VYBERTE SI REGION

Nadrchal: Maska skvěle chránila zuby. Škoda, že jsem o ně přišel už dřív

Brno - /ROZHOVOR/ Muž s maskou. Nikoli železnou, ale sklolaminátovou. Vladimír Nadrchal zavedl na začátku šedesátých let minulého století spolu s reprezentačním kolegou Josefem Mikolášem „módu" v podobě obličejových krytů pro hokejové brankáře.

10.3.2013 2
SDÍLEJ:

Vladimír Nadrchal zavedl na začátku šedesátých let minulého století spolu s reprezentačním kolegou Josefem Mikolášem „módu" v podobě obličejových krytů pro hokejové brankáře.Foto: DENÍK/ Lubomír STehlík

„Dát si něco na hlavu bylo v té době známkou srabovství," vzpomíná sportovní legenda, která v pondělí oslavila tři čtvrtě století. Ani v pětasedmdesáti letech neztrácí elán. „Ale na všechny zápasy letos nechodím. Už mi trochu chybí vášeň," přiznává muž, který se dlouhá léta věnoval propagaci svého sportu v nehokejové Itálii.

Jak jste oslavil svoje významné jubileum?

V rodinném kruhu. Prostě v klidu. Žádné bujaré oslavy se nekonaly.

Ozvali se vám také spoluhráči a sportovní kamarádi?

Po telefonu. My se scházíme každý třetí čtvrtek v měsíci. To nás čeká přípitek. Potěšili mě i ze svazu, například Karel Gut a bývalí hokejisté.

Jak jste se na oslavu těšil?

Neprožívám to. V mých letech se spíš uklidím do ústraní.

Kometa vám příliš velký dárek nenadělila. Den před vašimi narozeninami hrála první duel v play out.

Slavil jsem právě v neděli, proto jsem ani na zápas nešel. A ve středu mě pozvalo vedení Pardubic, i když jsem za ně odehrál jen dvě sezony, než jsem odešel do Brna. Ale hokej jsem se naučil právě tam. Bylo to od nich pěkné gesto.

Brno a Pardubice jsou odvěcí hokejoví rivalové.

Loni se mě ptali, komu fandím ve finále extraligy. Setkaly se dva mančafty, kde jsem hrál. Takže musel uspět někdo, komu jsem to přál.

Cítil jste se kvůli tomu nějak rozpolcený?

To ne. Sedmnáct sezon v Brně jasně převažuje. Považuji se za Moravana a za Brňana. Ale když vyhrály Pardubice, aspoň to nebylo tak hořké.

Dělo se něco podobného jako při loňském tažení play off i při vaší kariéře?

To se nedá srovnat. Vůbec. Na nás chodilo víc lidí. Povzbuzovali, ale jinak. Dneska je to organizované. Trošku umělé. Já to beru, doba to chce. Tenkrát byl daleko větší kontakt s diváky. Povzbuzovali nás, ale bez nějakých kreací. Dneska je to až móda nebo povinnost, tehdy to byla spontánnost.

Jste hodně zklamaný, že se Kometa v letošní sezoně propadla až do play out?

Nikdo nepočítal s tím, že se sezona pokazí. Já bohužel trochu ano. Byl jsem takový partyzán. Když se začal náskok na Pardubice zmenšovat, udělal druhý tým změny, aby se pokusil o nemožné. Brňané mají z Pardubic respekt. Hráči i diváci, i když věří, vědí, že se jim na Pardubice nedaří. Vzájemný zápas byl rozhodující moment. (Pardubice nakonec postoupily do play off na úkor Komety pozn. red.)

Pardubice změny udělaly, Kometa vlastně žádné. Měly podle vás přijít?

Nějaká výměna nebo impulz asi měl přijít. Ale neznám poměry v kabině nebo v klubu.

Proč jste čekal, že se něco pokazí?

Podle mě přišlo uspokojení z velkého náskoku. Také mi vadilo, že Kometa měla pořád dva zápasy k dobru. To ale neznamená dvě výhry. Nebo v záběru hrála čtyři zápasy doma. Ty taky nepomohly. Přitom si myslím, že i když Kometa nevyhrávala, tak předváděla pěkný hokej. Až na křeč v závěru. Tam už dělala chyby.

Zažil jste někdy podobnou krizi?

U nás se tak dlouhá šňůra neobjevovala. Měli jsme vážně dobré mužstvo.

K hokeji patří i chyby. Jak jste se s neúspěchy ve své kariéře vyrovnával vy?

Vždycky jsem byl hodně sebekritický. Ani jsem nemusel číst noviny, abych věděl, jak jsem chytal. Jsem dost splachovací. Nijak jsem to nerozebíral. Řešil jsem to tím, že jsem odjel na střídačku. Zápas nebo dva jsem si orazil. A buď jsem zvýšil tréninkové dávky, nebo jsem je zrušil.

Jak jste letos spokojený s brankářskou dvojicí v Kometě?

Nebyla špatná. Martin Falter se zapracovával pomalu. Jirka Trvaj chytil fazonu, jakou měl v play off. Když byl marod, nastoupil Falter. To už chytal dobře. Trvaj pak taky nechytal špatně. Díval jsem se na statistiky, v nich byl letos horší než loni. Ale nevidím obrovský rozdíl mezi loňskou základní částí a letošní. Skvělé výkony začal předvádět až v play off.

Vy jste prý řekl: Chlapi, dejte tři góly, já víc než dva nepustím. Je to pravda?

To bylo trochu nadnesené. Dnes končí zápasy pro gólmana často s nulou. Za nás ne. Bylo to tím, že jsem měl před sebou dobrý mančaft. Když jsem jeden nebo dva góly pustil, většinou tým dal aspoň dva na remízu. Já jsem s tím tak nějak počítal.

Většinu kariéry jste zažil sezony, kdy se hrála jen základní část. Play off jen jedinkrát. Nelitujete toho?

Tehdy jsme vyhráli základní část a vypadli s Jihlavou. Bylo to špatně nastavené. Tento systém je daleko lepší. Hráči se na play off těší. O divácích se bavit nemusíme, ti šílí.

Když zůstaneme u srovnávání, jak se vám líbí, kam až se hokej vyvinul?

Je to úplně jiný sport. Je strašně rychlý, tvrdý a agresivní. A někdy není hezký. Tehdy bylo víc prostoru, techničtí hráči se prosazovali víc. Byl určitě pohlednější. Všechno se mění a zrychluje. Uvidíme, jak hokej skončí.

Myslíte, že už je blízko nejzazší hranice tvrdosti?

Ano, myslím, že by se trochu měla upravit pravidla. Ale před nějakými deseti lety to bylo ještě horší. Teď je hodně podražení nebo vysokých holí. Ty se dají vymýtit. Záleží to na kvalitě hráčů i rozhodčích.

Když se otočíme na druhou stranu hokejové historie. Jaký rok se psal, když jste začal v brance?

Byl to rok 1950. Ovšem měl jsem to trochu složitější. Přerušil jsem školu a léčil se z náběhu na tuberkulózu. Měl jsem zdravotní omezení. Moji kamarádi tíhli k hokeji a já jsem s nimi chodil na stadion se jen koukat. A jednou nepřišel gólman. To mi bylo deset. V sedmnácti jsem už chytal za první mužstvo.

Uvědomil jste si někdy, že kdyby tehdy původní brankář dorazil, že by váš život asi vypadal úplně jinak?

Vlastně ne. Ale je to dobrá otázka. Možná bych dál stál za mantinelem. To je fakt.

Ohlédl jste se při svém významném výročí za kariérou?

Nevzpomínám, v minulosti se nepatlám. Vážně ne.

Takže se ani u vaší domácí síně slávy občas nezastavíte?

Ale to ano. Jenže už ani nevím, co tam je. Opravdu. Jsou tam medaile, suvenýry. A už ani nevím odkud. Mám ve vzpomínkách mezery.

Jak to?

Vypadl jsem z hokejového dění u nás. Dlouho jsem byl i v Itálii. Nebyl čas ani důvod vracet se do hokejového světa u nás. Ani to nešlo. Jak se jednou dostanete mimo řetězec, tak se zpátky dostává těžko. I když mně se to částečně podařilo.

Když přesto zavzpomínáte, co si vybavíte nejjasněji?

Většinou vám v paměti utkví první úspěchy. Třeba přesun do Rudé hvězdy. Přímo z pohřbu mého otce. Ve tři jsem ho pochoval, v sedm už jsem chytal za Kometu první zápas. To je takový záblesk.

A na mezinárodní scéně?

Zase první mistrovství světa v Oslu. Tehdy jsem byl vyvalený, takřka poprvé v zahraničí. Kluk z Pardubic, kde nic velkého nebylo, se dostane ven na mistrovství světa. A pak taky euforie na mistrovství světa 1959. S tím souvisí i první tituly. Všechny, které přijdou potom, i když mají větší cenu, se nějak přejdou.

Když už jsme u těch prvenství, vy jste se do historie zapsal jako první brankář u nás, který nosil masku.

Dát si v té době něco na hlavu, to byla známka srabovství. Aspoň mezi námi hokejisty. Postupem doby se k nám začaly dostávat fotky z Kanady. Třeba Jacquese Planteho (úplně první brankář který nosil hokejovou masku pozn. red.). To byl impulz, že něco takového existuje, ne že chci taky masku. Pár ran do obličeje už jsem dostal. Měl jsem vyražené zuby, přeražený nos.

Proč jste s touto novinkou nakonec začal?

Najednou přišla šňůra zranění. Já se nikdy nebál, ale instinkt zůstal. Ze základního postavení jsem malinko cukl. A to už není ono. Tak jsem o tom začal uvažovat.

A nakonec se inspiroval na mistrovství světa v Ženevě v roce 1961.

K masce jsem se dostal u kanadského brankáře Setha Martina. Nechal jsem si ji ofotit. Pak jsme hledali způsob, jak ji vyrobit.

Byl s tím problém?

Aby byla dobrá, musela být přesná. Když jsem dostal gól, tak jsem slyšel rady, abych ji zahodil, že mi jen překáží. Výroba byla jednoduchá, ale až se přišlo na to, jak udělat odlitek. Zkoušeli jsme různé hmoty, třeba i plástve medu. Pak nám někdo poradil sádru. A bylo to.

Když jste poprvé schytal nějakou prudkou ránu do masky, říkal jste si, že jste měl vážně dobrý nápad?

Určitě. Když to byla opravdu bomba, tak mě to sice zachránilo, ale zase se maska třepila. Když dostanete pukem přímo, musíte ránu sešít. Tohle zranění bylo širší. Rozhodně mi ale pomáhala. Na zuby byla vážně dobrá. Ale o ty jsem přišel už předtím.

Dva roky už netrénujete. Jak moc vám to chybí?

Na hokej jsem chodil pořád. Letošní sezona už ale byla horší, párkrát jsem vynechal. Když byl zápas v televizi, tak jsem se podíval doma. Mám problémy s páteří a pohyblivost už není taková. Sleduji všechno přes internet, ale vášeň už opadla. Už si neříkám, že tam musím být, že beze mě prohrají.

A co teď vlastně děláte?

Sleduji veškerý sport, cvičím hluchého kocoura. Snažím se udržovat dům v dobrém stavu. Manželka mě stále nutí k moři.

Autor: Michal Čejka

10.3.2013 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

AKTUALIZUJEME

Ve vlaku na brněnském nádraží se střílelo. U Malé Ameriky cvičily aktivní zálohy

Brno – Posily! Ozbrojený útočník! Výkřiky a výstřely se nesly v sobotu okolím brněnské Malé Ameriky. Ozbrojené zálohy na tamních kolejích trénovaly, jak se chovat při nečekaných situacích, které jejich členy mohou potkat při rutinních konrolách cestujících.

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies