovat nechtěla? V roce 1994 jste kandidovala jen v komunálních volbách.

Byla jsem nejen poslankyní, ale i předsedkyní privatizační komise. A navíc jsem pracovala v bance. Když jsem se z Federálního shromáždění vrátila, snažila jsem se zapojit do dění v Brně. Byla tu nepříjemná situace uvnitř ODS. Ve straně existovala dvě křídla, Menclovo a Horákovo, která spolu nespolupracovala. Projevovalo se to v nestabilitě v zastupitelstvu města. Když pak došlo na sestavování kandidátky v roce 1994, každé křídlo vytvořilo kandidátku vlastní. Předseda Václav Klaus tehdy pověřil Milana Uhdeho, aby se ODS v Brně dala dohromady, a já jsem s tím chtěla pomoci. Křídla mohla při sestavování kandidátky vetovat vzájemně kandidáty, a díky tomu jsem se dostala až do čela. Volby jsme překvapivě vyhráli a vytvořili zastupitelský klub.

Co byl největší úspěch, kterého jste v té době dosáhla?

Šlo mi o stabilizaci rozpočtu i fungování úřadu či městské policie, ve které byly problémy. Zahájili jsme řadu investičních záměrů, které se později dokončily. Bývá mi třeba přisuzována stavba Pražské radiály. Sice se platila ze státních peněz, ale já se zasloužila o jejich získání.

Vládě ODS v Brně hodně lidí vyčítalo tristní stav hokeje i fotbalu v té době a dodnes ji považují za příčinu zchátrání stadionů za Lužánkami. Souhlasíte s takovými hlasy?

V tu dobu rozhodně město nemělo na fungování fotbalu a hokeje vliv. Vstupovali jsme jen do oblastí, kde vztahy byly stabilizované. Třeba plaveckému stadionu za Lužánkami jsme dávali dotace, abychom zajistili přijatelné ceny vstupenek.

Co se podle vás stalo, že tradičně pravicové město má už sedm let levicového primátora?

Vždy jsou dvě věci, proč voliči určitou stranu nevolí. Jednak otázka programu a otázka lidí, kteří jej mají naplňovat. V naší společnosti se postupně vytváří nedůvěra vůči pravicovým stranám. Celostátní nespokojenost se asi odrazila i v Brně. Na druhou stranu po posledních komunálních volbách mohla ODS vytvořit pravicovou koa-lici a získat post primátora.

Souhlasíte se stávajícím spojením ODS a ČSSD na radnici?

Nejsem zastánce velkých koalic. Mají smysl jen v krizových situacích, kdy se minimalizuje program a strany jsou schopné se dohodnout. Ve standardní situaci to ale musí být velice obtížné.

Kdo z vašich nástupců byl podle vás nejlepším primátorem?

Zastávám názor, že si primátor nemá svoji pozici budovat na kritice předchůdců. Stejně nevkusné by bylo hodnotit svoje nástupce.

Nechtěla jste pokračovat na radnici dále? V čem byl lákavější post senátorky?

Po dalších volbách jsem byla čtyři roky v zastupitelstvu. Z těch pozic, v nichž jsem působila, byla časově nejnáročnější funkce primátorky. Snažila jsem se ji dělat s plným nasazením. To znamená dvanáct až čtrnáct hodin práce denně včetně víkendu. Cítila jsem se unavená. Měla jsem strach, že už takového nasazení nejsem schopna. Další otázka byla politická. ODS velmi podporovala jak v kampani, tak ve funkci senátora Luďka Zahradníčka. Ten ale jako jeden ze dvou opustil klub ODS a přešel do Unie svobody. Po dvou letech pak chtěl svoje místo obhajovat. Byli jsme ale přesvědčeni, že si tohle místo musí uhájit naše strana. Vznikl názor, že já mám velkou šanci to udělat.

Na co jste hrdá z doby práce v senátu?

Působila jsem tam v období takzvané legislativní smršti, kdy se země připravovala na vstup do Evropské unie a přijímala se řada zákonů. Byla jsem předsedkyně ústavněprávního výboru, takže to nebylo pět let odpočinku. Jeden z nejdůležitějších kroků byla příprava zákona o referendu o vstup do Evropské unie. Z hlediska mých politických názorů považuji za nejvýznamnější, že se mi se senátorem Jiřím Liškou podařilo prosadit novelu zákona o zpřístupnění svazků Státní bezpečnosti. Řada informací se tak dostala na veřejnost.

Bývalá ústavní soudkyně Dagmar Lastovecká.

Můžete srovnat, které ze zaměstnání vás nejvíce bavilo?

Vždy jsem se snažila naplňovat to, co se ode mne očekává. Z hlediska času byla nejnáročnější radnice. Z hlediska individuální odpovědnosti Ústavní soud. V předchozích funkcích jsem vždy rozhodovala jako součást zastupitelstva či senátu. Ale na Ústavním soudě je jen malá část plenárních rozhodování a většinou rozhoduje jen tříčlenný senát.

Jak se díváte na současnou politickou situaci?

Nejhorší je poselství, že neobstály zavedené politické strany. Pořád si myslím, že demokracie je založená na soutěži politických sil. Ale v pojetí politických stran. To, že je s nimi veřejnost nespokojená a dává to najevo tak, že volí nová uskupení, o jejichž programech a činnosti nemůže nic vědět, je problematické pro další fungování státu. Tradiční strany to musí reflektovat. Jak z hlediska programu a jeho naplňování, tak z hlediska kandidátů.

Autor: Petr Jeřábek

3.11.2013 VSTUP DO DISKUSE 7
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Doprava na Zvonařce zkolabovala. Autobusy se opožďovaly i o hodinu

Brno – I desítky minut v kolonách. S takovým zdržením museli počítat řidiči, kteří ve středu odpoledne projížděli ulicemi Zvonařka a Plotní. Kvůli vážné dopravní nehodě a jejímu následnému vyšetřování doprava v ulicích zkolabovala. Auta, autobusy i tramvaje linky 12 uvízly v kolonách. Situace se zlepšila až před půl sedmou hodinou večer.

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies