Začínal jako rozhodčí, patnáct let byl v čele Jihomoravského fotbalového svazu a dotáhl to až na funkci předsedy Českomoravského fotbalového svazu. Po čtyřech letech předal Pavel Mokrý žezlo svému nástupci a stal se generálním ředitelem 1. FC Brno. Na jeho hlavu se snášela kritika za stav českého fotbalu, přesto se zdá, že právě on by mohl nasměrovat brněnskou bárku do klidnějších vod.

Hned po nástupu se rozhodl k razantnímu kroku – zbavil se dlouholetého výkonného ředitele Radka Běláka, jehož mnozí označovali za „žábu na prameni“. „Až se vrátí z dovolené, budu se s ním snažit domluvit, jak se rozloučíme. Jiná varianta pro mě neexistuje, protože by to nebylo dobře pro klub,“ uvedl pětapadesátiletý funkcionář.

Co vás přimělo kývnout na nabídku 1. FC Brno?
Jsem v Brně doma a vracím se po čtyřletém působení v Praze. Když jsem skončil v čele Českomoravského fotbalového svazu, rozhodoval jsem se: jít znovu do fotbalu, nebo mimo fotbal. Nabídky byly z obou stran, ale čekal jsem do valné hromady, protože s její přípravou je spojené obrovské penzum práce. Po ní jsem prospal téměř celou neděli a v pondělí jsem se sešel s Romanem Prosem (majitel 1. FC Brno), s Karlem Jarůškem (předseda představenstva 1. FC Brno) a podali jsme si ruku, že práci přijímám.

Nechtěl jste si od fotbalu odpočinout?
Dal jsem na názor jejich i lidí kolem, kteří mne znají dobře, že by bylo lepší z fotbalu úplně neodejít a využít praxe, která je čerstvá. Mám navázané kontakty, vazby, jak v Česku, tak v zahraničí, a stálo by za to je využít. 1. FC Brno není v nejlepší kondici, jak jsem tušil a za těch pár dní i vím. Spolupráce vznikla i proto, že bych mohl pomoci.

Jaké byly mimofotbalové nabídky?
Dříve jsem podnikal, dělal poradenství, ekonomiku, spolupracoval jsem s jednou rodinnou firmou, což jsem všechno přerušil. Ale ta nabídka stále platí. Kdybych v klubu teoreticky za měsíc skončil, mohu se vrátit.

Říkal jste, že práci v klubu považujete za smysluplnější než ve vedení svazu. V jakém ohledu?
Nabídka Brna mě potěšila, protože jsem se čtyři roky pohyboval v prostředí, které bylo velmi složité, místy až nepřátelské. Na Brně mě láká, že jde o soukromou společnost a rozhodovací pravomoci jsou jiné než v občanském sdružení, kde do toho mluví všichni a zodpovědnost je na málokom. V Brně si můžu vybrat okruh spolupracovníků, na to se nejvíc těším. Když pracujete s lidmi, s nimiž to nefunguje, panuje mezi vámi nepřátelství či závist. Přitom je nemůžete odvolat, podle toho vypadá činnost. Děláte kompromisy, koalice a nikam se neposouváte.

Máte vybrané spolupracovníky, které byste chtěl do Brna přivést?
Neměl jsem ještě čas s nimi promluvit, ale určitě se opřu o lidi, kteří tu jsou. Karel Jarůšek je přítel, rozumíme si. S trenérem Beránkem jsem také prožil kus života. Když s jedenadvacítkou vyhrál mistrovství Evropy, dělal jsem vedoucího mužstva, známe se dobře. Tím třetím by měl být Lumír Fikes, který šéfuje Tréninkovému centru mládeže v Brněnských Ivanovicích.

Dovedete si představit spolupráci s Radkem Bělákem, který má od úterka zastávat pouze funkci generálního sekretáře namísto dosavadního postu sportovního ředitele?
V tuto chvíli už ne. S panem Bělákem jsem zažil období ve výkonném výboru, kdy jsme společně prosazovali určité myšlenky a názory. Věděl jsem, že v Brně určitým způsobem funguje, nevěděl jsem přesně jak. Když už tu chvíli jsem, začínám to chápat. Byl jsem připravený mu navrhnout, že uděláme tandem, zkusíme to spolu s tím, že bychom byli silnější, protože oba dva máme něco za sebou. Jenže on to uřízl hned zpočátku, můj nástup jednoduše neunesl.

Co to pro jeho působení v klubu znamená do budoucna?
Až se vrátí z dovolené, kterou má čtrnáct dní, budu se s ním snažit domluvit, jak se rozloučíme. Jiná varianta pro mě ne­ existuje, protože by to nebylo dobře pro klub. Nemluvím o sobě, jsem zvyklý na půtky a války, ale proč by měly být, když nemusí? Radek je v klubu čtrnáct let a chápu, že se mu s tím těžko loučí. Jenže pokud se takto rozhodl majoritní akcionář, nemělo by to být osobní. Jestli tu dnes má sedět Mokrý, pak tu může být třeba Suchý nebo Červený a je to to samé. Jenže pan Bělák to vzal osobně, bere to z mé strany jako podraz, čemuž nerozumím. Má to tak v hlavě a spolupráce s takovou myšlenkou v hlavě není možná.

Už máte vizi, jak situaci v 1. FC Brno zlepšit?
Všechno je o lidech a já se chci se všemi nejdřív setkat, promluvit si o jejich práci, zodpovědnosti, o tom, jak jsou zaplacení. To je první, co musím udělat po patnáctém červenci, kdy bych měl oficiálně nastoupit. Chci se seznámit s ekonomickou situací klubu. Budu se snažit potkat a promluvit se všemi partnery, zjistit, jak uvažují o spolupráci s 1. FC Brno do budoucna. Taky se zástupci města, primátorem, s představiteli politických stran. Beru ODS i ČSSD jako rovnocenné a tak s nimi budu i jednat. Případně i s dalšími stranami, jejichž členové budou v zastupitelstvu.

A s fotbalovými orgány?
Určitě chci navázat spolupráci s krajským fotbalovým svazem i blízkými okresními. Jsem velmi rád, že se Jan Maroši stal novým předsedou brněnského fotbalového svazu. S ním bude výborná spolupráce. A pak samozřejmě hokej, protože hokej a fotbal jsou dva největší sportovní tahouni. Kometa bude hrát extraligu a je to klub, který by neměl být naším soupeřem, nýbrž partnerem pro jednání. S panem Zábranským (majitel Komety Brno) se určitě sejdeme a budeme se snažit navázat spolupráci.

Zajímá vás hokejová Kometa Brno i z pohledu fanouška?
Hokej je druhý sport v mém žebříčku, chodil jsem ještě na ZKL Brno a fandil mu až do zániku. Teď se klub vrací jako Kometa, fandím jí a věřím, že si nebudeme překážet.

Na tiskové konferenci jste se zmínil o spolupráci s okolními fotbalovými kluby. Jak si ji představujete?
Hned mě napadly Líšeň nebo Bystrc, kde to znám dobře. Přemýšlím o pomoci na hráčské úrovni, kdy bychom mohli uplatnit některé naše hráče v jejich mužstvech. Na druhou stranu by kluby mohly dodávat talenty. Pomoc můžeme nabídnout i při pořádání turnajů nebo při hledání společné strategie v získávání dotací. Kluby nám zase mohou pronajímat hřiště. Ve druhé lize jmenuji Jihlavu, která je mi nebližší, jde také o Znojmo, nebráním se ničemu. Fotbalisté musí držet spolu a vědět o sobě.

Spolupráci chcete navázat i kvůli využití travnatých hřišť, na jejichž nedostatek si stěžoval trenér Beránek?
Tréninkové centrum má pouze umělou trávu, což pro vývoj mladých fotbalistů není dobré. Byl jsem na jeho otevření, kde se primátor zavázal převést přilehlé pozemky pod tréninkové centrum. Ustrnulo to a musím se do toho vložit. Potřebujeme hřiště postavit, protože kluci musí mít možnost hrát na přírodní trávě.

Budete se zasazovat o stavbu nového stadionu?
Politická i sportovní poptávka po stadionu je velká, i když teď se vše zkomplikovalo ekonomickou krizí. Teď není prioritou města a politiků stavět stadion, ale nepochybuji o tom, že se k jednáním vrátíme. Mám signály z obou nejsilnějších politických stran, že stadion by v Brně měl stát, a já tomu pevně věřím. Podle toho, co vím, cítím a jak to vnímám, má Brno větší šanci než Praha, aby stadion vznikl.

Brno se podle vás nesmí bát boje o evropské poháry. Vedení stejný cíl vytyčilo před touto sezonou a výsledkem je jedenácté místo.
Plánovat výsledek je složité, ale musím mít vize. Nemůžeme říct, že máme mužstvo, dali jsme do něho miliony, bez ohledu na to, jak dopadne. Hráči musí vědět, o co hrají, být hrdí, že oblékají dres 1. FC. Z hlediska zázemí klubu, ekonomiky, velikosti a podpory města, sponzorů musí Brno hrát o horní příčky. Pro tuto sezonu bych byl opatrný, protože mužstvo tolik neznám. Přesto by mělo být v horní polovině tabulky, a když se bude dařit, proč se bát říct, že chceme do pohárů? Jestli se nám to povede, je věc druhá. Když bych měl být střízlivý, viděl bych to v horizontu tří let. Musíme chtít výsledky, to je naše povinnost.

Brněnští fanoušci nemají ve fotbalových kruzích dobrou pověst. Máte recept, jak případné potíže řešit?
Jediná možnost, jak to řešit, je scházet se s fanoušky, spolupracovat s nimi, i když existují lidi, s nimiž nenaděláte nic. Nevidím však jinou cestu než komunikací. Budeme jim pomáhat, v čem budou potřebovat. Ať už při výrobě transparentů, nebo zaplacení autobusu na výjezd. Stojíme o to, aby podporovali klub, ale ne hulvátským, degradujícím způsobem. Proti tomu budeme bojovat. Musíme se zaměřit na bezpečnost, kamerové systémy bezpodmínečně potřebujeme. Jinak nám sem nebudou chodit další lidé. Musíme s fanoušky pracovat, a když to nepůjde po dobrém, budeme jednat jinak.

Jak chcete přilákat víc diváků?
Na prvním místě jsou výsledky. Když klub bude hrát o záchranu, a ještě špatně, nepřijde nikdo. Na druhém místě musí být atmosféra na stadionu, pohodlí, počínaje posezením a konče občerstvením. Potřebujeme reklamu, která ukáže, že hráči o něco bojují a hrají pro diváky, že se lidé nemusí bát nějakých úrazů. Vytvoříme doprovodné akce, které fanoušky nalákají, provážeme naše zápasy s hokejem, utkání by na sebe mohla navazovat.

Nebojíte se po příchodu do Brna reakcí fanoušků, kteří vás označují za viníka krize českého fotbalu?
Neobávám se toho, jinak bych do Brna nemohl jít. Vím, že s tím budu muset bojovat svými výsledky jako nejpádnějšími argumenty. Nemůžu souhlasit s nálepkou, že jsem fotbal nikam neposunul nebo ho dostal do horší situace. Když zhodnotíte naši éru s nástupci, možná při pohledu na úspěchy reprezentace, ekonomiku, partnery, mezinárodní vztahy zjistíte, že to za nás nebyla taková katastrofa. Zúčastnili jsme se všech mistrovství, což nikdy dříve nebylo, měli jsme úžasnou mládež, jejíž výsledky se těžko zopakují. Nemyslím si, že fotbal za mého vedení dostal na frak.

Jenže lidé to vidí jinak.
Mediálně to vypadlo jinak. Šel jsem do boje o post předsedy ČMFS, ale podcenil jsem, že si nemůžu své spolupracovníky vybrat, a ve výboru zůstali lidi, kteří chtějí fotbal táhnout někam jinam. Proto to vypadalo hrozně. Přesto jsem pracoval usilovně, než abych se někde zviditelňoval. Jsem spíše týmový hráč, který bude raději řešit, než se chvástat, co dokázal.

Máte na mysli místopředsedy Kubíčka a Košťála?
Když se zeptáte pana Kubíčka, co za ty čtyři roky pro svaz udělal, řekne vám, že asi dvěma sty stránkami připomínkoval stanovy svazu a napsal přibližně tisíc osm set e­mailů. Každý den jsem měl tři, ale co to vyřešilo? Košťál je kontroverzní už sám o sobě, ale faktem je, že v tandemu s Brücknerem (bývalý trenér české reprezentace) byli úspěšní. Měli se rádi a vše fungovalo do mistrovství Evropy 2008. Potom skončil, protože cítil, že hráči už nejsou na špičce.

Myslíte, že vám čtyři roky v čele českého fotbalu uškodily?
Mně to asi hodně dalo i vzalo. Ten krok jsem udělal a dnes už ho zpátky nevezmu. Jestli bych ho udělal znovu, nevím, ale ničeho nelituji, protože mi to křeslo dalo obrovské možnosti, kontakty. Zažil jsem věci, které bych jinde nezažil, ale na druhou stranu jsem za to draze zaplatil. Jako křivdu cítím, že všichni zvýrazňovali jen negativa a výsledky pomíjeli. Ta nálepka se mnou šla, a proto v Brně může někdo namítat, že ten Mokrý v Praze neudělal nic a teď nám tady bude dělat pořádek v Brně.