VYBERTE SI REGION

O řemeslo není zájem. Vyučení nožíři mizejí, říká jeden z posledních Tupý

Brno /ROZHOVOR NA KONCI TÝDNE/ - Broušení nožů, nůžek, bruslí či cirkulárek. Tak vypadá každodenní práce nožíře Josefa Tupého. Řemeslo mu v životě přineslo naříznutý prst či práci na patologii, přesto ho už přestává bavit. Letos v létě oslaví dvaaosmdesát let a touží po odchodu do důchodu. Stále však musí pracovat ve své firmě v Hrnčířské ulici v Brně.

11.5.2014 15
SDÍLEJ:

Jeden z posledních vyučených nožířů na jižní Moravě Josef Tupý.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Jak zvládáte pracovat na plný úvazek ve skoro dvaaosmdesáti letech?

Práce mě velmi unavuje, někdy doslova lezu po čtyřech. Ačkoliv mě nožířství celý život bavilo, přestává z něj být koníček. Nikdy jsem nepoznal, co je to odpočinek, protože jsem v šedesáti letech odešel do důchodu a založil si firmu. Chci se jen flákat, procházet se po městě, koukat po děvčatech a třeba si zajít na pivo.

Proč jste firmu někomu nepředal?

Nemám komu ji předat. Vnuk chodí pracovat do dílny jen jednou týdně, ale o řemeslo se příliš nezajímá. Dostal jsem už nabídku od dvou kupců, takže firmu mohu prodat. Chlapi, se kterými pracuji, ale nechtějí, abych ji prodal. Já sám se bojím, co se s firmou stane. Je škoda zničit dvacetiletou tradici proto, aby z nožírny někdo udělal třeba hospodu, kterých je v okolí spousta. Prodej tedy připadá v úvahu jen tehdy, že v tradici firmy bude někdo pokračovat. Navíc je škoda všech strojů.

To je tak těžké najít za sebe náhradu?

Mladí lidé ztratili o řemeslo zájem, takže tradiční výroba z jižní Moravy postupně mizí. Za socialismu pracovalo řemeslníků mnohem více. Český trh navíc zaplavuje kvalitní zboží ze světa, především z Německa, a postupně vytlačuje tuzemské výrobky. Studenti se už ani nechtějí vyučit. Dva roky jsem měl ve výloze vyvěšenou cedulku, že hledám učně. Občas se sice přijde někdo podívat, co tu děláme, a pak zase rychle uteče.Jeden z posledních vyučených nožířů na jižní Moravě Josef Tupý.

Proč mladí lidé od řemesla utíkají?

Nožířství je špinavá práce. Správný nožíř také potřebuje vlastnosti, jako je pracovitost a smysl pro zodpovědnost, což mladí lidé často postrádají. Občas navíc dojde i na zranění.

Co se vám za vaši kariéru přihodilo?

Mám pořezané celé ruce, jednou jsem si málem uřízl palec. Brousil jsem zákazníkovi dýku, na jejímž konci visel řemínek. Zákazník spěchal, a když jsem nůž narychlo leštil, ten řemínek se mi zachytil do jednoho z kotoučů. Čepel se mi vytrhla z ruky, projela dlaní a málem mi odřízla palec. Chodil jsem po dílně a velice sprostě nadával. Nakonec jsem prst stáhl obvazem a utíkal do Úrazové nemocnice.

Jak dlouho se palec hojil?

Asi půl roku. Poté, co mi lékaři prst zašili, ruka zčernala. Mohl jsem o ni přijít. Naštěstí se zranění zahojilo a zůstala po něm jen jizva.

Nožířství je tedy poměrně nebezpečné.

Člověk musí být šikovný a mít zavedenou rutinu. Kromě prstů totiž může zničit i materiál. Na brusky například teče voda, aby se čepel nespálila a tím neztratila tvrdost. Nožíř také musí vědět, jak dlouho čepel na brusce nechat či jakým kamenem naostří různé nástroje. Žádná část práce není jednoduchá, ať už jde o broušení, obtahování či leštění.

Čím se tedy vyučený řemeslník liší od amatéra?

Vyučený nožíř ví, jak správně nabrousit všechny druhy ostří. Když dám manikérové nůžky někomu, kdo je naostřit neumí, můžu je rovnou vyhodit. Řemeslo, které děláme u nás, už není nikde k vidění. Například při broušení nůžek je nejprve rozebereme. Jakmile jsou rozdělené, brousíme ostří na brusce. Musíme dát oběma částem nůžek tvar lehce do oblouku, aby se při stříhání dvě ostré hrany přitáčely stále stejně k sobě. Nakonec nůžky vyleštíme na pulírce a hadrovce, aby získaly lesk. Za den tímhle způsobem nabrousíme i čtyřicet nůžek.

Proč jste si tento obor vybral?

V roce 1947 jsem přišel na pracovní úřad a hlásil se do učení. Nabídli mi tři obory: studnař, horník a nožíř. Nejvíce se mi zamlouval nožíř. Poslali mě na Pekařskou ulici k nožíři Františku Kratochvílovi do učení. Když jsem první den přišel slušně oblečený, řekl mi pan mistr, ať se jdu hned domů převléknout a přijdu. S praxí jsem tedy začal hned odpoledne a pokračoval tři roky.

Učil jste se i teorii?

Výuku materiálu a ostatní předměty, i matematiku a český jazyk, jsem se učil na Střední odborné škole nožířské v Mikulášovicích na Děčínsku. Každý rok jsem tam tři měsíce bydlel na internátu. Také jsem se učil vyrábět nože v místní továrně, která se dnes jmenuje Mikov.

Kdo je Josef Tupý
Narodil se 18. srpna 1932 v Brně.
Výuční list ze Střední odborné školy nožířské v Mikulášovicích získal roku 1950. Řemeslu se vyučil u nožíře Františka Kratochvíla v Pekařské ulici v Brně.
Do roku 1962 dělal nožíře v Kovopodniku města Brna. Odtud odešel pracovat na stavby a po večerech brousil lékařské náčiní v brněnské dětské nemocnici.
Vyučil dalších pět nožířů, z nichž s jedním z nich teď pracuje ve firmě, kterou založil před dvaceti lety.
Mezi jeho záliby patří chataření a kanoistika. Sportu se věnoval i závodně a dodnes sjíždí řeky Vltavu a Lužnici.
Je ženatý.

Kde jste pracoval po vyučení?

Od Kratochvílů jsem musel v roce 1950 odejít. Zaměstnavatel totiž nesměl mít žádného tovaryše, jinak se z něj stal vykořisťovatel. Před odchodem na vojnu jsem pracoval v Brně jako frézař. Po vojně jsem dělal řemeslo v brněnském Kovopodniku. Za deset let jsem vyučil několik nožířů. Jeden z nich u mě teď pracuje.

Stačila vám práce v Kovopodniku na živobytí?

Musel jsem si nějak přivydělat. Po večerech jsem brousil nemocniční náčiní. Poté, co jsem skončil v Kovopodniku, jsem jezdil po stavbách. Po práci jsem chodil do malé dílny na oddělení patologie dětské nemocnice a brousil vybavení pro lékaře. Například pro plastickou chirurgii jsem týdně nabrousil přes sto skalpelů. Dnes už lékaři používají nástroje, které se po otupení vyhodí. Stále však ostřím takzvané mikrotomové nože pro Fakultní nemocnici u svaté Anny, brněnské soudní lékařství či patologii v Boskovicích.

K čemu se používá mikrotomový nůž?

Jeho ostří musí být velmi pevné, silné a zároveň jemné. Lékaři s ním totiž řežou tkáň zalitou v parafinu a zmraženou na teplotu minus třicet stupňů Celsia. Z tkáně laboranti uříznou velice tenký plátek, který zkoumají pod mikroskopem.

Sledoval jste lékaře při práci s nožem?

Ano, mnohokrát. Musel jsem totiž zjistit, jak nejlépe nůž nabrousit. Jel jsem kvůli tomu vlakem do Německa, kde mi firma dodávající mikrotomové nože ukazovala jejich výrobu. Broušení mi však ukázat nechtěli, protože to prý bylo tajemství. Tak jsem se naštval a odjel.

Jak jste se je nakonec naučil ostřit?

Pracoval jsem způsobem pokus omyl. Základy jsem uměl už od pana Kratochvíla, potřeboval jsem to jen vypilovat. Zjišťoval jsem, jaký kámen a pastu mám použít. Laborantka na patologii tedy zkoušela tkáň řezat pod mikroskopem tak dlouho, dokud neměla dobrý výsledek. Pokud uřízla hrubý a potrhaný plátek, věděli jsme, že je nůž špatně nabroušený.

Teď vlastníte nožířskou firmu. Co máte kromě broušení nožů v popisu práce?

Sám na všechno nestačím, takže máme s chlapy práci rozdělenou. Skoro všichni jsou důchodci a chodí mi vypomáhat. Martin sem dochází tři dny v týdnu a brousí nůžky kadeřnicím či kleštičky pedikérkám. Kolega Němec brousí jedenkrát týdně řetězy a cirkulárky. Pracuje s námi i Smíšek, který chodí dvakrát za týden brousit nože. Nosí je třeba kuchaři a řezníci. Jednou zákazníci přinesli i nože, které v supermarketech krájí chleba na plátky. Nakonec je tu Zelinka, který každý den odpoledne vypomáhá za pultem v obchodě. Také ostříme třeba brusle či polygrafické nože na řezání papíru.

Vaše pomocníky jste zaučoval?

Martina jsem vyučil už před desítkami let, takže je také nožíř. Ostatním jsem ukázal konkrétní práci. Všichni jsou šikovní, například kolega Němec se naučil brousit řetězy za několik týdnů.

Do nožířského řemesla patří i výroba zbraní. Proč žádné nevyrábíte?

Kdyby mi bylo padesát let, rozjel bych firmu ve velkém. Já ale místo abych v šedesáti letech odešel do důchodu, otevřel živnost. Teď už nechci sortiment nijak rozšiřovat, jsem starý a mám práce až nad hlavu.Jeden z posledních vyučených nožířů na jižní Moravě Josef Tupý.

Jak těžké bylo rozjet firmu v novém ekonomickém prostředí před dvaceti lety?

Musel jsem hodně pracovat, ale všechno jsem zvládl. Magistrát mi po revoluci nabídl prostory bývalého družstevního zlatnictví. Místnosti byly tmavé, bez omítky, se ztrouchnivělými podlahami. Pustil jsem se tedy do práce. Podlahy jsem vytrhal a vybetonoval, vyvážel kolečka plná odpadu, zavedl elektřinu i plyn a celou dílnu omítl. Kamarádi si ze mě tehdy dělali srandu, že jsem velký podnikatel a kapitalista.

A z vašeho jména si nikdo legraci nedělal? Slovní spojení Nožířství Tupý přeci jen vzbuzuje úsměv.

Moje jméno a povolání jsou pouze náhoda, lidé si ze mě srandu moc nedělají. Občas si toho protikladného spojení všimnou média a možná mi to trochu pomohlo v propagaci firmy. Na druhou stranu jsem měl reklamu s nahou ženou, která mi zavařila mnohem více než jméno.

Co se stalo?

Jedna firma mi vyrobila reklamní plakáty, které rozvěsila po Brně. Ukazovaly nahou ženu se sloganem Nožířství Tupý nabrousí všechno. Někomu se to nelíbilo a začal mě pomlouvat. Reklama prý byla nemorální. Dokonce o tom napsal i redaktor do novin. Odpověděl jsem mu dopisem, ve kterém jsem poděkoval za reklamu zdarma. Teď už plakáty nepotřebuji, protože mám práce dost.

Co vás na práci nejvíce baví?

Broušení krejčovských i kadeřnických nůžek je pěkné. Nůžky musí mít chod a dobře stříhat. Celkově jsem nejraději za pozitivní ohlasy od zákazníků. Když nás někdo pochválí za dobrou práci, vždy mě to potěší. Občas lidi trochu peskuju. Když přijde kadeřnice s tupými nůžkami, hned ji poučím, že je nesmí házet na stůl otevřené. Musí je zavírat, jinak se na nich udělají zuby.

Jak vycházíte se svými spolupracovníky?

Polovina z nich jsou moji staří známí. S Němcem jsme se před lety náhodou potkali. Byl jeden z těch, kteří si ze mě kvůli podnikání dělali srandu. Řekl jsem mu tedy, ať si mou práci vyzkouší. Nakonec se ukázalo, že je šikovný a pracuje u mě už mnoho let. Jednou za dva týdny si spolu ráno dáme panáka, povídáme si a zpíváme. Zpíváme moc rádi.

Máte i další koníčky?

Přes léto jezdím na dovolenou, obchod nechávám otevřený jen v pondělí kvůli pohotovosti. Rád chatařím a jezdím na vodu, sjíždíme řeku Vltavu nebo Lužnici. Kanoistiku jsem dělal i profesionálně, jezdil jsem šest let za národní tým.

Berete si na dovolenou i náčiní pro případ, že byste potřeboval něco naostřit?

Nikdy mě to ani nenapadlo. Když jsem na dovolené, chci odpočívat. Navíc to nemá příliš smysl, nejlépe vše nabrousím v dílně. Tupý nůž si schovám a nabrousím ho doma.

LENKA ONDRYSKOVÁ

Autor: Redakce

11.5.2014 VSTUP DO DISKUSE 15
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies