VYBERTE SI REGION

Rabín: Chci, aby se Židé nescházeli jen o svátcích

Brno /ROZHOVOR, ANKETA/ - Brněnská židovská obec, která je po Praze druhou největší v Česku, má od července nového rabína. Stal se jím brněnský rodák Šlomo Radomír Kučera.

8.8.2010 3
SDÍLEJ:

Rabín Šlomo Radomír Kučera.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Vážení čtenáři, hlasujte v pravidelné anketě v pravém sloupci. Konečné výsledky ankety, která skončí v neděli ve 20:00, najdete v pondělním vydání jihomoravských deníků Rovnost.

Po třech letech, kdy brněnská židovská obec neměla vlastního rabína, nastoupil na tuto funkci na začátku letošního července brněnský rodák Šlomo Radomír Kučera. Ten k židovskému náboženství konvertoval až v dospělosti a před časem se po čtyřech letech vrátil z Izraele, kam odjel studovat. Kromě tří set Židů, kteří patří do židovské obce v Brně, chce nyní oslovit i ty, kteří se k obci nehlásí. „A to třeba z rodinných nebo společenských důvodů. Přesto jsou s námi spojeni jakousi pupeční šňůrou. I s nimi proto musíme počítat a být otevřeni jejich přijetí,“ říká nový brněnský rabín.

Váš předchůdce Moše Chaim Koller odešel z Brna před třemi lety a místo rabína zůstalo až do vašeho příchodu neobsazené. V jakém stavu jste obec převzal?
Dobu, kdy obec neměla vlastního rabína, přečkala poměrně úspěšně. Símě, které tady rabín Koller zasadil, zakořenilo za dobu jeho působení natolik, že méně příznivé období vydrželo. Mým úkolem je nyní tuto zahrádku převzít a opět o ni pečovat.

S jakou vizí jste úřad brněnského rabína přijímal?
Přišel jsem do obce, kterou znám od svých prvních krůčků v judaismu. Jsem realista a vím, s čím tady mohu počítat. Nechci zavádět převratné novinky. Rád bych spíše navázal na své předchůdce rabína Kollera a kantora Smělého (pozn. red.: kantor v synagoze vede modlitby). Byl bych rád, aby se lidé v obci nescházeli jen kvůli svátkům a společenským setkáním. Snažím se vytvořit prostor pro debaty i výuku judaismu a zdokonalování se ve znalostech, ve víře i v modlitbách. Těžko můžeme ovlivnit, kolik lidí takové příležitosti využije, ale můžeme jim to nabízet a motivovat je.

Jak vnímáte současné postavení Židů v Brně?
S představiteli města ani ostatních církví jsem se ještě nestihl sejít, takže nemohu posoudit, jak nás vnímají. Já však myslím, že židovství má v Evropě dlouhou tradici a do zdejší společnosti patří. Doufám tedy, že do brněnského prostředí zapadáme dobře a jsme pro zdejší kulturu přínosem.

Brno je sídlem biskupství, poměrně silné zastoupení tam mají také pravoslavní, evangelíci i muslimové. Má smysl, aby tam mezi sebou tato náboženství vedla dialog?
Každá doba a místo přináší své problémy, které lidé musí řešit. A to bez ohledu na to, zda jsou Židé, křesťané, muslimové či třeba buddhisté. Vzájemnou komunikaci tedy vnímám jako prospěšnou pro řešení praktických otázek současné doby. Otevírat teologické otázky, které za dlouhá staletí nevyřešili v učených debatách ani moudřejší rabíni s velmi moudrými křesťanskými a muslimskými filozofy, tady však nemá cenu.

Jste rabínem, ačkoliv jste k židovskému náboženství konvertoval až v dospělosti. To není moc obvyklé, že?
Jako zvláštnost to možná vnímají lidé mimo naši víru, ale na české Židy to může působit opačně. S rabíny konvertity se setkávají mnohem častěji.

Čím to je?
Mají na to zřejmě vliv dvě věci. Události minulého století, kterými si Židé prošli a kvůli kterým se zdejší židovské obce výrazně zmenšily a proměnily. A pak také to, že když člověk prochází konverzí, musí být opravdu niterně přesvědčený o tom, co dělá. Pokud není, odradí ho to. Jestliže má tedy někdo takhle silnou motivaci, konverzí jeho zájem nekončí a často pokračuje ve studiu dál. Rabínství je pak přirozeným vyústěním tohoto procesu.

Co bylo vaší motivací pro přestup?
V období dospívání jsem začal jako mnozí další hledat duchovní hodnoty. Začal jsem u toho, co pro mě bylo nejsnáze dostupné, tedy u křesťanství. Ale tam jsem uspokojení nenašel, takže jsem se ohlížel po něčem jiném. A měl jsem to štěstí, že jsem narazil na lidi, kteří mi pomohli zorientovat se v judaismu. Díky nim jsem pochopil, že když člověk hledá hloubku, musí jít ke kořenům.

Jak toto rozhodnutí přijala vaše rodina?
Vyrůstal jsem v typické české rodině, která byla vlažně věřící a formálně křesťanská. S přijetím mé víry to nejprve nebylo jednoduché. Ale když viděli, že to není chvilkové poblouznění a že to myslím vážně, tak mé rozhodnutí akceptovali. A později mi velmi pomohli uspořádat si život tak, jak jsem já cítil, že je potřeba. Jsem jim za to velice vděčný.

Jak dlouho proces konverze trvá?
Na to neexistuje žádná jednoznačná odpověď. Může to být rok i deset let. Záleží na tom, z jakého je člověk prostředí, jaké má učitele, jakou motivaci i jak ho vnímá okolí. Znám lidi, kteří jsou velmi seriózní, a přesto jim konverze trvala třeba sedm let. A naopak další, jejichž zaujetí bylo zdánlivě pomíjivé, a přitom konvertovali po roce a stali se dobrými Židy.

Kdo rozhoduje o tom, kdy už člověk splní všechny požadavky a může se stát Židem?
Rozhodnutí je na rabínském soudu. Ten zkoumá, zda se k judaismu chce člověk přihlásit opravdu z duchovních pohnutek, nebo z nějakých jiných důvodů. Často se totiž stává, že lidé přichází se zkreslenými představami o židovství, takže i jejich pohnutky mohou být různé. Uchazeč musí také prokázat, zda je připraven stát se Židem a přijmout všechny závazky související s touto vírou. Musí se naučit mnoho věcí. Kromě znalostí o víře si osvojí i praktické dovednosti, díky kterým se bude umět vypořádat s pravidly židovského života.

Vás ke konverzi připravoval bývalý brněnský rabín Moše Chaim Koller, na jehož místo jste nyní nastoupil. Jaký spolu máte vztah?
Rabín Koller byl prvním z mých učitelů judaismu, pod jeho vedením jsem dělal počáteční krůčky v tomto náboženství. Když potřebuji radu, dodnes se na něj rád obracím, protože si jeho názorů velmi cením. A přestože mu nechci zatěžovat hlavu problémy, jejichž řešení je nyní mým úkolem, v některých případech ho o radu žádám. Například, když se jedná o nějaké speciality a tradice brněnského prostředí, se kterými má bohaté zkušenosti.

Poté, co rabínský soud schválil vaši konverzi, odjel jste studovat do izraelské ješivy, tedy školy vyššího židovského vzdělání určená ke studiu talmudu. Už tehdy jste se rozhodl, že se stanete rabínem?
Bylo to trošku jinak. Z Brna jsem odjížděl s tím, že v Izraeli nastuduji praktické zkušenosti a po návratu budu pomocnou rukou rabína Kollera. Situace se však změnila, a když jsem po třech letech studií chtěl odejít na jiné působiště, chtěli tam člověka s rabínskými zkouškami. Zjistil jsem tedy, co je potřeba dostudovat a složil jsem nutné zkoušky s tím, že své vzdělání budu ještě postupně doplňovat.

Byl jste v Izraeli někdy před tím, nebo jste se tam vydal až na studia?
Byla to moje první cesta do Izraele, s batohem na zádech, bez zpáteční letenky a s adresou ješivy, do které mám přijít. Navíc jsem nikdy před tím ani neletěl letadlem, takže jsem se i obával, jak let zvládnu. Když jsme přilétali a z okénka letadla jsme viděl blížící se břeh, říkal jsem si – konečně Svatá země.

Jaké byly vaše první dojmy z Izraele?
Cítil jsem se jako v jiném světě. Postupně mi začaly vadit drobné odlišnosti, se kterými jsem se musel vypořádat. Mají tam například jiný přístup k mezilidskému jednání, zdvořilost v Izraeli funguje jinak. Evropan má obvykle pocit, že jsou tam k sobě až neslušní. A pokud si bere každou jejich poznámku doslovně, nevydrží tam. I pořádek vypadá v Izraeli jinak, než jsme zvyklí ve střední Evropě. Měl jsem dojem, že ulice jsou neuklizené, na chodnících je nepořádek. Také mě bilo do očí, jak se chovají ke svým památkám. Ze stovky let starých staveb, z nichž každá by u nás měla nálepku chráněno památkovou péčí, trčí elektroinstalace a vodoinstalace. Člověka zvyklého na naše poměry z toho až bolí srdce. Je to asi i tím, že v Izraeli není pět set let žádná míra. Když chcete vidět něco opravdu starého, běžte o ulici dál, tenhle dům je pouze ze třináctého století, řeknou vám na ulici. Než si na takové odlišnosti člověk zvykne, chvíli to trvá.

Jak vypadá studium v ješivě, kde jste strávil tři roky?
V ješivě se studuje hlavně talmud a k tomu tóra a další náboženské texty. Každá ješiva přitom klade důraz trochu na něco jiného. Při studiu přitom není ticho, jak jsme zvyklí na našich školách. Představte si místnost, kde sedí třeba čtyřicet lidí ve skupinkách. A každá z nich debatuje o něčem jiném. V ješivách se totiž studuje tak, že si sednou ke stolu dva, tři či čtyři studenti a společně studují nějaký text. Jakmile najdou nějakou obtížnou pasáž, začnou o ní diskutovat. Debaty jsou přitom velice živé. V naší ješivě jsme například měli dvojici, která byla tak hlučná, že musela debatovat v samostatné místnosti. A i tak jsme všichni věděli, o čem mluví.

Je možné se v takovém prostředí soustředit na něco, co chce člověk nastudovat sám, nebo co se musí takříkajíc našprtat?
Jde to těžko. Buď se musíte naučit pracovat i v takových podmínkách, nebo si najdete jiné prostředky. Nikdy jsem si na to úplně nezvykl, i když se mi třeba osvědčily špunty do uší.

Jak dlouhou dobu tráví Židé takovým studiem?
Ve zbožné společnosti to funguje tak, že jakmile chlapec začne mít hlavu na vzdělávání, začne studovat a své vědomosti postupně nabaluje. Pak je také čas chlapce někdy oženit, ale ve studiu může pokračovat celý život. Čas strávený v ješivě se nebere jako ulévání. Lidé tam tvrdě dřou a odvádějí svým studiem těžkou a hodnotnou práci. Jejich studium dává světu nemalé hodnoty.

Z čeho jsou při těchto studiích živi?
Mnozí mají podporu svých rodin. Jsou i lidé, kteří umí skloubit studium a práci. Ale stává se, že některé potom práce od studia odvede, takže pokud se mu chtějí věnovat, musí práce nechat. Pak je mnoho způsobů, jak to řešit. Existují například smlouvy mezi dvěma lidmi, z nichž jeden se plně věnuje studiu, ten druhý byznysu a o své zisky a zásluhy se podělí. Za příspěvek na studium se studující zaváže, kolik hodin denně se bude učit ve prospěch svého podporovatele. Anebo mu dává lekce, které ho duchovně povznáší. Ten, kdo svým studiem slouží Hospodinu, za to od něj dostává velké požehnání. A pokud se o něj podělí s tím, kdo ho podporuje, Hospodin takové smlouvy bere na vědomí a požehná i byznysu toho druhého člověka. Proto můžeme být v obchodě tak úspěšní. Podnikání s není jen o ekonomických dovednostech, ale i o štěstí. A my, kteří věříme v Hospodina, víme, že existuje jen štěstí darované právě od něj.

Autor: Zuzana Taušová

ANKETA

Pomůže nový rabín rozvoji židovství na jižní Moravě?

Ano

45 %

Ne

55 %

Hlasovalo: 11     Anketa byla ukončena

8.8.2010 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Salon vín: titul šampiona získalo po roční pauze Zámecké vinařství Bzenec

Valtice, Bzenec – Prvenství v prestižní Národní soutěži vín České republiky slaví vinařství z Hodonínska. Šampionem expozice Salon vín pro příští rok se ve čtvrtek stal Ryzlink vlašský 2015 v pozdním sběru řady Collection 1508 Reservé ze Zámeckého vinařství Bzenec. Vítězné vinařství navázalo na úspěšnou sérii z předešlých let. „Jde o víno zlatavé barvy se zelenkavými odlesky, s vůní grepové pecky a mandlí ukazující na výbornou vyzrálost hroznů," přiblížil oceněné nejlepší víno ředitel bzeneckého vinařství Bořek Svoboda. 

O Seniorbus je enormní zájem. Na jízdu lidé čekají i šest týdnů

Brno /FOTOGALERIE/ – Seniorbus, který usnadňuje cestování brněnským seniorům či lidem s postižením, jezdí už půl roku. Měsíčně přepraví okolo devíti stovek lidí. „U pětaosmdesáti procent cestujících jde o seniory, zbylých patnáct tvoří lidé se zdravotním postižením," vyčíslila mluvčí brněnského dopravního podniku Barbora Lukšová.

Učí děti zpívat, celému souboru ušila kroje

Bílovice nad Svitavou - Osmnáctým rokem zpívají děti koledy ve folklorním souboru Bystrouška pod vedením Bohuslavy Hamákové. Letos se zpěvem a tancem připojí k akci Česko zpívá koledy pořádané Deníkem po celé republice. Společně s pěveckým sborem Bach a divadelním spolkem Bota rozezní Bystrouška své hlasy v Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku potřetí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies