Nás starší žene touha po úspěchu. Chci titul, říká Ton

Na sklonku kariéry chce ve čtyřiceti letech znovu potěžkat pohár pro českého mistra. „Ještě nejsem vyhaslý, pořád se těším na každý trénink. Po minulé sezoně někdo může říct, že jsem ve čtyřiceti získal ocenění Hokejista roku a co víc chci. Chci titul," bojovně hlásí nová zbraň modrobílého klubu.

Po prvním tréninku v Brně jste říkal, že všechny spoluhráče ještě nepoznáváte. Už se nepletete?

To je otázka pár dní. Studoval jsem soupisku i na internetu. Nejdřív si člověk zapamatuje křestní jména, pak si k nim dodá příjmení a případně i nějakou přezdívku.

Už si na vás mladší spoluhráči dovolí udělat nějaký vtip, nebo z nich stále cítíte respekt?

Přeci jenom je mezi námi velký věkový rozdíl. Ale za kluky jsem i sám přišel, prohodil s nimi pár slov, zeptal se jich na něco z minulosti. Z vlastní zkušenosti vím, že se tak trochu odbourá bariéra a mladší kluci ztratí zbytečný ostych.

Za vašich začátků měli mazáci větší odstup?

Kabina se víc dělila na mladé a staré. Začínal jsem ještě v éře, kdy se v kabinách objevovala i vyložená šikana. To jsem nikdy neuznával. Mladší hráč musí mít úctu a respekt ke staršímu. Ale tým musí být pohromadě. Zažil jsem třeba situaci, kdy jsme v kabině řešili snižování platů. A i mladý kluk si dovolil říct svůj názor. To se mi líbilo.

Jak přistupujete k mladým vy?

Jsem zastánce toho, aby na ně nikdo neřval před celou kabinou. Když se mi něco nelíbí, vezmu si kluka stranou a vyříkáme si to. V utkání samozřejmě hrají roli emoce, ale třeba chování mimo led jde řešit takhle. V Kometě jsem však zatím problém neviděl.

Je nějaký hráč, kterého jste si takto vychoval?

Není to o tom, že bych někoho vyloženě vychovával. Spíš mě těšilo, že si za mnou mladší chodili pro rady. Hodně se zajímám o finance a kluci to vědí. Mladí hráči najednou dostanou dost peněz a nevědí, jak s nimi nakládat. Tak jim pomůžu a poradím. Mám od nich velkou důvěru, protože mě to neživí. Jsem nezávislý finanční poradce, mám na to i zkoušky od České národní banky. Ale nejdůležitější je pro nás hokej. A v něm třeba klukům radím s cvičeními na dynamiku bruslení. V tom mi pomohlo šest let ve Finsku.

Jak se díváte na pravidlo o povinném nasazování mladíků do extraligových zápasů?

Nelíbí se mi. Klukům to ulehčí situaci na rok na dva. Když se pořádně neprosadí, vytlačí je zase jiní mladíci. Hodně hráčů teď odchází do zámoří, takže v extralize protežujeme hokejisty druhé kategorie.

Spoluhráče už tedy znáte. Měl jste i čas na seznámení s městem?

To zatím moc ne. S rodinou jsem tady zatím byl trochu déle asi dvakrát, kdy jsme spíš s manželkou prošli nějaká nákupní centra. Zatím jsme měli volnější víkendy a odjížděl jsem domů na Kladno. Teď už tady zůstávám a zrovna tento víkend za mnou přijedou kamarádi. Tak čerpám informace od spoluhráčů. Kam mi doporučí zajít na večeři, kde si dám dobré pivko.

Už jste narazil na někoho, kdo na vás spustil brněnským hantecem a nerozuměl jste mu?

Zatím ne. V kabině mluví kluci úplně normálně. Ale nezastírám, že kdyby na mě někdo nastoupil se zdejším dialektem, asi mu moc rozumět nebudu.

Našel jste nějaký rozdíl mezi Prahou a Brnem?

V Praze jsem byl jedenáct let, tady jsem šest týdnů. Ale lidi jsou zde velmi přátelští. A je znát, že celé město opravdu žije hokejem.

Další dlouholetý sparťan, který loni přišel do brněnské Komety, Jan Hanzlík, říkal, že na začátku svého angažmá občas slyšel od fanoušků výčitky k jeho minulosti. Potkalo vás už něco podobného?

Byl jsem na to připravený. Ale upřímně říkám, že se nic takového nestalo. Za podporu od fanoušků jsem hodně rád. Když jsem dal góly proti Nitře, slyšel jsem, že o mně zpívali oslavný chorál. Víme, že tady bude každý zápas vyprodáno. A lidi chtějí výhry. Snad k nim pomůžu.

Na Spartě vás měli fanoušci v oblibě. Měl jste s některými skutečně kamarádský vztah?

Samozřejmě, přece jen jsem tam byl těch jedenáct let. Lidi za mnou vždycky stáli, což ukázali i ve chvíli, kdy jsem skončil. Dodali mi sílu, i když se nezavděčím každému.Ve fanklubu jsem měl jednu kamarádku, které jsem řekl hodně důvěrné informace. Chtěl jsem, aby lidi věděli, kde je pravda. Noviny někdy věci zkreslují a my hráči nemáme takovou šanci se obhájit jako třeba vedení nebo trenéři.

Napadlo vás kvůli tomu využívat sociální sítě?

Nejsem Jaromír Jágr, který dosahuje takové popularity, že přes internet osloví statisíce lidí. Nikdy jsem o takové komunikaci neuvažoval. Na Spartě mě fanoušci řadili mezi největší oblíbence. Teď chci lidem vysvětlit, že mám v plánu odvádět nejlepší práci pro Kometu. Sice mám čtyři křížky na krku, ale starší hráči dávají týmu nejvíc. Mladí kluci bojují o svou budoucnost a smlouvu. Nás veterány žene dopředu vyhlídka na týmový úspěch.

Sparta je považována za největší český hokejový klub. Přijde vám, že za ní Kometa v něčem zaostává?

Po pár týdnech můžu říct, že tady je všechno na výborné úrovni. Se Spartou je to srovnatelné, další kluby neznám. Zázemí a organizace je profesionální. Je tady jediný rozdíl v tom, co v Praze lidi z marketingu chtěli a neměli. A to jsou fanoušci. V Praze je strašně moc lákadel. Třeba autogramiády jsou v Brně masovější, lidi hokej hodně berou. Pak přijde na přípravu takřka vyprodaný stadion a to je tady ještě dražší lístek.

Přípravu jste absolvovali s šesti nabitými formacemi, ligu přitom můžou hrát čtyři. Byl boj o místo hodně znát?

Tohle jsem zažíval ve Finsku. Tam je na cizince skutečně velký tlak. Když si vezmou ofenzivního hráče ze zahraničí, chtějí po něm, aby vedl bodování týmu. Každý zápas musíte být vidět. Když to nejde produktivitou, musíte aspoň předvést nějaké emoce.

Když jste v červenci přišel do Brna, cítil jste od některých hráčů nevraživost, že jim berete místo v kádru?

To je stejné všude. Minulou sezonu ve Spartě to bylo podobné, přišla spousta nových hráčů a pro někoho to nebyla příjemná situace. Když jsem byl ve Finsku cizinec, domácí hráči na mě byli naštvaní. Teď jsou zase kluci naštvaní na mladé, kteří hrají kvůli pravidlu o jejich povinném nasazení. Záleží na jednotlivci, jak k tomu přistoupí. Sezona je dlouhá, každý se může ukázat a vrátit do týmu.

Kvůli zranění jste vynechal v přípravě pár utkání. Bál jste se reakcí lidí, že si klub přivedl veterána a ten bude neustále bojovat se zdravím?

Nemůžu uvažovat tímto způsobem. Takové řeči budou vždycky. Za jedenáct let ve Spartě jsem měl dvě velká zranění. Jednou se mi zasekl nůž v díře u mantinelu a pochroumal jsem si kotník. Podruhé mě v pátek třináctého v Litvínově podrazil brankář a zlomil jsem si vřetenní kost. To jsou chvíle, kterým nejde nijak předejít.

Zmínil jste pátek třináctého. Jste pověrčivý?

Nebyl jsem, ale od té doby jsem. (úsměv) Bylo to jedno z mých největších zranění a zanechalo mi velké následky. Uplynulo pár let a v pátek třináctého jsme jeli do Litvínova znovu. Měl jsem to v hlavě a přemýšlel, že zápas vynechám. Tak mě trenér rozptýlil tím, že mi dal kapitánské céčko, abych měl jiné starosti.

V přátelských utkáních jste nastupoval s Tomášem Vincourem, který po návratu do rodného Brna brzy přijal nabídku z NHL a zase odešel. Hned se objevily názory, že vy prchnete v listopadu do Finska a Kometa bude najednou výrazně oslabená. Existuje taková varianta?

Určitě ne. Taková možnost byla, kdybych šel na start sezony do mateřského Kladna, které sestoupilo o soutěž níž. Tam jsem se mohl rozehrát, pomoct klubu na začátku sezony a pak jít do Finska. Jednal jsem s Jyväskylä, ale nakonec to z různých důvodů nedopadlo. Když už jsem jednal s českými kluby, nepadla žádná alternativa, že v sezoně můžu odejít.

V říjnu vám bude jedenačtyřicet let. Přemýšlíte nad tím, že tato sezona může být poslední ve vaší kariéře?

To se bude vyvíjet podle zdraví a podle chuti. Poslední dva tři roky cítím, že se konec blíží. Ale nejsem vyhaslý, těším se na každý trénink a žene mě touha po úspěchu. Na druhou stranu věk nezastavím. Přijde zranění, výkyv formy a najednou můžu psychicky spadnout dolů a říct, že už na to nemám. Já se toho však nebojím. Takhle mě vychovali rodiče a jsem za to vděčný. Lidi si řeknou, že jsem ve čtyřiceti vyhrál ocenění pro nejlepšího hokejistu sezony, tak co víc ještě chci? Já chci titul.

DAVID NEKVINDA