VYBERTE SI REGION

Na závist a pomluvy jsem si už zvykla

Brno - Dcera známého brněnského zpěváka Ladi Kerndla vydala svou druhou desku a s písní Have Some Fun postoupila do soutěže Eurosong.

3.2.2008
SDÍLEJ:

Tereza Kerndlová.Foto: DENÍK/Vít Šimánek

Život jedenadvacetileté zpěvačky Terezy Kerndlové připomíná moře, na němž prožila své dětství. Dcera známého jazzového a swingového zpěváka Ladi Kerndla žila s otcem od dvou a půl let na zaoceánských lodích. Do školy začala chodit až v sedmi letech v Černé Hoře na Blanensku.

Zdědila otcovy pěvecké vlohy, zpěv jí byl možná bližší než oblíbené panenky. Vždy se chtěla stát zpěvačkou, umělkyní, která dává lidem cosi ze své hloubky. První výrazné úspěchy ji čekaly s dívčí skupinou Black Milk. Po jejím rozpadu se dala na sólovou dráhu a v minulých dnech vyhrála s písní Have Some Fun národní kolo soutěže Eurovision Song Contest 2008.

Do semifinále, které bude dvaadvacátého května v Bělehradě, ji poslali televizní diváci, kteří posílali své hlasy prostřednictvím mobilních operátorů. Štěstí, které ji z vítězství v Eurosongu zalilo, možná připomínalo mořský příliv a závist některých konkurentů pro změnu zase odliv. Vlastně je tak na moři pořád. Takový je svět showbyznysu, v němž se už několik let pohybuje.

Jak vzniklo album Have Some Fun, s jehož stejnojmennou písní jste postoupila do Eurosongu?
Po prvním albu s názvem Orchidej, na němž jsem zpívala jen česky, jsme chtěli udělat změnu. Moje další deska má třináct písní většinou v angličtině. Začala jsem kvůli ní spolupracovat se zahraničními autory Gordonem Pogodou, Chrisem Nealem a dalšími, kteří mi dodávali písně s anglickými texty. Třeba Gordon Pogoda je velmi zajímavý člověk a mimo jiné napsal píseň k seriálu Sex ve městě.

Mrzí vás, když jste si po vítězství v národním kole Eurosongu přečetla, že jste do semifinále soutěže postoupila neoprávněně?
Nepřekvapilo mě, že přišly i negativní reakce, to je normální. Na lidskou závist jsem si pomalu zvykala už od dětství. Hodně lidí si totiž myslí, že mám díky otci předem vyšlapanou cestu a vlastně nemusím nic pořádného umět. To je ale pochopitelně nesmysl. Kdybych nic neuměla a lidi by nezajímala moje hudba, tak by mi nestačilo, že můj táta je zpěvák. Můj otec je velmi cílevědomý člověk, který po mně odmalička vyžadoval, abych si plnila své povinnosti a byla ve všem, co dělám, hodně pilná.

Otec vám opravdu nepomáhal prosadit se v hudebním světě?
Táta mi mou cestu rozhodně neulehčil, byl by přece sám proti sobě. Jediné, v čem mi pomohl, bylo, že mě přivedl mezi známé lidi, umožnil mi poznat prostředí televize a nahrávacích studií, takže jsem z toho nebyla vyplašená a brala všechno jako přirozený vývoj.

Jste velmi mladá. Neříkejte, že vás lidská zášť občas nesrazí na kolena?
Jsem sice mladá, ale za tu dobu jsem se už setkala se spoustou pomluv. Snažím se nad to povznést a neřešit to. Podobný postoj jsem si vypěstovala i k bulvárnímu tisku. Měla jsem období, kdy mě jakákoliv špatná zmínka zraňovala, ale teď se je snažím přejít. Lidé bulvár čtou, chtějí hltat senzace a noviny se musí prodávat. To je celá pravda.

Zatoužila jste někdy být něčím jiným než zpěvačkou?
Snad ani ne, protože jsem v hudebním prostředí vyrůstala. Bylo všude kolem mě. Chodila jsem se na tátu dívat, když zpíval, později jsem s ním začala vystupovat na jevišti a nahrávat desky. Vedl mě k muzice, ale kdyby zjistil, že k tomu prostě nejsem, určitě by mě do ničeho nenutil. Takhle mě ale v hudbě a zpívání podporoval a myslím, že je rád, že se hudbě věnuji dál.

Neradil vám, abyste dělala jiný žánr než pop?
Ne, nechal mě svobodně rozhodnout. Vyzkoušela jsem řadu věcí, hrála jsem například na flétnu a klavír a tři roky jsem působila ve sboru Ivy Bittové.

Část kritiky o vás kdysi napsala, že se stylizujete jako česká Beyoncé (americká zpěvačka – pozn. redakce). Je to tak?

Jsem jen svá a nikoho nekopíruji. Pokud ale někomu připadá, že jsem jí podobná, zdá se mi zbytečné mu jeho názor vymlouvat. Přirovnávali mě i k jiným zpěvačkám nebo herečkám, takže už se v tom ani nevyznám. Když někdo řekne, že jsem česká Beyoncé, tak mě každopádně neurazí. Líbí se mi, stejně jako třeba Alicia Keys a její písnička No One. Alicii mám velmi ráda, protože je to temperamentní zpěvačka s velkým hlasem.

Vy jste kdysi ale nezačínala jen jako zpěvačka. Dlouho jste stepovala a dabovala filmy. Proč jste toho nechala?

Kvůli času, nedalo se všechno stihnout. Step i dabing jsem ale měla skutečně moc ráda. Stepu jsem se věnovala v Tap Dance studiu v Blansku víc než pět let a stepovala jsem v týmu dvanácti holek. Šestkrát jsme vyhrály mistrovství republiky a dokonce se nám podařilo zvítězit i na mistrovství Evropy. Byly to opravdu krásné časy a pohybová kultura mi hodně pomáhá i při projevu na jevišti. Jak se říká, všechno se jednou hodí.

Na jakou postavu, které jste půjčila svůj hlas, nejraději vzpomínáte?

Asi na černošku Čuču z filmu Fontána pre Zuzanu 3. Byla to taková milá holka s hezkými vlasy, zaujala mě. Dabování mě těšilo, v brněnském studiu Drak jsem namluvila víc než dvě stě filmů a seriálů.

Vzpomínáte na Brno? Máte tady nějaké přátele?

V Brně jsem se narodila a hlavně jej mám spojené s mým prvním veřejným vystoupením. Bylo mi osm let a táta mě poprvé na Šelepce vytáhl na pódium. Na ten okamžik nikdy nezapomenu. Samozřejmě že mám z Brna i pár přátel. Třeba kamarádku Katku, s níž jsme probíraly různé dívčí záležitosti a přátelství nám vydrželo.

Co vám napsala k vítězství v Eurosongu?
Ještě nevím, protože mi od přátel přišla spousta esemesek a nestačila jsem si všechny přečíst. Jistě měla radost, je to přece kamarádka.

A jak dopadly vaše vztahy s bývalými kolegyněmi ze skupiny Black Milk Helenou Zeťovou a Terezou Černochovou?
Naše veškeré vztahy v podstatě skončily ve chvíli, kdy jsme odzpívaly poslední společný koncert. Snažím se vzpomínat jen na to hezké. Na naše fanoušky, vystoupení, natáčení desek nebo společně strávené příjemné momenty, kterých samozřejmě bylo plno. Bohužel ale nic netrvá a nefunguje věčně, a tak bylo lepší, že jsme šly nakonec od sebe. Rozhodující podnět jsem kdysi dala já. S Terezou jsme měly daleko lepší vztah a i po rozpadu skupiny jsme si dokázaly popovídat. Pak ale přišlo období, kdy jsem se i v ní zklamala. Tenkrát při rozpadu našeho tria jsem nemohla jinak. Už jsem dál nemohla snášet, že jako nejmladší ze skupiny musím mlčet a tvářit se, že mi vlastně nic nevadí.

Sólová kariéra vám tedy vyhovuje víc a úspěch v Eurosongu dokazuje, že jste se rozhodla správně. Slavila jste vůbec vítězství? Dokážete se pořádně odvázat?
Samozřejmě, jako každý, ale znám svou míru. Mám raději neplánované večírky s partou nejbližších přátel. Úplně nejraději ale jsem se svým dlouholetým přítelem Reném, se kterým se radujeme z naprosto běžných věcí. Chodíme na procházky, večírky, vaříme, díváme se na televizi a máme radost, když se nám něco společného povede. René je současně i můj manažer, doprovází mě na cestách a píše mi texty. Náš vztah má několik podob, a to je fajn.

Chodíte spolu už několik let a váš partner je o šestnáct let starší. Nenapadlo vás, že byste se mohli vzít?
Zatím asi nepřišel ten správný okamžik. Je nám spolu dobře jen tak a necítíme, že bychom měli něco měnit. Renda už jednou ženatý byl, má už velkého syna a všichni dohromady si dobře rozumíme. Myslím, že nám nic neschází. Dnešní doba je prostě jiná než dřív. V časech mých rodičů se vážné vztahy bez oficialit příliš nenosily. Navíc jsem ještě dost mladá a chci něco dokázat. Ale společně s Rendou.

Co vám udělá radost kromě zpívání?
Třeba dobrá kniha od Stephena Kinga. Líbí se mi sci­fi a ráda se bojím. Ale jen u knihy nebo filmu. Žádný adrenalinový sport bych asi nezkusila. Když se potřebuji vyřádit, jdu na trénink se svými tanečnicemi a za tři čtyři hodiny se uvolním.

Často vystupujete na charitativních akcích. Těší vás pomáhat druhým?
Ráda dělám lidem radost. Potřebuji to k vlastnímu štěstí. Když mě třeba oslovila Tereza Maxová, jestli bych nevystupovala pro její nadaci, ihned jsem souhlasila. Navštívila jsem i dětské domovy ve Zlíně a v Nechanicích, kde jsem si s dětmi bezvadně popovídala a užila spoustu legrace. Jsem ráda, že jsem jim udělala radost. Bylo mi s nimi fajn a určitě je znovu navštívím.

Co chcete v životě dokázat?
Chci jen, aby se moje písničky lidem líbily.

Autor: Julius Nosko

3.2.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Brněnský kouč Habanec věří své koncepci: Jsme dole, ale o záchranu hrát nebudeme

Brno – Po šestém utkání za sebou bez vítězství klesli na čtrnácté místo, pouze čtyři body nad předposlední Jihlavu. Ale fotbalisté Zbrojovky, ani jejich trenér si existenční starosti v první lize nepřipouštějí. „Jsme kousek od sestupového místa, ale Zbrojovka o záchranu hrát nebude," odvětil brněnský kouč Svatopluk Habanec.

Vdechování inzulinu? Díky modelu plic vědců z Brna

Brno - Namísto injekčního vpichování mohou v nejbližších letech pacienti s cukrovkou inzulin vdechovat. Taková je vize projektu vědců z Vysokého učení technického v Brně, kteří vyvinuli nejdokonalejší model plic na světě. „Jde o novinku ve výzkumu proudění aerosolů v plicích člověka," uvedla mluvčí vysoké školy Radana Kolčavová.

AKTUALIZOVÁNO

Kometa ztratila derby s Olomoucí ve druhé třetině, prohrála venku popáté v řadě

Olomouc, Brno – Mizerná venkovní série sráží hokejisty Komety níž extraligovou tabulkou. Brněnský celek na hřišti soupeře podlehl už popáté za sebou, když v pátek večer padl s Olomoucí 2:5.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies