Mečem už víru nešíříme. Máme internet

Ve městě založil islámskou nadaci a chce bojovat s nevraživostí proti svému náboženství pomocí diskuzí. Právě proto tento týden Brňanům pustil kontroverzní film, který stojí proti jeho víře – nizozemský snímek politika Geerta Wilderse Fitna.

Proč jste Brňanům pustili snímek, který je proti islámu a ukazuje tuto víru ve špatném světle?
Mohli jsme se proti tomu ohradit a protestovat. Přišlo nám ale lepší pustit film všem, kdo mají zájem, a pak o tom diskutovat. Diskuze, svoboda slova a otevřenost jsou nejdůležitější. Snažíme se předejít tomu, aby se ta nevraživost nějak vystupňovala. Naším cílem bylo vysvětlit, že je Fitna vytržena z kontextu a objasnit lidem, jak se dá na různé věci koukat různě.

Narážíte tím na druhý krátký film s názvem Schizma, který jste na setkání s lidmi také pustili?
Ano. Schizma je film, který ve špatném světle zase ukazuje křesťanství. Přitom ani jedna víra není špatná. Jen je musíte brát jako celek.

Přesto, když se řekne islám, lidé si představí teroristy. Proč tomu tak je?
Samozřejmě na to mají vliv velké teroristické útoky ve jménu islámu. Ať už jedenáctého září v New Yorku, nebo později v Madridu či v Londýně. Primárně ta obava ale může pramenit z historie. Turek byl vždy brán jako ničitel. Je to možný předsudek z dřívějška.

Muslimové–teroristé se často odvolávají na teze z Koránu. Jak to tedy je? Učí Korán bojovat a prosazovat islám mečem?
Teroristé nejsou muslimové v pravém slova smyslu. Vytrhávají věty z Koránu a používají je, jak se jim to hodí. To samozřejmě není správné. Bojovné verše se vztahují na obranný boj. Používaly se hlavně v době, kdy byla situace taková, že bylo potřeba osobně informovat o Islámu prostřednictvím misí. Muslimové přitom museli prolomit bariéru nepřátelské státní moci třeba i s mečem v ruce. Dál pak předávali poselství svobodně. Dnes už to ale naštěstí potřeba není. Máme média, internet, a lidé se proto o islámu mohou dozvědět z různých zdrojů.

Bojí se teroristů i muslimové?
Ano. Teroristé nám bohužel kazí pověst. Své útoky činí ve jménu islámu, což je vlastně lež. I my se bojíme útoků. V Brně ale s největší pravděpodobností nic takového nehrozí.

Jak jste vnímal karikatury, které s terorismem spojovaly proroka Mohameda a které se v Brně objevily? Informovala o nich dokonce i arabská Al–Džazíra. Nezhoršilo to napjatou situaci v arabských zemích?
Nebylo to příjemné. Musím ale říct, že se výborně zachovala česká vláda. Ta se od karikatur okamžitě distancovala. To může napětí v arabských zemích velmi snížit. V Dánsku to tak nebylo. Tamní premiér karikatury nijak neodsoudil a nevyjádřil se k nim.

Setkáváte se kvůli své víře i s jinými negativními reakcemi?
Kromě třech útoků na mešitu sem tam přijdou anonymy, ve kterých lidé zpochybňují naše postoje. Stojí v nich, že neříkáme pravdu. Přišla nám také kresba proroka Mohameda v podobě prasete. Jinak je klid.

Co pro vás karikatura proroka Mohameda znamená?
To samé, jako kdyby někdo hanobil přesvědčení kohokoliv jiného.

Na ulici jste v Brně na posměch nebo nadávky nikdy nenarazil?
Poprvé za deset let, co tu žiji, se mi to stalo asi před měsícem a půl. Byli jsme s manželkou na výstavě modelářství. Odběhl jsem kousek bokem a manželky se zeptal nějaký muž: Co to tady zkoumáte, teroristko? Byl jsem rozčilený. Občas na nějaké poznámky naráží i náš syn. Většinou jde ale jen o legraci. Jeho kamarádi naši rodinu trochu znají. Problém je, že lidé vidí zahalenou ženu a bojí se. Zahalení ale neznamená, že se straníme společnosti. Jen dodržujeme zásady islámu.

Jaká je podle vás celková atmosféra v Brně?
Musím říct, že se mi daří velmi dobře. Lidé jsou tu velmi tolerantní. Naše mešita druhého července oslaví deset let od svého vzniku. Měli jsme mnoho práce. Dokonce více, než jsme mohli zvládnout. Denně mám návštěvy škol, jezdím na konference. Je toho dost.

Jaký máte k Brnu vztah?
Mám Brno moc rád. Je to město tak akorát k životu. Není příliš velké ani malé. Je tu všechno, co člověk potřebuje. Znám Brno už mnohem lépe než Irák.

Co jste si v Brně oblíbil a co vám naopak vadí?
Oblíbil jsem si park pod Špilberkem. Vadí mi ale zacpané cesty a silniční provoz. Člověk se pak na cestě zaseká a musí jet pomalu.

Hovoříte výborně česky. Jak vám jde hantec?
Učím se, ale jde to pomalu. Umím ale taková ta klasická slovíčka jako je prýgl nebo šalina.

Připadal jste si v Brně odlišně?
Jen na začátku. Všichni se vás pořád ptají: proč nepiješ alkohol? A proč nejíš vepřové? Dnes už je to dobré. Přátelé si naštěstí zvykli.

Může se v Brně vyznavač islámu dobře najíst?
Je tady jedna výborná restaurace. Druhá se bude zanedlouho otevírat. Jsou to turecká bistra s výborným kebabem, gyrosem. Jde o takzvaná halal jídla. Muslimové ale nemají žádný tradiční pokrm, není to jeden národ. Jídlo se liší podle zemí.

Co typického se jí například v Iráku?
Arabský chleba nasekaný na kousky s omáčkou, masem a rýží. Občas s fazolemi. Ze sladkých zákusků jsou oblíbené kapsičky plněné datlemi a k tomu řídký kefír.

Pil jste někdy pivo?
Jednou mi to doporučil lékař, ale koupil jsem si jen nealkoholické. Přiznám se, že mi to moc nechutnalo. Pivo je opravdu hořké.

Přibylo v Brně od vašeho příchodu muslimů?
Ano, je nás více. Asi šest stovek. Poznám to podle společné páteční modlitby. Kdysi byly v mešitě ještě dvě řady volné. Dnes je přeplněná. A nejsou to jen cizinci. Dochází k nám pravidelně asi padesát muslimů z celé Moravy.

Jste v kontaktu s představiteli jiných náboženství? Třeba s rabínem nebo biskupem?
V kontaktu jsme. Pravidelně se potkáváme na schůzkách u primátora. S rabínem se občas vídáme i jindy. Třeba na pietním aktu pro připomínku holocaustu v Brněnské synagoze. Zúčastnil jsem se také otevření židovského informačního střediska na třídě Kapitána Jaroše. Jinak se s představiteli jiných náboženství setkáváme na různých mezinárodních náboženských konferencích.

Co teď vlastně muslimy nejvíce trápí?
Jednoznačně izraelsko-palestinský konflikt. Obě strany budou bojovat, dokud nedostanou to, co chtějí. Nejhorší na tom je, že obě chtějí totéž. Proto to vidím skepticky.

Jste Iráčan. Co si myslíte o situaci ve vaší rodné zemi?
První dva tři roky jsem to sledoval velmi bedlivě. Poslední rok už to ale nevnímám. Maximálně se podívám na zprávy a zjistím, kolik zase zahynulo lidí. Přál jsem si, aby se vývoj v Iráku ubíral stejným směrem jako v Československu po pádu komunismu. To se ale nestalo. Otázkou je, co teď Iráku může pomoct. Možná je to nový americký prezident. Jenže nemyslím si, že by třeba Hilary Clintonová ze dne na den stáhla z Iráku vojáky. Zpátky to vzít nejde. Ideální by bylo za vším udělat tlustou čáru a jít dál. To ale jde jen těžko. Bohužel válku spustí i ten největší hlupák, ale zastavit ji neumí ani ten největší chytrolín.

Česká republika posílá vojáky na další frontu s islámskými radikály. Do Afghánistánu. Souhlasíte s tím?
Není to naše válka, není to válka českého státu. Jsme tam jako součást aliance, musíme plnit spojenecké závazky. Víc to komentovat nebudu.

Jak vidíte budoucnost islámské a křesťanské civilizace?
Islám bude nadále uznávat křesťany a pravost Ježíšova poselství. Jestli to bude platit i naopak, to samozřejmě nevím. Mám ale přání. Chtěl bych, aby spolu obě skupiny vycházely co nejlépe.

Co má islám a křesťanství společného?
Je toho moc. Máme společné desatero, morální základy i počátky. Muslimové uznávají existenci Ježíše i Panny Marie. Navíc máme společné předky – Abraháma. Jediné, s čím se muslimové nemohou ztotožnit, je svatá Trojice, kterou křesťané vyznávají. Máme jen jediného Boha. Ten je nedělitelný a nemá lidskou podobu.

A jak vlastně vypadá muslimský ráj?
Je to takové místo, které oči nikdy neviděly, uši nikdy neslyšely a na které srdce nikdy nepomyslelo.