Proč jste se stal kardiologem?

Rozhodl jsem se díky učitelům. Měli jsme skvělého asistenta, který mě obecně k interně a kardiologii přivedl. Když jsem před dvaačtyřiceti lety nastoupil na tuto kliniku, byla tu navíc řada kardiologů, kteří mě pro obor nadchli.

Jak složitá kardiologie je?

Na rozdíl od jiných lékařských oborů je poměrně jednodušší v diagnostice. Řešíme samozřejmě i vzácná onemocnění, například srdeční záněty, které mohou třeba poškodit funkci srdce, a diagnostika je potom kvůli nim složitější. Díky moderním vyšetřovacím postupům a možnostem léčby, například pomocí chirurgických zákroků, má ale kar-diologie proti třeba neurologii nebo gastroenterologii výhodu.

Jiří Vítovec
• Narodil se 25. února 1951 v Brně.
• V roce 1975 dokončil lékařskou fakultu na současné Masarykově univerzitě v Brně, kde nyní i přednáší jako profesor.
• Pracuje jako kardiolog ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně.
• Věnuje se i vědecké činnosti.
• Ve volném čase rád fotografuje a sportuje.
• Je ženatý a má dvě děti.

Jaké jsou nejčastější srdeční choroby?

Většinou to bývá vysoký krevní tlak nebo ischemická choroba srdeční, kterou způsobuje zúžení koronárních cév přivádějících krev do srdeční svaloviny. To potom může vést i k infarktu. Dost často léčím i pacienty se srdečním selháním.

Zachránil jste někdy někomu život?

Za dobu mojí praxe to mohly být řádově desítky lidí, kteří přišli s nejasnou diagnózou, z níž se vyklubal vážný kardiologický problém. Většinou to ale nebývalo velmi akutní.

Vzpomínáte si na nějaký konkrétní případ?

Spíš bych tomu říkal medicínské štěstí než záchrana života. Přišel za mnou tehdy můj známý. Padesátník, který si stěžoval na bolesti na hrudníku. Prý si dva měsíce předtím ublížil na lyžích a bolest přetrvávala. Udělal jsem mu tedy EKG, nic významného z testu ale nevzešlo. Asi šestý smysl mi tehdy řekl, abych mu nechal udělat i rentgen koronárních tepen. Jedna tepna byla uzavřená.

Co se mu mohlo stát?

Mohl dostat zhoubnou arytmii a infarkt mohl postihnout větší část srdce.

Jaký je to pocit, někoho vyléčit nebo mu zachránit život?

Je hezké, když lidé říkají, že jen díky vám jsou naživu. Léčení lidí je ale něco mezi uměním a vědou. Řadu pacientů dokáže vyléčit už jen jejich psychika. Jak se říká lékař léčí a příroda uzdravuje. Není to jenom o zákrocích a lécích, důležitý je i přístup lékaře. Když se pacientům opravdu věnuje, mají k němu důvěru, což je velmi důležité.

Setkáváte se se svými pacienty i mimo ordinaci?

Ano, léčím totiž i lidi třeba z řad významných osobností. Když už kardiologickou praxi děláte více než třicet let, tak se i běžní pacienti stanou vašimi známými. Mám s nimi dobré vztahy. Přestal jsem kvůli nim i kouřit.

Proč jste se tak rozhodl?

Přestal jsem ve třiceti letech, kdy jsem byl silný kuřák. Bylo hloupé říkat pacientům, že kouření je blbost, zatímco já jsem smrděl cigaretami. Když tedy dnes někoho přesvědčuji o tom, že kouření je špatné, argumentuji i tím, že když jsem já dokázal přestat kvůli nim, tak oni mohou kvůli sobě skončit taky. Lidem to ale nemůžu nutit, každý je svéprávný a může se rozhodnout, jak chce.

Co by měl člověk dělat, aby udržel své srdce zdravé?

Je to jednoduché. Přestat kouřit, alkohol pít rozumně a správně jíst. Tedy zařadit do jídelníčku i zeleninu, občas nějakou rybu a nepřejídat se. Důležitý je i pohyb. Nemusí to být ani nic velmi náročného, stačí třicet čtyřicet minut ostřejší chůze denně. Dobré je i plavání, jezdění na kole nebo klidně i hraní golfu. Nedokážeme ovlivnit genetické příčiny nemocí srdce, ale můžeme něco udělat s hladinou cholesterolu a výší krevního tlaku. To se dá ovlivnit také léky.

Brněnský kardiolog Jiří Vítovec.Zdroj: Deník / Racek AttilaJaké je rozumné množství alkoholu?

Kardiologové na to mají různé názory. Jeden z mých významných kolegů říká, že pít se má přiměřeně a až do smrti. Já to vnímám obdobně, ale přece jen jsme na jižní Moravě. Je to o tom, mít správnou míru. Když si dvojice doma otevře sedmičku vína a vypije ji společně, je to takové rozumné a může to být i prospěšné. Velké množství alkoholu ale samozřejmě škodí a u některých lidí to není vhodné vůbec.

U kterých třeba?

Záleží především na tom, jestli netrpí nějakým onemocněním, kvůli kterému nesmí pít alkohol. A pak je také důležité, jestli nemají sklony k alkoholismu. Je proto nutné, aby lékař dobře znal své pacienty. Když vím, že mluvím s rozumným člověkem, tak mu řeknu, ať si ty tři deci vína denně klidně dá. Jiným lidem to ale zakážete okamžitě, protože víte, že u toho nikdy nezůstanou. Po půl roce vypije sám sedmičku, pak dva litry a stane se z něj alkoholik. Lékař musí vědět, co každému svému pacientovi dovolit a co mu zakázat.

Mohou pít alkohol i lidé, kteří prodělali infarkt?

Je to úplně stejný princip. Rozumnému člověku to doporučím, někomu, o kom vím, že to nezvládne, to zakážu. I když lékař je v poslední době spíš partner pacienta a může jen doporučovat, co má nastudované.

Mají lidé z onemocnění srdce strach?

Nemyslím si to. Zdá se mi, že mnohem víc se bojí onkologických onemocnění, i když je ve srovnání s nimi třeba prognóza některých kardiologických onemocnění daleko horší. Když někomu řeknete, že mu selhalo srdce, řekne si, že už nevyběhne do pátého patra a vezme to většinou mnohem lépe, než když mu povíte, že má akutní leukémii. To se potom zhroutí, přestože má lepší prognózu než se srdečním problémem. Rakovina má totiž punc toho, že se na ni umírá. Onkologická léčba je ale v současnosti na takové úrovni, že tomu tak často není.

Proč se lidé méně bojí srdečních onemocnění?

Je to obecně problém medicíny, která se stará o lidi, jež nedokážeme vyléčit. Všude se třeba píše, že na nemoci srdce se už neumírá a že umíme všechno zvládnout. Ale to my vždy nedokážeme. Občas se zdá, že hrajeme s onkology takový ping-pong. Říkáme jim, že tím, že léčíme pacienty po infarktu, jim vlastně připravujeme lidi, kteří se dožijí svého onkologického onemocnění. Naopak onkologická léčba srdce často poškozuje, takže onkologové nám zase pacienty vyrábí a vrací.

Dnešní hektická doba asi nemá na srdce dobrý vliv. Zdá se vám, že pacientů přibývá?

Nemyslím si, že by bylo víc lidí, kteří by měli onemocnění srdce, a ani, že by to mělo něco společného se stresem dnešní doby. Přitom léčím spoustu manažerů a lidí na vysokých pozicích, kteří mají stresující práci. S některými pacienty o stresu mluvím, ale myslím si, že to lidé zvládají docela dobře.

Má generace je vlastně ta nejšťastnější. Válku jsem nezažil, v padesátých letech jsem byl malé dítě, za normalizace jsem mohl normálně studovat a nikdo mě neomezoval. Šéf byl sice komunista, ale o politiku se nijak nestaral, zajímala ho jen odbornost.

A pak přišla revoluce.

Ano a dala nám nesmírné možnosti. Akorát si neuvědomujeme, že bychom měli být šťastní. Nemůžeme si stěžovat. Uznávám, že doba je samozřejmě těžká, a obdivuji mladé lidi, že se v dnešním pokroku dokážou pořád tak rychle orientovat. Myslím, že moji vnuci a děti se se stresem dnešní doby vyrovnají líp než já.

Spíš se stává, že kvůli spoustě práce lidé nemají moc času na sport. To potom vede k tomu, že je čtvrtina dětí obézních. Zrychlení doby ale neovlivní žádný lékař, každý si to v sobě musí vyřešit sám. Případně najít odbornou pomoc u psychologa.

Jak jsou na tom brněnské nemocnice ohledně kardiologického vybavení?

Zrovna technika je tady na velmi dobré úrovni, máme tu spíš personální problém. Chybí sestry i mladí doktoři, kteří mají pro medicínu zápal a kteří by právě ty stroje obsluhovali. A bez sester to už nejde vůbec.

Kardiologie sice je perspektivní obor, ale doba se mění a je pořád náročnější. Když jsem začínal já, myslel jsem si, že zvládnu celou interní medicínu od nefrologie přes gastroenterologii a neurologii až k revmatismu. Dnes si uvědomuji, že neumím ani celou kardiologii. Je už totiž tak moc specializovaná, že to prakticky nejde. Zrovna jsme dopsali celostátní učebnici kardiologie, na které se podílelo dvaašedesát autorů. Ta knížka váží čtyři kila. Žijeme v informačním věku a budeme mít brzy problém s tím, že informací je už strašně moc.