VYBERTE SI REGION

Lichtenštejnové posílali Benešovi do exilu peníze

Valtice /ROZHOVOR/ - Příští pátek lichtenštejnský kníže Hans Adam II. pokřtí ve Valticích na Břeclavsku knihu kolínského historika Pavla Juříka o lichtenštejnských panstvích na jižní Moravě, bude doma. Na místě, odkud pochází většina nyní žijících Lichtenštejnů. A vzdá hold člověku, který se jako první po šedesáti letech odvážil napsat knihu o rodu, kterému Benešovy dekrety z roku 1945 sebraly velké množství majetku, v češtině. Vzdá hold Juříkovi.

20.9.2009 2
SDÍLEJ:

Kolínský historik Pavel Juřík.Foto: DENÍK

Kolínský historik Pavel Juřík, který se jako první po šedesáti letech odvážil vydat knihu o lichtenštejnském panství na jižní Moravě, šlechtický rod brání a říká:

„Vůbec jsem nečekal, že by kníže na křest mohl přijet. Dokonce mi ke knize napsal úvodník,“ usmívá se třiačtyřicetiletý Juřík.

Jak jste se vůbec dostal k Lichtenštejnům a Dietrichštejnům, když bydlíte v Kolíně? Navíc, když pracujete jako bankovní specialista?
Historie mne vždy zajímala, chtěl jsem ji studovat. V práci jsem začal studovat historii platebních karet. A přes to jsem se dostal k českým šlechtickým rodům. Když jsem sbíral materiál do knihy o jihočeských panstvích Schwarzenberků, narazil jsem na spoustu sňatků mezi nimi a Lichtenštejny. Chtěl jsem o Lichtenštejnech něco zjistit, ale zjistil jsem, že posledních šedesát let o nich nikdo nic nepsal. A to pro mne byla výzva.

Ale přece jen: jako člověk z Kolína jste měl jistě blíž k Žerotínům nebo Šternberkům, kteří v okolí vlastnili spoustu pozemků, nikoli Lichtenštejnům.
Jenže jejich historie není tak zajímavá a ožehavá. K Lichtenštejnům jsem přilnul ze dvou důvodů: chtěl jsem zapátrat po příčinách jejich problémů a toho, že dlouho neuznali Českou republiku jako stát. A také jsem si uvědomil, že byli významným evropským rodem, schopným ovlivňovat mezinárodní vztahy jednotlivých zemí. Nehráli si jen na vlastním písečku jako mnohé zdejší rody. Lichtenštejnské téma je hodně pikantní i kvůli Benešovým dekretům.

Určitě jste při psaní knihy spoustu času strávil i na jižní Moravě, kde Lichtenštejnové měli největší majetek.
Projel jsem si všechny jejich zámky a panství. Logicky jsem tedy několik desítek dní pobyl i na jihu Moravy.


A v jakém stavu jste bývalá lichtenštejnská panství našel?
Některá místa jsou bohužel hodně zchátralá. Třeba hrobka v Moravském Krumlově i celý tamní zámek. Naopak stále nádherný je barokní zámek ve Valticích, ten si mne získal.


Netajíte se tím, že jste historik amatér. Jak se na vaši práci dívají kolegové profesionálové?

Dosud jsem neměl jedinou připomínku k oběma knihám, které mi vyšly. A někteří historici si je dokonce kupují, jak kvůli faktům, tak i obrazovému materiálu. To je pro mne důkaz, že jsou kvalitní. Zejména v knize o Lichtenštejnech je spousta unikátního, kníže Hans Adam II. mi pomohl k množství materiálu. Na druhou stranu jsem se při pátrání setkal s názorem, proč se vůbec Lichtenštejny zabývám.

Myslíte, že v tom mohl být i určitý nacionalismus některých historiků, kteří nechtějí pracovat na tématech, která nejsou pro české dějiny zrovna tou nejlepší vizitkou?
Je to jeden z možných pohledů na věc. Třeba jednoho historika z Hradce Králové přímo odrazovali, dalším se do toho tématu opravdu nechce. Já v knize nikomu žádný názor na Lichtenštejny nevnucuji, jen konstatuji fakta ohledně vyvlastnění jejich majetku v roce 1945, ohledně Benešových dekretů a hodnocení nechávám na čtenáři. Ostatně myslím si, že po přečtení těch faktů musejí dojít ke stejnému názoru jako já.

A ten je?
Jednoznačně, že Lichtenštejnové neměli svůj rodový majetek v Čechách, na Moravě ani ve Slezsku ztratit. Přišli o něj na základě mnohdy protiprávních Benešových dekretů a zřejmě falešného dokumentu, podle kterého se při sčítání lidu v roce 1930 přihlásili k německé národnosti. To ovšem není pravda. Tehdejší kníže František chtěl do zápisu uvést lichtenštejnskou národnost. To však nešlo. Mohl napsat, že je Čech, Němec nebo Rusín, ale ne Lichtenštejnec. Nakonec ke sčítání Lichtenštejnové vůbec nešli.

Lichtenštejnsko však bylo za druhé světové války neutrální a tvrdilo se, že spolupracuje se Třetí říší.
Ale to není pravda. Oni si dokázali vydobýt samostatnost, a museli chytře jednat, aby je Hitler neobsadil. Němci tam i tak organizovali státní převrat. A ještě předtím, hned po anšlusu (převzetí Rakouska Hitlerem, pozn. red.), Lichtenštejnové v čele s Franzem Josefem II. odešli z jihomoravských a rakouských panství do Vaduzu, který pro ně do té doby byl jakousi chatou uprostřed alpských lesů. Spoustě lidí dopisy doporučovali, aby emigrovali také nebo aby přinejmenším poslali pryč své děti. Za války tajně spolupracovali se spojenci, a dokonce pomáhali i Edvardu Benešovi.

Benešovi? Jak? Vždyť právě jeho dekrety znárodnily lichtenštejnská panství v Československu?
Když byl v exilu, podpořili jej penězi. Našel jsem, že mu přes jednoho šlechtice poslali kufr s penězi na podporu jeho odbojové práce v Londýně. Beneš ale nemusel vědět, že jej podporovali právě oni.

Už jste to naznačil, ale jak je možné, že rod, který pochází od Vídně a jehož jediná větev, která nevymřela, je jihomoravská, nyní sídlí někde daleko na západě v Alpách?
Hlavní důvod je v jejich odchodu v roce 1938. Lichtenštejnové přitom nikdy nechtěli odejít, oni museli. Utíkali před Hitlerem. Dodnes mají majetky v Rakousku, i když nejsou tak velké, jaké měli na jižní Moravě. Valtické panství, Lednice, Bučovice i spousta dalších míst patřily právě Lichtenštejnům. Franz Josef II. vždy zejména k Valticím hodně tíhl. Současná lichtenštejnská vládnoucí rodina bydlí střídavě ve Vaduzu a na svých majetcích v Rakousku.

Jak je vůbec možné, že si Lichtenštejnsko udrželo po celou dobu samostatnost? Dnes je to jeden z mála států na světě, který má v názvu jméno šlechtického rodu.
Je to do určité míry štěstí a shoda náhod a do určité míry jejich chytrostí. Úplná nezávislost Lichtenštejnska se ale datuje až od konce napoleonských válek, kdy se rozpadl i německý spolek, a právě tehdy si vybojovali nezávislost. Velmoci si knížectví nikdy nerozdělily i kvůli tomu, že knížata zůstávala navenek neutrální. A to i ve světových válkách.

Bráníte činy Lichtenštejnů ve druhé světové válce. Ale nemůžete ubránit jejich neprůhlednou bankovní politiku. Právě v Lichtenštejnsku podle různých zpráv své peníze ukládá většina bossů sicilských a kalábrijských mafií.
Ale to není vůbec jisté. Všichni napadají Lichtenštejnsko kvůli silnému bankovnímu tajemství, teď na knížectví útočí i Evropská unie, která je donutila změnit zákony. Ale stejně tak ty peníze jsou ve Švýcarsku, Belgii, Rakousku a možná i na některých britských územích. Tyto daňové ráje nejsou o nic průhlednější. Čímž neříkám, že Lichtenštejnsko má průhledné bankovnictví.

Také historicky nejznámější člen rodu Karel z Lichtenštejna není příliš populární. A to kvůli tomu, že se podílel na potrestání českých stavů po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.
Jenže on tam byl jen přítomný, aktivně se na trestech nepodílel. Zůstal věrný králi, to je pravda. Ale chápal věci z jiného, státnického pohledu. Možná tímto názorem mnohé naštvu, ale není vyloučené, že kdyby stavovské povstání bylo úspěšné, skončili bychom jako Poláci. Jim šlechtické rozbroje stát oslabily natolik, že si ho o sto padesát let později rozebraly okolní státy.

Ale vždyť Karel byl původně protestantským knížetem a až poté přestoupil ke katolíkům.
To udělal z několika důvodů. Jednak cítil větší šanci na kariérní růst. Také musím uznat, že katolické aktivity proti protestantům (takzvaná protireformace) měly hodně velký úspěch. Například jezuitské školy byly na tak vysoké úrovni, že imponovaly mnoha lidem. A nemalou roli v tom hrál i rozpad jednoty českých protestantů. Bylo tam hodně větví, které se nedokázaly shodnout a mnohdy šly proti sobě. Katolická církev oproti tomu byla organizovaná, jednotná. Ale proč se bavit jen o Karlovi?

A o kom dalším?
Například o Janu II. Pro Břeclavsko, Lednicko a Valticko toho udělal hodně. Založil tu spoustu škol, nemocnice. Vládl sedmdesát let, což je snad evropský rekord. A právě za něj dostal přesnou podobu dnešní Lednicko­valtický areál, který začali přebudovávat už jeho předkové. Ten je nádherný.

Ale někdy i kýčovitý, například Janův hrad zrovna vkusně nevypadá.
To je i důsledek hádek knížete Jana s architektem Hardtmuthem. Ten mu vyčítal, že hrad měl vypadat jinak, měl být větší. Nakonec od Lichtenštejnů odešel. A s knížetem si vyměňovali dost ostré dopisy, v nichž se napadali. Janohrad možná není nejpovedenější, ale zbytek areálu je nádherný.

Lichtenštejnové ale vlastnili i jiná místa na Moravě, ve Vranově u Brna mají hrobku. Jak teď vypadá?
Na rozdíl od další, méně významné hrobky v Moravském Krumlově celkem dobře. Velmi slušně se o ni stará i řád paulánů, který ve Vranově sídlí. Lichtenštejnové hrobku navštěvují, a i když byli nuceni vybudovat novou ve Vaduzu, ještě v roce 1990 si jedna z významných členek rodu výslovně přála pohřbít právě ve Vranově. Je ale poslední a jedinou členkou rodu z moderní doby, jejíž ostatky leží ve Vranově.

Když kníže Hans Adam II. příští pátek přijede do Valtic pokřtít vaši knihu, vrátí se do České republiky jen po několika týdnech. Nedávno uznal Českou republiku a navázal s ní diplomatické styky. Proč?
Myslím si, že obě země k tomu dotlačila Evropská unie. Lichtenštejnové chtěli navázat s Československem styky už v roce 1990, ale s tím, že se bude jednat o navrácení jejich panství. Naopak nově vznikající Česká republika nabídla knížectví uznání na přelomu let 1992 a 1993. Ale až právě od tohoto roku. Na to Lichtenštejnové nemohli přistoupit, jsou samostatní už od roku 1806.

Není to jen, podobně jako u Dietrichštejnů, předzvěst toho, že se budou znovu ucházet o svůj jihomoravský majetek?
Myslím si, že to nepotřebují. Hodnota jejich jmění je čtyři a půl miliardy dolarů, proto jim o území v České republice tolik nejde. Ale určitě budou chtít morální odškodnění. Tedy očištění od obvinění ze spolupráce s Třetí říší. Ostatně Česká republika i Lichtenštejnsko sepsaly memorandum o vzniku společné komise historiků, která se bude okolnostmi vyvlastnění majetku v roce 1945 zabývat.

Dopsal jste knihu o Lichtenštejnech, ta o jihočeských Schwarzenbercích už je úspěšná. Co chystáte dál?
Už pracuji na další knize o pánech z Hradce, Slavatech a Černínech. A historie Lichtenštejnů mne nadchla. Chtěl bych napsat nějakou knihu přímo o Lednicko­valtickém areálu, o jeho vzniku a o tom, jak jej Lichtenštejnové užívali.

Kdo je Pavel Juřík?

- Narodil se 15. prosince 1965 v Praze.
- Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.
- Je ženatý, má dvě děti.
- Pracuje v bankovním sektoru.
- Věnuje se historii, především šlechtických rodů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
- Loni mu vyšla kniha o historii Schwarzenberků a jejich jihočeských panstvích, letos o Lichtenštějnech a Dietrichštejnech na Jižní Moravě. V současnosti píše další knihu o pánech z Hradce

Autor: Tomáš Herman

20.9.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Operátoři odmítli levné volání pro Brno-střed. Je to kartel, tvrdí radní Bartík

Brno – S velmi výhodným voláním pro obyvatele Brna-středu neuspěla tamní radnice u českých mobilních operátorů. Do středečního posledního možného termínu pro podání nabídek vedení městské části neoslovil ani jeden z nich. Radnice ale svou snahu nevzdává.

AKTUALIZUJEME

Zemřel brněnský jazzman Jaromír Hnilička, bylo mu 84 let

Brno – Zemřel jazzový trumpetista a skladatel Jaromír Hnilička, bylo mu 84 let. Informovalo o tom brněnské studio Českého rozhlasu, s nímž Hnilička po desetiletí spolupracoval. Na rozhlasové budově v Beethovenově ulici zavlála černá vlajka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies